Japonsko nasadí drony proti hypersonickým střelám

Airbus HAPS společně s domácí firmou Space Compass v Japonsku pomocí stratosférické platformy Zephyr poskytne mobilní komunikační služby 4G/5G a pozorování povrchu Země.

Zephyr patří do rodiny tzv. „pseudo-satelitů“ – tedy platforem kombinující výhody letadel a satelitů. Tyto stroje pohybující se týdny nebo měsíce ve výšce 20 000 metrů (nebo výše) mohou pomocí přímé rádiové komunikace spojit dvě místa na zemi vzdálená více než 1000 kilometrů.

Mezi pseudo-satelity patří i britský výškový dron PHASA-35 (Persistent High Altitude Solar Aircraft) od BAE Systems nebo čínský Rainbow od CAAA (China Academy of Aerospace Aerodynamics). Mezi pseudo-satelity můžeme zařadit i český projekt STRATOM.

Ač příchod Airbus HAPS do Japonska není nijak spojován se zájmem Tokia zavést drony schopné detekovat nepřátelské střely, Zephyr je pro tento úkol ideální platformou. V letošním roce pouze 75 kilogramů těžký Zephyr S (Zephyr 8) vydržel ve vzduchu 64 dní. Pohyboval se přitom ve výšce nad 20 000 metrů (výškový strop je 23 000 metrů). V takových výškách je atmosféra velmi stabilní – pro toto lehké letadlo je největší nebezpečí dostat se skrze níže položenou turbulentnější troposféru.

Rekord byl ustaven ve Spojených státech, kde Zephyr S testovalo americké Velitelství pro budoucnost AFC (Army Future Command). Zephyr S se dva měsíce pohyboval nad jižní částí Spojených států, Mexickým zálivem a nad Jižní Amerikou.

Zephyr

Tedy nejen Japonsko, ale také Spojené státy chtějí umístit zpravodajské, sledovací, průzkumné ISR (Intelligence, Surveillance, Reconnaissance), navigační a komunikační systémy na výškové drony s ultra dlouhou výdrží ve vzduchu.

„Toto experimentování nám umožňuje stavět na těchto znalostech a demonstrovat více typů užitečného zatížení, plně prozkoumat vojenskou využitelnost stratosférických operací a modernizovat oblasti hloubkového snímání, zaměřování na velké vzdálenosti a odolné komunikace,“ uvedl v prohlášení Michael Monteleone, šéf týmu APNT/Space v AFC. „Bezpilotní platformy s velmi dlouhou výdrží mají potenciál poskytnout významné vojenské schopnosti a zvýšit důvěru jako součást diverzifikované vícevrstvé armádní architektury.“

Stratosférické drony lze využít jako výškové platformy pro pozorování Země, zajišťování komunikace a navigace. Pseudo-satelity lze vybavit optoelektronickými senzory, radiolokátory, prostředky elektronického průzkumu, komunikačními a navigačními systémy atd. Klíčové je použití dronů v rámci navigační / komunikační války – letouny mohou zajistit přesnou navigaci i v prostředí se silným působením prostředků elektronického boje, což je klíčové například pro navádění přesných zbraní nebo pro zajištění komunikace mezi jednotkami na zemi.

Pochopitelně lze přirozeně využít konstelaci Starlink k zajištění přenosu dat ze stratosférického letounu na velitelství. Lze tak řídit a přijímat data z desítek nebo stovek letounů.

Američané od povrchu Země až po geosynchronní dráhu postaví několik komunikačních, ISR nebo navigačních vrstev skládající se ze stovek nebo tisíců satelitů, dronů nebo pozemních systémů; větší foto / Pentagon

Američané stratosférické drony nasadí v rámci budované třívrstvé globální ISR sítě. Nejvýše leží „vesmírná vrstva“ – to jsou satelity obíhající na různých oběžných drahách Země. „Vzdušná vrstva“ zahrnuje pilotovaná i nepilotovaná letadla, létající v atmosféře. Patří zde i stratosférické drony. Nejníže je „pozemní vrstva“ zahrnující nejrůznější senzory umístěné na zemi – především radiolokátory krátkého i dlouhého dosahu.

Všechny tyto ISR vrstvy jsou podporovány komunikační vrstvou zajišťující přenos dat všemi směry. Zde opět musíme připomenout – budování takto komplexních průzkumných sítí není možné bez satelitní konstelace Starlink. Resp. jiné podobné sítě založené na stejném principu. Avšak můžeme si být jisti, že i tyto konkurenční sítě bude vynášet raketa Falcon 9 nebo Starship společnosti SpaceX.

A nakonec pochopitelně nic z toho není možné bez nasazení prvků umělé inteligence, tedy strojového zpracování dat, které umožní filtrovat a hledat zajímavé vzory v nepřeberném množství informací.

Co se týče Japonska, to hodlá nasadit stratosférická bezpilotní letadla v rámci protiraketové obrany již v roce 2027. To nám naznačuje nutnost použít již zavedené a ověřené platformy.

Drony budou klíčové pro odhalení hypersonických zbraní – zejména hypersonických kluzáků, které létají po specifické ploché nebalistické dráze. To jim umožňuje pohybovat se dlouho pod radarovým horizontem radarů protiraketové obrany. Stávající japonský systém protiraketové obrany jednoduše nemusí být schopen čínské nebo severokorejské hypersonické střely s dostatečným předstihem odhalit. Řešení mnohou být právě stratosférické drony, které mají z výšky 20 000 metrů horizont Země vzdálený 510 kilometrů.

Hypersonické střely mají unikátní trajektorii letu. K jejich odhalení je nutné nasadit předsunuté senzory.

Tokio hodlá pomocí desítek bezpilotních letounů s dlouhou vytrvalostí vybavených infračervenými senzory vytvořit detekční síť schopnou 24 hodin denně, sedm dní v týdnu pozorovat okolí japonského území, tedy i japonských ostrovů ve Východočínském moři. Japonsko vytvoří i „vesmírnou vrstvu“ – od příštího roku postupně vypustí 50 malých průzkumných satelitů s infračervenými senzory.

Japonci budují „vesmírnou vrstvu“ ve spolupráci s Američany. Také Pentagon v rámci ochrany proti hypersonickým střelám na nízkou oběžnou dráhu Země umístí 1000 satelitů s infračervenými senzory. Jedinou raketou, která toto nyní dokáže, je opět Falcon 9 od SpaceX. Nižší oběžné dráhy (a tedy menší detekční vzdálenost) umožňují používat mnohem menší infračervené senzory, a tedy menší satelity s menší spotřebou elektrické energie.

Je pozoruhodné, jak finanční demokratizace vynášení nákladů do vesmíru, což je zásluha firmy SpaceX, umožňuje budovat zcela nové, dříve nemyslitelné vojenské schopnosti. A nejsou k tomu potřeba miliardy dolarů. Kombinace velmi levného vynášení nákladů do vesmíru, plus schopnosti masového vynášení hromadně vyráběných malých satelitů (Starlink není jen komunikační satelit, ale satelitní platforma) umožňuje vytvořit globální síť průzkumných a komunikačních satelitů, včetně celosvětově nasazených stratosférických dronů.

Zdroj: Japan Times, MilMag