Izraelské houfnice ATMOS na tatrováckém podvozku pro Thajsko

Houfnice ATMOS na kolovém podovozku Tatra 815 (6×6); větší foto / Royal Thai Marine Corps

Thajská námořní pěchota (Royal Thai Marine Corps) podepsala s izraelskou firmou Elbit Systems smlouvu o dodávce šesti samohybných houfnice ATMOS. Cena smlouvy dosahuje 26 milionů dolarů. Pro našince je nepochybně zajímavé, že houfnice ATMOS je umístěná na tatrováckém podvozku.

Thajské pozemní síly RTA (Royal Thai Army) již provozují 16 houfnice ATMOS ráže 155 mm (52 kalibrů) na tatrováckém podvozku 6×6. Podle první smlouvy z roku 2012 Elbit Systems dodala RTA šest houfnic ATMOS za 30 milionů dolarů. Pět houfnic ATMOS bylo sestaveno v thajském zbrojním podniku Weapon Production Centre (WPC). Dodávky byly dokončeny na začátku roku 2016. V roce 2017 RTA zamluvila dalších 12 houfnic ATMOS ve stejné konfiguraci.

 


 

Nejnovější objednávka šesti houfnic ATMOS pro thajskou námořní pěchotu se zřejmě uskuteční ve stejné konfiguraci, tedy na tatrováckém podvozku 6 × 6. Thajská WPC sestaví a dodá RTMC houfnice ATMOS do 28 měsíců.

 

V případě RTMC půjde o kvalitativní skok, protože ve výzbroji thajské námořní pěchoty se dosud nalézalo pouze 36 obstarožních amerických tažných houfnic M101 ráže 105 mm a 18 tažných houfnic GC-45/GHN-45 ze 70. a 80. let minulého století.
 

RTA navíc počítá s nákupem dalších 36 samohybných houfnic, pravděpodobně opět izraelských ATMOS. Thajsko se tak stává čtvrtým největším uživatelem houfnic ATMOS, které původně vyvinula izraelská firma Soltam Systems (od roku 2012 součást společnosti Elbit Systems). V minulosti houfnice ATMOS nakoupila Rwanda, Uganda a Ázerbájdžán.

 

Samotná dělostřelecká nástavba byla využita při vývoji dělostřeleckých systémů na lokální podvozkové platformě, jako rumunského ATROM (podvozek ROMAN 26.360 DFAEG 6 × 6 ) nebo polského Kryl ( Jelcz 663.32 6×6 ) – polská ani rumunská houfnice však zatím nebyly zařazeny do výzbroje.

 

Nejnovější verze houfnice ATMOS se v blízké budoucnosti stanou páteří izraelského dělostřelectva, i když není rozhodnuto, zda budou umístěny na pásovém nebo kolovém podvozku. V současnosti ATMOS mají automatické nastavení náměru a odměru, nejnovější verze pro izraelskou armádu získá i automatické robotické rameno, které umožní vést udržitelnou palbu 8 ran za minutu. V nabíjecím prostoru navíc nebude třeba (teoreticky) žádného operátora.

 

Dostřel děla ráže 155 mm (52 kalibrů) s municí s prodlouženým doletem (M02 155 mm ERFB/BB) je 41 km, s tříštivo-trhavou municí L15 30 km a standardní NATO municí M107 je dostřel 22 km. K dispozici bude jak klasická munice, tak munice s koncovým navedením (GPS). V případě zcela automatické houfnice ATMOS dokáže palbu vést jediný člověk, ale typickou posádku bude tvořit tři až šest vojáků.


 

ATMOS ve výzbroji thajské námořní pěchoty.

 

ATMOS na tatrováckém podvozku 6×6 uveze 32 projektilů a příslušný počet prachových náplní. Při dělostřeleckém přepadu ATMOS s poloautomatickým nabíjením umožní vypálit tři rány za 15 sekund, pět ran za minutu a při dlouhodobé ustálené palbě až 80 ran za hodinu.

 

Houfnice ATMOS je nabízená i s jinými hlavněmi, například izraelskými ráže 155 mm o délce 39 nebo 45 kalibrů, nebo dokonce se sovětskou M-46 ráže 130 mm.

 

Systém řízení palby pracuje standardně s digitálními informacemi, které poskytuje předsunutý dělostřelecký návodčí. Posádku tvoří typicky čtyř až šest osob, včetně dvou nabíječů. Kabina Tatrovky je pancéřovaná a poskytuje ochranu proti ručním palným zbraním a střepinám dělostřeleckých granátů.

 

Maximální rychlost na zpevněné cestě houfnic ATMOS je 80 km/h a dojezd 1000 km.

 

Kopřivnická Tatrovka má dlouhou tradici v dodávání kolových podvozku pro dělostřelecké systémy. Samozřejmě jde o houfnice rodiny DANA, ale v poslední době to byla například i dodávka houfnic CAESAR 8×8 do Dánska na tatrováckém podvozku řady TATRA FORCE. Jde o první případ, kdy vozy české značky Tatra zamíří do armád původních členů NATO.

 

Dále musíme zmínit jihoafrickou houfnici T5-52. S největší pravděpodobností pro různé dělostřelecké raketové systémy využívá tatrovácký podvozek mimo jiné Indie, která vyrábí podvozky v licenci.

 

Zdroj: BMPD.livejournal

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

Ruská armáda získá 200 tanků každý rok

Podle Jurije Borisova, náměstka ruského ministra obrany pro vyzbrojování, ruská armáda plánuje každý ...

CV90: Evoluce na bitevním poli

Co mají společné Dánsko, Estonsko, Finsko, Nizozemsko, Norsko, Švédsko a Švýcarsko? Všichni těží z ...

Houfnice DANA české armády mohou být modernizovány podle standardů NATO

Není žádným tajemstvím, že modernizace dělostřelectva české armády je více než nutná, protože jeho ...

Kladivo na dělostřelectvo: Jihokorejská raketa KTSSM

Armáda Jižní Koreje zařadí do výzbroje novou domácí balistickou raketu krátkého doletu KTSSM (Korea ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit zeleně příspěvky za posledních:
Stránka 1 z 3
  • ARES
    19:32 29.04.2018

    Starlight

    K zasvěcenému výkladu o životnosti hlavní není co dodat, naprosto výstižně popisuje podstatu problematiky.

    Dovoluji si přidat jen několik skutečností.

    Čím má hlaveň větší ráží a balistický výkon, tím „chladnější“ bezdýmý prach musí být užit, aby se snížilo tepelné zatížení hlavně. Nejteplejší jsou nitrocelulozové prachy o výbuchové teplotě 2600 až 2900 oC, užívají se pro malorážové zbraně, pro děla středních balistických výkonů jsou to nitroglycerinové prachy o výbuchové teplotě 2300 až 2600 oC, u vysokovýkonných děl je to 1900 až 2300 oC. Čím je výbuchová teplota bezdýmého prachu nižší, tím jeho shořením se udělí střele menší kinetická energie a prachová náplň tím vychází hmotnější. Čím jsou děla výkonnější, tím chladnější prach se musí nejen použít, ale i umět vyrobit. (Pozn. – bezdýmé prachy jsou zde charakterizovány podle chemického složení, výrobci je někdy pojmenovávají svým firemním označením, např. balistid).

    Teplota tavení oceli je přibližně 1540 oC. Když její teplota ohřevem překročí 200 oC, začne klesat její pevnost, odolnost proti otěru a erozivzdornost. Aby nedošlo k přehřátí hlavní nad uvedenou mez, musí se dodržovat režim střelby. U automatických malorážových zbraní je to maximální dovolený počet ran v dávce, např. u ráže 30 mm je to 20 až 25 ran. U děl je to udání počtu ran vystřelených za hodinu, resp. minutu. Pohybuje se to v režimu cca 1 rána/min, při kterém dojde k rovnováze mezi oteplením hlavně výstřelem a jejím ochlazením okolním vzduchem.

    K ilustraci. V čs. armádě byl v 50.tých letech zaveden sovětský 57 mm PTK vz.43. Úsťová rychlost protipancéřové střely byla 990 m/s, podkaliberní 1 270 m/s. Byl u nás licenčně vyroben v počtu 1200 kusů. Byl vznesen požadavek na kontrolu životnosti hlavně. Životnostní zkouška byla provedena zcela nesmyslně. Ke každé straně kanonu se doslovně navršila hromada munice a dva nabíječi, z každé strany jeden, nabíjeli a odpalovali co to dalo s rychlostí 25 ran/min. Po cca 8 minutách nepřetržité střelby, asi tak po dvousté ráně, ze stanice měření úsťové rychlosti zastavili střelbu, protože došlo jednak k prudkému poklesu rychlosti střely, jednak střely dopadaly na terč naplocho, protože byly vystřelovány bez stabilizace. Hlaveň se podélně rozřezala. Vývrt hlavně vypadal jako po vypálení autogenem. Přechodový kužel se posunul do poloviny hlavně, drážkování prakticky zmizelo a úsťová část vývrtu měla kuželové rozevření. Provedená životnostní zkouška na 57 mm PKT nalezla smysl alespoň v tom, že názorně prokázala, jak dopadne hlaveň, když se nedodrží předepsaný režim střelby

  • Starlight
    18:20 28.04.2018

    Už jsem to sem kdysi psal do diskuse k článku o „Rakouské samohybné houfnice M109 pro Lotyšsko“. Doufám, že ARES mě v tomto doplní nebo opraví.

