KOMENTÁŘ: Dělostřelectvo nesmí opustit tanky a pěšáky v boji

Americká samohybná houfnice M109A6 Paladin při střelbě; ilustrační foto; větší foto / US Army 

Efektivnost dělostřelecké palby na pozemní cíle závisí především na tom, zda palba je pozorovaná či nepozorovaná. Tento článek reaguje na informace v článku „Slovenské dělostřelectvo získá houfnice Zuzana 2“, kde se píše o nutnosti po provedení palby rychle opustit dělostřelecké postavení.

Při pozorované palbě se provede nejdříve zastřílení, kdy podle dopadu střel vzhledem k cíli se zkoriguje zamíření děl a následně se vede účinná střelba. Zastřílení garantuje, že střední bod zásahu děl je totožný s polohou cíle. Zastřílením se minimalizuje počet ran, který je potřeba vystřelit k jeho umlčení či zničení.

 

 

Při nepozorované střelbě pozorovatel nevidí cíl a ani tak nemůže korigovat střelbu. Zamíření děl se nastaví pouze podle znalostí o poloze, souřadnicích cíle, zjištěných průzkumem. Souřadnice cíle jsou zatíženy chybami v určení jeho polohy.
 

Důsledkem pak je, že střední bod zásahu děl není totožný s polohou cíle. K umlčení nebo zničení cíle je pak nutné vystřelit větší počet ran ve srovnání s pozorovanou střelbou. Může se i stát, že celý palebný zásah nepozorovanou střelbou cíl vůbec nezasáhne. 
 

Palba vedená na základě znalosti souřadnic cíle určených dělostřeleckým radarem je střelbou nepozorovanou. Její účinnost tak závisí na tom, s jakou přesností dělostřelecký radar určí souřadnice cíle.
 

Řešme palebnou úlohu umlčení dělostřelecké baterie, jejíž souřadnice jsou určeny dělostřeleckým radarem. Při splnění jmenovitých podmínek: měření pohybu střely kolmo na rovinu střelby, střela sledována po převážnou část dráhu letu, aktuální meteozpráva, se udává že:

 + tabulková pravděpodobná kruhová úchylka polohy děla činí 40 až 50 m.

                           

V bojových podmínkách lze jen výjimečně detekovat let střely za jmenovitých podmínek. Především nebude možno splnit požadavek detekovat střelu kolmo na rovinu střelby. Střela bude zpravidla detekována šikmo k rovině střelby. To zhorší podmínky měření letu střely, zejména v určení kursu jejího letu, tj. azimutu roviny střelby.
 

Dělostřelecký radar nebude sledovat jen jednu střelu, ale tolik střel, kolik děl bude současně střílet. Palebné zásahy se minimálně vedou baterií, 6 až 8 děl, na větší cíle celým oddílem, 18 až 24 děl. V tomto případě v přesnosti měření bude hrát významnou roli rozlišovací schopnost radaru v odlišení snímaných drah jednotlivých střel.

 

Důsledkem je zvětšení kruhové odchylky, která se zvýší na uváděnou hodnotu:

 +  bojová pravděpodobná kruhová úchylka polohy děla činí až 100 m i více.

 

Polská houfnice DANA v Afghánistánu při pozorované střelbě.

 

Umlčení baterie se střelou s koncovým navedením

Podmínkou úspěšného užití střel s koncovým navedením, jako jsou M982 Excalibur, M1156 Precision Guidance Kit, je přesná znalost polohy cíle. Aby střela zasáhla cíl, poloha cíle musí být určena s přesností menší, než je pravděpodobná kruhová úchylka střel s koncovým navedením, která se pohybuje v rozmezí 5 až 20 m.  

 

Když se srovná přesnost určení cíle dělostřeleckým radiolokátorem s přesností zásahu střel s koncovým navedením, tak i za splnění jmenovitých podmínek funkce dělostřeleckého radiolokátoru plyne závěr:

Cíle, jejichž poloha byla určena dělostřeleckým radiolokátorem nelze úspěšně ničit střelami s koncovým navedením.
 

Umlčení baterie HE střelami

Při umlčení dělostřelecké baterie klasickým HE (tříštivo-trhavým) střelivem se jedná o tzv. protibaterijní činnost. Když se zjednoduší pravidla střelby, tak k umlčení dělostřelecké baterie se musí na ní vést střelba celým dělostřeleckým oddílem. Aby střelba byla efektivní, musela by se vést jako střelba pozorovaná. Za tohoto předpokladu k umlčení baterie je třeba vystřelit nejméně 350 až 400 ran.

 

Pokud se poloha baterie určí použitím dělostřeleckého radiolokátoru, potom na se baterii povede nepozorovaná střelba. To se odrazí v počtu ran, které je nutné vystřeli k jejímu umlčení. Reálně jde o nejméně dvojnásobek ran než při pozorované střelbě, ne méně něž 800 ran. 
 

Každé dělo v oddíle vystřelí 30 až 40 ran, tj. téměř celou svoji vezenou zásobu střeliva. Pokud se předem u děl nevytvořila dopředu na protibaterijní činnost potřebná zásoba střeliva, tak na umlčení baterie dělostřelecký oddíl vystřílí prakticky svoji celou denní normu spotřeby a pro zbytek dne jen ztěží poskytne palebnou podporu pěchotním jednotkám a tankům.
 

Z hlediska zásobování dělostřeleckým střelivem je třeba si uvědomit, že tonáž HE střeliva k umlčení baterie činí 60 až 70 tun, cca v hodnotě 20 milionů Kč.

 

Cvičení americké dělostřelecké baterie samohybných houfnic M109 Paladin.

 

Závěr

Při střetnutí dvou stejně vyspělých protivníků hlavním úkolem dělostřelectva je palebná podpora pěchotních jednotek a tanků.

 

Protibaterijní činnost je vedlejší činností, používaná jen v krajním případě krizové bojové situace a za předpokladu dostatku dělostřeleckého střeliva. Připadá do úvahy při útoku na předem připravenou obranu protivníka k narušení jeho dělostřelecké protipřípravy, když předem do palebných postavení se navíc naveze střelivo v objemu potřebném k protibaterijní činnosti.

 

Představa, že dělostřelecká palba spočívá ve vystřelení co největší rychlostí a po 30 sekundách opustit palebné postavení, je zcela mylná z těchto důvodů:

Palebná podpora pěchotním jednotkám musí být nepřetržitá a soustavná. Protivník musí být trvale pod palbou, aby nemohl klást ozbrojený odpor a byl zbaven schopnosti pohybu. Není možné proto po 30 sekundách palbu přerušit a nechat pěchotu a tanky bez palebné podpory.

 

Z hlediska vojenského práva takové jednání by bylo „zběhnutím z boje“ s patřičnými důsledky. Dělostřelecké jednotky musí vést palebnou činnost, i když sami jsou pod palbou. Pěchotu a tanky nelze opustit v palebné podpoře, protože na ni spoléhají.

 

Dělostřelecká palebná podpora v plnění palebného úkolu probíhá nepřetržitě desítky minut až hodinu, kdy se střídají tempa střelby tak, aby se docílilo co největšího palebného účinku v cíli.
 

Dělostřeleckým jednotkám vůbec nehrozí nebezpečí, že po vystřelení první rány budou do 30 sekund vystaveny dělostřelecké palbě protivníka, jak bylo doloženo v rozboru. A pokud by k tomu došlo, tak z dělostřeleckého oddílu může být umlčena nanejvýš ani ne celá baterie. Na víc nebude zpravidla mít protivník potřebnou palebnou kapacitu.

 

Ve střetném, dynamicky probíhajícím boji, protibaterijní činnost protivníka nebude mít vůbec místo, především pro nedostatek dělostřeleckého střeliva. Dělostřeleckým jednotkám bude hrozit spíše vzdušné napadení.

