Kdo by se měl stát ruským národním hrdinou?

Kdo by se měl stát ruským národním hrdinou?
Josif Stalin a Vladimír Putin / bls.uncg.edu (Zvětšit)

V roce 2008 se miliony občanů Ruské federace zúčastnily soutěže o „největšího Rusa“. Třetí nejpopulárnější osobností se stal Josif Stalin, kterému chybělo pouze pět a půl tisíce hlasů na prvního středověkého knížete Alexandra Něvského. Na druhé příčce byl reformní premiér z počátku 20. století Petr Stolypin.

Mnoho analytiků se pak zabývalo otázkou, proč si Rusové tak vysoce cení diktátora, odpovědného za miliony mrtvých v gulagu a další zrůdnosti. Lidé se ptali, jak to, že první příčky neobsadili například básník Alexandr Puškin, vědec Dmitrij Mendělejev, nositel Nobelovy ceny za literaturu Alexandr Solženicyn? Když pak v roce 2017 zorganizovalo nezávislé středisko Levada průzkum, Stalin obsadil dokonce první místo, o druhé se pak dělil prezident Vladimir Putin s básníkem Alexandrem Puškinem. Někteří byli výsledkem zděšeni, jiní se domnívali, že průzkum byl zfalšován.

Vysvětlení může spočívat v tom, že obyvatelé se „vidí“ v mocných vůdcích, bez nichž by Rusko nebylo velmocí. Známý aktivista na poli lidských práv Lev Ponomarjov, který počátkem letošního ledna upozornil na postupující fašizaci Ruska, byl přesvědčen, že se v průzkumu Stalinovo jméno nemělo vůbec objevit. Prohlásil: „Mladší generace je krmena mýty. Neví nic o milionech mrtvých v gulagu, o deportacích celých národů. V učebnicích se o jeho zrůdnostech píše jen málo.“

Podobné ankety a tzv. průzkumy veřejného mínění není třeba brát vážně, ale je třeba si uvědomit, že zdaleka nejsou jen úsměvné. Někdy jsou i ukázkou toho, že obyvatelé různých národů si nejsou vědomi, kdo jsou skuteční hrdinové. Kromě státníků si málo cení jiných profesí. Občas takové průzkumy dokonce účelově poslouží zviditelnění a popularizaci postav, které vůbec nejsou veskrze pozitivní. Je pochopitelné, že poměrně dobré renomé má v zemních bývalého Sovětského svazu přední romantický básník Alexandr Sergejevič Puškin.

Podobného ocenění většiny obyvatelstva by si ovšem zasloužily také další dvě literární osobnosti, zakladatel novodobé ukrajinské literatury, světově proslulý básník, spisovatel a malíř Taras Ševčenko (1814–1861), jehož tvorba se dostala do světového povědomí, a také v celém světě neméně známý ruský spisovatel a nositel Nobelovy ceny za literaturu Alexandr Solženicyn (1918–2008), který byl z matčiny strany rovněž ukrajinského původu.

Dvě mimořádné osobnosti východoslovanské kultury

Co mají tyto dvě mimořádné osobnosti ukrajinské a ruské kultury i politiky společného? Nebylo by těžké najít řadu shodných rysů, v řadě zásadních otázek by se však jen těžko dokázali shodnout. Životní pouť obou literátů nebyla vůbec jednoduchá. Taras Ševčenko pocházel z nevolnické rodiny a záhy osiřel. Pracoval jako sluha u statkáře, s nímž se dostal v roce 1830 do Sankt Petěrburgu. Vyučil se u soukromého výtvarníka, poznal zblízka umělecký svět. Stal se žákem a přítelem Karla Bryullova, jehož portrét V. A. Žukovského byl vydražen za částku, která umožnila Ševčenkovi v roce 1838 vykoupení na svobodu. Měl štěstí, byla mu tak otevřena cesta ke vzdělání. Absolvoval Akademii výtvarných umění a stal se akademickým malířem. Začal se angažovat občansky a politicky. V roce 1845 se Ševčenko stal členem tajného Cyrilometodějského bratrstva, o dva roky později byl společně s ostatními členy zatčen policií za proticarskou báseň Sen, která byla nalezena při prohlídce. Byl odsouzen k deseti letům vyhnanství v Orské pevnosti za Uralem. Součástí trestu byl i zákaz umělecky tvořit, tedy psát i malovat. Přes tento zákaz ale Taras Ševčenko dále tajně psal, zejména drobnou lyriku. Poslední období svého života strávil Ševčenko půl roku pod policejním dohledem ve městě Nižní Novgorod.

