Izraelská levice: V Izraeli nemáme státníky, pouze vojenské velitele

Rozhovor otiskly britské socialistické intelektuální noviny The New Statesman a vedl ho přímo v Izraeli jejich dopisovatel na téma mezinárodních vztahů Bruno Maçães. Celý si ho můžete přečíst v originále zde. Maçães je bývalý portugalský ministr pro evropské záležitosti, více intelektuálně zaměřený pozorovatel mezinárodních vztahů a přední světový analytik. Maçães zastává propalestinské názory, ale nezapadá do běžných myšlenkových schémat na intelektuální levici.

Ajalon je pak legendou ozbrojených sil židovského státu, ve kterých strávil téměř celý svůj život. Jedná se o dekorovaného veterána speciální námořní jednotky Šajetet 13, bývalého velitele izraelského námořnictva, bývalého ředitele vnitřní bezpečnostní služby Šin Bet (někdy nazývané též Šabak) a bývalého poslance a ministra za levicovou Stranu práce. Po odchodu ze Šabaku se Ajalon vrhl na politickou kariéru a v jednu chvíli sahal na samotný vrchol. V roce 2007 těsně prohrál souboj o vedení Strany práce s Ehudem Barakem a do roku 2008 působil jako ministr ve vládě Ehuda Olmerta.

Ajalon je jedním z představitelů Šabaku vystupujícím ve známém dokumentu The Gatekeepers. V roce 2020 vydal knihu Friendly Fire (vyšlo česky pod názvem Palba do vlastních řad), na jejíž stránkách argumentuje ve prospěch pragmatického ukončení konfliktu skrze otevření cesty palestinskému státu a návratu hranic před změny následkem Šestidenní války a všech následných záborů „palestinských“ území Izraelem. Na rozdíl od jiných levicových autorů Ajalon odhodlaně obhajuje sionistický projekt a jeho výsledek – židovský stát, nucený hájit své bezpečností zájmy.

Od pravice se však liší aplikací svých celoživotních praktických zkušeností na definici bezpečnostních zájmů. Podle něj vznik palestinského státu není jen možnost, ale nutnost. Jeho kniha je značně autobiografická a dobře ilustruje klíčové okamžiky, které Ajalona zásadním způsobem ovlivnily směrem k tomuto druhu přemýšlení, postavenému na empatii k nepříteli a vcítění se do jeho role. Takové přemýšlení ho vedlo před měsícem k (v Izraeli značně kontroverznímu) výroku: Kdyby se narodil jako Palestinec, bojoval by proti izraelské okupaci. Jak sám však říká, jedná se o čistou aplikaci poznání uvažování Palestinců: „I když je považujete za nepřítele, musíte je chápat tak, jak oni chápou sami sebe. Cokoli jiného by bylo šílenství.“

V roce 2000 jste s několikaměsíčním předstihem předpověděl Druhou intifádu. Co si myslíte, že se bude dít dál v této kampani v Gaze?