Jugoslávský válečný konflikt je stále nezhojenou ranou

Jugoslávský válečný konflikt je stále nezhojenou ranou
Srbský ozbrojenec míří na Igora Šefra / archív autora (Zvětšit)

Na počátku bylo slovo, praví se v evangeliu svatého Jana. Po mírné modifikaci tohoto biblického výroku by se s jistou nadsázkou dalo také říci, že na počátku byl Josip Broz Tito. Rodilý Chorvat, úspěšný velitel komunistických partyzánů z dob boje proti německým nacistům, který se po válce nebál vzepřít ani Stalinovi. 

Ve světě respektovaný, ale mnohými i zatracovaný vůdce, který tvrdou rukou vládl Jugoslávii prakticky od skončení války až do své smrti v roce 1980. Prezident Tito se nesmazatelně zapsal do srdcí občanů Československa, když krátce před sovětskou invazí přijel do Prahy podpořit Dubčekovo vedení. Nikým neorganizované ovace za Titovy krátké návštěvy překvapily i mnohé zahraniční znalce Československa. V srpnových dnech pak mezi prvními světovými politiky tvrdě odsoudil sovětský vpád do naší země. Je třeba ale dodat, že nejen vedení Jugoslávie, ale i statisíce obyvatel Bělehradu a dalších měst tehdejší Socialistické federativní republiky Jugoslávie daly v hlučných demonstracích najevo, na čí straně jsou jejich sympatie. Někde, zejména v Srbsku, se dokonce hlásili dobrovolníci, kteří chtěli jít bojovat se zbraní v ruce za svobodu Československa.

Již od 70. let zaznívaly ale hlasy, že po Titově odchodu se Jugoslávie ihned rozpadne. Nestalo se tak sice okamžitě po smrti prezidenta Josipa Broze Tita, ale varovné signály se začaly počátkem 90. let pomalu objevovat. Vyvrcholily pak nejkrvavějším ozbrojeným konfliktem na území Evropy od skončení druhé světové války.

Igor Šefr byl nejen vynikající fotograf

S redakčními kolegy z deníku Lidová demokracie Vaškem Štěpánkem a Igorem Šefrem jsem v červenci 1991 absolvoval čtyřdenní reportážní cestu do válečné Jugoslávie, přesněji řečeno zejména do Chorvatska, které těsně předtím vyhlásilo nezávislost na ústřední vládě v Beogradu. Naše cesta vedla přes Slovinsko, které již bylo rovněž samostatné, do Zagrebu. Na hraničním přechodu Šentilj měl Igor první zajímavý objekt pro svůj fotoaparát. Dva rozstřílené turecké kamiony, kolem kterých pobíhali jejich hodně naštvaní řidiči. Bylo jim to málo platné, vozidla byla na první pohled nepojízdná. Podle jejich vyprávění přiletěl před dvěma hodinami MIG-21 jugoslávského federálního letectva a kulometem pokropil nově zřízenou slovinskou celnici. Přitom ale, pravděpodobně záměrně, těžce poškodil oba turecké kamiony.


Článek v Süddeutsche Zeitung; větší foto / archív autora

Svůj fotografický cit pro nečekané zážitky Igor projevil již při první zastávce v Zagrebu, kde se to jen hemžilo mladými muži v maskáčích se samopaly a s granáty u pasu a kde nebyla nouze o zajímavé objekty a situace. Václav Štěpánek díky studiu balkanistiky dobře znal mentalitu zdejších lidí. Po přenocování další den, kdy jsme hledali ubytování v malém městě Slunj poblíž známých Plitvických jezer Václava nijak nevyvedlo z míry, když majitelka domu po otevření dveří řekla, že by nás ráda na noc ubytovala, ale včera teroristé „pucali“ ze samopalu, a proto jí neteče v bytě voda. Dodala, že nás ale ubytuje její bratr ve vedlejším domě, kam žádná střela nedopadla. Igor se svým typickým smyslem pro humor nabídku okomentoval slovy: „Doufám, že pokud budou teroristi v noci opět střílet, tak zase do domu té ženské, a ne do baráku jejího bratra, kde budeme spát. Je třeba přece dokončit dílo…“ Tu noc naštěstí nikdo nestřílel, pouze z nedalekého vojenského letiště bylo celou noc slyšet hukot startujících a přistávajících letadel.

Další den jsme projížděli po asfaltové silnici zcela pustou oblastí, aniž bychom potkali jediné auto. Jeli jsme do 170 kilometrů vzdáleného města Knin, které bylo správním centrem tzv. Republiky srbská krajina. Když jsme sjeli naším „válečným“ favoritem s kopce do města, naskytl se nám opět pohled na mladíky i starší muže v maskovacích uniformách, vyzbrojené nejrůznějšími střelnými zbraněmi, včetně starých loveckých pušek. Přímo u cesty seděl na obrubníku snad sedmdesátiletý šedovlasý muž a jedl ze starého  ešusu nějakou kaši, kterou mu donesla manželka.

Měl na sobě rovněž maskovací uniformu, ale na nohou sandály. Vedle byl opřen kalašnikov. Igor se ho hned s nehnutou tváří zeptal, zda může ochutnat. Děda také zcela klidně odpověděl, že určitě, ať si nabídneme. Přitom nám vykládal, že za druhé světové války bojoval proti ustašovským vrahům a nyní musí zase jít do boje. Ostatně slovo vrahové jsme tehdy slýchali prakticky každý den, když nám Chorvati líčili Srby jako zákeřné vrahy a Srbové zase stejně titulovali Chorvaty. Igor ale nakonec v Kninu s fotografováním několikatisícového válečného města příliš velké štěstí neměl.


Článek v Süddeutsche Zeitung; větší foto / archív autora

Město Knin jsme museli ihned opustit

Po několika minutách k nám přistoupili dva ozbrojení muži, prohlédli si brněnskou espézetku s označením CS a ověřili si, zda jsme opravdu z Československa. Zdvořile, leč nekompromisně nás pak se slovy: „Okamžitě opusťte Knin!“, vyzvali k odjezdu z města. Jeden z ozbrojenců ale trochu mírnějším, až omluvným tónem dodal, že naše vláda vystupuje jednoznačně protisrbsky, a proto máme jet ihned za svými přáteli do Chorvatska. Na Igorovu poznámku, že my nejsme přece vláda, vousatý muž v maskáči již nezareagoval. Bez dalších slov, pouze hlavní samopalu, naznačil jediný možný směr naší cesty, tedy ven z Kninu. Nezbylo nám než ihned poslechnout, což Igor Šefr krátce okomentoval poznámkou, že mu srbský voják připadl dost ožralý. Nedokázal ale podle čichu odhadnout, co vlastně dopoledne pil, zda slivovici nebo něco jiného.