 

Podle tvrzení „pokud tedy jakýkoliv dělostřelecký systém neopustí po prvním výstřelu do 30 až 40 sekund svou pozici, tak bude nepřátelským dělostřelectvem (pokud se tedy střetne s rovnocenným protivníkem) prakticky jistě zničen,“ by dělostřelectvo mělo po pár výstřelech utéct z bojiště a nechat pěchotu a tanky „na holičkách“. Armáda by se vlastně mohla bez dělostřelectva zcela obejít. Nač by mu bylo.

 

Takové názory jsou zcela zavádějící a pouze svědčí o nekompetentnosti ve vojensko-technické problematice. Vždy bude platit: „Pot dělostřelce chrání krev pěšáka".

 

Není proto žádný důvod z uvedených důvodů dehonestovat 155mm samohybnou houfnici ZUZANA 2 a podceňovat její kvality se srovnatelnými dělostřeleckými systémy. A totéž platí o DANĚ.

 

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

Nový ukrajinský taktický raketový systém Hrom-2

Ukrajinská média zveřejnila fotografie nového ukrajinského mobilního raketového systému Hrom-2, ...

Budoucnost městského boje podle ukrajinských zkušeností

Ukrajinská armáda v minulých letech získala značné bojové zkušenosti na východě země. Tyto ...

Izrael zavádí do výzbroje taktické rakety země-země

Podle izraelského deníku Jedi'ot achronot izraelské obranné síly (IDF) zavedou do výzbroje taktické ...

Slovenské dělostřelectvo získá houfnice Zuzana 2

Ozbrojené síly Slovenské republiky (OS SR) nakoupí osm nových samohybných kolových houfnic (ShKH) ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit zeleně příspěvky za posledních:
  • ARES
    08:36 22.03.2018

