Japonská stíhačka X-2: Klíčem je supermanévrovost

Foto: Veřejnost si mohla poprvé prohlédnout technologický demonstrátor X-2 a novináři dostali šanci vyfotit stroj ze všech úhlů. / Public domain
Veřejnost si mohla poprvé prohlédnout technologický demonstrátor X-2 a novináři dostali šanci vyfotit stroj ze všech úhlů; větší foto / Public domain

Japonské ministerstvo obrany před několika dny veřejně odhalilo technologický demonstrátor budoucí japonské stíhačky. Stroj je nově označován jako X-2 místo dřívějšího ATD-X (Advanced Technology Demonstrator – X). Za pozornost stojí záběry mechanismu vektorování tahu motoru.

Letoun měří na délku 14,3 m při rozpětí křídel 9,1 m. Vývoj doposud stal 294 milionů dolarů. Pro japonský fiskální rok 2016 (od 1. dubna 2016 do 31. března 2017) je na vývoj vyhrazeno 19,3 milionů dolarů - především pro letové testy. Dlužno dodat, že finální letoun bude jistě výrazně větší než technologický demonstrátor X-2

Japonský rozpočet je pouze zlomkem toho, co vydaly Spojené státy za vývoj stíhačky F-22A Raptor (28 miliard - bez ceny za letouny) a F-35 Lightning II (59,2 miliardy - bez ceny za letouny). X-2 je však stroj sloužící pouze k testování základních leteckých funkcí. Na X-2 tak nenajdeme radar, složité elektronické systémy, senzory nebo místo pro nesení výzbroje.

Pokud se Japonsko rozhodne vyvinout plnohodnotný bojový stíhací letoun, nezvládne to rychleji než na konci 20. let 21. století. Vývojové náklady přitom půjdou minimálně do jednotek, spíše desítek miliard dolarů. Další desítky miliard si vyžádá samotná výroba letadel a vybudování kompletního zázemí pro výcvik, provoz, údržbu a opravy.

Letoun X-2 je klasické konstrukce ctící zásady stealth. Nejzajímavější  známou “novinkou” je použití lopatkového mechanismu vektorování tahu motorů. Technologie je "převzatá" z pokusného stroje Rockwell-MBB X-31 z počátku 90. let minulého století.

Demonstrátor X-2, podobně jako čtvrt století starý X-31, si klade za cíl prozkoumat možnosti supermanévrovosti letounu. Supermanévrovost představuje výjimečnou schopnost letounů pohybovat se ve vzduchu zcela nezvyklým způsobem pro dosažení a udržení výhodné pozice, k získání relativní výhody nad svým protivníkem v blízkém manévrovém boji a vytvoření vhodných podmínek pro použití zbraní.

Na projektu X-31 společně pracovala německá firma Messerschmitt-Bölkow-Blohm (MBB) a americká Rockwell. Projekt měl ověřit možnosti technologie vektorování tahu proudových motorů u bojových letadel pomocí jednoduchého lopatkového mechanismu.

Konstruktéři zvolili jednoduchý tvar letounu s delta křídlem. Nejdůležitější byly tři pohyblivé lopatky (odolné do teploty 1500 °C) instalované za výstupní tryskou motoru. Letový počítač lopatky koordinovaně vychyloval do požadované polohy, a tím usměrňovaly tok horkých plynů vycházejících z trysky.

Díky velmi účinným lopatkám mohl X-31 létat i bez svislé ocasní řídící plochy, což demonstroval i během několika zkušebních letů.

Do roku 1995, kdy celý program skončil, dva stroje X-31 absolvovaly 580 testovacích letů, při nichž dokázaly zvládat do té doby neuvěřitelné letecké manévry a letové polohy i při velkých úhlech náběhu. Stroje dokázaly také pomocí vektorování tahu motoru startovat a přistávat na velmi krátké dráze.

Rockwell-MBB X-31 měl výjmečné letové vlastnosti.

Lopatkový mechanismus otestovala rovněž NASA na upravené stíhačce F/A-18 Hornet. Stroj označovaný jako F-18 HARV (High Alpha Research Vehicle) testoval vektorování od roku 1987 do roku 1996.

Výrobci letadel však “lopatkovou” technologii nepřijali. Raději se soustředili na dražší, náročnější a poruchovější vektorovatelné trysky. Možným důvodem je, že trysky zapuštěné do trupu mají menší radarový odraz než lopatky. Nynější podoba lopatek trysek na X-2 výrazně degraduje vlastnosti stealth.