Přes Bosnu, kde jsme v jakémsi venkovském motelu přespali, jsme pak následující den jeli zpět do Chorvatska. Po levé straně jsme měli průzračně čistou řeku s názvem Una, ve které jsme se vykoupali. V odpoledních hodinách nás ale čekalo skutečné drama, při kterém Igor projevil značnou odvahu. U města Dvor na Uni jsme přejeli most s úmyslem vjet zpátky na chorvatské území. Několik metrů od konce mostu byl ale zátaras tvořený dvěma nákladními automobily. Hlídající muži nás opět velmi rázně vyzvali, ať jedeme okamžitě pryč, že nás zde do Chorvatska v žádném případě nepustí.

Otočili jsme tedy automobil a Igor vystoupil s tím, že si srbskou hlídku vyfotografuje, jak vtipně prohlásil, do rodinného alba. Ve chvíli, kdy se chystal zmáčknout spoušť u fotoaparátu, procedil směrem ke mně na zadní sedadlo, že na něj chlap začal mířit nějakou dlouhou zbraní, co má dělat. Řekl jsem mu, aby nedělal žádné prudké pohyby a šel si sednout do auta. Čekal jsem s hrůzou, že se každou chvíli ozvou výstřely a my i s favoritem sletíme z mostu do řeky. Pomalu jsme se rozjeli a Igor nadšeně vykřikl, že je stačil vyfotit. Na konci mostu, na bosenské straně, stála starší žena v černých šatech, která celý výjev sledovala. Když jsme ji míjeli, směrem k nám se pokřižovala.


Most vedoucí z Dvoru na Uni do srbského města Novi Grad; větší foto / archív autora

O půlhodiny později, když jsme přes jiný most vjeli do Chorvatska, a vraceli se z druhé strany řeky Una do stejné oblasti, vystřelil někdo asi třikrát na naši škodovku. Zkušený řidič Igor, který po celou naši reportážní cestu řídil, se na neudržované úzké cestě sklonil téměř úplně k volantu a značnou rychlostí vjel do vesnice, kde nám, jak to vypadalo, již nic nehrozilo. Fotografii, na níž mají vojáci Igora na mušce, pak mimo Lidové demokracie otiskl též na první straně prestižní německý deník Süddeutsche Zeitung

S Igorem Šefrem jsme pak několikrát debatovali o možnosti projet si ještě jednou naši cestu ze Zagrebu přes Knin a Bosnu do chorvatské vesnice Jazvenik poblíž města Sisak, kde žijí potomci českých přistěhovalců. S těmito pohostinnými lidmi jsme se v červenci roku 1991 rovněž díky znalostem Vaška Štěpánka setkali. Naše plány na cestu však již zůstaly jen v hypotetické rovině. S nynějším docentem Ústavu slavistiky Filozofické fakulty MU v Brně Štěpánkem, který v jiném konfliktu na území někdejší Jugoslávie osobně zažil koncem 90. let bombardování Beogradu letadly NATO, občas na naši společnou vzrušující cestu do Jugoslávie zavzpomínáme. Nyní již ale budeme bohužel vzpomínat bez špičkového fotografa a kamaráda Igora Šefra, který před Vánoci letošního roku ve věku 59 let po těžké nemoci zemřel.

Trnitá cesta k míru v bývalé Jugoslávii

Bilance válek a ozbrojených střetnutí na území bývalé Jugoslávie v letech 1991 až 2001 je více než hrozivá. V uvedeném období přišlo podle dostupných informací o život až 140 000 osob, z toho více než dvě třetiny v Bosně a Hercegovině. Všechny zúčastněné strany konfliktu se přitom dopouštěly těžkých válečných zločinů.

V těchto dnech právě uplynulo čtvrtstoletí od významné události, kdy se v polovině prosince roku 1995 trojice balkánských státníků – Franjo Tudjman z Chorvatska, Slobodan Miloševič ze Srbska a Alija Izetbegovič z Bosny a Hercegoviny – setkala v pařížském Elysejském paláci k podpisu smlouvy, kterou tito politici dojednali v americkém Daytonu, a jež uzavřela – doufejme, že navždy – jednu tragickou a nezhojenou kapitolu evropských dějin.

 

Nahlásit chybu v článku


Související články

Albánie je spolehlivý partner České republiky

V první polovině dubna 2009 se stala ani ne třímilionová Albánie společně se čtyřmilionovým ...

Hladomor byl Stalinův trest vzpurné Ukrajině

Od jarních měsíců roku 1932 až do podzimu následujícího roku postihla Ukrajinu katastrofa, která ...

Nově zvolená proevropská prezidentka Moldavska dráždí Moskvu

Vítězkou moldavských prezidentských voleb, které se konaly v listopadu letošního roku, je ...

Maďarsko: Potlačené trauma, které nikdy nezmizelo

Nynější maďarský premiér Viktor Orbán na sebe výrazně upozornil v březnu 1988, kdy spolu s třicítkou ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit příspěvky za posledních:
  • Christian
    13:25 28.12.2020

    Neměl jsem v úmyslu již dále polemizovat s hloupostmi a neznalostmi značky larry pod mým článkem Jugoslávský válečný konflikt je stále nezhojenou ranou. Změnil jsem pak ale názor. ...
    Zobrazit celý příspěvek

    Neměl jsem v úmyslu již dále polemizovat s hloupostmi a neznalostmi značky larry pod mým článkem Jugoslávský válečný konflikt je stále nezhojenou ranou. Změnil jsem pak ale názor. O vánočních svátcích jsem totiž na toto téma komunikoval s několika známými, včetně kolegů ze Syndikátu novinářů. Krátce také s docentem Václavem Štěpánkem, který s námi v roce 1991 do válečné Jugoslávie na reportáž jel. Vašek byl tehdy absolventem balkanistiky na brněnské filozofické fakultě. V dnešní době externě přednáší mj. i na univerzitě v Beogradu. Po přečtení článku ocenil mou objektivitu a dost se podivil, že značka larry zpochybňuje jeho jazykové znalosti, když prý tehdy nedovedl rozeznat národnost ozbrojence. Jen pro zajímavost - na našeho před několika dny zesnulého kamaráda Igora Šefra jsem kromě Armádních novin na válečnou reportážní cestu z července 1991 zavzpomínal ještě v Brnožurnálu a v Moravském hospodářství. I v těchto médiích připomínám Igorovu odvahu, kdy vyfotografoval srbského ozbrojence, který přímo na něj míří střelnou zbraní. Na zmíněné téma jsem ostatně několikrát mluvil se srbskými, s makedonskými či chorvatskými přáteli nejen u nás, ale před několika lety dokonce i přímo v Beogradu. Anonym Larry by si měl na místo bývalého konfliktu zajet osobně ověřit některé skutečnosti. Na rozdíl od nás v roce 1991, mu dnes již v bývalé Jugoslávii nic nehrozí.
    Kristián Chalupa
    Skrýt celý příspěvek

