Izraelské vojenské úspěchy: Kde jsou masivní odvetné útoky Hizballáhu?

Jižní předměstí Bejrútu Dáhíja, bašta podpory Hizballáhu, stejně jako údolí Bikáa, jsou téměř každou noc terčem izraelských náletů, které si vyžádaly nejméně 2300 obětí. Čtvrtina Libanonu je nyní pod izraelským příkazem k evakuaci a téměř čtvrtina obyvatel je v pohybu. Lidé prchající před válkou přespávají ve školách, na ulici, v pronajatých domech nebo hotelových pokojích – podle toho, co si v kolabující zemi mohou dovolit. Nad Bejrútem nepřetržitě bzučí drony.[2]

Šíitské teroristické hnutí podniká raketové útoky a nálety bezpilotními letouny na Izrael, včetně útoku na izraelskou vojenskou základnu, při němž zahynuli čtyři lidé, a dalšího na prázdninové sídlo izraelského premiéra Benjamina Netanjahua v Césareji. Podél hranice jeho bojovníci v říjnu zabili více než 20 Izraelců. Skupina také v posledních týdnech vypálila na Izrael tisíce raket a střel. [3], [4], [5]

Ve srovnání s izraelskou devastací vedení, řadových bojovníků a vojenské infrastruktury Hizballáhu se však všechny tyto aktivity zdají být zanedbatelné. Hizballáh měl v době vypuknutí války přibližně 40 000 až 50 000 bojovníků.[6] Ještě více znepokojující však byl jeho obrovský arzenál více než 150 000 raket a střel, včetně přesně naváděných systémů, schopný v Izraeli způsobit rozsáhlé škody. Už samotná velikost tohoto arzenálu měla skupině umožnit zahltit a překonat obdivuhodný izraelský systém protiraketové obrany. Tento arzenál měl vysloveně sloužit jako odstrašující prostředek proti přesně tomu typu izraelské kampaně, kterou Izrael proti Hizballáhu v Libanonu v posledních měsících vede. Tuto silnou hrozbu devastujícího útoku na Izrael pak měla zpečetit návázanost Hizballáhu na Írán, kdy masivní útok na tuto skupinu ze strany Izraele hrozil vyvolat zapojení Íránu do konfliktu.

Kde je masivní odpověď Hizballáhu na devastaci jeho struktur?

Jak vidíme, Izrael se odradit rozhodně nenechal. Jeho představitelé se alespoň prozatím nemýlili v tom, že mohou na Hizballáh tvrdě udeřit a utrpět jen omezenou reakci. Proč však Hizballáh nebyl schopen účinně využít svůj obrovský arzenál a jinak reagovat na izraelské útoky?

Přestože jsou bojovníci Hizballáhu velmi zkušení a dokázali v minulosti izraelské armádě způsobit velmi perné chvíle, zatím se větším střetům s izraelskými vojáky vyhýbají. IDF je samozřejmě převyšují jak technicky, tak úrovní výcviku a velice pokročilými ISR schopnostmi a zatím se nedopouští chyb z roku 2006 (hnaní obrněných kolon úzkými horskými údolími s připravenou hloubkovou obranou, nedostatečně připravený seznam cílů pro letecké údery atd.). Pokud však bojovníci Hizballáhu bojují v připravených obranných pozicích nebo pomocí partyzánských taktik v týlu nepřítele na jihu Libanonu, kde znají každý kout jako svoje boty, mohou IDF způsobit těžké ztráty. Když však na svojí straně nemají moment překvapení, nechtějí proti izraelským silám s jejich technickou převahou bojovat napřímo, což je logické.

Omezená íránská reakce také není příliš překvapivá. Írán trpí „tyranií vzdálenosti“, což mu přímý boj s Izraelem výrazně ztěžuje. Při dvou rozsáhlých útocích na Izrael v posledních měsících Írán vypustil stovky balistických raket a bezpilotních letounů, ale (kromě obranného rozpočtu) způsobil židovskému státu jen zanedbatelné škody.

Omezená povaha raketových útoků Hizballáhu na Izrael z Libanonu je však velice překvapivá. Podle dat z projektu Armed Conflict Location and Event Data vypustil Hizballáh v období od 1. září do 18. října podle konzervativní analýzy v průměru asi 60 až 100 raket denně (se zvyšující se tendencí), přičemž maximum se pohybuje kolem 300 raket.[7],[8] Drony pak překvapivě přilétají ještě v mnohem menších dávkách než rakety.