    Haness:
    Přístrojová přesnost měření
    Každé měření fyzikálních veličin je zatížené chybou. K vyhodnocení měření je třeba znát míru přesnosti měření.
    Při měření působí na měřicí přístroj řada vnitřních rušivých vlivů (vznikají nedokonalostí přístroje). Každý z těchto vlivů zanáší do měření určitou chybu a přístroj jako celek pak vykazuje tzv. základní chybu, která je souhrnem všech těchto dílčích chyb. Pro praktickou potřebu byla zvolena a normována charakteristika nazývaná třídou přesnosti δTP. Třída přesnosti zahrnuje všechny dílčí chyby a definuje tak mezní (maximální, dovolenou) relativní chybu v celém měřicím rozsahu přístroje. Je vyjádřena vztahem:
    δTP = (│m│/XR) * 100 [%],
    kde je │m│ je mezní (maximální) absolutní chyba přístroje, XR největší hodnota měřícího rozsahu.
    Dle ČSN rozeznáváme u analogových měřicích přístrojů tyto třídy přesnosti:
    0,05 - 0,1 - 0,2 - 0,5 - 1 - 1,5 - 2,5 – 5
    Údaj třídy přesnosti je uveden u každého měřicího přístroje. Uvádí se bez značky %.
    Má-li přístroj určitou třídu přesnosti, je tím definovaná jeho maximální dovolená relativní chyba vyjádřená v % největší hodnoty měřicího rozsahu. Naměřím-li na přístroji hodnotu XM, potom měření je zatíženo chybou δM
    δM = ± δTP * (XR / XM) [%].
    RL je měřící přístroj. Proto i pro něj se musí definovat přesnost měření, aby uživatel měl informaci, s jakou přesností měří souřadnice místa výstřelu či dopadu střel.
    Chybová soustava a chyba
    Chybová soustava a chyba jsou zcela rozdílné pojmy, které nelze směšovat a zaměňovat. Chybová soustava je strukturní popis chyby, chyba je fyzikální veličina.
    Chybová soustava je popis zdrojů chyb a jejich vzájemných vazeb, která slouží k výpočtu celkové chyby výstupní veličiny funkčního systému s využitím matematických metod statistiky a teorie chyb. Mimo hlavního poslání, výpočtu celkové chyby výstupní veličiny, slouží chybová soustava k určení váhy jednotlivých dílčích chyb na celkové výstupní chybě. Z toho se vyvozuje, které chyby mají hlavní význam a podíl na celkové výstupní chybě funkčního systému, a které chyby lze považovat za vedlejší s možností zanedbání jejich vlivu. Např. ke zjednodušení struktury mechanismu nebo metodiky výpočtu celkové chyby.
    Chyba představuje veličinu, která vyjadřuje rozdíl mezi skutečnou a naměřenou hodnotou. Chyby jsou různého charakteru, střední, maximální/minimální, směrodatná odchylka apod., podle metodiky jejich určení, viz teorie chyb.
    V dělostřelecké praxi se přesnost určuje podle normálního (Gaussova) rozdělení střední kvadratickou chybou, směrodatnou odchylkou σ. V intervalu σ od střední hodnoty se nalézá 34,1 % měřených případů. Pro dělostřeleckou praxi se zavedla pravděpodobná úchylka u, odvozená ze střední kvadratické chyby, v jejímž intervalu od střední hodnoty se nalézá 25 % měřených případů, u = 0,675 σ. Všechny odchylky od střední hodnoty se nacházejí v intervalu ± 4 u, tedy v rozpětí 8 u.
    Chybová soustava je stálá a neměnná pro daný funkční systém. Mění se jen hodnota dílčích chyb. Např. u RL vlivem změny rozměru, tvaru a reflexe detekovaného objektu, povětrnostních podmínek, geomorfologického a přírodního prostředí, apod.
    Výpočtový algoritmus souřadnic (místa výstřelu, místa dopadu střely) se v principu skládá ze dvou kroků. V prvním kroku se naměřené parametry pohybu střely proloží aproximační křivkou tak, aby se dosáhlo co nejvyšší míry shody aproximované dráhy se skutečnou dráhou střely. V druhém kroku se aproximační křivka dráhy střely proloží aproximační balistickou křivkou, jejíž protnutí s horizontem určí polohu místa výstřelu nebo dopadu střely. Chyba místa protnutí je tím větší, čím delší je úsek extrapolace k měřenému úseku dráhy střely radiolokátorem.
    Základním zdrojem chyb jsou chyby v naměřených parametrech pohybu střely RL, které se promítnou do aproximační křivky dráhy střely. Druhotným zdrojem chyb je balistický výpočet dráhy střely z aproximované dráhy letu střely. Původ je v matematickém zpracování měřených veličin dráhy letu v aproximované dráze sledované střely do aproximace balistické křivky. Dále pak v tom, že balistické parametry, které jsou reálně proměnné v průběhu pohybu střely po dráze letu, jsou v balistickém výpočtu považovány za konstanty z důvodu proveditelnosti výpočtu on-line. Každý výrobce má implementován svoji metodiku řešení.
    Tvrdit, že „chybová soustava je definována pro každý jednotlivý detekovaný projektil zjištěný radiolokátorem“. Jednoznačně říct tabulkovou hodnotu chyby je nemožné“, je desinformace podávána výrobci. Jde o to, aby výrobci RL výrobci nemuseli veřejně deklarovat jaká je reálně dosažitelná přesnost měření souřadnic radiolokátorem, s cílem záměrného zmatení uživatele.
    Z jednoho měření samozřejmě nelze určit velikost chyby měření souřadnic jako fyzikální veličiny z toho jednoho měření. Ale každému RL, jeho systému detekce a metodě výpočtu souřadnic, je vlastní, s jakou mírou přesnosti měří souřadnice, vyplývající z jeho chybové soustavy. Míra přesnosti je vyjádřena pravděpodobnou úchylkou měření souřadnic u. Určí se přesně stejnými metodami, jakými se zjišťuje u děl pravděpodobná úchylka dálková, šířková a výšková.
    Provede se soubor balistických střeleb, při kterých se měří vzdálenost, odchylka souřadnic skutečného dopadu střely od vypočtených souřadnic radiolokátorem. Pomocí předepsaných pravidel se soubor odchylek zpracuje v pravděpodobnou úchylku měření souřadnic u.
    Vyjádřením: „Jednoznačně říct tabulkovou hodnotu chyby je nemožné“, se tedy přiznává, že nevím s jakou přesností je určena poloha děla či baterie. Lze s touto neznalosti vést palbu? A co by bylo důsledkem, jen neúčinná dělostřelecká palba a promarněné střelivo, kterého nikdy není dost. Chyba změření souřadnic může ohrozit vlastní jednotky při jejich palebné podpoře.
    Je samozřejmé, že výrobci radiolokátorů nezveřejňují přesnost měření souřadnic míst odpálení či dopadu. To je „přísně tajné“ firemní tajemství. Jejich zveřejnění by mohlo ohrozit jejich pozici na zbrojním trhu. Nicméně výrobce by měl pro uživatele doložit, s jakou přesností (při specifikovaných - tabulkových podmínkách) měří radiolokátor souřadnice, ovšem s tím, že tento parametr se musí používat v režimu „tajné“.
    Je naprostým pravidlem u vojenské techniky, že výrobce musí fyzicky prokázat uživateli, že předávaný výrobek splňuje dohodnuté parametry. U zbraní je např. každé dělo podrobeno tzv. malé kontrolní zkoušce, nastřelení cca 10 ranami za účasti zástupce vojenské správy k prokázání funkční způsobilosti, po výrobě série zbraní se provádí tzv. velká kontrolní zkouška, s provedením střelby řádově sta ran, k ověření jednak rozšířené funkční způsobilosti, především pak střelecké přesnosti. Totéž se provádí u munice. Nejdříve přejímací zkoušky jednotlivých komponentů dělostřeleckého náboje (tělo střely, trhavina, zapalovač, zápalkový šroub, prachová náplň), pak náboj jako celek s předepsanými střeleckými zkouškami. Všechna měření jsou doložena protokoly k následnému dohledání v případě potřeby.
    Pokud neproběhlo fyzické ověření funkční způsobilosti zakoupených radiolokátorů provedením „zastřílení“ radiolokátorů, srovnání skutečné polohy děla s polohou naměřenou radiolokátorem k ověření výrobcem deklarované přesnosti měření podle přejímací dokumentace a protokolárně potvrzeno při jejich přejímce, nutno to považovat ze strany přejímajícího orgánu za vážné porušení předepsaných pravidel přejímky vojenské techniky.
    Náročnost na přejímku vojenské techniky plyne ze skutečnosti, že její porucha může ohrozit obsluhu techniky na zdraví a životě, ale může svým selháním i negativně ovlivnit celý průběh vedení boje. Selhání v reálu boje není možné opravit opakováním jako při počítačových simulacích. Život je jen jeden, vše se musí povést „na prvou“.
    Aplikace pravděpodobné úchylky měření souřadnic u
    Při přípravě palby se určuje stupeň vyřazení cíle, požadovaná hodnota, obvykle fyzické (materiálové) palebné účinnosti dělostřelecké palby. Pro praktické potřeby střelby a řízení palby se stupeň vyřazení cíle při palbě na jednotlivý nepozorovaný cíl vyjadřuje jako pravděpodobnost jeho vyřazení s limitními hodnotami pro: - zničení Pz = 0,7 až 0,9, - umlčení Pu = 0,5. Stupeň vyřazení cíle (jako očekávaný palebný účinek) se při střelbě na skupinové nepozorované cíle vyjadřuje matematickou nadějí M(a) počtu vyřazených (nenávratně zničených) k celkovému počtu elementárních (jednotlivých) cílů, jimiž je skupinový cíl tvořen. Pro potřeby současné dělostřelecké praxe jsou stanoveny limitní hodnoty takto: - pro zničení M(a) 35 % (max. 50%), - pro umlčení M(a) 20 % (až do 35%), - pro rušení M(a) 3 % (až do 10 %).
    K dosažení požadované hodnoty vyřazení cíle je třeba na cíl vystřelit definovaný počet ran, normu spotřeby munice. Ta závisí mimo rozměru a tvaru cíle na celkové chybě výstřelu (baterijní, oddílové). Celková chyba výstřelu je určena dílčími pravděpodobnými chybami: souřadnic cíle, souřadnic palebného postavení, povětrnostní přípravy, balistické přípravy, tabulek střelby, použité metody výpočtu, technické přípravy a pravděpodobnou dělovou úchylkou. Celkovou chybu výstřelu především ovlivňují pravděpodobná úchylka dělová a dílčí pravděpodobná chyba souřadnic cíle.
    U dělostřeleckých zbraní se vlastní přesnost střelby udává v pravděpodobné dělové úchylce dálkové, šířkové a výškové. Pravděpodobné dělové úchylky jsou přibližné úměrné dálce střelby, takže k předběžnému určení jejich velikosti lze použít vztah při střelbě na plochu
    úd ≈ 0,3 [%] * dálka střelby, úš ≈ 0,1 [%] * dálka střelby.
    V řadě armád místo úd, úš, se používá kruhová pravděpodobná úchylka CEP.
    Pokud má dělostřelecká palba dosáhnout požadovaného účinku, potom musí být známa i pravděpodobná chyba souřadnic cíle. Budou-li souřadnice cíle určeny RL, pak je třeba znát pravděpodobnou úchylku měření souřadnic u.
    V dostupných pramenech se uvádí vztah k určení velikosti pravděpodobné úchylky měření souřadnic CEP ≈ X (dálka měření) * 0,35 [%].
    Je samozřejmé, že pravděpodobná úchylku měření souřadnic u je ovlivněna řadou parametrů, řada z nich nemá stálou hodnotu a zpravidla je závislá na povětrnostní situaci. Toto vše je zabudováno do matematické metody řešení s přihlédnutím na možnost korekce chybové soustavy RL podle skutečné hodnoty parametrů dílčích chyb. Ale pro řešení úplné přípravy je třeba znát nejen souřadnice cíle, jak jsou indikovány na výstupních displejích, ale i jejich pravděpodobná úchylka u.
    Inteligentní munice
    Co se týče inteligentní munice, zde musíme rozlišovat, zda jsou určeny k ničení bodových nebo plošných cílů, tvořených skupinou bodových cílů.
    Střela M982 Excalibur s koncovým navedení GPS (nepřesně družicové) je určena ke střelbě na bodové cíle, respektive k vyloučení kolaterálních ztrát či palebné podpoře vlastních jednotek do vzdálenosti 75 až 150 m. Z hlediska účinku v cíli jde o střelu HE. Proto se stěží dá použít ke střelbě na cíle, jejichž souřadnice jsou určeny pouze RL, protože nesou v sobě větší chybu, než má střela s koncovým navedením. Lze je efektivně použít jen za splnění podmínky, když přesnost polohy cíle je určena s přesností větší než přesnost dopadu střely, CEPcíle < CEPinteligentní munice. To plyne z pravidel střelby. Ve válce v Iráku (2007) 92 % ran dopadlo do 4 m od cíle. Jedna střela M982 nahradí 10 až 50 HE střel. Je zavedena rovněž střela M982 S, která je vybavena poloaktivním laserovým naváděním.
    K ničení plošných cílů, ve formě skupiny obrněných cílů, jsou předurčeny dělostřelecké střely BONUS, SMArt 155 (DM702A1) se submunicí s protipancéřovým účinkem EFP. Jedna střela obsahuje dva kusy submunice. Na celkové hmotnosti střely se submunice podílí nízkým podílem, užitečné zatížení (Payload) činí 30 až 50 % hmotnosti střely, což je z hlediska účinku v cíli nízký poměr cena/výkon. Důvodem je skutečnost, že „obal“ submunice, tj. tělo střely, má tlusté stěny, aby odolalo tlaku plynů v hlavní (155 mm pmax = 440 MPa). Výstřelem mimo užitečnou hmotnost submunice se tím do cíle dopravuje i značná balastní zátěž. Proto je nejúčelnější použít submunici především u raketových střel, protože jejich obal může být tenkostěnný (MLRS). Při střelbě SMArt 155 v SAE se dosáhlo 67 % zásahu cíle, což dokládá jejich vysokou bojovou účinnost.
    Submunice BONUS, SMArt 155 (DM702A1) skenuje cíle v okruhu 200 m. Protože dělostřelecké střely nejsou koncově naváděny, jejich nepřesnost v cíli je obdobná jako u standardních HE střel, CEP ≈ X dálka střelby [m] * 0,3 [%] (SMArt 155), u střely BONUS s dnovým výtokem CEP ≈ X dálka střelby [m] * 0,6 [%]. Tím je omezen maximální účinný dostřel. Jde o to, aby pravděpodobná úchylka CEP na dálce cíle nebyla výrazně větší než skenovací poloměr submunice. S přihlédnutím k této skutečnosti, použití střel s plošným účinkem je zejména účinné na rozsáhlejší plošné cíle s větším počtem bodových cílů. Se snižováním počtu bodových cílů ve skupině klesá i pravděpodobnost jejich zásahu, při počtu do 3 až 4 cílů účinnost zásahu podstatně klesne. To se především týká střely BONUS, protože dnový výtok ke zvýšení dostřelu zvyšuje rozptyl.
    Setrvání děl. jednotek v palebném postavení
    Ze základního pravidla palebné podpory, že v okamžiku, kdy se zjistí palebné prostředky protivníka, jsou okamžitě přeúkolovány veškeré dostupné prvky palebné podpory k vyřazení tohoto cíle, jednoznačně plyne, že není možné ponechávat baterii v palebném postavení po splnění palebného úkolu. Dělostřelecké baterie (oddíly) nemají však stejné poslání. Z toho pak vyplývá podmínka přemístění palebného postavení v průběhu přímé palebné podpory.
    Dělostřelecké baterie, oddíly, které poskytují přímou palebnou podporu uskupením do jejichž podřízenosti jsou přiděleny, musí setrvat v zaujatém palebném postavení tak dlouho, než je naplněn zadaný úkol palebné podpory podle požadavku či příkazu velitele bojového uskupení, v jehož prospěch se vede palebná podpora. Vést palebnou podporu jen do té doby, než by protivník mohl zahájit protibaterijní palbu, by znamenalo přerušit palebnou podporu do té doby než by se baterie, oddíl přemístil do nového palebného postavení. Tím hrozí, že palebná přestávka umožní protivníkovi přestavět či obnovit bojovou sestavu a tím posílit svoji údernou sílu nebo obrannou odolnost, a především podporovaná pěchota a tanky přijdou o soustavné palebné neutralizování protivníka.
    Doba prodlevy není jen individuální čas převedení děla z palebné do pochodové polohy a zpět a doba přesunu z jednoho do druhého palebného postavení, ale i čas formování pochodového proudu a zejména možné zdržení k vyproštěním uvázlého děla z palebného postavení či na pochodu a neprůchodnost pochodové osy. To mohlo mít fatálnější pro výsledek boje než následky z důvodu možného vyřazení několika děl protibaterijní palbou protivníka.