    1) Životnost hlavní

    U západních kanónů se životnost hlavní, závěrů, brzdovratných zařízení, apod. stanovuje v technické dokumentaci pomocí tzv. ekvivalentních maximálních náplních (Equivalent Full Charge – EFC). EFC nemusí nutně znamenat počet skutečný počet výstřelů. Například jedna maximální náplň (EFC=1) je ekvivalentní dvěma polovičním (EFC=0,5). Navíc podle typu kanónu se liší maximální povolená EFC.

    Nejvýkonnější modulární výmetné náplně ale mnohem více opotřebovávají hlaveň (nábojovou komoru) než ty slabší. Je pochopitelné, že střelba těmito nejvýkonnějšími výmetnými náplněmi není populární u dělostřeleckých logistických důstojníků. Opotřebení má vliv na úsťovou rychlost (dostřel, přesnost balistických) a je tu riziko výměny hlavně (dočasné zneschopnění) v nejméně vhodném okamžiku v době nasazení.

    Proto v běžné realitě budou výkonné kanonových houfnic 155mm/52 ráží veliteli spíše umisťovány do vzdálenost ne větší než 30 km od předpokládaných cílů. Na vzdálenosti do 40 km, kde je potřeba použít nejvýkonnější výmetná nálože, které významně rychleji zkracují životnost hlavně, se bude střílet jen ve výjimečných případech.

    Podle západních provozních předpisů se životnost hlavní, úsťových brzd, závěrů, brzdovratných zařízení, a pod. sleduje jak podle EFC, tak podle skutečného stavu. Evidence EFC pak slouží také plánování prohlídek kanónů. Hlaveň poškozují jak horké plyny vzniklé při výstřelu, tak i mechanický průchod granátu drážkovanou hlavní. Opakované výstřely zahřívají hlaveň (nábojovou komoru) a tepelné přetěžování hlavně nad bezpečný limit může znamenat i okamžité spotřebování její životnosti. Stejně tak životnost může zkrátit nebo ukončit koroze nebo mechanické poškození, únavové trhliny a další poškození.

    2) Pár dostupných dat:

    a) M109A5/A5Ö/A6/A7 - americký kanón M284 155 mm/39 ráží z 80. let, chromovaná nábojová komora a prvky závěru – životnost hlavně a úsťové brzdy 2650 ekvivalentních maximálních náplní (EFC). Životnost závěru minimálně 5300 EFC (může být maximálně jednou vyměněna hlaveň). Nejsilnější výmetná náplň MCAS Charge 5 (odpovídá starší nemodulární náplni Zone 8 M203A1) má EFC=1, Charge 4 má EFC=0,25, Charge 3 má EFC=0,1, Charge 2 má EFC=0,15 a nejslabší výmetná náplň Charge 1 má EFC=0,1.

    V provozu se stav hlavně kontroluje boroskopem a měří se také průměry vývrtu. Inspekční interval je v podstatě každých 6 měsíců a pak při dosažení 1000, 1500, 2000, 2100, 2200, 2300 a 2400 EFC. Po dosažení cca 2400 EFC (zbývá 10% životnosti) se boroskopování a měření vývrtu musí provádět po každé střelecké operaci. Povolené opotřebení je maximálně 0,095 palce ve vzdálenosti 41,75 palce od ústí hlavně.

    Takto vypadá moderní hlavňový boroskop a měřící zařízení průměru vývrtu: http://www.zistos.com/images/P...

    Náhradní kanón M284 stál ve FY 2014 okolo 120 tisíc USD při objednávce 328 kanónů.

    b) M109A2/A3/A4 – americký kanón M185 155 mm / 39 ráží z přelomu 60. a 70. let. Životnost hlavně a úsťové brzdy je 6375 EFC. Vyšší životnost je dána tím, že M185 používá menší nábojovou komoru než M284 (23 litrů) a tedy méně výkonné výmetné náplně. Nejsilnější výmetná náplň je Zone 8 M119A1. V kanónu M185 má EFC=1, ale v kanónu M284 má EFC jen 0,25. To znamená, že modernější kanón M284 při střelbě těmito náplněmi by měl mít životnost až 10600 výstřelů.

    S normální municí a výmetnou náplní Zone 8 pak kanón M185 dostřelí 18 km a s dálkovou RAP municí pak 23,5 km (výkonnější kanón M284 dostřelí 22,5 km, respektive 30 km). Můj osobní názor to je kanón, se kterým by mohl být srovnáván kanónem v Vz.77 DANA (152 mm/ 37 ráží, 12,5 litru). Ostatně jsou to kanóny ze stejného období. Modernější kanón M284 na M109A5/A6 vstoupil do sériové výroby až v 90. letech.

    c) M777A2, americký kanón M776 155 mm/39 ráží, chromovaná nábojová komora a prvky závěru – podobně jako M284 je životnost hlavně a úsťové brzdy 2650 ekvivalentních maximálních náplní (EFC). Maximální náplň je MCAS Charge 5 (odpovídá starší nemodulární náplni Zone 8 M203A1).

    d) PzH 2000 – německý kanón 155 mm/52 ráží, chromovaný vývrt, nábojová komora a prvky závěru – životnost hlavně 2500 ekvivalentních maximálních náplní (EFC). Maximální náplň odpovídá MCAS Charge 6. Při střelbě s MCAS Charge 5 (což jsou maximální náplně pro moderní NATO kanóny 155 mm/39 ráží) životnost hlavně výrazně stoupá až na hodnotu 5000 EFC.

    e) XM2001 – americký kanón XM297 155 mm/56 ráží, chromování + kapalinové chlazení po celé délce – životnost minimálně 2800 EFC. Maximální náplň odpovídala MCAS Charge 6.

    f) 152mm ShKH vz. 77 DANA. Pro 152mm ShKH vz. 77 DANA jsem životnost vyjádřenou jako počet výstřelů v provozní dokumentaci nenašel. Třeba to někdo ví (ARES?). Asi to bude někde v technických podmínkách, nebo v jiné dokumentaci výrobce, nebo nějaké výzkumné zprávě. Ani netuším, jestli se v rámci bývalého Československa vůbec pracovalo s principem ekvivalentních výmetných náplní EFC.

    Teprve v letech 2009 až 2012 běžel na Univerzitě obrany grantový projekt za 12,7 mil Kč pod názvem „DĚLO - Výzkum metod a prostředků pro diagnostiku hlavní a nabíjecích zařízení děl pro zajištění kompatibility s normami STANAG a ITOP“, který se uvedenou problematikou pro naše tanková děla ráže 125 mm děla houfnic ráže 152 mm zabýval. Výsledky a jejich zavedení do útvarové praxe nevím, ale možná bude vědět ARES. Vojenský výzkúmák VTÚ odštěpený závod VTÚVM si pak v roce 2016 za 36,5 tisíc EUR (bez DPJ) pořídil britská měřící zařízení na kontrolu opotřebení a stavu velkých hlavní B20 a AGICAM 2 (http://www.agiltd.co.uk/Sites/... Co s tím podnikají, ale nevím.

    V útvarové praxi ČSLA a AČR se ale měření opotřebení hlavně 152mm ShKH vz. 77 DANA prováděla a zřejmě stále provádí pomocí jednoduché metody měření vložné hloubky nábojové komory s pomocí přístroje pro měření vložné hloubky nábojové komory (PMNK). Mělo by se to měřit před každými střelbami, což u AČR prý ne vždy platilo (platí?). Při velkém nárůstu opotřebení se kanón navíc přeměřuje na polní balistické stanici (PBS), kde se přeměřuje změna počáteční rychlosti granátů způsobené opotřebením hlavně.

    Na konci životnosti hlavně prý může změna počáteční rychlosti granátu způsobená opotřebením hlavně dosahovat až 10 %. V provozu by to ale teoreticky nemělo nastat, protože dělo by se při dosažení 6 % mělo odeslat na generální opravu. Dle informací z roku 2011 nebyly u dělostřelectva AČR v té době zpracovány žádné tabulky stanovující inspekční intervaly nebo opotřebení na základě počtu výstřelů (respektive počtu EFC) a používá se jen výše popsaná historická metoda.

  • Marcus
    13:34 28.04.2018

    ARES

    Co vliv munice s prodlouženým dostřelem na životnost?

  • logik
    18:58 27.04.2018

    ares: Díky.

  • ARES
    15:25 27.04.2018

    MARCUS, LOGIC

    Délka hlavně a úsťová rychlost střely

    V praxi jde o dvě řešení jak zvýšit úsťovou rychlost střely k prodloužení maximálního dostřelu:

    1) zadaný náboj (střela i nábojka)

    Definován tvar a rozměr nábojové komory (nábojnice). Zvýšení úsťové rychlosti se dosáhne prodloužením délky drážkované části či válcové vodící části hlavně k prodloužení expanze prachových plynů.