  • krllo
    19:19 23.12.2020

    Balkán je prostě Balkán. Tradice krevní msty a hlavně náboženství.
    My jsme se do té šarvátky zapsali zločinným způsobem, když Topolánkova vláda vůlí ministra zahraničí ...
    Zobrazit celý příspěvek

    Balkán je prostě Balkán. Tradice krevní msty a hlavně náboženství.
    My jsme se do té šarvátky zapsali zločinným způsobem, když Topolánkova vláda vůlí ministra zahraničí Schwarzenberga uznala mafiánské Kosovo.
    Jeho prezident Thaci jde konečně za své válečné zločiny před soud v Haagu.
    Skrýt celý příspěvek

    • Ján Paliga
      21:44 23.12.2020

      ... vojnu v Juhoslávii nerozpútalo žiadne náboženstvo.... Ale Miloševičova mocibažnosť....

      ... vojnu v Juhoslávii nerozpútalo žiadne náboženstvo.... Ale Miloševičova mocibažnosť....

    • Kfir
      23:05 23.12.2020

      Vojna v Juhoslávii nebola o náboženstve. Že neskôr, po masakroch začalo aj náboženstvo zohrávať určitú úlohu je pravda. Ale na začiatku to bola len okrajová záležitosť.

      Vojna v Juhoslávii nebola o náboženstve. Že neskôr, po masakroch začalo aj náboženstvo zohrávať určitú úlohu je pravda. Ale na začiatku to bola len okrajová záležitosť.

  • Radovan
    11:13 22.12.2020

    Když se na bývalou Jugoslávii podíváme po 30 letech z pohledu demografie, tak je to většinou pohled velmi tragický. Nízká porodnost páchá daleko větší škody než samotná válka. A ...
    Zobrazit celý příspěvek

    Když se na bývalou Jugoslávii podíváme po 30 letech z pohledu demografie, tak je to většinou pohled velmi tragický. Nízká porodnost páchá daleko větší škody než samotná válka. A tyto důsledky už napravit nepůjdou.
    Srbsko ztrácí už 25 let v průměru 30 tisíc lidí ročně jen rozdílem mezi narozenými a zemřelými. Jejich případ je o to horší, že se dostali pod hranici prosté reprodukce (2,1 dítěte na ženu) už v šedesátých letech, oproti třeba nám. Ta dynamika nízké porodnosti neustále nabírá na síle a je čím dál těžší ji zvrátit. I kdyby se jim porodnost zvedla o mnoho desítek %, tak už úbytku obyvatel nezabrání. Znamená to vylidňování celých oblastí a postupný přechod společnosti na potřeby starých lidí, čili opět špatné podmínky pro mladé rodiny, začarovaný kruh. Problém Srbů není ztráta území, ale rychlé vymírání národa.
    Možná ještě hůře je na tom Bosna a Hercegovina. Tady i nižší porodnost než v Srbsku ještě umocňuje silná emigrace, ta země už nemá budoucnost.
    Velmi špatně je na tom i Chorvatsko. V roce 1997 bylo po vítězné válce Chorvatsko v euforii, narodilo se 55 tisíc dětí (a i to bylo jen 1,84 dítěte na matku). Nyní se v Chorvatsku rodí 36 tisíc dětí. Čtyřmilionový stát za 25 let ztratil půl milionu lidí.
    Zatím lépe jsou na tom malé státy Slovinsko, Černá hora a Makedonie, i když i zde porodnost v posledních letech klesá.
    Ve svých sousedech z bývalé Jugoslávie, ale mají odstrašující příklad, jak by mohli dopadnout, pokud to nebudou řešit.
    My ostatně také.
    Skrýt celý příspěvek

  • Christian
    20:26 21.12.2020
    Oblíbený příspěvek

    Pane či paní Larry, předpokládám, že tím kontroverzním autorem máte na mysli tureckého řidiče zničeného kamionu, který nám před téměř třiceti lety špatnou angličtinou popisoval ...
    Zobrazit celý příspěvek

    Pane či paní Larry, předpokládám, že tím kontroverzním autorem máte na mysli tureckého řidiče zničeného kamionu, který nám před téměř třiceti lety špatnou angličtinou popisoval situaci, jež se udála přibližně dvě hodiny před našim příjezdem na přechod Šentilj. Turecký řidič říkal, že šlo o Mig-21 a o machine gun. On je autor výroku, nikoliv já. A na snímku před kamiony jsou stoprocentně dva Srbové, kteří nám to výslovně sdělili, přesněji řečeno Václavu Štěpánkovi, který jediný z nás tří ovládal výborně jejich jazyk. Srbové, proti kterým absolutně nic nemám, spíše naopak, tehdy ovládali část chorvatského území, kterým jsme chtěli projet. Můžete si klidně do zmíněné oblasti zajet a zeptat se přímo na místě.
    Zdraví Kristián Chalupa
    Skrýt celý příspěvek

  • Larry
    19:03 21.12.2020
    • (11)

    Článek je snůška blábolu dost kontroverzního autora. Tvrdit, že MiG-21 měl kulomet je opravdu neznalost kterou nemají ani váleční reportéři. MiG-21 měl palubní kanon GŠ-23, ...
    Zobrazit celý příspěvek

    Článek je snůška blábolu dost kontroverzního autora. Tvrdit, že MiG-21 měl kulomet je opravdu neznalost kterou nemají ani váleční reportéři. MiG-21 měl palubní kanon GŠ-23, kulomety se vyskytovaly drtivou většinou na bitevních vrtulnících u ruské techniky.
    Tvrdit, že "ten byl ožralý" je jenom subjektivní tvrzení stejně jako, že dotyčný na úvodním snímku je Srb. Je tato tverzení schopen dokázat??
    Ne, není. V Srbsku by za takový článek byl souzen pro podněcování rasové a národnostní nesnášenlivosti.
    Tento a podobné články redakce čas od času potřebuje, aby to zvýšilo návštěvnost a počet klikačů. Takový business model, na kterém je existence webu a příjem admina zajištěn.
    Skrýt celý příspěvek

  • Kichot
    12:50 21.12.2020

    Poslední věta je jen zbožným přáním. V BiH se jen čeká na příležitost. Je to Jugoslávie v malým a uměle držený stát. Stačí si tam zajet na dovču a pochopí to každý... Ale je tam ...
    Zobrazit celý příspěvek

    Poslední věta je jen zbožným přáním. V BiH se jen čeká na příležitost. Je to Jugoslávie v malým a uměle držený stát. Stačí si tam zajet na dovču a pochopí to každý... Ale je tam krásně a paradoxně svobodněji než u nás.
    Skrýt celý příspěvek

    • tombo
      18:27 21.12.2020

      Ta posledna veta je dovolenkovy spomienkovy optimizmus. Vsade je krasne a 'slobodnejsie' kde nezijeme.

