Katarská krize a dvojkolejnost americké zahraniční politiky

Letecká doprava v turbulencích

Oblast Perského zálivu je klíčovou destinací pro dálkovou leteckou dopravu. Ze své pozice čerpá i Katar, jehož letiště jsou z 90 % využívána k transitu a ročně jimi projde 37 milionů osob.

Kanceláře státních aerolinií Qatar Airways (QA) v sankcionujících zemích byly uzavřeny a QA mají zákaz používat vzdušný prostor sousedů. Jsou tak nuceny oblétávat Saúdskou Arábii a Egypt, což je pro lety do Afriky a Jižní Ameriky až dvouhodinové zpoždění .

Došlo také ke zrušení spojení s 18 destinacemi, kam QA létaly. Spojení do Evropy, Severní Ameriky a Asie je vedeno nad Tureckem a Íránem, jehož vzdušný prostor je nyní využíván až 100 lety denně, což je nárůst o 17 %. Pro QA jde o nepříjemnost, která se projevuje jak odlivem zákazníků, tak růstem nákladů za letecké palivo, a tedy cen. Podle analytiků až aerolinky přišly o 30 % zisků a toto číslo bude jen stoupat.

Jelikož QA pokrývaly 69 % trhu v regionu a jejich čistý zisk za poslední rok dosáhnul 541 milionů dolarů (nárůst o 22 % a o 20 % více pasažérů oproti roku 2015), má konkurence pořádný “krajíc”, z něhož si může ukousnout.

Toto je příležitost pro letecké dopravce okolních zemí jako jsou Emirates, Etihad, Flydubai nebo Air Arabia, které se nabízí jako alternativa za transit přes Katar. V širší perspektivě krize přináší nejistotu do letecké dopravy v celém Perském zálivu.

Ta vede v souvislosti s vyšší poptávkou u alternativních aerolinií k růstu cen letenek, což je pozitivní pro byznys, avšak ne pro zákazníka. Ten je od regionu odrazován také diskomfortem, jež s sebou nese zákaz laptopů a tabletů na palubě letů do USA a Velké Británie platný od května tohoto roku.

Dopad na přeshraniční styk jednotlivců

Přerušení styků mezi Katarem a jeho sousedy s sebou přináší řadu nepříjemností pro smíšené rodiny (děti dědí otcovu státní příslušnost a není dovoleno dvojí občanství). Kulturní blízkost a bezproblémová doprava byly příčinou krátkodobé i dlouhodobé migrace za prací, zdravotní péčí, vzděláním a bydlením.

V regionu jsou tak rozšířená smíšená manželství, která jsou postižena nuceným návratem Katařanů ze sankcionujících států a občanů sankcionujících států domů. Pro některé jde o nutnost „vrátit“ se do země, se kterou je spojuje pouze státní příslušnost a nemají v ní žádné vazby a zázemí. V době ramadánu či a konce školního roku jde o citlivou otázku.

Problematická je situace také pro zahraniční zaměstnance ty, kteří za prací dojížděli, nebo Katařany podnikající za hranicemi a občany Zálivu podnikající v Kataru, kam se kvůli uzavřeným hranicím nedostanou. Hrozí tak ztráta pracovních míst a občanům 3. zemí , kteří jsou zaměstnáni u Katařanů v některém ze sousedních států, hrozí přechod do ilegality, protože si nebudou moci v Kataru obnovit pobytové dokumenty.

V tomto případě jde často o lidi, kteří se už tak mohou nacházet v situaci podobné novodobému otroctví a mají málo nebo žádné informace o tom, jaká jsou jejich práva a povinnosti v dané zemi.

Postoj USA

Pro USA je Katar důležitým spojencem, což naznačuje jejich letecká základna, kde sídlí velení boje proti tzv. Islámskému státu a operací v Iráku či Jemenu. Její přítomnost označil emirátský velvyslanec v USA za důvod, proč vůči Kataru nebylo postupováno tvrději.

Spojené státy si zároveň uvědomují, že podpora terorismu je něco, proti čemuž samy bojují. Tento dvojí postoj (či možná nekoordinovanost zahraniční politiky) se promítnul i do současné krize. USA na jedné straně volaly po uvolnění blokády, která má negativní dopady na obyvatele všech zainteresovaných zemí, na druhé po ukončení financování terorismu ze strany Kataru.

Prezident Trump jej označil za dlouhodobého sponzora terorismu „na velmi vysoké úrovni“. V jednu chvíli tak podporovaly obě strany konfliktu a zároveň volaly po mediaci krize.

Ministr obrany Mattis pak v úterý při interpelacích z  rozpoutání krize (údajné hackerské napadení státní tiskové agentury) obvinil Rusko , které se podle něj svým jednáním snaží rozbít Radu pro spolupráci v Zálivu (GCC) a narušit mezinárodní pořádek.