    To je způsob řešení zvýšení úsťové rychlosti náboje DM53 – d44/1670 m/s, d55/1750 m/s. Stejného principu bylo užito pro konstrukci 152 mm ShKH vz.77. Náboj 152 mm OFd byl standardizován pro 152 mm KH vz.37 (ML-20) s hlavní 28d, úsťová rychlost 655 m/s, maximální dostřel 17 230 m. Jde o taženou kanónovou houfnici, z hlediska naší vojenské historie nazývanou jako Jaselské dělo. Zadaný požadavek: zvýšit dostřel na 20 km, použít 152 mm OFd standardizovanou munici v armádách VS. Nábojová komora má standardizovaný tvar a rozměr, drážkovaná část se prodloužila o 1 340 mm. Prodloužením hlavně z 28d na 37d se zvýšila úsťová rychlost střely z 655 m/s na 695 m/s, maximální dostřel na 20 277 m, tj. o 3 047 m.

    2) zadaná střela

    Nový balistický projekt hlavně. Předepsána je hmotnost střely a maximální dovolený tlak v hlavni. Řeší se optimalizace délky hlavně, hmotnosti prachové náplně a úsťové rychlosti k dosažení požadovaného maximálního dostřelu. Energetické a konstrukční optimalizace hlavně se dosáhne, když poměr objemu nábojové komory k celkovému objemu hlavně se pohybuje v určitém, poměrně úzkém rozmezí. K dosažení vyšší úsťové rychlosti střely k prodloužení maximálního dostřelu se zvyšuje hmotnost prachové náplně, zvětšuje se objem a rozměr nábojové komory a prodlužuje se drážkovaná část či válcová vodící část hlavně. Důsledkem je prodloužení délky hlavně. Optimalizace délky hlavně bere do počtu nejen balistickou optimalizaci, ale limity na celkovou délku hlavně z požadavků technologie výroby a celkové rozměry dělostřeleckého systému.

    Pokud srovnáme oba uvedené přístupy ke zvyšování úsťové rychlosti, tak při druhém způsobu se z dané délky hlavně dosáhne větší úsťová rychlost střely a tím i delší maximální dostřel.

    Kdyby se připustilo u 152 mm ShKH vz.77 řešit prodloužení maximálního dostřelu druhým způsobem při zachování délky hlavně 37d, pak by úsťová rychlost střely zvedla na 790 m/s, tj. téměř o 100 m/s více, a maximální dostřel by se prodloužil o 4 000 m na 24 500 m.

    Pokud tedy hodnotíme, jak se prodloužil dostřel, musí se respektovat jakou cestou bylo prodloužení dostřelu dosaženo, zda prvním, či druhým způsobem.

    Přesnost střelby a délka hlavně

    Přesnost střelby na vodorovné cíle je především závislá na rozptylu úsťové rychlosti střely. Střední hodnota úchylky počáteční rychlosti střely u ráží 150 mm činí 0,2 % * úsťová rychlost. Rozptyl úsťové rychlosti je způsobem odchylkami hoření prachové náplně vlivem odchylek jejich balistických vlastností stárnutím, úchylek v hmotnosti prachové náplně a dalšími vlivy. To vše ovlivňuje průběh tlakové křivky a tím i množství kinetické energie, které se udělí střele v hlavni. Na úchylce dálkové se rozptyl úsťové rychlosti podílí 2/3. Z toho vyplývá, že samotná hlaveň ovlivňuje přesnost střelby jen v malé míře.

  • logik
    14:56 27.04.2018

    Marcus: jo souhlas. To se opravdu míchá dosti divoce.

    Samozřejmě další věc je, s jakým střelivem je daná houfnice kompatibilní a popř. kolik by stál vývoj patřičného střeliva pro danou houfnici. U 152mm bych se trochu bál o dostupnost moderních podkaliberních munice či munice s koncovým naváděním. Jasně, že teď nám něco konkurenceschopného nabídnou. Ale budeme schopni držet krok při vývoji munice i dalších dvacet let?
    Ale třeba jo - Česko má ohledně munice vcelku slušnou tradici. Jen je to další riziko, s kterým je třeba počítat.

  • Marcus
    14:23 27.04.2018

    logik

    Tak v tom případě v rámci objektivity by se měl srovnávat maximální dostřel dosažený standartní municí NATO M107 a zvlášť různými druhy munice s prodlouženým dostřelem. Často se to tu míchá a pak to jsou obrovské rozdíly kterými se argumentuje.

  • logik
    12:27 27.04.2018

    Ares: To, že tam je X faktorů, které to zesložiťují je samozřejmě pravda. Ale princip zůstává. Dá se to ukázat i na konkrétních číslech: DM53 vystřelená z L44 má úsťovou rychlost 1670m/s. Ta samá DM53 vystřelená z L55 má úsťovou rychlost 1750m/s.
    http://defense-update.com/prod...

    Totéž se dá demonstrovat i na puškových rážích, kde je k dispozici více dat:
    http://www.gunsandammo.com/fil...

    Marcus: Jo, souhlasím, s tím, že délka hlavně není klíčová se nedá než nesouhlasit. Koneckonců viz čísla výše. S principem, že delší hlaveň především umožňí efektivně využít silnější výmetnou náplň (jejiž velká část by u kratší hlavně "vyletěla komínem") souhlasím.

    S čím bych trochu možná polemizoval je to, že neroste ve větších vzdálenostech přesnost. Jasně, chápu, jak to myslíš: že přesnost jde principiálně na takových vzdálenostech do kopru tak jako tak.
    Ale u Dan, kde to je na hranici dostřelu a projektily tam letí podstatně déle, bude tato blbá přesnost ještě o dost horší, než u moderních houfnic.

    Pro ostřelování bodových cílů na velké vzdálenost je to jak píšeš jedno, tam je tak jako tak na místě použít koncové navádění, ale při dělostřeleckém přepadu plošného cíle to může být pravě faktor, který ještě umožní použít klasickou - podstatně levnější - munici. Což v reálném konfliktu může znamenat i to, jestli vůbec bude takovej přepad realizova(tel)nej či ne, nedá se čekat, že by AČR měla plné sklady drahé naváděné munice. V tom se přecijenom od USA lišíme....

  • Marcus
    08:35 27.04.2018

    KOLT

    Psal jsi nejdřív o střelbě na 20 km z DANY a z ATMOSE, nevím proč teď děláš rozdíl že z DANY na 13 km a z ATMOSE na 25 km? Do 20km si dovolím prostě tvrdit že přesnost bude u obou srovnatelná, větší vliv bude mít kvalita osádek, jejich výcviku kvalita organizace a řízení palby! Nad 20 km roste možná dostřel, nikoliv přesnost která jde razantně dolů. Proto pak přicházejí na řadu střely s koncovým navedením. Co je ovšem nesrovnatelné je ochrana, komfort a zátěž osádek.
    Argument že Amerika si může dovolit menší dostřel že má leteckou převahu, raketomety, tanky .... tak ty mi budeme mít od spojenců v NATO taky, ne? Jestli naše děla nasadíme v boji, tak spolu se spojenci a je důležitá vycvičenost a připravenost. Pokud by jsme bojovali jako ČR sami, tak je jedno jestli budeme mít dostřel 20, 25 nebo 40 km protože silnější protivník nás prostě převálcuje ... ale takový scénář je nepravděpodobný! To je stejný jako ty naprosto nesmyslný argumenty pro nákup moderních MBT pro naši armádu... to není souboj jeden na jednoho!
    Argument že ZHN není věc která by dělostřelce trápila je jak kdyby jsi řekl, naco plynové masky, to už jim je taky nemusíme dávat.... Prostě armáda musí počítat s nejhorším, ne ideálníma podmínkama!

  • Marcus
    08:10 27.04.2018

    KOLT

    Rozhodně bych si nedovolil tvrdit, že nabíjecí automat je to co je drahé na nabíjecí zbrani. Nabíjecí automat je věc která je velmi náročná (a možná drahá, protože ti co to dokážou vymyslet jsou drazí) ALE NA VÝVOJ, nikoliv nákladná na výrobu. Výroba samotná je jen pár odlitků, pár obrobků, většina svařované ohýbané plechy, nějaký plastový odstřiky a to vše prohnaný hydraulikou a pohonama - vše nakoupíš za pár drobných od dodavatelů a jen složíš za pomoci levné pracovní síly!
    Zato výroba hlavně je pro mě osbně jedna z nejvyšších mezi vyššíma dívčíma! Myslím že většina lidí si neuvědomuje jaká je to věda na úrovni vesmírných technologií. Od volby a složení materiálu, výroba polotovaru, všechny ty úpravy materiálu, povrchovky a výroba hlavně samotné!!! Každý milimetr hlavně navíc výrobu nejen komplikuje ale i neuvěřitelně prodražuje!!! Přičemž nejde jen o technologii, ale i o zkušené zaměstnance. Tohle není něco kde postavíš někoho k CNC soustruhu a nahraješ mu tam program a řekneš budeš to řezat o 200mm delší! Tady jde sakra hodně o cit a zkušenosti s výrobou ale i třeba kontrolou, manipulací, skladováním a přepravou. Stačí nejmenší chyba a máš neopravitelný zmetek v ceně .... nedovolím si odhadnout! Hlaveň je prostě to nejdražší!!!