      Ta posledna veta je dovolenkovy spomienkovy optimizmus. Vsade je krasne a 'slobodnejsie' kde nezijeme.

  • Dusanh
    09:09 21.12.2020
    • (0)
    Oblíbený příspěvek

    Tento konflikt dokazuje to, že v každém národě či etnické skupině lze šikovným způsobem probudit běsy a poštvat tak jedny lidi proti jiným. Můžeme se samozřejmě handrkovat, že zase ...
    Zobrazit celý příspěvek

    Tento konflikt dokazuje to, že v každém národě či etnické skupině lze šikovným způsobem probudit běsy a poštvat tak jedny lidi proti jiným. Můžeme se samozřejmě handrkovat, že zase za 2.sv. války se převážně Chorvati chovali brutálně vůči Srbům, ale historie ukazuje, že jediná šance na "normální" život v klidu je, postupně se s těmi událostmi vyrovnat a hlavně nepožadovat oko za oko. Protože to roztočí nekonečnou spirálu.
    Proto si musíme dávat pozor na politiky, kteří na takové struny chtějí hrát. Cesta zpátky už totiž nemusí být vůbec snadná.
    Skrýt celý příspěvek

    • Lukash
      11:01 21.12.2020

      A ze sa takych politikov v poslednom case objavuje. Vsadzaju na nenavist, vonkajsuch ci vnutornych nepriatelov... Ono je to jednoduchsie ako presvedcit ekonomickym programom a ...
      Zobrazit celý příspěvek

      A ze sa takych politikov v poslednom case objavuje. Vsadzaju na nenavist, vonkajsuch ci vnutornych nepriatelov... Ono je to jednoduchsie ako presvedcit ekonomickym programom a viziou buducnosti. Ono nebyt tychto rozbrojov v Juhoske tak si viem predstavit ze by to bola jedna z naprosperujucejsich krajin vo vychodnej europe. Ale to by muselo nacionalisticke ego ustupit realite.
      Skrýt celý příspěvek

    • Zbyněk
      07:28 22.12.2020

      Obávám se, že očekávat u Jugošů, že půjde něco v klidu, je přílišný optimismus. Svůj názor mohu podepřít tříletými zkušenostmi soužití s Černohorkou.

      Obávám se, že očekávat u Jugošů, že půjde něco v klidu, je přílišný optimismus. Svůj názor mohu podepřít tříletými zkušenostmi soužití s Černohorkou.

  • memo
    04:14 21.12.2020

    Tak na Jugoslávii neboli SFRJ si vzpomínám velice dobře. V roce 1986 jsem měl možnost podívat se do Splitu v Chorvatsku ale také i do Bělehradu a poznat Slovinsko. Všichni se mně ...
    Zobrazit celý příspěvek

    Tak na Jugoslávii neboli SFRJ si vzpomínám velice dobře. V roce 1986 jsem měl možnost podívat se do Splitu v Chorvatsku ale také i do Bělehradu a poznat Slovinsko. Všichni se mně tam vyptávali na vztahy mezi Čechy a Slováky a porovnávali si to asi se svými vztahy k jiným národům tehdejší SFRJ. Historie těch národů je mnohem více složitější a dramatičtější než je to u Slováků nebo Čechů. Nejvýraznější je vliv Osmanské Říše na jejich dějiny a to zejména na Bosnu a Hercegovinu a také Kosovo a Makedonii. Pokud jde o Bosnu a Hercegovinu, tak asi další rozpad na několik malých států je docela pravděpodobný. Samotná Bosna a Hercegovina by asi mohla být výlučně tvořena městy Tuzla a Sarajevo a jejich okolím. Goražde by mohlo být samostatným státem asi jako San Marino. Pohraniční oblast na sever od Goražde by mohla být integrovaná do Srbska. Ta na jihu pak zase do Černé Hory. Další samostatné mini státy republiky Mostar, Bihać, Zenica a Banja Luka. Jako Republika( Mala )Jugoslávie pak Oblast Brćko. Jestliže by tam byla možnost společné měny (euro?) a neutrality bez armád jen s policií a civilní obranou, tak by tam už snad mohla existovat šance na mírovou koexistenci. Pokud jde o Kosovo, tak tam to bez kompromisů a územních změn nepůjde. Těm oblastem Kosova na severu a na východě by mělo být umožněno se integrovat do Srbska výměnou za srbské uznání Kosova jako samostatného státu. Samozřejmě po vyšetřování a potrestání válečných zločinců. V případě Makedonie by nejspíš bylo nejlepší kdyby makedonští Albánci přesídlili do Albánie. Aby se tak ovšem stalo, musel by se stát v Albánii hospodářský zázrak. Pro začátek by asi stačilo investovat do projektu z počátku 90.let tedy do Transbalkanského železničního a dálničního koridoru Západ-Východ z Durrës do Burgasu společně s investicemi do přístavu v Durrës a do přístavu Burgas. To co dnes jde přes Turecko by tak šlo v budoucnu přes Albánii, Makedonii a Bulharsko.
    Poté by snad bylo možné přesídlit makedonské Albánce do Albánie jestliže by tam tedy existovala poptávka po pracovní síle ve stavebnictví a logistice. Shrnul bych to jako takovou úvahu, která asi není tím pravým řešením problematiky bývalé SFRJ ale i problematiky Albánie a také Bulharska. Je to tedy jen jeden z mnoha názorů na danou věc.
    Skrýt celý příspěvek

    • Kfir
      09:50 21.12.2020

      Toto mi príde ako najzložitejší plán so všetkých zložitých plánov.

      Problém BiH je v Daytone. Dayton priniesol mier, ale priniesol aj nafúknutú administratívu, ktorá podľa odhadov ...
      Zobrazit celý příspěvek

      Toto mi príde ako najzložitejší plán so všetkých zložitých plánov.