O více než sto let později žil z trestu ve stejném městě, v Nižním Novgorodu, neúnavný kritik sovětského totalitního režimu a přítel Československa Andrej Sacharov. Teprve v roce 1986, tedy po šesti letech, se mohl tento jaderný fyzik a nositel Nobelovy ceny míru z rozhodnutí tehdejšího sovětského vůdce Michaila Gorbačova vrátit do Moskvy. Bylo mu rovněž umožněno vrátit se i k práci v prestižní Akademii věd a dožil svůj život v relativním klidu. Osud odpůrce carského samoděržaví, ukrajinského spisovatele a výtvarníka Ševčenka byl podstatně tvrdší. Dostal také nakonec povolení k návratu na Ukrajinu na jaře roku 1859, ale po pěti měsících byl znovu zatčen za revoluční agitaci. Ševčenkova státní cena, která byla zřízena v roce 1969, je nejvýznamnější ukrajinskou cenou za uměleckou tvorbu. Ocenění je udělováno k datu narození básníka Tarase Ševčenka každoročně.

Velmi nadaný básník, výtvarník, folklorista Taras Hryhorovič Ševčenko, jehož pomníky stojí v mnoha, a to nejen ukrajinských městech, byl za psaní v ukrajinštině a obhajobu ukrajinské nezávislosti v roce 1847 uvězněn. Z celkových sedmačtyřiceti let svého života prožil Taras Ševčenko téměř čtvrtstoletí jako nevolník, deset let pak ve vyhnanství a další čtyři roky pod policejním dohledem. Svobody si tento ukrajinský vlastenec užil pouhých devět let. Pro srovnání nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1970 Alexandr Solženicyn žil sice již v jiné době, ale osudy jsou si dost podobné. Rovněž on musel snášet věznění v sovětských táborech nucených prací a později pak tvrdé podmínky života a šikanu ve vyhnanství v sovětské střední Asii.

Ukrajinec Ševčenko a Rus Solženicyn

Generační druh akademika Andreje Sacharova, literát Alexandr Solženicyn prošel ve svém dlouhém životě značně složitým vývojem. V roce 1925 se přestěhoval se svou matkou, která pocházela z Ukrajiny, do Rostova na Donu. Zde studoval na střední škole, kde se začal zajímat o literaturu, psal poezii a eseje. Po střední škole zahájil studia na fyzikálně matematické a filozofické fakultě. Po vypuknutí druhé světové války se dobrovolně přihlásil do armády a odešel bojovat na frontu.

Byl dělostřeleckým důstojníkem Rudé armády a dvakrát byl vyznamenán za statečnost. Za kritiku diktátora Stalina v dopise svému příteli, který zachytila tajná policie, byl zatčen a odeslán do tábora nucených prací, kde strávil celkem osm let. Propuštěn byl v roce 1953, ale v letech 1953 až 1956 žil ve vyhnanství v Kazachstánu. O prožitky z tohoto období se opírá jeho vynikající román Rakovina. Po rehabilitaci v roce 1957 se Solženicyn vrátil do středního Ruska a mohl zde pracovat jako učitel. Již v roce 1968 byl ale vyloučen ze Svazu sovětských spisovatelů a o dva roky později byl již zmíněným Andrejem Sacharovem navržen na Nobelovu cenu za literaturu, která mu skutečně byla udělena. Solženicyn si ji však nevyzvedl z obavy, že by ho sovětské úřady nepustily zpět do SSSR.