  • Marcus
    07:37 27.04.2018

    ARES

    Vyvolal jsi mi cukání v pravém oku vzpomínkou na Strojírenskou technologii, Pružnost a pevnost, Termodynamika a sdílení tepla, Nauka o materiálu, Konstruování .... z kterých jsem už většinu zapoměl :D :D :D

    S tvými argumenty nemohu než souhlasit,. Jen aby to bylo víc pochopitelné tak bych netvrdil že:
    "Prodlužování délky hlavně vůbec NEZVYŠUJE přesnost střelby"
    ale spíše že:
    "Prodlužování délky hlavně NENÍ KLÍČOVÉ pro zvýšení přesnosti střelby, ale může být jedním z činitelů které ji mohou pozitivně ovlivnit"
    Je to to samé, ale člověku to dá víc šanci přemýšlet o souvislostech.

  • ARES
    00:14 27.04.2018

    LOGIK

    Konstrukce zbraní a střelba jsou vědecké discipliny, které se řídí fyzikálními zákony. Bez jejich respektování nelze dospět k efektivnímu řešení zbraňových systémů. Jde o řadu složitých fyzikálně matematických vztahů a interakcí, mnohdy s protichůdným efektem. V diskuzi je problematika ke snadnějšímu pochopení zjednodušena. Avšak tak, aby podstata byla správně a bezchybně osvětlena. Více nemohu k tomu dodat.

  • logik
    23:34 26.04.2018

    Ares: Evidentně toho víš hodně, ale s něčím co píšeš bych si dovolil nesouhlasit: a to konkrétně s tím, že prodloužení hlavně s sebou nutně musí nést navýšení prachové náplně.

    Prodloužením hlavně při zachování velikosti slože zpravidla dojde k navýšení úsťiové rychlosti, protože se lépe využije energie vystupujících plynů. K tomu by nedošlo pouze pokud by plyny vystupující z hlavně už neměli žádnou energii - tj. tlak v hlavni při opuštění střely byl srovnatelnej s tlakem venku - a tak malé slože => tlaky se u houfnic nepoužívají. Velikost výmetné náplně určuje maximální energii výstřelu. Délka hlavně pak určuje, kolik z této energie bude využito.

    Máš pravdu v tom, že abys tu prodlouženou hlaveň využil optimálně, tak bys velikost výmetné náplně zvětšít měl. Ale i když to neuděláš, tak si zpravidla pomůžeš.

    Další, co myslím trochu zjednodušuješ je to, že délka hlavně nemá na přesnost vliv. Jelikož délka hlavně zvětší úsťovou rychlost a prodlouží dostřel, znamená to, že se na větší vzdálenosti nemusí střílet takovým obloukem a navíc projektil poletí rychleji.
    Tedy bude i přesnější, protože nepřesnost se akumuluje s časem letu. Nejsem praktik co se týče střelby z houfnic, takže nedovedu říci, jak velký vliv to na přesnost mít bude, ale IMHO přinejmenším v oblasti maximálního dostřelu kratší hlavně bude prodloužení hlavně znát.

  • ARES
    22:03 26.04.2018

    KOLT

    Prodlužování hlavní není vůbec jednoduchá záležitost, jak by se mohlo zdát. Čím je hlaveň delší, tím je technologie výroby složitější a náročnější a tím nákladnější. Cena 52d hlavně je řádově v milionech korun. V současnosti jsou asi jen dva až tři výrobci, kteří umí hutnicky připravit polotovar hlavně v délce cca 9 m, tepelně jej zpracovat, a dát mu konečný tvar a povrchově upravit vývrt. Vyrobit 52d hlaveň je technologická magie. Hlavním problémem je umět vyrobit „rovnou“ hlaveň, která se nebude ohřevem a stárnutím deformovat v důsledku uvolňování vnitřních pnutí. Zjednodušeně, poruší se nastřelením nastavená paralelnost osy hlavně a zaměřovače, což má negativní vliv na přesnost střelby. Nemluvě o ohybu ústí hlavně v důsledku jejího nerovnoměrného radiálního ohřevu, a především ohybem vlastní tíhou, který se mění v závislosti na náměru. Čím je hlaveň delší, tím vliv negativních činitelů je intenzivnější.

    Hlaveň je pístový motor. Dálka střelby je parametrem úsťové rychlosti střely. Úsťová rychlost je nejen parametrem délky hlavně, ale i parametrem hmotnosti prachové náplně, jak plyne z fyzikálních zákonitostí procesu výstřelu. Takže aby se prodloužením hlavně zvýšil dostřel, musí se zvýšit i hmotnost prachové náplně, a to se čtvercem růstu úsťové rychlosti. Tím se zvětšuje hmotnost náboje a jeho rozměry. Důsledkem je snížení počtu přepravovaných nábojů v zásobnících.

    Prodlužováním hlavně dochází k intenzivnějšímu ohřevu prachovými plyny. Čím je hlaveň delší a tím je i hmotnější prachová náplň, tím déle z ní prachové plyny vytékají a více ji ohřívají, což snižuje odolnost vývrtu proti erozi. S růstem opotřebení vývrtu roste rozptyl střely a pokles úsťové rychlosti. Čím je hlaveň delší, tím progresivněji proces rozptylu narůstá a životnost hlavně se zkracuje.

    Prodlužování délky hlavně vůbec NEZVYŠUJE přesnost střelby. Ta je prakticky jen přímo úměrná dálce střelby bez ohledu na délku hlavně. Pro maximální dálky střelby při úhlu náměru 45 stupňů (ve skutečnosti je to to několik stupňů více vlivem odporu vzduchu) lze úchylku dálkovou kalkulovat jako 1/300 až 350 dálky střelby. Ve dvou dálkových úchylkách se nachází 50 % ran, všechny rány se nacházejí v intervalu osmi úchylek. Při prodloužení dálky střelby z 20 km na 30 km se rozptyl zvýší 1,5 krát, úchylka dálková z 60 m na 90 m.

    Střely RAP (Rocket Assited Projectile) mají proti klasickým střelám zvýšený rozptyl o 40 až 50 %. U nich úchylku dálkovou lze předpokládat menší než1/200 až 250 dálky střelby. Např. při dálce střelby 30 km lze očekávat u klasické střely úchylku dálkovou 60 m a u střely RAP 85 m i více. Při střelbě na dálku 40 km, bude 50 % střel v intervalu 400 m, 100 % v intervalu 1 600 m.

    Co se týče ceny systému nabíjení, tak plně automaticky systém prakticky není o nic dražší než poloautomatický, tj. s ručním ukládáním náboje k jeho zasunutí. V obou případech budou zásobníky střel a prachových náplní stejné, rovněž tak zasouvací ústrojí. Problémem je především dispoziční řešení věže a manipulační prostor k obsluze nabíjecího ústrojí a zásobníků (ověřeno vlastní projekční zkušeností).

    Počet členů obsluhy by neměl klesnou pod 4. Nejde jen o vlastní palebnou službu, ale i o námahu při čištění hlavně a závěru (ihned po každé střelbě), očistě zbraně a zejména o zátěž při plnění zásobníků střelivem. Např. naplnění zásobníků 152 mm ShKH vz. 77 znamená zmanipulovat 5 tun střeliva, a to za všech povětrnostních podmínek, deště i mrazu.

  • KOLT
    18:54 26.04.2018

    ARES, radši to napíšu ještě jednou ;-) Prodloužení hlavně a s tím spojené "úpravy" (brzdovratné zařízení...) nejsou zas tak drahé. Zato zvyšují dostřel a výrazně zvyšují přesnost. Drahý je nabíjecí automat. Čili ručně či poloautomaticky nabíjená houfnice s dlouhou hlavní bude stále levnější než automatická s krátkou. Jejich bojová efektivita pak bude záležet na typu konfliktu. Ovšem pokud nedojde k použití ZHN (což, upřímně, není moc pravděpodobné), je efektivita systému, který dokáže střílet dál a přesněji, pochopitelně vyšší. Přičemž jeho nižší cena způsobuje, že ho mohu mít ve více kusech. Jediná zásadní nevýhoda je, že potřebuji minimálně o jednoho až tři lidi více. V případě profesionální armády to je nevýhoda podstatná. V případě mobilizace už to až tak horké není.

    Stran M109A7 by se ovšem také chtělo zmínit o tom, že Amíci hledají několik způsobů, jak dostřel zvýšit. Jedním z řešení je RAP (tuším projekt XM113), což ovšem znamená, že vás každý výstřel bude stát víc, takže cena munice za dobu životnosti systémů nakonec může srovnat rozdíl v pořizovací ceně systému. Druhou zvažovanou možností je prodloužení hlavně na, světe div se, plných 58 násobků kalibru :-) Takže tolik k používání 39d hlavní. O tom, že M777 je zkoušena ve versi ER s délkou 52 násobku kalibru, snad ani nemusím psát.
    Především je ovšem třeba si uvědomit, že USA mají na své straně ohromnou převahu prakticky nad každým protivníkem ve vzduchu, k tomu slušné množství raketometů, minometů, tanků atd. Mají prostě takovou palebnou sílu, že si mohou dovolit menší dostřel houfnic. A přesto jej chtějí zvýšit. Ono se i za Velkou louží občas stane, že zavádí systém ne zrovna dokonalý... A pak ho nějak modernizují, aby se dostaly na standardy ve spojeneckých armádách :-)

    Nevím jak vám, mně z toho vyplývá, že chtít po dnešní moderní kanonové houfnici délku 39d, je zbytečné plýtvání potenciálem zbraně. Co bychom měli primárně řešit, je počet a cenu za pořízení a provoz systému, kterou jsme ochotni zaplatit. Pokud pouze nějakých 5 miliard, tak máme v lepším případě na nějakou tu EVU, rozhodně můžeme zapomenout na moderní automaticky nabíjené systémy. A je jedno, jako délku hlavně by měly... (Nemluvě o tom, že kolové houfnice v ráži 155mm s délkou hlavně 39d snad ani nikdo nedělá.)