      Problém BiH je v Daytone. Dayton priniesol mier, ale priniesol aj nafúknutú administratívu, ktorá podľa odhadov požiera 50% HDP a zároveň nie je schopná o ničom rozhodovať, keďže entity sa neustále vzájomne blokujú. BiH je krajina s najväčším počtom ministrov a a poslancov na obyvateľa. V r. 2013 sa vzájomne blokovanie a neschopnosť parlamentu prejavili pri prijímaní zákona o rodných číslach. Ústavný súd vrátil zákon a parlament sa nedokázal dva roky dohodnúť. Vyvrcholilo to tým, že novorodenci nedostali RČ a nebolo možné im vystaviť pas, ani ich zaregistrovať v zdravotnej poisťovni. Veci sa pohli až po smrti jedného dieťaťa, ktorému nebol vystavený pas na cestu do nemocnice v Srbsku, čo spustilo veľké protesty v krajine.
      Ďalší veľký problém je Bosniacko-Chorvátska federácia. Každá národnosť si volí svojho zástupcu v prezídiu. Avšak Chorvátsky a Bosniansky zástupca sa volí v Bosniansko-Chorvátskej federácii občanmi bez ohľadu na ich národnosť. A tak býva za Chorvátskeho zástupcu zvolený niekto koho volia väčšinovo Bosniaci a medzi Chorvátmi má minimálnu podporu. Stalo sa, že v Sarajeve (90% Bosniaci) dostal Chorvátsky zástupca viac hlasov ako Bosniak. Chorváti sa tak cítia byť Daytonom podvedení.

      Riešením pre BiH bol Stoltenbergov plán. (nie Jens Stoltenberg). Tento plán zohľadňoval dôležité požiadavky všetkých strán a BiH plánoval rozdeliť na tri republiky. Spoločná by zostala len zahraničná politika a obchod. Srbi by získali najväčšiu časť územia, ktoré vtedy aj fakticky kontrolovali, Bosniaci by dostali významné mestá ako Tuzla, Bihać, Travnik, Srebrenica a Goražde, zatiaľ čo Chorváti dostali najmä územia osídlené Chorvátmi neďaleko hraníc s Chorvátskom, v západnej Hercegovine a severobosnianskej Posavine. Tento plán by bol ukončil vojnu o 18 mesiacov skôr, zachránil desaťtisíce životov. Stoltenbergov plán ponúkal jednotlivým republikám možnosť vyhlásiť nezávislosť, ak sa na tom dohodli s ostatnými dvoma členskými republikami. V prípade neúspechu mali právo sa obrátiť na Bezpečnostnú radu OSN, ktorej prináležalo konečné rozhodnutie. Jeho výhodou by bola aj možnosť jednotlivých členských republík prijímať rozhodnutia bez toho, aby sa neustále navzájom blokovali. Nakoniec sa proti tomuto plánu postavil prekvapujúco Alija Izetbegovič. Bosniaci by si pri spomienke na neho mali vždy uvedomiť, že im zobral fungujúci štát, ktorý mohol už byť jednou nohou v EÚ.
      Skrýt celý příspěvek

      • Scotty
        10:43 21.12.2020

        To byl spíš srbský plán, kdy by jim připadlo přes 50% území. Není divu že byl Bosňáky odmítnut.

        To byl spíš srbský plán, kdy by jim připadlo přes 50% území. Není divu že byl Bosňáky odmítnut.

        • Kfir
          11:05 21.12.2020

          Stoltenbergov plán 52/30/18 - S/B/Ch

          Dnes má RS 48% a Bosniaci majú nefunkčný štát, ktorý za 30 rokov stratil štvrtinu populácie.

          Stoltenbergov plán 52/30/18 - S/B/Ch

          Dnes má RS 48% a Bosniaci majú nefunkčný štát, ktorý za 30 rokov stratil štvrtinu populácie.

    • Jan Padesátýpátý
      17:27 21.12.2020

      :) pěkně to diriguješ ...

      několik území připojíš k Srbsku...
      naopak k Albánii nic nepřipojíš, ale raději území etnicky vyčistíš, pardon, vysídlíš Albánce do Albánie

      :) pěkně to diriguješ ...

      několik území připojíš k Srbsku...
      naopak k Albánii nic nepřipojíš, ale raději území etnicky vyčistíš, pardon, vysídlíš Albánce do Albánie

      • Larry
        19:17 21.12.2020

        Zkušenosti s Great Albania tady už jsou. Albanie chce spojení s Kosovem. Naštěstí to naráží na odpor Bruselu. A velice dobře vím, jak KLA napadla ze severu Makedonii v r.2001. ...
        Zobrazit celý příspěvek

        Zkušenosti s Great Albania tady už jsou. Albanie chce spojení s Kosovem. Naštěstí to naráží na odpor Bruselu. A velice dobře vím, jak KLA napadla ze severu Makedonii v r.2001.
        Konflikt o kterém se dodnes mlčí. To ukazovalo,že z Kosova KLA tak mírumilovná nebyla utlačovaná už vůbec jak se rádi prezentují.
        BiH je 5 kolona muslimů v Evropě.
        BiH nemusí ani Chorvati ani Srbové. Chorvati dodnes děkují Srbsku, že vytvořilo koridorpřes své území, kudy ustoupila Chorvatská armáda. Jinak by je čekal osud podobný armádě maršála Pauluse u Stalingradu.
        Republika Srpska je pohraniční oblast tradičně osídlená převážně Srby v BiH která spíše připomíná Sudety.
        Skrýt celý příspěvek

        • Kfir
          22:17 21.12.2020

          Larry
          "Chorvati dodnes děkují Srbsku, že vytvořilo koridorpřes své území, kudy ustoupila Chorvatská armáda. Jinak by je čekal osud podobný armádě maršála Pauluse u ...
          Zobrazit celý příspěvek

          Larry
          "Chorvati dodnes děkují Srbsku, že vytvořilo koridorpřes své území, kudy ustoupila Chorvatská armáda. Jinak by je čekal osud podobný armádě maršála Pauluse u Stalingradu."

          Larry môžete napísať niečo viac o tejto udalosti? Chorváti a Bosniaci boli spojenci, potom sa na viacerých miestach dostali do stretov. Na iných miestach napriek tomu naďalej bojovali spolu proti Srbom. Kedy a kde sa podľa vás dostali do stretu v ktorom bola Chorvátska armáda obkľúčená Bosniakmi a Srbi ju nechali ustúpiť cez svoje územie? Ešte som nepočul o tak veľkom obkľúčení Chorvátov Bosniakmi, že je to hodné prirovnania k Stalingadu, ani o ich ústupe cez Srbské územie. Ďakujem za odpoveď
          Skrýt celý příspěvek

          • Larry
            16:56 22.12.2020

            Jo jasně, Chorvati a Bosňáci přesněji katolíci a muslimové si padali okolo krku.
            To jsem tam fakt nikde neviděl. Zrovna s Chorvaty a Srby pokud byla dohoda, platila. To u Armády ...
            Zobrazit celý příspěvek

            Jo jasně, Chorvati a Bosňáci přesněji katolíci a muslimové si padali okolo krku.
            To jsem tam fakt nikde neviděl. Zrovna s Chorvaty a Srby pokud byla dohoda, platila. To u Armády BiH zrovna 2x neplatilo.
            A kdo si myslíte, že zničil Stari most v Mostaru?? Srbové, Makedonci ani Slovinci to nebyli. To přirovnání k Stalingradu bylo trochu zvětšené, ale skutečně je nechali Srbové ustoupit přes koridor vytvořený na svém území. Jak píšete správně. Chorvati a Bosňáci se mastili mezi sebou. Víte jak to je v Čechách "Když se dva perou, třetí se směje"
            Skrýt celý příspěvek

          • Larry
            16:59 22.12.2020

            Buďme rádi, že to v ČSFR dopadlo, jak dopadlo. Tohle lidi z Balkánu (ex. Jugoslávie nechápou dodnes)

            Buďme rádi, že to v ČSFR dopadlo, jak dopadlo. Tohle lidi z Balkánu (ex. Jugoslávie nechápou dodnes)

          • Jan Padesátýpátý
            17:11 22.12.2020

            Larry, zopakuju otázku Kfira:

            "Kedy a kde sa podľa vás dostali do stretu v ktorom bola Chorvátska armáda obkľúčená Bosniakmi a Srbi ju nechali ustúpiť cez svoje územie?"