Když na Západě vyšlo jeho nejslavnější dílo Souostroví Gulag, byl v roce 1974 zbaven sovětského občanství a násilně vypovězen ze země. Odjel nejprve do Západní Evropy, později se usadil ve Spojených státech. Do Ruska se vrátil až v roce 1994. Již za svého exilu v americkém státě Vermont začal dávat najevo svůj kritický postoj k Západu, který se podle jeho názoru vyznačuje lenivostí, materialismem a ztrátou víry. Po návratu z exilu se k překvapení mnohých tento symbol nekompromisního boje proti komunismu sblížil s bývalým důstojníkem sovětské KGB Vladimírem Putinem. Se Solženicynovým nacionalismem souvisí i ten fakt, že již předtím kritizoval Michaila Gorbačova a Borise Jelcina, kteří byli podle jeho názoru lhostejní k osudu Rusů na území Turkménie, Kazachstánu a dalších asijských republik bývalého Sovětského svazu.

Je těžké dnes posoudit, jak by se Solženicyn, který zemřel v roce 2008, postavil k dnešnímu dramatickému dění na Ukrajině. Ještě za svého života se slovy: „Dej Bůh štěstí Ukrajině na její cestě k samostatnosti“ vyjádřil kladně k jejímu směřování. Nikdy se ale nesmířil s tím, že Ukrajina získala od Nikity Chruščova jako dar poloostrov Krym. Přímo s rozhořčením odsoudil zejména odevzdání města Sevastopol Ukrajině, který považoval za „diamant ruské statečnosti“. Podle politologů a historiků by Alexandr Solženicyn dnešní postup ruského prezidenta Vladimíra Putina nejspíše podpořil.

Oba významní spisovatelé by si dnes příliš nerozuměli

O nynější ruské hlavě státu Vladimíru Putinovi je známo, že mluví několika jazyky. I tento fakt mu zřejmě pomohl stát se jedním z nejmocnějších mužů naší planety. Hovoří především plynně německy, slušně i anglicky, rozumí hodně v polštině a ukrajinštině. V knize s názvem Vladimir Putin. Kam kráčíš Rusko? se od německého publicisty Borise Reitschustera čtenář dozví hodně zajímavého o sovětském prezidentovi. Některé historky jsou i poměrně pikantní, například tento spisovatel, který dlouhodobě pracovně pobýval v Moskvě, uvádí, jak měl údajně prokremelsky orientovaný ukrajinský prezident Viktor Janukovyč po lidovém povstání vyrazit dva zuby ministrovi železnic. Jeho hlavním proviněním mělo být to, že tisíce protivládních demonstrantů přijely do Kyjeva vlaky. Jak pozorujeme v posledních letech, Putin se evidentně obává toho, že jeho moc jako světového vůdce klesá a velmi rád by obnovil Sovětský svaz v původní podobě. Pokud jde o jeho oblibu u vlastních lidí ve světle nejnovějších událostí a počínajících tisícových demonstrací za Ukrajinu přímo v hlavním městě, je ovšem pravděpodobné, že si nepomůže ani doma.

Světoznámý spisovatel Solženicyn a nynější ruský prezident Putin na jedné straně a ukrajinský umělec a národovecky zaměřený básník Ševčenko na straně druhé by si určitě ve věci samostatné a na Rusku nezávislé Ukrajiny zcela nerozuměli. Tím, co se však nyní děje na Ukrajině, by oba spisovatelé a vlastenci, Solženicyn a Ševčenko, byli hluboce zasaženi. Těžko by se smiřovali s bratrovražedným bojem Rusů a Ukrajinců. Naštěstí se ho ani jeden z nich nedožil.

Ačkoliv nejeden Rus touží i dnes po mocné vlasti a stýská se mu po velkém Sovětském svazu, po tom, co Putin napadl samostatnou zemi se slovanským obyvatelstvem, a vraždí nevinné civilisty, i mnohý tvrdý národovec by nepochybně obrátil. V samotném Rusku se navzdory riziku začínají ozývat hlasy, a to včetně známých osobností, které volají po zastavení ruské agrese vůči Ukrajině.

Nahlásit chybu v článku


Související články

Rusko: Není maršál jako maršál, není generál jako generál

Nažehlená uniforma, naleštěné kožené holínky a vojenská vyznamenání hrály v carském Rusku a v ...

PREMIUM Postava Stepana Bandery stále vyvolává značné emoce

Rozporuplné reakce nejen na Ukrajině, v Polsku, v naší republice, ale i jinde ve světě vyvolalo ...