  • ARES
    15:57 26.04.2018

    Základní prostředkem palebné podpory US brigádních bojových uskupení (BCT) je 155 mm dělostřelecký systém M109A6 Paladin, který je zaveden v počtu 950 jednotek. Ty budou postupně modernizovány a nahrazeny systémem M109A7.

    Dělostřelecký systém M109A7 se stane základním prostředkem palebné podpory US obrněného brigádního bojového uskupení (ABCT), což je modernizovaný systém M109A6 Paladin. US Army a BAE Systems podepsaly memorandum na dodání 580 souprav, která je tvořena ShH a muničním vozidlem M992A2, do roku 2050. S výrobou se započalo v roce 2014, plná výrobní kapacita se předpokládá od roku 2018. První soupravy byly dodány v roce 2015. Cena jedné soupravy je cca 10,5 milionu USD (220 milionů Kč).

    Parametry M109A7: délka hlavně 39d, maximální dostřel HE 22,5 km, s dnovým výtokem 28,7 km. Možnost užití přesně naváděných střel. Zásoba munice: ShM 39 ran, muniční vozidlo 93 ran. Věžové uspořádání, ochrana proti pěchotním zbraním a střepinovému účinku, NBC, poloautomatické nabíjení, elektrický pohon zasouvače, maximální rychlost střelby 4 rány/min, trvalá 1 rána/min. SŘP podle aktuálních požadavků včetně snímání úsťové rychlosti střel a diagnostiky, splňující požadavek „vystřel a zmiz“. Maximální hmotnost 35 380 kg, délka 9,7 m, šířka 3,9 m, výška 3,7 m. Osádka 4 muži.

    Z příkladu současně zaváděné dělostřelecké techniky americké armády, činěné s perspektivním až 40ti ročním výhledem, je vidět reálný přístup k požadavkům na maximální dostřel. Pro běžnou palebnou podporu postačuje dostřel do cca 25 km, když se zváží potenciál dalších modernizačních kroků, pro střelbu na větší dálky až na 40 km se logicky uvažuje přesně naváděné střelivo Excalibur. Klíčem k tomu je důraz na zkvalitnění targetingu, umožňující rychlý, přesný a účinný palebný zásah. Dále je to vysoká autonomnost dělostřeleckého systému se zásobou střeliva ve výši 132 ran, což umožní několikadenní palebnou činnost bez logistického zabezpečení.

    Podle příkladu US armády by se měly specifikovat potřeby pro další rozvoj dělostřelectva AČR, včetně nepředpojatého přístupu možnostem modernizace 152 mm ShKH vz. 77 a slovenských dělostřeleckých systémů.

    Požadavek na maximální dostřely se standardní municí 30 až 35 km s délkou hlavně 52 ráží je tak nutné považovat spíše za marketingový tlak zbrojních podniků, než je skutečná reálná potřeba v konvenčních, hybridních a protipovstaleckých bojových podmínkách.

  • Nesher
    12:10 26.04.2018

    SivisPacem
    Byly, dokonce dvě, ale moc se z nich vyčíst nedalo. jedna byla z boku, takže nabíjecí mechanismus vůbec nebyl vidět, druhá pak z vrchu (pohled od kabiny), ale nabíjecí mechanismus byl zaplachtovaný.
    Mám na tebe jednu otázku, jsou ty boxy na střely a náplně pancéřované a pokud ano /což předpokládám) jaká je odolnost?

  • SiVisPacem
    12:03 26.04.2018

    Nesher - údaje máš správné... byla tam i nějaká fotka? :- )

  • KOLT
    10:43 26.04.2018

    Rase, já se nehádám ;-) Jen jsem nepochopil logiku argumentu, kdy automat je moc drahý, zároveň jsou ale manuálně nabíjené houfnice nevhodné.

    Osobně si myslím, že MO buď už počítá s nějakým tím CAESAREM, nebo prostě bude muset k 5 miliardám ještě dost přihodit... Otázkou je, kolik bude stát ATMOS s robotickým ramenem. A zda nám jej Izraelci vůbec nabídnou.

  • Rase
    10:23 26.04.2018

    Drahý automat se zase vyplatí ohledně úspory lidské síly. Vojáků je málo a rozdíl mezi šestičlennou a tříčlennou osádkou je dost zásadní (platy, výsluhy atd.). Taky v případě zničení vozidla je lepší přijít o 3 než o 6.

  • KOLT
    09:13 26.04.2018

    Marcus, a raději byste pobíhal kolem ATMOSe 25 km od fronty nebo seděl v DANA 13 km od ní v dostřelu kde čeho? ;-) Ono to není tak snadné rozsoudit. Mmchd, ony zrovna ZHN nejsou zrovna věc, která by dělostřelce až tak trápila. Jaká je asi šance, že se s nimi na bojišti setkají?

    Já nehoruji za maximální dostřel, nicméně zrovna délka hlavně, která má na dostřel zásadní vliv, není něco, co by kdovíjak zesložiťovalo konstrukci. Velikost prachové komory dtto. Složitost a cenu zvyšuje především automatické nabíjení, které právě DANA má. Pokud bychom dnes chtěli udělat nový obdobný systém, bude prostě dražší než manuálně nabíjený. Čili moc nechápu tu argumentaci – zároveň nejsou peníze a zároveň je lepší automatický systém, který je ale mnohem dražší.

    Modernizace DANA s dostřelem kolem 20 km (efektivním ovšem podstatně kratším) je prostě hodně sporná, protože v prvosledových jednotkách budou jejich schopnosti nedostatečné, respektive budete je muset dostat tak blízko k frontě, že bude výrazně vyšší šance na jejich zničení. Protivník s moderními kanónovými houfnicemi vám je rozstřílí ze vzdálenosti, na kterou ho nedokážete ani postřelovat, o přesnosti nemluvě.
    Něco jiného je generálka a uložení do mobilizačních skladů. V druhé linii by pravděpodobně i protivník už používal méně výkonné systémy.

    Takže buď si pořídíme automaticky nabíjené houfnice, ale zaplatíme dost peněz. Nebo manuálně nabíjené, se všemi zápory, které to má. Tak jednoduché to je.

  • Marcus
    21:31 25.04.2018

    KOLT

    Jako osádka čeho by jsi raději operoval v podmínkách ZHN, vedl palbu v dešti, větru, mrazu, sněhu a jako osádka čeho by jsi raději očekával odvetnou nebo i třeba jen rušivou palbu nepřítele??? Uvnitř DANY/ZUZANY nebo pobíhající okolo ATMOSE, CAESARA, T5-52???

    Jak zde psal ARES, přesnost není otázka jen toho mít nejnovější a houfnice s největším dostřelem. Pokud se peníze proinvestují v hurá akci jen za nová děla a nezbudou finance na další části dělostřelectva, jsou to vyhozené peníze!

  • KOLT
    19:52 25.04.2018

    ARES, ohledně dostřelu je třeba si uvědomit, že nejde jen o to střílet co nejdál. Především je to o schopnosti se i na poměrně velkou vzdálenost dostatečně přesně trefit. Aneb co bude mít na 20 km vyšší přesnost, DANA nebo ATMOS?

    O vhodnosti koupě salvových raketometů netřeba diskutovat, souhlasím.

  • ARES
    19:39 25.04.2018

    Konštrukta Defence Trenčín

    Přehled nábojů pro použití v dělostřeleckých zbraních ráže 155 mm ShKH ZUZANA 2000, ZUZANA 2 a dalších kompatibilních systémech ráže 155 mm s hlavněmi 39d, 45d a 52d.

    Typ náboje 155 mm EOFd M3 155 mm EOFd M3 DV
    Hmotnost střely 44,0 [kg] 47,0 [kg]
    Hmotnost trhaviny 8,6 [kg] 8,2 [kg]
    Hmotnost 6 modulů 17,0 [kg] 17,0 [kg]
    Počáteční rychlost střely (hlaveň 52d) 943 [m.s-1]
    Maximální dostřel (hlaveň 52d) 32 500 [m] 41 000 [m]

    Typ náboje 155 mm EOFd MK 155 mm EOFd MK DV
    Hmotnost střely 44,0 [kg] 47,0[kg]
    Hmotnost trhaviny 9,2 [kg] 9,2 [kg]
    Hmotnost 6 modulů 17,0 [kg] 17,0 [kg]
    Počáteční rychlost střely (hlaveň 52d) 943 [m.s-1]
    Maximální dostřel (hlaveň 52d) 32 500 [m] 39 850 [m]

    DV: dnový výtok

  • Nesher
    16:46 25.04.2018

    Tak v aktuálním čísle ATM (5/2018) jsou zvěřejněny základní informace o houfnici EVA 8x8
    Pohotovostní hmotnost je 26,8 t a bojová 28 t. Pancéřová kabina má žlab pro uložení hlavně. Posádka je tří členná, houfnice je schopna vypálit všech 12 ran v zásobníku aniž by posádka musela opustit kabinu. Délka je 11,5 m, výška (v pochodové poloze) 3,28 m a šířka 2,7. Objem komory je 23 l a úsťová rychlost 935 m/s, maximální dostřel ( s municí s dnovým generátorem) 41,4 km, rozsah pohybu zbraňové nástavby je +- 60 stupňů, celkový rozsah náměru je od -3,5 do +75 stupňů. Rychlost palby je 5 ran v první minutě, 13 výstřelů za tři minuty. V případě manuálního módu pak dva výstřely za minutu. Minimální dostřel je 5 km. Pro přímou palbu je houfnice vybavena optickým modulem Sagem CM 3. Bohužel o typu SŘP ani slovo.