  • Haness
    07:37 16.03.2018

    ARES:

    V prvním odstavci jste shrnul své chybné údaje. Proto znovu opakuji - výrobci WLS neudávají hodnoty jejich chyb - protože chybová soustava je radiolokátorem definována pro každou jednotlivou střelu ve výpisu detekce. Do výpočtu CEP není zahrnuta pouze úsťová rychlost, ale také náměr, směr střelby, MAXORD a další parametry získané rozborem meteozprávy. Já jsem psal že bylo prakticky dosáhováno nejlepší odchylky 4 m, ale samozřejmě jsme měli i radiolokátorem udané chyby v rámci desítek, či stovek metrů. Nelze jednoznačně říct, že rl má chybu 40 m, protože jeho chyba je ovlivněna tolika faktory, že používat tuto hodnotu pro definování toho, jestli je účinné vést protibaterijní činnost nebo ne je prostě chybné.

    Bylo by ohromnou chybou ponechat palebné jednotky zajeté v palebných postaveních v očekávání příchodu palebného úkolu. Dnešní koncepce senzorických systémů je taková, že prvky palebné podpory jsou a budou prioritními cíli ničení - stačí si pročíst dostupné předpisy NATO, nebo jednotlivých aliančních armád.

    Doby Vašeho působení v armádě byly založeny na konvenčním střetu dvou armád a značných silách. Dnes je dynamika ozbrojených střetů větší, proto setrvání palebné jednotky v palebném postavení na dobu delší než je nutné pro provedení palebného přepadu je chybou - stačí se podívat na poznatky z Ukrajiny kam USA dodaly radiolokátory AN/TPQ-36. Další poznatky má AČR z různých cvičení kde se pomocí simulačních technologií aliančních partnerů tento druh konfliktů procvičoval. Výsledky těchto cvičení jasně ukazují že není možné ponechávat baterii v palpostu, stejně tak jako je klíčové vést protibaterijní činnost. Například armáda USA přikládá protibaterijní činnosti takovou váhu, že v okamžiku kdy rl, nebo jiný senzor zjistí palebné prostředky protivníka, jsou okamžitě přeúkolovány veškeré dostupné prvky palebné podpory pro vyřazení tohoto cíle.

    Zdroj na inteligentní munici, který jste uvedl, je z roku 2008, takže je 10 let starý a jedná se o sumarizaci praktických testů zavádění družicově řízených zapalovačů do armády USA. Váš článek shrnoval chyby, kdy jste definoval, že není možné pro protibaterijní činnost použít inteligentní munici. Ale nelze přeci obecně říci, že není možné vyřazovat dělostřelectvo protivníka inteligentní municí, protože armáda USA zavedla družicově naváděné střely a jsou to tedy jediné používané typy inteligentní munice v současnosti. Na trhu jsou dostupné různé jiné typy, které by se pro vedení protibaterjní činnosti i ve Vaší, špatně definované chybové soustavě, daly použít a byly by maximálně efektivní, viz. třeba již uvedená submunice BONUS.

  • ARES
    15:35 15.03.2018

    Jediným možným objektivním posouzením o přesnosti měření polohy místa odpálení a místa dopadu střel radiolokátorem, je provedení experimentální střelby v reálných podmínkách. Změřit odchylku souřadnic polohy místa výstřelu či dopadu střely změřených radiolokátorem od skutečného místa výstřelu a dopadu střely s přesně změřenými souřadnicemi. Samozřejmě jeden měřený výstřel nemůže určit přesnost měření radiolokátorem. K určení přesnosti měření je třeba vystřelit skupinu ran, nejméně sedmi, aby se dal určit CEP s patřičnou věrohodností (úchylkou). Do výpočtu CEP musí být samozřejmě zahrnut vliv meteorologických podmínek a musí být měřena úsťová rychlost každé rány. Nestačí určit dálku střelby s opravou na úsťovou rychlost střely podle prodloužení nábojové komory a teplotu prachové náplně.