            Larry, zopakuju otázku Kfira:

            "Kedy a kde sa podľa vás dostali do stretu v ktorom bola Chorvátska armáda obkľúčená Bosniakmi a Srbi ju nechali ustúpiť cez svoje územie?"

  • Flader
    22:28 20.12.2020

    Práve pri takýchto spomienkach som rád, že sa ČSFR rozpadla tak ako sa rozpadla. Lebo stačilo pár bláznov na oboch brehoch Moravy a mohli sme dopadnúť rovnako. Teraz sa síce možno ...
    Zobrazit celý příspěvek

    Práve pri takýchto spomienkach som rád, že sa ČSFR rozpadla tak ako sa rozpadla. Lebo stačilo pár bláznov na oboch brehoch Moravy a mohli sme dopadnúť rovnako. Teraz sa síce možno pravidelne doťahujeme, hádame, ale pravdou je, že sme bratia a v rodinách to tak už býva.
    Skrýt celý příspěvek

    • HEKTOR
      22:44 20.12.2020

      Flader - náš a ich "rozchod" sú dve neporovnateľné veci.Svoju úlohu tam zohrala viera.

      Flader - náš a ich "rozchod" sú dve neporovnateľné veci.Svoju úlohu tam zohrala viera.

      • Kfir
        22:51 20.12.2020

        To bola okrajová záležitosť.

        To bola okrajová záležitosť.

        • HEKTOR
          17:41 21.12.2020

          Kfir - hej,štandardne sú rozdielne náboženské etniká v jednom štáte iba okrajová záležitosť...

          Kfir - hej,štandardne sú rozdielne náboženské etniká v jednom štáte iba okrajová záležitosť...

      • Scotty
        22:54 20.12.2020

        Spíš v tom hrála roli dlouhodobá nenávist.

        Spíš v tom hrála roli dlouhodobá nenávist.

        • Ján Paliga
          23:14 20.12.2020

          ... a ešte snaha jedného dominovať nad druhými....

          ... a ešte snaha jedného dominovať nad druhými....

          • Ján Paliga
            23:15 20.12.2020

            ... a zabudol som na katastrofálnu hospodársku situáciu koncom 80-tych rokov, ktorá to podľa mňa dosť katalyzovala...

            ... a zabudol som na katastrofálnu hospodársku situáciu koncom 80-tych rokov, ktorá to podľa mňa dosť katalyzovala...

    • Kfir
      23:16 20.12.2020
      Oblíbený příspěvek

      Mali sme šťastie na slušný národ. Aj Česi mohli cítiť "zodpovednosť" za federáciu ako ju cítili Srbi v Juhoslávii. Našťastie Česi hrajú inú ligu ako sa hrá na Balkáne.
      Pamätám si ...
      Zobrazit celý příspěvek

      Mali sme šťastie na slušný národ. Aj Česi mohli cítiť "zodpovednosť" za federáciu ako ju cítili Srbi v Juhoslávii. Našťastie Česi hrajú inú ligu ako sa hrá na Balkáne.
      Pamätám si na Silvester 92/93. Naši vždy trávili Silvester v partii. Tentoraz sme však boli sami na chalupe. Otec išiel spať už večer s tým, že nám zaželá až ráno, čo sa ešte nikdy nestalo. S mamou sme pozerali Silvestrovský program. Moderátor pravidelne pripomínal "ještě pořád Československo". Po polnoci zahrali Slovenskú hymnu, mama plakala (nemyslim, že od radosti) a išli sme spať. Hrdosť na Slovensko prišla až po voľbách v r. 1998.
      Skrýt celý příspěvek

    • Nesher
      08:48 21.12.2020

      Spíše jsme měli štěstí v tom, že 1000 let stará hranice mezi byvšími Zeměmi Koruny české a někdejšími Horními Uhrami je nejenom hranice státní, ale i etnická. Prostě v jedné ...
      Zobrazit celý příspěvek

      Spíše jsme měli štěstí v tom, že 1000 let stará hranice mezi byvšími Zeměmi Koruny české a někdejšími Horními Uhrami je nejenom hranice státní, ale i etnická. Prostě v jedné vesnici se lidé považují za Čechy, v druhé, o kilometr dál, za Slováky. Pokud by třeba třetinu obyvatel Moravy tvořili Slováci, nebo naopak Češi tvořili výraznou menšinu v Západním Slovensku, tak by to s největší pravděpodobností dopadlo jinak.
      Skrýt celý příspěvek

    • mudry.udrzbar
      16:02 21.12.2020

      hlavne vacsina obyvatelstva ani rozpad CSFR pravdepodobne nechcela, ale to sa nedozvieme, lebo mafiani Meciar s Klausom si to rozhodli od stolu....

      hlavne vacsina obyvatelstva ani rozpad CSFR pravdepodobne nechcela, ale to sa nedozvieme, lebo mafiani Meciar s Klausom si to rozhodli od stolu....

      • Kfir
        16:42 21.12.2020

        Klausa by som až tak nevinil. Vo voľbách 1992 sa snažil zabojovať o Slovensko. ODS kandidovala aj na Slovensku. Intenzívne tu kampaňoval. Keď po voľbách videl, že to nemá cenu, tak ...
        Zobrazit celý příspěvek

        Klausa by som až tak nevinil. Vo voľbách 1992 sa snažil zabojovať o Slovensko. ODS kandidovala aj na Slovensku. Intenzívne tu kampaňoval. Keď po voľbách videl, že to nemá cenu, tak pristúpil na Mečiarovu hru. Mečiar a ľudia v pozadí HZDS, ktorí už chystali Slovenské Eldorado v tom mali jasno od začiatku. V ČSFR by nemali voľné ruky pri rozkrádaní Slovenska.
        Skrýt celý příspěvek

        • HEKTOR
          17:42 21.12.2020

          Kfir - v tomto súhlasím do bodky...