Maršál Tuchačevskij byl drsný vojevůdce i oběť   

Byl prý výjimečný a mohl se také pochlubit několika přezdívkami. Legendárního sovětského vojenského ...

Finská cesta od nejisté neutrality k aktivní obraně nezávislosti

V souvislosti s harašením zbraní na hranicích mezi Putinovým Ruskem a Ukrajinou, ale i s nynějšími ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit příspěvky za posledních:
  • Kamil
    11:09 01.03.2022

    Ta neuvěřitelně obludná a zločinná Putinova agrese vůči bratrské Ukrajině se nakonec promění na velkou tragédii pro celé Rusko.

    Ta neuvěřitelně obludná a zločinná Putinova agrese vůči bratrské Ukrajině se nakonec promění na velkou tragédii pro celé Rusko.

    • Ján Paliga
      13:33 01.03.2022

      A najsmutnejšie na rok je, že si to obhajcovia kremelskeho Vodcu neuvedomujú. A ak áno, je to vrchol obludneho cynizmu.

      A najsmutnejšie na rok je, že si to obhajcovia kremelskeho Vodcu neuvedomujú. A ak áno, je to vrchol obludneho cynizmu.

  • Oliver
    00:07 01.03.2022

    diví se někdo? Přes všechno obnovil staré Rusko v původních hranicích byť s jiným názvem. Lidé jsou schopni prominout hodně věcí pokud státník rozšíří hranice a vliv. Proti němu ...Zobrazit celý příspěvek

    diví se někdo? Přes všechno obnovil staré Rusko v původních hranicích byť s jiným názvem. Lidé jsou schopni prominout hodně věcí pokud státník rozšíří hranice a vliv. Proti němu byl Lenin dekadentní břídil. Jenže měl tolik rozumu aby neprovedl to co Chruščov který toho rozumu zas tolik nepobral. Strhat někoho za různé přečiny je snadné, ale zaobalit to tak aby bývalý vůdce nebyl dehonestován je složitější. To ví čínani kdy Teng ikdyž mohl metody Mao-ce-Tunga rozsáhle zveřejnit a zničit jeho pověst komplet tak šel cestou smíru a prohlásil že z větší části měl pravdu ale rozhodně ne vždy. Vůbec není třeba si minulé vůdce idealizovat, ale taková kritika co provedl Chruščov významně napomáhá rozkladu společnosti a na to je třeba přihlédnout především.Skrýt celý příspěvek

    • Jura99
      07:52 01.03.2022

      nepiš nesmysly, škodí to a právě takové nesmysly pomáhají rozkladu společnosti. Jestli Chruščov udělal něco špatně, tak to, že absolutně neodmítl zločineckou ideologii, nepoklekl ...Zobrazit celý příspěvek

      nepiš nesmysly, škodí to a právě takové nesmysly pomáhají rozkladu společnosti. Jestli Chruščov udělal něco špatně, tak to, že absolutně neodmítl zločineckou ideologii, nepoklekl před obětmi a neodzbrojil Rusko které, jak se dnes ukazuje, je smrtelným ohrožením planety.Skrýt celý příspěvek

    • Ján Paliga
      08:57 01.03.2022

      A čo mali z tej obnovy občania? Nič. Zostali dodnes chudakmi a mnohí z nich sa dočkali smrti od sovietskeho gestapa. Dnes v Rusku je to podobné. Pre mocibaznost Vodcu sa jeho ...Zobrazit celý příspěvek

      A čo mali z tej obnovy občania? Nič. Zostali dodnes chudakmi a mnohí z nich sa dočkali smrti od sovietskeho gestapa. Dnes v Rusku je to podobné. Pre mocibaznost Vodcu sa jeho spoluobčania stali obeťami svojho vodcu. Načo to bolo vôbec dobré?Skrýt celý příspěvek

  • Sgt Murphy
    20:50 28.02.2022

    Pre mňa bol vždy najväčším hrdinom Ruska držiteľ Nobelovej ceny za mier pán Michail Sergejevič Gorbačov. Otec Rus, ranený počas 2. sv. vojny v bojoch pri Košiciach, matka ...Zobrazit celý příspěvek