    Př. DANA: Pravděpodobná úchylka úsťové rychlosti je 0,20 % tabulkové, což je 1,4 m.s-1. Při střelbě na 20 000 m činí oprava dálky střelby vlivem pravděpodobné úchylky úsťové rychlost 45 m při pravděpodobné úchylce dálkové 67 m, CEP ≈ 67 m.
    K uvedenému: „Z praktických znalostí použití radiolokátoru ARTHUR bylo dosahováno chyb v rámci jednotek metrů, nejmenší chyba udaná s CEP 50 byla 4 m“, což při CEP = 50 m se nevylučuje, ale ani nevyvrací, že 50 % měření udá polohu výstřelu v kruhu o průměru 100 m, 100 % měření bude v kruhu o průměru 400 m. Podle dostupných informací se udává hodnota CEP = 0,3 až 0,5 % dálky měření.
    Znalost přesnosti měření radiolokátorem polohy palebného postavení je nutná ze dvou důvodu. Za prvé v rámci targetingu ke stanovení spotřeby munice k umlčení (ničení) daného cíle k určení míry efektivnosti střelby, za druhé, s jakým účinkem může protivník palebně zapůsobit na vlastní palebné prostředky, tj. jak dlouho je možné vést palbu z jednoho palebného postavení bez vážného ohrožení palbou protivníka. Přerušení palebné podpory úkolovému uskupení, které čelí a odráží útok protivníka, na dobu přesunu do nového palebného postavení, může způsobit to, že palebná podpora z nově zaujatého palebného postavení nebude možná, protože protivník se natolik přiblížil obranné čáře či se dostal do přímého kontaktu, že z důvodu bezpečnosti pro vlastní jednotky není možné vést palbu. Minimálně palebná přestávka umožní protivníkovi přestavět či obnovit bojovou sestavu a tím posílit svoji údernou sílu.
    Do výzbroje armád jsou systémově zavedeny střely s koncovým navedením 155 mm M 982A1 Excalibur se zvýšenou odolností proti GPS rušení (CEP 5 až 20 m) a M 1156 souprava pro přesné navádění (PGK) s GPS naváděním (CEP < 30 m). Systém Excalibur S je určen pro poloaktivní laserové navádění na pohyblivé cíle v přímé viditelnosti. K představě o složitosti systémů s koncovým navedením střel může sloužit popis M 1156 soupravy pro přesné navádění (PGK), https://ndiastorage.blob.core....

  • KOLT
    09:00 15.03.2018

    Jen doplním odkazy na ony střely s inteligentní submunicí:
    BAE + Next BONUS
    https://www.baesystems.com/en/...
    Rehinmetall + Diehl SMArt 155
    https://www.rheinmetall-defenc...

    Myslel jsem, že je to vcelku známá věc...

  • Haness
    08:23 15.03.2018

    To by mě zajímalo z dokumentace jakého výrobce čerpáš, protože od Saabu (výrobce ARTHURu) to určitě není. WLS jsou Semi pulzní Dopplery, proto potřebují axiální pohyb alespoň ve dvou osách, pokud umístíš rl v 90° úhlu tak máš axiální pohyb pouze v jedné ose.

    Z praktických znalostí použití ARTHURu bylo dosahováno chyb v rámci jednotek metrů, nejměnší chyba udaná s CEP 50 byla 4 m.

    Opět říkám, že radiolokátor nepotřebuje sledovat celou dráhu, ale pouze její poměrnou část, přičemž pro správné vyhodnocení potřebuje získat specifický počet protnutí letícího projektilu. Pokud pracuje v módu vyhledávání tak je nejlepší variantou detekovat střelu co nejblíže za hlavní protože rozptyl jednotlivých drah je menší = že přesnost určení bodu odpalu je větší. Analogicky je tomu při řízení palby vlastního dělostřelectva kde jde nejlepší zachytit až terminální část kdy je střela nejblíže bodu dopadu - logicky. Z tohoto důvodu se u těchto radiolokátorů tak moc řeší horizonty ve směru vysílání.

    Dělostřelecké střely (ne granáty) mohou být naváděny družicově (např. Excalibur), laserově (např. Cooperhead) nebo mohou být vybaveny aktivníní senzorickou submunicí, která je vyhozena z mateřské střely nad prostorem výskytu cílů a jednotlivé kkusy submunice potom samostatně provádí vyhledávání nepřátelských elementů (např. BONUS).

    ARES, pokud jsi autorem článku tak znovu zdůrazňuji, že zde předkládáš vlastní, naprosto nevalidní informace. Žádný z výrobců Saab (ARTHUR), Lockheed Martin (AN/TPQ-36,37,53) u žádného z těchto systémů neudává jejich přesnost. A to z jednoduchého důvodu (vyjma toho že to zveřejnit nechtějí), který jsem zde už taky uvedl - chybová soustava je definována pro každý jednotlivý detekovaný projektil zjištěný radiolokátorem. Jednoznačně říct tabulkovou hodnotu chyby je nemožné, protože to závisí na mnoha faktorech, pokud jsou ideální podmínky, například na naprosté rovině (např. poušť = žádné horizonty) a další aspekty (meteo, pozice, střelecké údaje) tak lze dosáhnout přesnosti v řádu jednotek metrů, pokud nejsou tak to mohou být i stovky.

  • ARES
    18:09 14.03.2018

    Haness:

    Že nejpřesněji se určí místi dopadu a výstřelu, když radiolokátor sleduje dráhu kolmo na rovinu střelby, udávají sami výrobci. Čím je větší sklon k rovině střelby, tím měření jednotlivých poloh střely na dráze, ze kterých se počítá dráha střely a tím místa výstřelu a dopadu, je zatíženo větší chybou. Chyba měření dálky radiolokátorem není menší než 10 až 20 m.

    Přesnost určení místa výstřelu nebo místa dopadu granátu je tím větší, čím delší je sledovaný úsek letu střely. Určení místa výstřelu a dopadu je extrapolace ze změřené dráhy. Čím více extrapolace předbíhá měřený úsek, tím je méně přesnější. Tuto objektivní skutečnost popírat je nejen hloupost, ale i prokázání nedostatečné znalosti matematicky. Kdyby se místo dopadu či výstřelu určovalo jen z konečného či počátečního úseku dráhy, pak přesnost určení by byla v řádu stovek metrů.

    Rozlišovací schopnost je důležitá pro odlišení dráhy jednotlivých střel. Při nízké rozlišovací schopnosti by došlo k vzájemné záměně a kombinaci drah střel, např. při salvovém odpálení baterie bude sledováno současně 8 střel, což by samozřejmě snížilo přesnost určení místa výstřelu.

    Dělostřelecké střely ráže 155 mm mají navedení podle GPS. Dopadnou do místa zadaného souřadnicemi GPS. Tudíž žádné samostatné vyhledávání cílů, jak je chybně uvažováno.

    S jakou přesností určí radiolokátor místo dopadu dělostřeleckého granátu, uvádí Starlight. Při přesnosti CEP 120 m (CEP Circular Propability Error), AN/TPQ-50, místo výstřelu se nachází s 50 % pravděpodobností v kružnici o průměru 240 m, se 100 % pravděpodobností jeho poloha je v kružnici o průměru 960 m. U větších radiolokátorů, AN/TPQ-53, lze počítat s vyšší přesností, CEP 50 m, potom s 50 % pravděpodobností místo výstřelu je kružnici o průměru 100 m, se 100 % pravděpodobností pak 400 m. To je ten důvod, proč jen na základě radiolokačního určení místa výstřelu nelze vést palbu. Poloha palebného postavení střílející baterie musí být zpřesněna jinými průzkumnými prostředky

  • KOLT
    08:20 12.03.2018

    Haness, mohu pouze spekulovat, nicméně i z jiných článků autora mám takový pocit, že svým přístupem poněkud "zamrzl v čase", konkrétně v tom, kdy sám sloužil. Čímž nerozporuji jeho rozsáhlé znalosti obecně, jen mám prostě tenhle dojem.

  • Haness
    07:36 12.03.2018

    Ačkoliv se ztotožňuji s názorem autora obhájit kvality česko-slovenských houfnic, článek je založen na několika značně chybných podkladech.

    1. Jestli je palba pozorovaná nebo ne není specifikem pro to, jestli se bude provádět zastřílení nebo palebný přepad. Pozorovaný může být i palebný přepad (v případě že jsou splněny podmínky pro jeho provedení).

    2. Radiolokátory pro detekci střílejícího dělostřelectva (jako např. ARTHUR) využívají Dopplerova jevu pro svou činnost. Z tohoto důvodu je nejhorší možnou variantou je umisťovat v úhlu 90° směrem k výstřelné (nikoliv autorem popisovanou jako nejlepší).