          Kfir - v tomto súhlasím do bodky...

      • logik
        10:37 22.12.2020

        Přoč si vymýšlíš?
        HZDS měla rozdělení ve volebním programu.

        Přoč si vymýšlíš?
        HZDS měla rozdělení ve volebním programu.

        • Kfir
          12:23 22.12.2020

          logik
          Proč si vymýšlíš?

          HZDS to v programe nemala, pretože prieskumy z rokov 90-92 jasne ukázali, že Slováci si rozdelenie federácie neželajú. HZDS v programe prisľúbilo ...
          Zobrazit celý příspěvek

          logik
          Proč si vymýšlíš?

          HZDS to v programe nemala, pretože prieskumy z rokov 90-92 jasne ukázali, že Slováci si rozdelenie federácie neželajú. HZDS v programe prisľúbilo presadzovať „vyhlásenie referenda o suverenite a o novom usporiadaní vzťahov s Českou republikou“.

          https://dennikn.sk/875084/ako-...
          Skrýt celý příspěvek

          • logik
            13:01 22.12.2020

            Kfir: Víš, ono to chce si přečíst celej volební program, a ne jen citaci vytrženou z ...
            Zobrazit celý příspěvek

            Kfir: Víš, ono to chce si přečíst celej volební program, a ne jen citaci vytrženou z kontextu:
            https://www.google.com/url?sa=...
            Např.:
            "Pre dosiahnutie nového ústavného stavu bude hnutie presadzovať: – vyhlásenie zvrchovanosti Slovenskej republiky "

            HZDS tam naprosto jasně říká, že požaduje pro SR suverenitu. Což znamená konec jednoho státu a vznik dvou. A pak následně uspořádat vztah SR-ČR jako vztah dvou smluvních suveréních států. A toto volila většina Slováků a to také dostali.
            Teda až na to, že ČR nechtěla mít s nově vzniklou SR nějak extra speciální vztahy, takže to skončilo jen u "malého Schengenu" a pár dalších dohod - ale to bylo jasné od začátku, že konfederace je jediné uspořádání, které nemá pro ČR smysl.

            Možná to Slováci ve skutečnosti nechtěli, ty statistiky klidně můžou mít pravdu - a asi i mají. Bohužel v demoracii není vůbec až tak neobvyklé, že lidé volí to, co nechtějí. Ale prostě si to zvolili a tak to teda měli. Jejich blbost.
            Slováci si prostě představovali, že budou mít suverenitu, a zároveň si zachovají veškeré výhody společného svazku s ČR. No a pak trochu vystřízlivěli z reality toho, co si to vlastně zvolili - což jim ovšem nebránilo volit HZDS dál. Že by mi to něco připomínalo (Brexit)?

            Sem poslední, kdo by nějak hájil Klasue, byl to (a je) gauner a mafián, ale za rozdělení ČSR může primárně HZDS a lidé, co ji zvolili, protože to měla od začátku ve volebním programu a pokud se toho programu držela, tak to jinak dopadnout nemohlo.
            Skrýt celý příspěvek

          • Kfir
            13:41 22.12.2020

            logik
            Tak som si ten stupidny program prečítal, hoci by mi nikdy nenapadlo, že to niekedy spravím. :)

            "Demokratickým a legitímnym spôsobom zavŕšiť emancipačný vývin Slovenska: ...
            Zobrazit celý příspěvek

            logik
            Tak som si ten stupidny program prečítal, hoci by mi nikdy nenapadlo, že to niekedy spravím. :)

            "Demokratickým a legitímnym spôsobom zavŕšiť emancipačný vývin Slovenska: vyhlásiť zvrchovanosť Slovenskej republiky, prijať Ústavu Slovenskej republiky, usilovať o získanie medzinárodno-právnej subjektivity, vyhlásiť referendum o suverenite a o novom usporiadaní vzťahov s Českou republikou."

            A ešte raz zopakujem čo som už písal a to, že HZDS prisľúbilo vyhlásenie referenda o suverenite. Občania mali rozhodnúť a nie voľby. Samozrejme Mečiar klamal, tak ako pri väčšine veci, ktoré kedy povedal. Aj skupina jednoduchších ľudí, čo bola voličská základňa HZDS bola väčšinovo proti rozdeleniu federácie. V programe bola "poistka" - referendum. K tomu však nikdy neprišlo, čo Mečiar vedel už od začiatku.
            Skrýt celý příspěvek

          • Kfir
            14:03 22.12.2020

            logik
            Keď nad tým rozmýšľam, tak tvoj výklad je lepší ako môj...

            V 1939 to celé mala v rukách strana, ktorá vo voľbách vo 1938 získala 27% hlasov a mali sme štát. V 1992 o ...
            Zobrazit celý příspěvek

            logik
            Keď nad tým rozmýšľam, tak tvoj výklad je lepší ako môj...

            V 1939 to celé mala v rukách strana, ktorá vo voľbách vo 1938 získala 27% hlasov a mali sme štát. V 1992 o Slovensku rozhodovala strana, ktorá vo voľbách získala 37% a máme republiku. A to väčšina z tých 37% bola za federáciu. Smutná bilancia demokracie...
            Skrýt celý příspěvek

  • Kfir
    19:41 20.12.2020
    Oblíbený příspěvek

    Niekedy asi v roku 1993, mal som 12 rokov. Bývali sme v Bratislavskom Starom meste. Jeden kamarát zo spoločného dvora priviedol do partie chlapca, ktorý sa s mamou prisťahoval k ...
    Zobrazit celý příspěvek

    Niekedy asi v roku 1993, mal som 12 rokov. Bývali sme v Bratislavskom Starom meste. Jeden kamarát zo spoločného dvora priviedol do partie chlapca, ktorý sa s mamou prisťahoval k nim do vchodu. Predstavil nám ho, že je z Juhoslávie a že prišli, lebo je tam vojna. Chlapec nám podal ruku, nič nepovedal, ani na nás nepozrel. Prešlo pár týždňov, mesiacov. Chodil s nami von, ale nikdy nič nepovedal, nehral sa s nami. Len bol pri nás, sedel a pozeral sa. Raz ho jeden chlapec kamarátsky potlapkal po ramene. Začal sa zúrivo brániť, kričať. Trvalo nám dlho kým sme ho ukľudnili. Vystrašilo nás to. Jedného dňa sa s mamou odsťahovali do Nemecka za rodinou a už som o ňom nikdy nepočul.
    Až o pár rokov neskôr som sa začal zaujímať o tu hroznú vojnu plnú nenávisti, ktorú si tento chlapec zažil. Zobrala mu detstvo, zničila rodinu a poznamenala ho do konca života. Vždy keď niekde objavím článok o vojne v Juhoslávii, tak si spomeniem na jeho prázdne oči a výraz v tvári, ktorý neprejavil žiadnu emóciu.
    Verím, že moje deti nikdy vojnu nezažijú.
    Skrýt celý příspěvek