V současné době supermanévrovost, ve smyslu 3D vektorování tahu motoru, využívají ruské letouny Su-30MKI, MiG-35, Su-35 a T-50. Vektorovat tah motoru ve dvou směrech dokáže také americký F-22 Raptor.

Zajímavé je, že i přes proklamace (trvající doslova už několik desítek let) odborníků, analytiků a dalších o konci blízkých leteckých soubojů, Japonci i pro stíhací letadla poloviny 21. století (určená k vybojování vzdušné nadvlády) uvažují o využití supermanévrovosti. 

Zdroj: Stars and Stripes

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

Roll-out budoucí japonské stíhačky Mitsubishi F-3

Japonský Technický institut pro výzkum a vývoj TRDI (Technical Research and Development Institute) ...

Japonská tichá revoluce bezpečnostní politiky

Rostoucí mocenské a vojenské ambice Ćíny narušují staré pořádky v oblasti východní a jihovýchodní ...

V-22 Osprey pro Japonsko

Země vycházejícího slunce se stane prvním zahraničním uživatelem konvertoplánů V-22 Osprey. ...

ATD-X: Japonská konkurence stíhaček F-22 a T-50

Japonsko pokračuje ve vývoji technologického demonstrátoru stíhacího letadla Mitsubishi ATD-X ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit zeleně příspěvky za posledních:
  • Jan Grohmann
    09:35 03.02.2016

    sanityangel1- ty u X-31 byly z "uhlíkových vláken" - samozřejmě, že lopatky se budou muset po x letových hodinách (desítky ?) měnit. Vzhledem k tomu, jak je celý mechanismus navržen, budou lopatky pravděpodobně "spotřební zboží", jako třeba pneumatiky přistávacích kol letadel.

  • Rase
    22:05 02.02.2016

    Tak pokud z toho budou chtít udělat letoun 6.generace, tak by letoun měl mít i bezpilotní variantu, manévrovat bez použití směrovek atd.
    U všech těhle letounů "5.generace" spolupracují státy se světovými výrobci (ať už se Saabem, Lockeed Martinem, Boeingem atd.). O nějakém odklonu od Amerického směru tedy nemůže být řeč - jen záleží na zákazníkovi, jaké vlastnosti upřednostní (což se odrazí na výrobní ceně).

  • sanityangel1
    21:18 02.02.2016

    Hele, z ceho se delaji takove lopatky. Rekl bych, ze pri pridavnem spalovani muzou dosahnout vyssi teploty nez tech 1500 C.

    Jinak neni to take o tom, ze ten koncept bude do budoucna bezpilotni? Preci jenom, udelat nejaky podobny manevr ve vysoke rychlosti, tak tech G-cek bude tolik, ze by to pilot neustal.

  • jj284b
    20:20 02.02.2016

    Matesaax: LM je zapojene do vyvoja, Japonsko planuje zakupenie F-35, takze urcite technologie z F-35 pravdepodobne budu pouzite aj u X-2

  • Matesaax
    19:54 02.02.2016

    Já naopak myslím,že rozhodně špatné letadlo to nebude.Určitě lepší než např. konkurenční čínské stroje nové generace.I předchozí F-2 je hodně dobrá mašina,jen jich nakonec bylo vyrobenou relativně málo kusů.

  • Rase
    15:39 02.02.2016

    Japonci si dělají stroj pro sebe. Sice bude mít horší stealth, celkově to nebude TOP, ale uspoří cenu, což se taky hodí. Chtěli Raptora, ale když není k dostání, tak si udělali vlastní dvoumotorák. Líbí se mi že byl zmíněn nápad skočit rovnou na 6.generaci (to by ale museli pořádně překopat konstrukci). V době, kdy budou tyhle letadla 5.generace létat, bude už F-22 dědeček a do výroby půjde náhrada za Hornety atd.
    Japonský přístup je ale šikovný a pokud nic jiného, tak získají spoustu zkušeností. Výsledek se bude od tohohle demonstrátoru dost lišit

  • jj284b
    13:54 02.02.2016

    no ved prave to som mal na mysli... lietadlo ktore sa vo vzdusnom suboji pokusi o nejake finty so supermanevrovatelnostou, strati rychlost, a bude o to jednoduchsi ciel pre dvojku ktora bude kryt chrbat lietadlu ktore sa pokusi vymanevrovat... Piloti F22 napr spominaju, ze vektorovanie tahu motora je cosi co prakticky nepouzivaju pocas bojovych situacii.. skratka akekolvek pouzitie znamena stratu energie, a pri vzdusnom boji je velmi malo situacii kedy sa to vyplati... takze orientacia na vektorovanie tahu je super ak chces okuzlit ludi na leteckych dnoch, no prakticke vyuzitie je minimalne... jediny rozdiel by bol, ak by slo o bezchvostove riesenie... no tam by ani tak neslo o supermanevrovatelnost, ale skor o zvysenie STEALTH vlastnosti...