    3. střela detekována ARTHURem nemusí být sledována celou dráhu - to je další hloupost. Podle toho, na které souřadnice je kladen důraz je klíčová specifická část dráhy letu a to tedy buď ta koncová, nebo počáteční.

    4. Rozlišovací schopnost radiolokátoru ARTHUR se nesnižuje větším počtem detekovaných střel, to je nesmysl, stačí si zjistit jak pracuje radiolokátor.

    5. Radiolokátor nemá tabulkové hodnoty chyb, chybová soustava je definována pro každou detekovanou střelu a může se jednat o hodnoty v řádu jednotek metrů.

    6. Umlčování baterie může být provedeno střelami s koncovým navedením a to v případě kdy se jedná o střely s detekční submunicí, které v zadaném prostoru samostatně vyhledávají jednotlivé prostředky protivníka.

    7. Samotná pointa toho, že protibaterijní činnosti by se neměla přikládat váha na úkor palebné podpory dělostřelectva je naprosto chybná. Děla namohou setrvávat v palebných postaveních desítky minut, až hodiny. V současném pojetí bojiště by to pro ně znamenalo jistou záhubu - což dokládají zkušenosti ze všech velkých cvičení, zejména těch aliančních. Vyřazení palebných prostředků protivníka JE a BUDE hlavní prioritou při vedení bojových operací, stejně jako je získání vzdušné nadvlády.

    Můj příspěvek nechci směřovat nějak ofenzivně proti autorovi, musím však konstatovat že jsem měl AN za kvalitní médium a tento článek je založen na chybných podkladech a neznalosti.

  • Hyena
    01:24 08.03.2018

    Rychlost strelby - prva minuta:
    Koalitsiya SV 20 ran
    Archer 7-9 ran
    PZH 2000 8 ran
    Msta 6-8 ran
    Zuzana2 6 ran
    K9/T-155 Firtina 6 ran
    Type 99 6 ran
    Krab 6 ran
    Caesar 6 ran
    M109A7 len 4 rany
    VCA 155 4 rany
    AS 90 3 rany

    Takze si tie argumenty o pomalej strelbe Z2 strcte za klobuk, 6 ran je stale standard. Nie je ziaden dovod, aby ACR nekupili prave Z2 ale za primeranu cenu, kedze nejde o ziaden stary system ako tu niektori tvrdia.

  • flanker.jirka
    21:50 03.03.2018

    Starlight: tpq50 a jeho starší verze 49 byly hodně k vidění v Afghánistánu, výhodou je minimální potřebné napájení a rozměry, takto si dokáže zajistit RAM informací i mobilní jednotky.
    Tpq53 je jiná kategorie, v této kategorii jsou k dokonalosti povedené radary například Giraffe4A a ELM 2084.

    Když se podíváte na hmotnost zástavby systému RWR, tak není problém je do UAV dávat i nyní. Nebo lokalizaci rádiového zdroje realizovat i z RWR klasického stíhače, může letět klidně 200 km mimo a přesto z výšky lokalizuje vše.

  • Starlight
    19:14 03.03.2018

    Oprava. I radar AN/APQ-53 umí počítat místo dopadu projektilů protivníka a generovat varovné datové zprávy. Přesnost výpočtu místa dopadu je cca CEP 250 m.

  • Starlight
    16:05 03.03.2018

    1)

    Protože jsem v diskuzi u článku o velkých kanónových houfnicích, tak jsem se soustředil na velké dělostřelecké radary s velkým dosahem.

    US ARMY ale používá i lehké (227 kg, na střeše HMMWV nebo na trojnožce) dělostřelecké radiolokátory AN/TPQ-50, které jsou primárně určeny pro detekci hrozeb RAM (Rocket, Artillery, and Mortar) kratšího dosahu. Tento radar sleduje obzor v 360° rozsahu (s možností operátorem omezit to na vybraný sektor, pokud je oblast pokrytá více radary).

    AN/TPQ-50 je schopen sledovat současně 20 projektilů vystřelených z rozdílných míst. Velkou minometnou minu ráže 120 mm zachytí na 10 km a přesnost určení místy odpalu je CEP 50 m. Dělostřelecký granát ráže 155 mm zachytí na 6 km a místo odpalu určí s přesností CEP 120 m.

    Radar opět současně může sledovat jak protivníkovu palbu, tak vyhodnocuje přesnost zásahů střelby vlastních minometů (miny ale musí být celou dobu letu v dosahu radaru). Hlavní odlišností od velkého AN/TPQ-53 je, že kontinuálně počítá i místo dopadu nepřátelské střelby a vyává lokalizovaná varování o příchozí nepřítleské palbě. Rozmisťuje se 1-2 km od čáry dotyku vojsk, nebo jako v současných COIN válkách přímo na spojeneckých základnách, které pomáhají střežit.

    Každý dělostřelecký oddíl (prapor) brigádních bojových tymů US ARMY má ve výzbroji 2 velké radary AN/TPQ-53 a 4 malé AN/TPQ-50.

    2)
    Použití bezpilotních UAS/UAV k detekcí dělostřeleckých radarů za kopcem je samozřejmě možné. Ostatně proto se mají radary schovat za terén/překážky. Protivník bude mít problém je lokalizovat ze země a musí poslat něco do vzduchu.

    A zde záleží na technické a vojenské vyspělosti protivníků. UAS by měl mít nějaký systém radiotechnického průzkumu, což už není tak běžné jako komerční kamery a hlavně to už bude vyžadovat (opět podle vyspělosti) nějaký větší UAV. Jak už jsem napsal, tak dělostřelecký radar také nebude za tohoto rozložení sil vysílat pořád a bude součástí celého spektra systémů pozemních sil.

    V případě US ARMY to budou mít protivníkovy UAS/UAV proti dělostřeleckým radarům hodně těžké. Dělostřelci US ARMY jsou shodou okolností zodpovědní za vojskovou PVO US ARMY. Není náhodou, že moderní radar AN/TPQ-53 typu AESA je schopen detekovat vzdušné cíle a předávat tyto data do datové sítě. Testy nového software proti pomalu letícím UAS/UAV už proběhly a měla by probíhat instalace napříč vyrobenými radary. U menších AN/TPQ-50 už proběhly také různé experimenty s detekcí malých UAS/UAV. Sériový status softwarových úprav my není znám.

  • tomas.kotnour
    14:43 03.03.2018

    @Starlight

    Doufal jsem, že Excalibur nebo GMLRS dokáže uhnout trochu více, když by se nestřílelo na maximální dosah. Zatím si budu muset nechat zajít chuť na sny o "střelbě s falší."

  • Starlight
    14:11 03.03.2018

    @tomas.kotnour

    K tvému dotazu ohledně trajektorií. Flanker.jirka ho vlastně už zodpověděl.

    Dělostřelecké (AN/TPQ-53 má už ale některé schopnosti protivzdušného radaru) radary pro vyhledávání cílů jsou obecně udělány tak, že u protivníkovy palby se snaží vypočítat trajektorii místa odpalu na základě sledování projektilu ve vzestupné fázi letu (hned jak ho zachytí na svém radarovém horizontu). Výpočet místa dopadu projektilu se používá pro pozorování vlastní dělostřelecké palby a tam se projektily sledují jen v sestupné fázi letu.

    Proto projektily, které mají navádění (dělostřelecké granáty Excalibur, řízené rakety GMLRS, atd.), nejsou problém při výpočtu místa odpalu, protože vliv jejich naváděcích systémů je v této fázi minimální. A ani s výpočtem místa dopadu by to nemělo být složitější. Tyto projektily nedělají žádné velké manévry, jen korigují svoji optimální trajektorii po celou dobu letu. Proto počítač radar by neměl mít problém dopočítat místo dopadu jen na základě dat ze sestupné fáze letu, kdy projektil už míří na cíl.