  • Marcus
    09:43 25.04.2018

    Jan Grohmann

    To samozrejme vim, proto píšu že EVA, tak jak byla doposud představená je pro mě to samé. Jen jakýsi demonstrátor, koncept ... nikoliv prototyp v plném smyslu slova!

    Nebo vy máte nějaké informace o pokračování projektu EVY?

  • Jan Grohmann
    09:27 25.04.2018

    Marcus, SCARAB je technologický demonstrátor toho, co CSG s T-72 umí. Záleží pak na zákazníkovi, jestli chce jen prosté repase T-72 nebo si z demonstrátoru vybere některé nebo všechny technologie. Není to žádné drama.

  • Marcus
    08:01 25.04.2018

    ARES

    Četl jsem to několikrát abych si to srovnal a musím říct že dobře napsané!

  • Marcus
    07:59 25.04.2018

    Nejdřív by to chtělo mít pořádek v jednotlivých společnostech. Ten stav na Slovensku je dost složitý a nepřehledný, ale nepleťte si například státní DMD Group a zlikvidovanou DMD Holdig, ZTS Dubnica a pod.....

    O tom že KONŠTRUKTA - Defence nemá peníze na samostatný vývoj a že její nabídka se buď zastavila v čase (ZUZANA 2) nebo čeká na dotažení (EVA) je většině jasné.

    Skutečnost je ale taková, že samostatný vývoj/výrobu nových houfnic v našem česko--slovenském prostoru bez DMD Group jen těžko někdo zvládne.

    Buď DMD Group získá vlastní kapitál, například za dodání nových ZUZAN 2 pro Slovenskou armádu a ten si nechá pro své aktivity, nebo...

    ...což je pravděpodobnější, bude spolupracovat s někým kdo kapitál dodá. Ideálně pokud to bude někdo kdo dodá jakési modernizační know-how a pokud možno i vazby na zahraniční technologie. V tomhle je spolupráce se Strnadovci jedině logická ať se to líbí nebo ne....

  • Marcus
    07:29 25.04.2018

    Starlight

    Stejně jako ty se ptám: Má někdo nějaké konkrétní informace o nějaké "nové EVĚ"? Viděl ji někdo nebo ví o tom něco víc, než že se povídá? Dokud neuvidím, bude to pro mě stejné jako T72 Scarab.

    Na ty otázky kolem vlastnictví firem to byla symbolická otázka nebo čekáš odpověď? :D

  • asdf
    06:45 25.04.2018

    jura99 > Preco ako sukromnik by som mal zivit x stoviek ludi. Zober si mam majstra a 10 robotnikov. Majster im hovoril co mali robit. Potrebujem znizit stavy tak, aby som zachoval schoposti vyrobi. Tak v prvom rade prepustim tych robotnikov a majstra si necham. Ked sa rozbehnu zakazky tak tych 10 robosov naberiem a majstra mam stale. Takze schopnosti som si udrzal. Pri prepustani sa definuju klucovi ludia, ktori su potrebni a ked pada firma, tak oni su ti co zhasinaju
    Mam nejake interne postupy, ako sa co robi. Tie postupy su vetsinou spisane. Takze ani tu nemusim zacinat na zelenej luke pri opetovnom rozbehu vyroby.

    A teraz si zober firmu, ktora zacina vyrabat na zelenej luke. Nema ludi, ktori to nieco take robili. Firma nema vypracovane postupy, ako to robit. Kto bude mat vyhodu - kto to uz niekedy robil alebo kto zacina na zelenej luke.

  • Jura99
    05:27 25.04.2018

    Clanek: to je prave ono, ze i podle tveho seznamu nevyrabi nic. Zkus mit jako soukromnik firmu, 15let vyvijet prevrtani kanonu na razi NATO (zmena Ondavy na Zuz1) pak vyrobit par kusu a dalsich 10let nedelat nic co prinese penize. Budes zivit x stovek lidi? Z ceho je budes platit?
    Puuupava: asi jsme se nepochopili, Skoda uz nema lidi, pripravky, linku na vyrobu parnich lokomotiv. Vyrobit parni lokomotivu uz neumi. Princip je znamy, ale zacinali by od nuly.

  • puuupava
    23:23 24.04.2018

    Jura99 ak otom nevieš Škoda stále vyrába lokomotívy, aj keď už nie parné ale elektrické! A kto bude vyrábať Zuzany2 pre OSSR? Snáď Strnad? A ešte čo vlastné vyvinuli a vyrábajú Strnadove firmy? Okrem pár úžasných strojov ako Šakal, Dana m1 a pod. Aj to sú vlastne prerábky starých strojov. Takže porovnávať tu DMD a Konštruktu so Strnadovými kšeft firmami je trošku mimo.

  • Clanek
    22:41 24.04.2018

    Jura99 klasicky, ale tak alespon naznacme jak sel cas v DMD:
    1992-1995 Vyvoj zuzany 1
    1997 Vojskove zkousky zuzany 1
    1998-2007 Seriova vyrovba zuzany 1 v poctu 3 prototypy, 24 SR a 12 GR
    2008 prototyp Zuzana 2
    ???? Vojskove zkousky Zuzana 2?
    To jen ty nejdulezitejsi milniky. Ze ty podniky ziji ze servisu a dalsich veci uz ani nezminuju.

    @Starlight
    Pokud jde o to co je nebo neni na Slovensku tak treba tady: http://www.zbop.sk/files/Vyrob...
    Vlastnicke pomery tech firem je ale potreba dohledat zvlast.

  • Jura99
    21:47 24.04.2018

    Puuupava: ze napr. ve Skode vyrabeli parni lokomotivy neznamena, ze je umi vyrobit i dnes (neumi). Podobne Konstrukta z dob socialismu je jiny podnik nez dnes. Nevim o co ti presne jde, ale DMD je nula, nevyrabi a neprodava nic, proti Strnadovi jsou bezvyznamny trpaslik.

  • puuupava
    21:24 24.04.2018

    Starlight určite minimálne Jura99 bude mať iný názor. Podľa neho Strnad tým že vlatní ZTS metalurg, hotovú firmu ktorú kúpil a ktorá odlieva akurát polotovary na hlavne, ťahá dlhší koniec povrazu a DMD holding je bez neho úplne nahratý. Zatial čo on keď už si odleje hlaveň má vlastne skoro všetko. A čo mu chýba to už jeho geniálny konštruktéry dovyvíjaju za mesiac dva. A inak aj podvozky na zuzanu 2 pochybujem že vyrába priamo tatra. A ešte som sa chcel spýtať čo je nová EVA :D

  • ARES
    21:11 24.04.2018

    Dělostřelecké systémy 150 mm ráže s hlavní 52d o maximálním dostřelu 30 až 35 km se standardní HE střelou nelze technicky porovnávat jen z hlediska konstrukce a palebných vlastností samotného děla.

    Každý dělostřelecký systém je funkční vazbou modulů:

    Dělo – Munice – Systém řízení palby – Logistika

    Dělo – Munice:

    Typ munice rozhodujícím způsobem ovlivňuje konstrukci hlavně a způsob nabíjení. Zatím co náboj 152 mm je náboj s nábojnicí, náboj 155 mm je náboj bez nábojnice, jehož dílčí prachové náplně jsou individuální manipulační prvky. Nábojová komora pro náboj 155 mm je těsněna plastovým těsnícím kroužkem nebo těsnící nábojničkou, které jsou součástí závěrového mechanismu. K zážehu prachové náplně je závěrový mechanismus opatřen spouštěcím ústrojím k iniciaci zážehovacího náboje. To činí závěr pro náboj 155 mm složitější než pro náboj 152 mm.

    Rovněž systém samočinného nabíjení pro náboj 155 mm je komplikovanější, zejména prachové náplně. Prachová náplň se nenabíjí jako jeden manipulační celek. Je sestavou několika dílčích prachových náplní, které nejsou spojeny v jeden manipulační celek. To má vliv na způsob uložení prachových náplní v zásobníku, k nastavení počtu dílčích náplní k nabití podle povelu a jejich přisunutí za hlaveň k zasunutí do nábojové komory.

    Dělo – Systém řízení palby:

    Systém řízení palby není jen vlastní „dělostřelecký počítač“ k výpočtu a nastavení prvků střelby, ale celá struktura průzkumných prostředků, dělostřeleckých radarů, vzdušných průzkumných prostředků a předsunutých dělostřeleckých pozorovatelů, středisek řízení palby ke koordinaci palebné podpory všech zbraňových systémů, dělostřeleckých, raketometných, minometných a leteckých, včetně meteorologických stanic. Je podmínkou kvalitního targetingu k dosažení potřebné palebné efektivity.