    Pre mňa bol vždy najväčším hrdinom Ruska držiteľ Nobelovej ceny za mier pán Michail Sergejevič Gorbačov. Otec Rus, ranený počas 2. sv. vojny v bojoch pri Košiciach, matka Ukrajinka. Jeho rodinu zasiahol Hladomor počas Stalinovho besnenia, počas ktorého mu zomrel otec a traja súrodenci. Bol kresťanskej viery. Stiahol ruské vojská z Afganistanu a zachránil Európu po nešťastí v Černobyle. Sovietskemu zväzu a krajinám východného bloku umožnil demokratickým reformám. Usiloval o zlepšenie vzťahov zo západom a nadviazal ich s mnohými západnými politikmi. Podpísal zmluvu limitujúcu atómové zbrane. Skončil studenú vojnu, pád Berlínskeho múru. Odsúdil našu okupáciu v roku 1968. Vydal rozkaz nezasahovať do diania Nežnej revolúcie a zabrániť zásahu ČSLA voči demonštráciám. Stiahol Ruské okupačné vojská z nášho územia. Európu videl od Atlantiku po Ural a chcel aby si všetky národy boli blízke. Umožnil osamostatniť sa národom v bývalom Sovietskom zväze a východnom bloku. Snažil sa tiež o čo najlepšie vzťahy s Čínou, aj keď u tamojších komunistov neuspel. Pravý opak Putina.Skrýt celý příspěvek

  • Christian
    17:07 28.02.2022

    Dobrý den, v Rusku či v Sovětském svazu bylo vždy všechno trochu jinak či jindy. Lenin se nejmenoval ve skutečnosti Lenin, ale Uljanov, říjnová revoluce neproběhla v říjnu, ale v ...Zobrazit celý příspěvek

    Dobrý den, v Rusku či v Sovětském svazu bylo vždy všechno trochu jinak či jindy. Lenin se nejmenoval ve skutečnosti Lenin, ale Uljanov, říjnová revoluce neproběhla v říjnu, ale v listopadu, noční přepadení cizí země se nenazývalo ozbrojeným vpádem, ale byla to přece internacionální pomoc. Tak proč by největším Rusem nemohl být Gruzínec Stalin, který se nejmenoval Stalin, ale Džugašvili. Prostě ruské specifikum.
    Kristián ChalupaSkrýt celý příspěvek

    • robo254
      18:00 28.02.2022

      V rokoch 1933-45 bol najväčším nemcom istý rakúsky frajter schicklgruber. Podobnosť čisto náhodná? ;-)

      V rokoch 1933-45 bol najväčším nemcom istý rakúsky frajter schicklgruber. Podobnosť čisto náhodná? ;-)

  • Bender
    15:15 28.02.2022

    Stalin byl přece gruzinec a vládl sovětskému svazu. Proč by měl být největším rusem? To je jako kdyby jsme si my zvolili za největšího čecha France Josefa.

    Stalin byl přece gruzinec a vládl sovětskému svazu. Proč by měl být největším rusem? To je jako kdyby jsme si my zvolili za největšího čecha France Josefa.

    • 3ngelchen
      19:46 28.02.2022

      nebo Karla IV ? :)

      nebo Karla IV ? :)

      • Bender
        07:26 01.03.2022

        Karel IV byl po matce čech. Narozdíl od Franty Procházky uměl česky a byl korunován českým králem.

        Karel IV byl po matce čech. Narozdíl od Franty Procházky uměl česky a byl korunován českým králem.

  • Ján Paliga
    14:36 28.02.2022

    Tento zvrhlý režim si ide schladzovat zahu na 80 ročnom starcovi Levovi Ponomarjovovi. Len preto, že vyzval Zvodcu na mier s Ukrajinou...

    Tento zvrhlý režim si ide schladzovat zahu na 80 ročnom starcovi Levovi Ponomarjovovi. Len preto, že vyzval Zvodcu na mier s Ukrajinou...

  • Miroslav
    13:57 28.02.2022

    Anketa:

    1/ Kto je podľa vás najväčším Rusom?
    2/ Prečo práve súdruh Stalin?

    Dnes už tento vtip naberá nových rozmerov

    Anketa:

    1/ Kto je podľa vás najväčším Rusom?
    2/ Prečo práve súdruh Stalin?

    Dnes už tento vtip naberá nových rozmerov

Načítám diskuzi...