    • Miroslav
      22:12 20.12.2020
      Oblíbený příspěvek

      Mám kamaráta ktorý bol v Juhoslávii v čase keď sa tam tvrdo bojovalo. Občas, ale len výnimočne čo to povie, ale veľmi málo a nič konkrétne. Je vidno, že ho to poznačilo na celý ...
      Zobrazit celý příspěvek

      Mám kamaráta ktorý bol v Juhoslávii v čase keď sa tam tvrdo bojovalo. Občas, ale len výnimočne čo to povie, ale veľmi málo a nič konkrétne. Je vidno, že ho to poznačilo na celý život čo videl. Len raz sa rozprával a povedal ako vynášal mŕtve postrieľané deti na vlastných rukách z miestneho kostola. Potom sa v rozprávaní zastavil a dodal... ,,Neuchránili sme ich". A už som sa ho viac nepýtal
      Skrýt celý příspěvek

      • Ján Paliga
        23:21 20.12.2020

        .... neviem, či si sa stretol s knihou Vladimíra Dzura - Vyšetřovatel... Podieľal sa hlavne na vyšetrovaní v Ovčare...

        .... neviem, či si sa stretol s knihou Vladimíra Dzura - Vyšetřovatel... Podieľal sa hlavne na vyšetrovaní v Ovčare...

        • Larry
          17:43 22.12.2020

          200 mužů a co jako má být?? Je to válka a ti muži byli potenciální vojáci. Nebyli to starci, děti ani ženy. Nebuďte tak citlivý.
          Nevím kam na ty povídačky chodíte, ale realitu si ...
          Zobrazit celý příspěvek

          200 mužů a co jako má být?? Je to válka a ti muži byli potenciální vojáci. Nebyli to starci, děti ani ženy. Nebuďte tak citlivý.
          Nevím kam na ty povídačky chodíte, ale realitu si můžete přečíst tady:
          http://vaclavprokupek.pise.cz/...

          Fotografie klečícího příslušníka UNPROFOR před Srby vyšla v tamních novinách a smáli se tomu jak Chorvati, tak Srbové. Nesnášeli se mezi sebou, ale společně nesnášeli UNPROFOR.
          Pro ně neznamenal UNPROFOR žádnou autoritu.
          Dotyčný vojáček byl psychicky na dně a repatriován zpět, že místo kriminálu za zbabělost před nepřítelem byl Havlem amnestován. To se dnes ovšem na army.cz nedočtete. A zkuste si zjistit kolik vojáků bylo z misí v ex Jugoslávií repatriováno zpět.
          Důvody?? kromě vlastní žádosti, opilství, násilí vůči nadřízenému - setkal jsem se, že poddůstojník v opilosti namířil nabitou zbraň na nadřízeného. atd....

          Pašování zbraní a munice do ČSFR/ČR bylo běžné v transportních letech. Nikdo nekontroloval, co bylo v batožinách naloženo a vůbec žádná kontrola nebyla v Pardubicích na letišti po přistání. Každý si vzal své zavazadlo bez celní prohlídky.
          Až si o tom povídala celá armáda, jedno takové letadlo An-26 po přistání v Pardubicích bylo odstaveno, obklíčeno a provedeno celní odbavení, tak jak ho znáte z mezinárodních letišť. A co vše se našlo, nejenom zbraní.
          A to je jenom zlomek..... nebo třeba story, jak veterán misí z Jugoslávie, když už neměl peníze vzal na černo dovezený funkční granát a šel si pro peníze k benzínové pumpě v Havl. Brodě??? To bylo před lety sídlo 4.BRN.
          Fakt nevím, kam na ty povídačky a nesmysly chodíte.
          Realita je vždy jiná, než v oslavných článcích ofiko webů. Nelžete si alespoň mezi sebou. Buďte rádi, že jste poznali skutečnost na vlastní kůži.
          Skrýt celý příspěvek

          • Scotty
            20:53 22.12.2020

            Na co reagujete? Na to že Dzuro vyšetřoval vlečné zločiny Srbů a napsal o tom skvělou knihu?
            Nevím proč sem taháte první krůčky armády v zahraničních misích a neefektivní misi ...
            Zobrazit celý příspěvek

            Na co reagujete? Na to že Dzuro vyšetřoval vlečné zločiny Srbů a napsal o tom skvělou knihu?
            Nevím proč sem taháte první krůčky armády v zahraničních misích a neefektivní misi UNPROFOR. Tohle se změnilo s tím že zodpovědnost za situaci převzalo NATO. Celkově se musí hodnotit nasazení našich vojáků na Balkáně jako úspěšné v mnoha rovinách.
            Skrýt celý příspěvek

          • Ján Paliga
            21:29 22.12.2020

            "Je to válka a ti muži byli potenciální vojáci. Nebyli to starci, děti ani ženy. Nebuďte tak citlivý."

            Hmmm, zaujímavá obhajoba zločinu.... lenže zločin zostane zločinom. Žiadna ...
            Zobrazit celý příspěvek

            "Je to válka a ti muži byli potenciální vojáci. Nebyli to starci, děti ani ženy. Nebuďte tak citlivý."

            Hmmm, zaujímavá obhajoba zločinu.... lenže zločin zostane zločinom. Žiadna citlivosť, ako tvrdíte....


            Rovnako ako falošná správa juhoslovanskej televízie o masakroch na Srboch, ktorý sa neudial. Aj tá falošná správa spôsobila nezmyselné krviprelievanie.

            Keď vyhlásili jednotlivé republiky samostatnosť, boli to Srbi, ktorí na tých občanov poslali svoje ozbrojené sily a polovojenské jednotky, ktoré masakrovali civilné obyvateľstvo v tých republikách....

            Miloševič chcel byť pánom, ale spôsobil len rozvrat. Nikto pri zmysloch s ním nezostal, každý mu zdupkal zo štátu, kde chcel dominovať.

            Vojak UNPROFOR tam nebol nato, aby zabíjal domácich. Nič smiešne na tom nie je. A čo je na tom zlé, že dostal amnestiu?

            "Fakt nevím, kam na ty povídačky a nesmysly chodíte. "
            Ovčara je "povídačka" a nezmysel? A to odkedy?
            Skrýt celý příspěvek

      • Kfir
        13:11 21.12.2020

        To by poznačilo každého. Obzvlášť ak už máš deti. To je človek na deti oveľa citlivejší.
        Ten kamarát tam bol ako vojak v UNPROFOR?

        To by poznačilo každého. Obzvlášť ak už máš deti. To je človek na deti oveľa citlivejší.
        Ten kamarát tam bol ako vojak v UNPROFOR?