  • HonzaH
    13:33 02.02.2016

    jj284b: No, abych řekl pravdu, tak s Vámi v tomto téměř souhlasím. Manévrovatelnost je dobrá k tomu, abyste dostal protivníka do takové polohy, abyste mohl použít zbraně. A pokud můžete zbraně odpálit ve všech možných úhlech, tak prakticky nemusíte manévrovat.
    Jenže, pokud pálíte raketu např. přímo před sebe, tak raketa má již počáteční pohybovou energii (raketa letí rychle vpřed společně s letadlem - nosičem) a energii svého pohonu využije na zrychlení směrem k cíli nebo manévrování. Zatímco pokud budu pálit např. do zadní polosféry, tak se nejprve musím podpředné energie zbavit, pak spotřebovat energii na otočení rakety zpět a pak ji ještě urychlit směrem k cíli. Střela tak nutně něbude mít takový dosah.
    Dále, pokud má střela senzor otočený dopředu, bude určité hluché místo, kdy bude střela muset dostávat informace ze senzorů umístěných na letadle - nosiči. I tohle může být nevýhoda, kterou může protivník využít (např. rušení přenostu mezi raketou a nosičem). Takže, pokud bych si mohl vybrat, raději bych seděl v stealth stíhačce nabité elektronikou, která navíc umí dobře manévrovat, než v tom samém stroji, který manévruje špatně.

    Jen ještě jedna věc. Celý vzdušný boj dnes není o tom, že letí osamocené letadlo, které náhle spatří protivníka a začně honička po obloze (to bylo možná tak ještě ve Vietnamu). Pokud si přečtete nějakou knížku, která popisuje vzdušné souboje v nedávné minulosti, tak zjistíte, že je to v podstatě nuda. Často to vypadá tak, že letka stíhaček dostane informaci o cíli (nejčastěji AWACS), otočí se směrem k cíli, na dostatečnou vzdálenost cíl zaměří a pak na střetávacím kurzu odpálí rakety. A konec. Maximálně si ještě chvíli zaletí, aby se dostali k cíli z takového směru, aby nebyli v ohrožení od jeho zbraní. Většina manévrů tak probíhá za hranicí vizuálního kontaktu. Takže spíše než "dog-fight" jsou to takové "vzdušné šachy". Vítěz tedy bude ten, kdo má lépe rozehrané figury a kdo má o šachovnici lepší přehled.

  • jj284b
    12:53 02.02.2016

    no ono je rozdiel medzi manevrovatelnostou v boji (vysoke rychlosti) a takzvanej "supermanevrovatelnosti" pri nizskych rychlostiach... to druhe vyzera zaujimavo na leteckych dnoch, no v boji je to rychla cesta ako sa nechat zostrelit... stratit rychlost za cenu zmeny smeru mohlo byt zaujimave pocas subojov na kannony, no v dobe HOBS IR striel kratkeho dosahu a prilbovych zameriavacov je to prakticky nanic...

  • mudry.udrzbar
    12:23 02.02.2016

    Teorie o konci ery "dogfight-u", nepotrebnosti vysokej manevrovatelnosti a spoliehanie sa znicenie protivnika na velku vzdialenost, tu mame prakticky od konca II.sv.vojny

    Reálne konflikty a bojové skusenosti takmer vždy svedčia o opaku, pričom najbolestivejšie to pocitili USA vo Vietname.

    Dnes je realna hrozba vzdušného súboja pri syrsko-tureckych hraniciach, a ak by k nejakemu stretu skutočne došlo, tak by to bol opat suboj na kratku vzdialenost, kde by predstavovala vysoka manévrovatelnost velku vyhodu.

    Preto si myslim, ze ruská(a teraz aj japonska) stávka na supermanevrovateľnost (napr. u nasadených SU-35) nie je uplne od veci.

  • stetula
    11:41 02.02.2016

    je zajímavé že Japonci jdou podobnou cestou jako Rusové a nepřiklonili se k Americkému směru