    Přesnost radaru je ale řádově menší, než přesnost těchto přesně naváděných projektilů. Proto radar jen ukáže, že tyto naváděné granáty/rakety dopadnou do oblasti cíle nebo uletěly úplně mimo. Pochopitelně radar nebude schopen počítat přesné místo dopadu takových projektilů, které často významně manévrují v sestupné fázi letu.

  • flanker.jirka
    13:38 03.03.2018

    Starlight:Schovat dělostřelecký radar před elektronickým průzkumem nepřítele bude hodně obtížené, dnes není problém mít pasivní senzory na dronech a takovém dronu bude postačovat boční pohyb klidně 100 km za okrajem fronty a uvidí vše co potřebuje. Působení proti radarům tak lze eliminovat jen větším počtem radarů a jejich manévry.

    K CEP chybám radarů, pokud bude houfnice pálit i z větší vzdálenosti více střel na stejný cíl, tak se bude mít radar lepší přesnost než na jeden výstřel, matematické modely to skorigují. Vše pak ovlivní i to jak moc ho za kopec schováte, když uvidí delší trajektorii , sice nebude tolik schovaný před EB průzkumem, ale uvidí dříve střelu a tím zlepší určení místa výstřelu.

    Hlavní funkci radarů pro sledování dělostřelecké činnosti zůstává informace o tom, že někde něco na někoho letí a včasné varování.

  • flanker.jirka
    13:22 03.03.2018

    tomas.kotnour: manevry střel s korekcí letu zhorší podmínky pro výpočet místa dopadu, ale tyto střely nemanevrují téměř vůbec ve fázi vzletu, tak že místo výstřelu se zjistí prakticky stejně, jako v klasickém případě. Výhodou pak je pro radar, to že mají tyto střely stabilizátory a korekční kormidla z toho plyne větší odrazná plocha a tím i dosah radaru na takový cíl. (obecně platí, že radary mají z munice RAM největší dosah na miny z minometu a rakety a nejmenší na šišky z houfnic, dosahy pak závisí i na úhlu pozorování, nejlépe vidí cíle z boku, z čela je to horší, řádově o desítky procent)

  • tomas.kotnour
    01:42 03.03.2018

    Teorie říká, že by zdrojem dat pro aktivaci dělostřeleckých radiolokátorů měly být seismické detekční systémy. Ty bohužel reagují pouze na činnost hlavňového dělostřelectva. Pokud naše armáda obdrží ELM 2084 MMR, tak ty, co jsem dohledal, dokáží detekovat rakety na 100 km. (otázka je, jaké ráže). Avšak tato vzdálenost dává radaru možnost být z dosahu prostředků plošné palby (zbývá pouze BM-30 prostřednictvím 9M528 a novějších). Ale ta raketa nějakou dobu poletí a tatřička ujede. Proti jiným způsobům napadení by mohl být chráněn baterií C-RAM a baterií PVO středního dosahu. Díky tomu bychom mohli mít systém, který dokáže reakčně detekovat hlavňové dělostřelectvo a zároveň dlouhodobě raketové.

    Pak bych tu měl jednu otázku, každý druh dělostřelecké munice letí po odlišné balistické dráze (ER, BB, FB, RAP) a nechá se předpokládat, že i dělostřelectvo bude pálit zpoza terénní překážky. Dělostřelecký radiolokátor tedy zachytí projektil až po určité době letu. Ale tyto granáty pořád letí po nějaké křivce na základě fyzikálních zákonů. Jak je to ale s řízenými projektily, které mohou letět, jak je to zrovna napadne? Je třeba naváděcí soustava Excalibru tak pokročilá, aby se mu naplánovala trajektorie letu, která si udělá z obsluhy dělostřeleckých radarů dobrý den?

  • Starlight
    00:27 03.03.2018

    2)

    Jak už tu bylo v diskuzi zmíněno, problém nepřesnosti určení polohy cíle jde už desetiletí řešit použitím nikoliv tříštivo-trhavých granátů (standard ČSLA a AČR), ale použitím kontejnerových granátů se submunicí (DPCIM). To byla oblíbená munice u US ARMY. A v kombinaci se salvovými raketomety s plošným účinkem jako dělaná pro protibaterijní činnost. U US ARMY se na tuto roli nejvíce specializovaly (a asi stále hodně specializují) raketomety M270 MLRS.

    Raketomety M270 MLRS měly být ve velkém symetrickém konfliktu mechanizovaných sil umístěny cca 6-10 km od čáry dotyku vojsk a byly prioritně určeny pro protibaterijní palbu a boj s PVO. M270 MLRS měl asi jako z první polních dělostřeleckých systémů velmi pokročilou palubní elektroniku - systém inerciální navigace (tehdy ještě GPS bylo v plenkách), balistický počítač a celkovou automatizace procesu zamíření a palby bez nutnosti opouštět kabinu. Raketomety MLRS byly schopny zahájit palbu cca 4 minuty od doručení palebného požadavku do centra koordinace palebné podpory na velení baterie. Plná salva jednoho raketometu M270 měla zhruba stejnou sílu jako jedna salva celého oddílu houfnic M109 (24 kusů) s municí DPCIM. Po výstřelu se uplatňovala taktika „udeř a rychle uteč“, kdy se naplno využívala rychlost a průchodnost pásového podvozku řady Bradley.

    Později přibyly kontejnerové střely s chytrá submunice s autonomním naváděním (například u ráže 155 mm munice typu SADARM, BONUS, SMARt). Ne každý to má, ale současné ruské dělostřelectvo podobnou technologií disponuje minimálně u velkých salvových raketometů.

    Kdo může, tak pro protibaterijní činnost používá kombinaci hlavňového dělostřelectva, raketometů/balistických střel a letectva. Protibaterijní činnost není jen reaktivní, ale také preventivní. Jinými slovy nemusí se čekat, až protivník vypálí jako první, ale naopak se musí vést pravidelný průzkum (radiotechnický, vzdušný průzkum včetně UAV a JSTAR, hloubkový průzkum) s cílem vypátrat a lokalizovat protivníkovo dělostřelectvo.

    Například v roce 2003 US ARMY při invazi do Iráku s velkým úspěchem používala kombinaci digitalizovaných samohybných houfnic M109A6 Paladin a dělostřeleckých radiolokátorů AN/TPQ-36. Ty vedly protibaterijní palbu proti početnému iráckému dělostřelectvu. To, že se nejednalo o nějaké krátké přestřelky, dokazuje bitva u města Násiríji, kdy nejdříve irácká dělostřelba zastavila postup americké 3. pěchotní divize. Následná americká protibaterijní palba samohybných houfnic M109A6 trvala 2 hodiny. Dělostřelci 1. praporu 10. dělostřeleckého pluku (1-10 FA) v bitvách okolo tohoto města vypálily celkem 1 000 granátů.

  • Starlight
    00:25 03.03.2018
    Oblíbený příspěvek

    Sice se na autora snáší kritika, ale v podstatném má pravdu. Dělostřelecké radiolokátory nejsou dosud natolik přesné, aby se mohla hned vést přesné palba na zjištěné baterie. A také času je mnohem více.

    Bohužel nevím, jak autor článek zevšeobecnil, ale ono hodně záleží na tom, jak je technicky organizačně vyspělý protivník, který vede protibaterijní palbu. Ale dovolím si také přispět, i když někde to bude více nebo méně odlišný pohled na věc než má autor článku.

    1)
    Ohledně přesnosti dělostřeleckých radiolokátorů. Nevím, jaký radiolokátor použil autor jako základ pro svůj článek, ale podařil ose mi najít manuálové parametry nejnovějšího dělostřeleckého radiolokátoru US ARMY typu AN/TPQ-53. Ten dokáže sledovat, identifikovat a počítat současně 50 projektilů.