To vypadá jako velký počet, ale je to jen zlomek arzenálu Hizballáhu; předválečné odhady hovořily o počtech 3000 raket denně po dobu tří týdnů včetně velkého počtu přesně naváděných střel mířících na citlivou infrastrukturu, což se však neděje. I když některé stávající útoky prochází izraelskou PVO, ta si zatím s většinou z nich poradí. Hizballáh útočí především na severní Izrael, který je tak zatím neobyvatelný.[9], [10]

Možná se Hizballáh jednoduše drží zpátky, ať už kvůli obavám z další izraelské eskalace, nebo aby si uchoval kapacity pro případ vyhrocení situace s Íránem (což se dost pravděpodobně stane), či z jiných důvodů. Libanon trpěl politickou paralýzou a hospodářským kolapsem již před útokem Hamásu na Izrael a před tím, než se Hizballáh přidal k válce mezi Palestinci a Izraelci.[11] Podle některých hlasů smířlivých k Hizballáhu se hnutí nechce dostat do pozice, kdy by situaci v zemi ještě zhoršil závažnými útoky přesně naváděnými střelami na citlivé cíle v Izraeli, což by jistě vedlo k tvrdé odvetě na civilní infrastrukturu v Libanonu, jak (zcela důvěryhodně) slíbili izraelští politici. Mnohým komentátorům včetně mě se však tato teorie nezdá věrohodná, Hizballáhu na Libanoncích nezáleží, což dokazoval celé roky tím, že aktivně paralyzoval chod země, jen aby zajistil své zájmy a cíle, mezi které zaujímala prosperita Libanonců velmi nízkou prioritu ve srovnání s ideologickou válkou proti svým sousedům – a to jak doma, tak za hranicemi. Charitativní činnost a sociální služby poskytované Hizballáhem jsou primárně zbraní, která má organizaci poskytnout zástupy věrných a ideologicky zpracovaných rekrutů, kterým tyto služby nemůže poskytnout stát, protože mu to Hizballáh často neumožňuje. Není charita jako charita; co byste si asi tipli, že školy ovládané Hizballáhem učí?[12] (viz úvodní obrázek)

Pravděpodobnějším vysvětlením je však prostá fyzická neschopnost Hizballáhu provádět masovější koordinované útoky pod izraelským tlakem. Izrael zdánlivě neutralizoval obrovský arzenál Hizballáhu prostřednictvím cílených útoků na jeho vůdce, sklady, odpalovací zařízení a velitelské posty a také evidentně hlubokým průnikem do jeho komunikační sítě. V důsledku toho je pro Hizballáh obtížné koordinovat reakci nebo se přizpůsobit rychle se měnícím okolnostem na bojišti. Kromě toho je libanonské nebe plné izraelských bezpilotních letounů a dalších sledovacích a úderných prostředků, které se téměř v reálném čase zaměřují na odpalovací zařízení Hizballáhu. Američtí a izraelští představitelé tvrdí, že polovina odpalovacích zařízení Hizballáhu byla zničena, v důsledku čehož není možné odpálit velké salvy.

Libanon v plamenech jako příležitost?

Vysídlení více než milionu lidí z oblastí, které byly terčem izraelských náletů, vyústilo v namačkání mnoha lidí na sebe, často ze znesvářených entit, v různých částech Bejrútu. Ve městě panuje podle vynikající místní publicistky Kim Ghattas ohromný pocit solidarity a občanská společnost pomáhá poskytovat přístřeší a potravu uprchlíkům tam, kde paralyzovaný stát selhal. Hizballáh dva roky blokuje volbu prezidenta a zemi řídí přechodným kabinet; ekonomika je následkem korupce, mizerných praktik vládnutí a sektářské paralýzy země v troskách a země navíc stále hostí více než milion syrských uprchlíků.

Schopnost udržet takové úsilí občanskou společností bude za takových podmínek nutně velice omezená; navíc těsná blízkost zoufalých lidí, kteří se i za nejlepších okolností vzájemně nesnáší v přelidněných čtvrtích nutně vyživuje sociální a sektářské napětí. Mnoho obyvatel země má pocit, že je trestána za rozhodnutí, které Hizballáh učinil aniž by k tomu od nich měl mandát, když svázal osud Libanonu s Gazou a zemi zbytečně zatáhl do války.[13]

Netanjahu a Bílý dům naznačili, že vojenský úspěch Izraele představuje příležitost jak zlomit libanonskou politickou paralýzu. Hizballáh držel libanonskou politiku v (ozbrojené) hrsti dvacet let. Pokud by se ho podařilo zahnat pod zem, tlak Západu a regionálních hráčů by mohl pomoci uvolnit libanonskou politiku a podpořit slabou libanonskou armádu.

V Tel-Avivu možná dokonce doufají, že oslabení Hizballáhu přiměje zbytek Libanonu proti němu povstat, ale to zní jako recept na další občanskou válku, ve které je Hizballáh pořád tou lépe vyzbrojenou stranou. Solidní většina Libanonců je sice proti Hizballáhu, ale zatímco jeho odpůrci možná vidí příležitost k omezení jeho moci, nikdo v Libanonu si nemyslí, že dokáže získat legitimitu pomocí izraelských tanků.[14] Hizballáh by se navíc patrně mohl pořád opřít o solidní podporu šíitské populace.

Nicméně i Saúdové a Emiráťané, kteří se od roku 2021 Libanonu vyhýbali kvůli silnému íránskému vměšování do místní politiky a silné roli Hizballáhu nyní poslaly Libanonu humanitární pomoc, možná v naději, že získají zpět určitý vliv na místní politiku a obyvatelstvo země. Uvnitř Libanonu se mezitím začali o moc přetahovat ti politici, kteří spolu s Hizballáhem zahnali zemi do hospodářské propasti.