Dvoukolejnosti americké zahraniční politiky dodala nový rozměr středeční dohoda o prodeji 36 stíhaček F-15 v hodnotě 12 miliard dolarů. Mají zvýšit interoperabilitu a bezpečnostní spolupráci obou zemí.

V kongresu byl prodej obhajován jako posílení spojence proti íránské hrozbě, a tedy nemající nic společného se současnou krizí. V ten samý den ke katarským břehům dorazily dvě americké lodě na společné cvičení. Není jasné, zda bylo plánováno již před vypuknutím krize, nicméně americký nejednoznačný přístup je pro vyjednávání o urovnání napětí v regionu negativním prvkem.

Podporovatelé Kataru

Na podporu Kataru jednoznačně vystoupilo Turecko , které zemi dodává potraviny a odsoudilo ústy prezidenta Erdogana blokádu jako nelidské a proti islámským hodnotám. Ačkoli se nejprve nestavělo na žádnou ze stran, zákonem o nasazení svých vojáků do Katartu se přidalo ke Kataru.

Jde o symbolický akt vycházející z dlouhodobé spolupráce a faktu, že od roku 2016 je v zemi turecká základna. Země k sobě přiblížila také katarská podpora Erdogana po pokusu o puč v loňském červenci (z jehož financování byly novinářem blízkým prezidentovi obviněny Spojené arabské emiráty) a pozice Kataru coby největšího zahraničního investora v zemi.

Spojuje je také podpora Muslimského bratrstva a islamistických skupin snažících se svrhnout syrského prezidenta Asada. Někteří diplomaté však jednání států Zálivu čtou jako varování Ankaře, jejíž regionální vizitka se té katarské až příliš podobá.

Na stranu Kataru se postavil Írán, který taktéž poskytuje potraviny a vzdušný prostor. Jeho politika by se dala nazvat heslem rozděl a panuj, kdy dochází k využívání neshod v GCC, které štěpí nepřítele.

Dlouhodobá aliance s Íránem by však byla pro Katar strategicky nešťastná (americká základna, postoj GCC k Íránu) a politicky nejspíše neudržitelná jak kvůli legitimitě, tak rozdílným postojům ke konfliktům v Jemenu a Sýrii. Podpora od Íránu je v očích sankcionujících států pohoršující okolností . Pro znovuzačlenění Kataru do politik GCC bude třeba vzájemné vztahy oslabit a stranit s převažujícím protiíránským názorem.

(Ne)úspěchy blokády

Ačkoli s vyhlášením blokády došlo k vykoupení zboží z katarských supermarketů, dovoz potravin ze Saúdské Arábie, Emirátů a Bahrajnu byl nahrazen především tureckým, marockým a íránským zbožím. Část z dovozu byla nahrazena také zvýšenou domácí produkcí.

Byla dosažena také dohoda s Ománem, jehož přístavy budou používány místo emirátských. Po poklesu došlo také ke stabilizaci trhu, za kterým stojí silné finanční rezervy, avšak ani tak se Katar nevyhnul negativnímu ratingovému výhledu.

Dlouhodobě může být problémem nedůvěra investorů a z toho plynoucí nedostatek pracovních míst pro rostoucí populaci.

Co se týče seznamu 59 osob a 12 institucí, jež byly označeny za podporovatele terorismu, někteří z nich mají krom Kataru vazby také na Saúdy . Je na něm mimo jiné přímo státem zřízená nadace, členové královské rodiny, byznysmeni i politici včetně bývalého ministra vnitra, šíitské organizace v Bahrajnu s vazbami na Írán nebo v Kataru žijící egyptský islámský teolog, právník, kazatel a publicista Júsuf Karadáví.

Katar odmítá konat jakékoli kroky vůči osobám a entitám na seznamu a necítí se jím být vázán, jelikož podle něj není nijak podložený .  Faktem je, že si Katar najal firmu (generálního prokurátora z doby Bushovy vlády), jež má provést audit jeho dosavadních opatření proti financování terorismu a praní špinavých peněz.

Tento krok je však vnímán také jako snaha o lobbing v USA ve svůj prospěch. Pokud by však došlo k vymezení se alespoň vůči těm entitám, které jsou sankcionovány i OSN, pomohlo by to uvolnit napětí.

Konec v nedohlednu

Pokusy o vyjednání řešení zatím nikam nevedly. Ačkoli Saúdská Arábie a Emiráty hrozily sankcemi proti firmám obchodujícím s Katarem, tento krok se nejeví jako reálný, jelikož by došlo k přílišnému poškození jejich vlastní ekonomiky a destabilizaci Zálivu. S

tále však platí, že sankcionující státy se bez Kataru obejdou, zatímco on bez nich jen stěží. Otázkou času je, na kolik požadavků přistoupí a kdy se tomu tak stane. Na jejich znění turečtí a kuvajtští mediátoři stále čekají , nicméně právě ty jsou pro úspěch jakéhokoli vyjednávání klíčové.