    Účinnost palby závisí na přesnosti zamíření. Ta není závislá jen na vlastní přesnosti střelby děl, jak je udáváno v tabulkách střelby, ale i na přesnosti funkce jednotlivých prvků struktury řízení palby. Přesnost střelby klesá s dálkou střelby. Úchylka dálková děla je sice jen 1/250 až 350 dálky střelby, ale při skupinové střelbě baterie či oddílu je až dvojnásobně větší. Např. při střelbě na dálku 30 km bude 50 % ran ležet v intervalu až 400 m, všechny vystřelené rány budou rozloženy v intervalu 1 600 m.

    Střelba na maximální dálky HE střelivem se dá použít jen na rozlehlé cíle jako rušivá palba. Dosažení umlčujícího či snad ničivého účinku by vyžadovalo enormní spotřebu střeliva. Ničení „bodových cílů“ na maximální dálky je tak problematické.

    Zde je místo pro užití střel s koncovým navedením. Ovšem podmínkou úspěšného užití střel s koncovým navedením (M982 Excalibur, M1156 Precision Guidance Kit) je přesná znalost polohy cíle. Aby střela zasáhla cíl, poloha cíle musí být určena s přesností menší, než je pravděpodobná kruhová úchylka střel s koncovým navedením, která se pohybuje v rozmezí 5 až 20 m. Pokud targeting neurčí polohu cíle s přesností do 5 m, potom užití střel s koncovým navedením je neúčelným mrháním.

    Dělo – Logistika:

    Při průměrné bojové intenzitě lze očekávat denní spotřebu munice ve výši 60 až 80 ran. Muniční logistický tok musí zabezpečit jedno dělo 6 až 8 tunami střeliva denně, dělostřelecký oddíl 150 až 200 tunami. Splní se to za předpokladu, že každé dělo bude logisticky podporováno jedním muničním vozidlem s mechanizací zakládání střel a prachových náplní do zásobníků samočinného nabíjení. Mechanizace je nezbytná, protože hmotnost HE střely je 44 až 46 kg, prachové náplně 16 až 18 kg.

    Logistický muniční tok musí plynule běžet po celou dobu bojového nasazení v délce do 10 až 14 dní. Před zahájením operace je tak nutno vytvořit zásoby munice v oddílovém a brigádním skladě munice cca na tři dny boje, zbytek ve skladech vyšších operačních stupňů, v celkové výši ne méně než 600 až 800 ran na dělo, 15 až 20 tisíc ran na oddíl. Z armádního centrálního skladu dělostřelecké munice je tak třeba k dělostřeleckému oddílu dopravit, na dálku řádově tisíc kilometrů až šest vlaků s 1500 až 2000 tunami dělostřelecké munice v hodnotě nejméně 0,5 miliardy Kč.

    A ve skladech by měla zůstat záloha dělostřelecké munice nejméně na jednu další bojovou operaci, než naběhne válečná výroba. Za předpokladu že AČR bude mít ve výzbroji 2 dělostřelecké oddíly, potom uvedená čísla je třeba minimálně zdvojnásobit.

    Závěrem

    Dělostřelecký systém je tak dobrý, tak jak je dobrý jeho „nejslabší“ článek. Dělo sebelepších parametrů to není schopno vyvážit. I „staré dělo“ jako Dana je v optimalizované koncepci systému schopna splnit požadavky na účinnou palebnou podporu.

    A co je vůbec konstrukčně staré. I ta PzH 2000 je 30 let konstrukčně stará. Většina nabízených systémů přes svoji „novost“ jsou spíše intelektuálními přešlechtěnými konstrukty, které budou ztěží uživatelsky přívětivé za všech bojových podmínek. Je otázkou, zda budou v polních podmínkách spolehlivé a jednoduše servisovatelené. IT technologie nevykompenzují nedostatky v řešení mechaniky děl.

    A je vůbec zdůvodnitelný požadavek na 52d hlaveň s dostřelem na 35 km. Vždyť prodloužení dostřelu z 25 km na 35 km je energetický o 50% náročnější. Z 20 km na 35 km pak dokonce o 85 %. Není objektivně doloženo, kolik střeleb bude potřeba vést na dálky přes 25 km. Proto se děla zbytečně stávají neohrabanými mastodonty. Nebylo by lepší zavést do výzbroje raketomety typu MLRS M270 jak s neřízenými, tak s řízenými raketovými střelami.

    Boj vyspělých armád se bude odehrávat v městských aglomeracích, ne na širých pláních, kde každý dům je odolným krytem. Aby byl dobyt, zpravidla bude muset být totálně zničen palbou a bombardováním. Zde spíše se bude potřebovat přesná střelba na krátké vzdálenosti k vytvoření účinné clony útočící či bránící se pěchotě.

    Problémem není vybrat dělo stylem líbí se mi či nelíbí, ale vytvořit ucelený integrovaný dělostřelecký systém, který efektivně zabezpečí vojskům účinnou palebnou podporu za všech bojových podmínek.

  • Jara
    18:40 24.04.2018

    Marcus
    Váš názor na GŠ a pana bečváře zcela sdílím ....
    No a jsem také strojař takže doufám že to bude koncepčně dále ( což asi ano) ale další věc aby se ji vyrovnala střeleckými parametry a tam už bych nebyl tak optimistický

  • Starlight
    16:02 24.04.2018

    Nevíte někdo, zda ta nová EVA bude opravdu celá nová nebo to bude jen nový podvozek Tatra 815-7 na který bude přehozený ten jediný prototyp kanonové houfnice EVA, který DMD Group a.s. už několik let vystavuje?

    A platí stále následující? :

    - DMD Group a.s. je stále slovenský podnik, jehož majitelem je slovenské Ministerstvo obrany?

    - Jediná konstrukční kancelář na kanonové houfnice (zejména dělostřelecké části) na území bývalého Československa je stále jen slovenská společnost KONŠTRUKTA – Defence, a.s. (Dubnica nad Váhem), kterou vlastní DMD Group?

    - Jediný výrobce dělostřeleckých částí (včetně obráběný výkovku do podoby hlavně) na kanonové houfnice na území bývalého Československa je stále jen slovenská společnost ZTS ŠPECIÁL, a.s. (Dubnica nad Váhem), kterou vlastní DMD Group?

    - Jediný výrobce nové dělostřelecké munice (tělo granátu, kompletace) na území bývalého Československa je stále jen slovenská společnost ZVS holding, a.s. (Dubnica nad Váhem), kterou stále vlastní z 50% slovenský DMD Holding a z 50% slovenská MSM Group (slovenská větev SCG)?

    - Jediný výrobce výkovků pro dělostřelecké hlavně na území bývalého Československa je stále jen slovenská společnost ZTS METALURG a.s. (Dubnica nad Váhem), kterou vlastní MSM Group (CSG)?

    Pokud je výše napsané stále platí, tak jakékoliv nové kanonové houfnice CSG, které by obsahovaly slovenské dělostřelecké know-how nebo sestavy v oblasti dělostřelecké nástavby, mohou vzniknout jen spolupráci CSG a DMD Group. Nebo má někdo jinou teorii?

  • Rase
    16:02 24.04.2018

    Marcus (15:47):
    naprostý souhlas.
    Pokud jde o zamítnutí modernizaci Dan, tak s tíém souhlasím. Pár let už nějak doklepou a pak vyřadit. Modernizace stejně měla skluz a ve výsledku by to bylo plýtvání nákupčími kapacitami (lidmi co sepíšou smlouvy) a mimo jiné i prostředky. Pokud to tedy znamená, že nové houfnice budou trošku dřív, tak je to jedině dobře. Co se týče ceny, tak je vyčleněno opravdu málo prostředků, ale zkrátka houfnice teď nejsou prioritou a 50 "lehkých" kolových houfnic v ráži 155 mm udělá mnohem víc práce v rámci NATO, než modernizované stávající kusy v ráži 152 mm a pár kousků v ráži 155 mm. Tedy za poměrně málo peněz bude docela dost muziky.

  • Marcus
    15:58 24.04.2018

    Jara

    Horší než Caesar uŽ to snad ani být nemůže! Jsem původem strojař, takže můj osobní názor na vše typu T5-52, ATMOS, Kryl, Caesar je velice kritický. O to víc když se na to podívám z hlediska armády! DANA je zastaralá, o tom není pochyb, ale koncepce je pokrokovější než všichni mnou nahoře jmenovaní!

    ....nevychází nabíjecí mechanismus srbské B-52 taky z DANY? :P

  • Marcus
    15:47 24.04.2018

    Jara

    Lobisty je prolezlá každá armáda a každé ministerstvo na celém světě. Tady mi příjde že hlavně nám na GŠ chybí silné osobnosti a jasný koncept který by prosazovaly ... a k tomu dostatečně odborný, zaplacený a početný tým nákupčíků na MO...
    ...hodně důvěry vkládám do nového náčelníka, protože Bečvář byl katastrofa!!!