Z taktického hlediska se Izraeli podařil ohromující kousek: IDF zdecimovaly tři nejvyšší úrovně vedení organizace se čtyřicetiletou praxí odolávání nepřátelskému prostředí, čímž ji značně oslabil a uvedl do chaosu. Hizballáh, jak jsme ho znali ještě před několika měsíci, přestal existovat. A přestože vedení Hizballáhu bylo dekapitováno, skupina nevyvěsila bílou vlajku. Jeho patron, Írán, stále v pozadí tahá za nitky. Organizace je nadále schopna vtáhnout izraelskou armádu do pozemní opotřebovávací války a denně posílat tisíce Izraelců na druhé straně hranice do krytů, zatímco v jižním Libanonu bylo dosud zabito nejméně 69 izraelských vojáků.[15] Existují také zprávy o důstojnících íránských revolučních gard, kteří nyní doplňují jeho velitelské stavy.

Hizballáh nikdy nebyl jediným problémem Libanonu – byl součástí udržovaného zkorumpovaného systému. Tváří v tvář obrovské krizi se rozhádaní politici a jednotlivé sekty v zemi ještě nedokázali sjednotit. Volba prezidenta je pořád na pořadu dne, ale zatím nedošlo k žádné dohodě a názory se nadále liší.

Izraelské poučení z jeho poslední rozsáhlé invaze do Libanonu v roce 1982 je: Nelze Libanon přetvořit k obrazu svému. Hizballáh pravděpodobně nepřizná porážku a Izraeli už víceméně došli vysocí představitelé na zabití. Libanonci jsou příliš vystrašení a unavení na to, aby uprostřed války povstali a potenciálně způsobili další válku, zatímco Izrael je většinově vnímán jako útočník. Mnozí Libanonci, včetně těch kteří jsou proti Hizballáhu, také s hrůzou sledovali, jak byla Gaza srovnána se zemí, a to je do izraelské náruče rozhodně nežene.[16]

Příměří nebo rozšíření války?

Ohledně izraelských plánů pro Libanon z Tel-Avivu přichází protichůdné zprávy. Herzi Halevi, náčelník generálního štábu prohlásil, že Izrael připravuje plány na pokračování bojů v Libanonu, včetně rozšíření a prohloubení pozemních manévrů.[17]

Nový ministr zahraničí Gideon Sa'ar mezitím prohlásil: Izrael spolupracuje s USA na dohodě o příměří v Libanonu, rozhovory pokročily, ale Hizballáh toto úsilí bagatelizuje. Minulý měsíc představitelé USA předložili plán zahrnující počátečních 60 dnů dlouhé příměří a stažení libanonské militantní skupiny a izraelských jednotek z jižního Libanonu.

Izraelští představitelé však trvají na právu jednostranně vypudit Hizballáh od izraelských hranic a zamezit znovuvyzbrojení této organizace.[18] Což se nezdá jako něco, co by akceptovala libanonská vláda, natožpak Hizballáh.

Podle izraelské vlády současné operace v Libanonu snižují kapacitu organizace páchat násilí a podlamují její morálku. Hizballáh se však tváří v tvář této kampani, navzdory jejímu obrovskému úspěchu, zdá schopen svojí další existence a ohrožování Izraele do dalších let. Z velké části je to proto, že je silně institucionalizovaný a byrokratizovaný. Takové skupiny mají stanovené postupy a plány nástupnictví pro případ povýšení, úmrtí nebo jiného odchodu svých vůdců z funkcí. Jeho polní jednotky připomínají buňky a jsou vycvičeny k samostatnému fungování, takže zabití nejvyššího vedení skupiny nemusí trvale ovlivnit její akceschopnost v kopcích jižního Libanonu. Cílené zabíjení jeho vedení Hizballáh nezničí.[19] Stejně tak Hamás v Gaze mezitím vylézá z děr a začíná ovládat život v ruinách.[20]

Izraelské zpravodajské a vojenské síly dosáhly proti Hizballáhu významných taktických úspěchů, díky nimž je konflikt prozatím mnohem jednostrannější, než by kdo čekal. Nicméně Hizballáh se stále může dát znovu dohromady a vzhledem k jeho odolnosti v minulosti není rozumné s ním přestat počítat.

Úvodní obrázek:
Slavnostní nástup studentů libanonských škol Mahdí a Emdád, na kterém místopředseda výkonné rady Hizballáhu pronesl projev, v němž vyzdvihl generálního tajemníka Hizballáhu, „gentlemana mezi Araby... Hasana Nasralláha“, a „oběti mudžáhidů a mučedníků“. Akce, se konala ve školní posluchárně pojmenované po mladistvém sebevražedném atentátníkovi, žáci zpívali hymnu Hizballáhu, nechyběla jeho vlajka ani mikrofon televizní stanice Hizballáhu al-Manar.

ZDROJE