  • Jara
    15:29 24.04.2018

    Clanek
    Jako zhruba souhlasim, ale je tady jedno ale a to “Strnad není příčina, ale následek”
    Víte to je jako se dohadovat co bylo dřív jestli slepice nebo vejce.... ono tenhle stav kdy je MO prolezlé zajmovými skupinami způsobily právě praktiky CSG Omnipolu a dalších ..... nemá cenu naříkat musíme se jen snažit to teď hodit do správných kolejí to je důvod mé neustálé kritiky

  • Jara
    15:22 24.04.2018

    Marcus
    No ty finance jsou divné vypadá to že chystaný nákup houfnic bude v duchu dobrých tradic našeho MO vsadim se že ani na GŠ doteď nevědí co chtějí za houfnice a hlavně za kolik.
    Mimochodem proti spolupráci konstrukty a csg nic nemám jen se bojím že výsledný produkt nebude na úrovni třeba Caesara jestli se mýlím budu rád.....

  • Marcus
    15:00 24.04.2018

    Jestli mě tu něco fascinuje, tak je radost odpůrců CSG a modernizace DANY ze zrušení původního plánu na modernizaci 33 DAN a nákup 17 moderních děl.

    Uvědomujete si jaké je to Pyrhovo vítězství?

    Ten původní plán nám umožňoval modernizací DAN rychle (první mohly být už tento rok) zvýšit úroveň dělostřelectva, čímž by se zvýšila jejich hodnota a zvýšena kvalita výcviku před přechodem na ještě modernější typ. Zároveň zavést nový moderní typ plnohodnotné 155mm houfnice. V původním plánu bylo na nakup jedné houfnice vyčleněno cca 150 mil. korun na modernizaci jedné DANY cca 30mil korun.
    S novým plánem na nákup 50 nových 155mm houfnic peníze vyhrazené na jednu houfnici klesly na cca 100 mil. korun na kus! To je o třetinu!!! Takovou množstevní slevu vám nikdo nedá!
    Tím novým plánem možná zdegenerujeme naše dělostřelectvo nákupem podřadného typu 155mm houfnice víc než původním plánem. Ale hlavně že tabulkově budeme mít 155mm!
    ...paradox bude pokud to vyhrajou Strnadovci, protože za ty peníze nabídnou nejmenší zlo!

  • Clanek
    14:21 24.04.2018

    @Jara
    A ja snad mluvim o necem jinem? Ano, spoluprace musi fungovat, ale musi fungovat v mantinelech vymezenych tim kdo do vztahu vstupuje. Tim ze na jedne strane je stat (subjekt, ktery ma dbat efektivni spravy ciziho majetku) a na druhe strane soukromy subjekt (ktery vzdy bude maximalizovat zisk). Jen prostym pochopenim kdo do toho vztahu vstupuje je jasne jak musi byt nastavena ocekavani a predevsim pak pravidla spoluprace.
    Oba od toho vztahu neco ocekavaji, zadny se ale do toho vztahu nesmi nutit za kazdou cenu. Strnad se do toho, do neceho pro nej nevyhodneho, nutit prirozene nenecha. A stejne musi uvazovat i MO. I ekonomicka synergie a vyssi bezpecnost (zbrane vyrobene doma) maji svou cenu a daji se kvantifikovat a Strnadovi nebo jakekoli jine domaci firme nazakazku kyvnout jen v pripadech kde vyhravaji oba.

    V hypotetickem priklade: nez podporovat mistniho podnikatele nabizejiciho zastaraly produkt (jeste poskladany z dovozovych casti) za cenu treba 90% spickoveho systemu, to uz radeji koupit licenci a zadat zakazku na vyrobu mistnim firmam (o kterou se muze jak ten prvni mistni podnikatel, tak kazdy dalsi porvat). Cesty jsou.

    Stat jednoduse nesmi dopustit aby mu bylo diktovano jednou firmou nebo skupinou. A kdyz uz to dopusti, tak se stat ani nikdo jiny nemuze divit, ze ta firma toho vyuzije. Monopolni postaveni je holt monopolni postaveni. Tady neselhava firma (naopak, ta dela to co ji eknomicka teorie radi), tady selhava stat a tam se ma hledat naprava. Proto mi vadi to mnozstvi zle krve na Strnada, Strnad neni pricina, on je jen nasledek.

  • Marcus
    14:20 24.04.2018

    Jara

    Nedělejme z případné spolupráce Strnadovců a Konštrukty na samohybných houfnicíck (ať půjde o EVU nebo ZUZANU2) to že zlá CSG vysaje jak upír nebohou Konštruktu aby sama měla kšeft. Tohle je prostě oboustraně výhodné spojení! Strnadovci nemají zázemí a podklady pro vývoj/výrobu modernějších dělostřeleckých systémů a Konštrukta prostě nemá peníze na nákup podvozků a na dovývoj samotného dělostřeleckého systému (ať půjde o EVU nebo ZUZANU2).
    Je to prostě oboustraně výhodné spojení, jeden bez druhého se nepohnou, když se spojí vydělají na tom oba!
    Tak to prostě je!

  • Marcus
    14:06 24.04.2018

    Clanek

    Ale tak to prostě je! Ale to nejsou jen Strnadovci! Tak je to prostě u jakékoliv jiné firmy a je jedno jestli to bude Saab, Nexter, Omnipol, STV, atd .... každý chce jen kšeft!

    Pokud by jsme chtěli spoléhat na vývoj vojenských podniků, tak těžce zapláčeme. Jsou pomalé, neefektivní a to co při svých omezených možnostech vyvinou, je většinou zastaralé a nekonkurenceschopné... až na pár výjimek :D

    Pouze nesouhlasím s tím že Strnadovci a i jiné firmy nemají zájem o to nabízet naší armádě modernější a pokročilejší techniku. Věř tomu že mají!!! Ale jsou tu dva důvody proč se do toho nikomu nic nechce investovat!

    1) Pokud se někdo pustí do vlastního drahého vývoje jakékoliv moderní armádní technologie tak v cizině je trh moderních technologií přesycen a není moc šancí prorazit. Doma je armáda náladový a nestálý klient. Proto se to řeší kooperacemi a nákupem licencí.

    2) Naproti tomu poptávka po modernizováné nebo řekněme "druhořadé" technice ve světe je a stále roste a západní zbrojovky podobné technologie nezvládají narozdíl od domácích Strnadovců nebo STV.

    Nevidím v tom nic špatného! Zvláště když to zaměstnává lidi doma. Tak co komu vadí?

    ...navíc když naše armáda na nákup této techniky vyhradí peníze, které stěží stačí na nákup této "druhořadé" techniky - viz nákup nových děl.
    Ale není to jen u naší armády. Stejně si lze vysvětlit i nákup Caesarů 8x8 Dánskem....

  • Jara
    14:02 24.04.2018

    Marcus
    Ano, však já také nešetřím kritikou na adresu našeho MO a GŠ to je jasné z průběhu každé zakázky co je to za marast. Zbrojní výroba je ale strategické odvětví a měla by tam fungovat spolupráce mezi MO a zástupci průmyslu a požadavky na nové zbraňové systémy jako houfnice by se měli komunikovat dlouho dopředu a nebo udělat výběrovku a vzít prostě nejlepší poměr výkon/cena i v tomhle případě se však zcela bez průmyslu neobejdete, nějaké peníze se proste do domácí ekonomiky při tak obrovském tendru musí vrátit .....
    Na co však nemůžeme zapomenout je to proč to vypadá na MO tak jak vypadá ? No je to právě kvůli lobby skupinám at už CSG nebo třeba Omnipolu......takže nářek CSG na neschopnost cokoliv komunikovat s MO je směšný ...
    s já tady budu dále kritizovat CSG, MO, Omnipol dokud ta spolupráce nebude fungovat

    Clanek
    Směšný je pohled některých lidi na zbrojní zakázky, ne opravdu to není jako když si vy nebo já vybíráme auto .... vzít si svět motorů porovnat spotřebu velikost kufru a co já vím co všechno ještě a pak se rozhodnout....
    Při zbrojních zakázkách je důležitá dlouhodobá strategie a jestli to myslíme s obranou vážně musí fungovat spolupráce MO a průmyslu .....

  • Clanek
    13:38 24.04.2018

    Marcus: Opravdu se tady nechci stále zastávat Strnadovců...

    Diky. Konecne to tu nekdo vidi jak to je. Strnad je proste podnikatel, ten neresi dobro ACR, ten neresi dobro Ruska, NATO, ten nevyuziva starou techniku z dobre vule, ani nenabizi modernizace z nejakeho rozmaru... on proste musi vydelavat. To je jeho jedinej cil. Tak je k nemu potreba pristupovat. Jako podnikatel nejspise svede nektere veci nebo spoustu veci efektivneji nez statni podnik, ale taky musi byt poradne statem kontrolovan aby odpovidala kvalita a cena a pokud jedno z toho neodpovida, tak se podivat jinde, treba jinde kvalita / cena odpovidat bude. Zadne emoce, zadna zast, zadna nesmyslna naklonost. Proste business.
    V tomhle svetle od nej ocekavat nejaky vyvoj na spickove urovni je pak uplne vtipne. Jeho cilem bude vyuzit comozna nejvic veci co jiz existuje a idealne co zaplatili jini (treba zuzana 2), poridit za minimum maximum a pak prodavat. Doma, venku, to je jedno, tam kde bude zajem (coz o produkt s dobrym pomerem cena vykon jiste bude).

Stránka 1 z 3