    Pokud radar AN/TPQ-53 prohledává jen 90° sektor, tak 120 mm minometnou minu zachytí na vzdálenost až 20 km, 155 mm dělostřelecký granát zachytí na vzdálenost až 32 km, a 122 mm raketu na vzdálenost až 50 km. Přesnost určení polohy místa odpalu je do vzdálenosti 30 km nejhůře CEP 30 m (CEP = střední kruhová odchylka, kdy 50% výsledků je v kruhu o tomto poloměru). Nad 30 km už přesnost klesá až na CEP 150 m pro maximální vzdálenost 50 km.

    Pokud radar AN/TPQ-53 prohledává 360° sektor, tak 120 mm minometnou minu zachytí na vzdálenost až 15 km, 155 mm dělostřelecký granát a 122 mm raketu na vzdálenost 20 km. Přesnost určení polohy do 10 km je CEP 50 m. Nad tuto vzdálenost přesnost už klesá až na CEP 200 m pro maximální vzdálenost 20 km.

    Uvedené odchylky z vojenských dělostřeleckých manuálů jsou maximální a pravděpodobně už počítají se všemi v článku popisovanými vlivy, které snižují přesnost určení polohy radiolokátorem. Co ale nebylo v článku zmíněno je, že chyba určení polohy závisí také na vzdálenosti cíle od radiolokátoru. A čím blíže, tím je chyba menší.

    Radiolokátor by měl být umístěn 4-6 km od čáry dotyku vojsk. Radiolokátor by měl být krytý minimálně jednou terénní překážkou (kopec, hřeben) aby ho nebylo možné přímo zaměřit protivníkem ze země, a současně terén rozptyluje radarové paprsky. Další opatřením pro maskování je využívání pohlcování elektromagnetického záření vegetací a některými typy měkkých povrchů s cílem minimalizovat šíření bočních, horních a zadních laloků vysílajícího radiolokátorů. A když to jinak nejde, tak radar co nejvíce zakopat/obestavět.

    US ARMY plánuje, že pokud protivník disponuje schopností detekce polohy radiolokátoru radiotechnickým průzkumem, tak radiolokátor nesmí vyzařovat déle než 2 minuty.

  • Lukas
    11:15 02.03.2018

    To nie jest tak - polska DANA ma TOPAZa - i może korzystać zarówno z informacji od radaru artyleryjskiego (liwiec) jak i dronów...

    Tak więc nie jest to "stary sprzęt" - My mieliśmy zautomatyzowany system dowodzenia dużo wcześniej niż np Francuzi (którzy dopiero z haubicą Caesar wdrażają do armii takie systemy)

  • Flader
    21:53 01.03.2018

    Tak vaši delostrelci sa aspoň v podobe mínometnej čaty tiež pozriu do týchto končín.

  • flanker.jirka
    21:47 01.03.2018

    Flader: pravda, to je také potřeba zmínit, jak si vlastně mohli dovolit absolutně nekompatibilní zbraň vzít někam ven, vždyť to přece nejde
    ...na balt to nemají moc daleko ;-)

  • Flader
    21:24 01.03.2018

    Oni Poliaci boli s DANAmi aj v Pobaltí.

  • flanker.jirka
    21:21 01.03.2018

    ..díky za video s Danou v AFG, Polsko je dobrým příkladem, že není třeba brečet nad tím, že něco nemáme, když to máme, Poláci nasadili i starší techniku už v Iráku a úspěšně, mimo houfnic v Afghanistánu i Mi 17 a Mi 24.

  • flanker.jirka
    21:18 01.03.2018

    Autor opomíná fakt, že pokud bude nepřátelské dělostřelectvo z jednoho místa pálit více střel, tak s každou další ránou poskytne informaci pro zpřesnění pozice zjištění pro dělostřelecký radar. O to se pak sníží spotřeba vlastní munice, protože se zmenší plocha nutná k přeorání.
    K přesnosti a rozlišovacím schopnostem soudobých radarů jen asi toliko, že všechny současné dělostřelecké radary západní provenince dokáží poskytnout přesnou polohu střely pro střelecké radary kanonů a nebo, jako v případě systému Iron dome, navést do těsné blízkosti protiraketu, tak aby šišku efektivně zničila.
    Samozřejmě, řízením dělostřelectva pomocí vlastního radaru se rovněž zpřesňuje s počtem střel - trajektorií.
    Z toho pořád vychází nutnost mít kapacitu taktiky shoot and scoot. A nespoléhat na dlouhý dostřel vlastních zbraní, protože jak se píše v titulu článku, "dělostřelectvo nesmí opustit tanky a pěšáky v boji" a to nejen palbou, ale ani přítomností, nikdy nebude dělostřelectvo podporovat vlastní jednotky, tak že je bude mít skoro na svém maximálním dostřelu, výhodou je mít děla blíže a dosáhnout do hloubky sestavy nepřítele (průzkum s malými UAV k tomu poskytne dost informací pro vedení pozorované střelby). Tím se může i dělostřelectvo s dostřelem 40 km dostat do dosahu houfnic s dosahem 20 km.

  • Flader
    18:54 01.03.2018

    Repomen, preto je dôležitá možnosť streľby so súčasným dopadom granátov. A túto funkciu majú asi všetky moderné húfnice vrátane rodiny Zuzana

  • Repomen
    18:47 01.03.2018

    Rychlost palby v prvych okamzikoch nie je marketing ani pre to aby bateria strielala a zdrhla. Je dolezita pre to lebo najvacsie straty predstavuju prve salvy. Cim dlhsie dela strielaju tym viac cielov vyhlada krytie alebo unik zo zony ohrozenia.

  • semtam
    17:50 01.03.2018

    Nesher

    Ano, našel jsem ještě fotku vize Tatra-Archer http://fcdn.valka.cz/attachmen...

    Názor na Zuzanu sdílím s vámi, sice nepatří mezi žádané kusy, ale nějaká bída to nebude.

    Co nadále chybí AČR je náhrada za vyřazené RM-70 (vyřazeny bez náhrady, jakožto nepřesné zbraně). Vampir si dokážu představit, jako první krok k opětovnému získání MLRS. Samozřejmě by slušel MLRS s většími výkony, ale držím se při zemi.

  • Nesher
    17:36 01.03.2018

    semtam
    Ohledně toho Archeru, Švédové zcela vážně nabízejí jeho osazení na Tatru, byli s tím i na IDETu.
    S Opatou (a pásovou houfnicí) můžete mít samozřejmě pravdu, ale vzhledem k rozpočtovým omezením, bych to viděl dost skepticky.
    Proto říkám, že by mi Zuzana nakonec nepřišla jako špatné řešení. Tedy pokud by se prokázalo, že naše předpoklady o rozumné ceně nejsou liché. Pořád lepší než Ceasar.

  • semtam
    17:31 01.03.2018

    Nesher

    Pokud AČR bude nadále trvat na kolovém podvozku, tak je to dáno spíše jistou tradicí podvozku Tatra. Proto Archer myslím můžeme s určitou jistotou vyškrtnout.
    Kolový podvozek sice nabízí nižší provozní náklady, než pásový, ale v tomto případě si nemyslím, že by jsme neměli být tolik úzkostný na cenu provozu.

    S NGŠ Alešem Opatou myslím získá AČR jiný nádech a uvidíme, zda AČR bude v případě nových houfnic trvat na Tatře či vezme v potaz i pásy. Moje protěžovaná houfnkice je K9.

    Ohledně AGM, tento systém poněkud zapadnul, nehlásil se ani do žádných výběrových řízení.

  • Nesher
    17:21 01.03.2018

    Argonaut CZ
    Ono to není jen o obraně jednoho okresu v ČR.
    Daleko pravděpodobnější je nasazení dle čl. 5 NATO a v tom případě jsme se zavázali, že vyšleme a udržíme v bojové operaci jedno kompletní brigádní úkolové uskupení, a to až na půl roku.
    A zrovna dělostřelecký průzkum (co si vybavuji) zase tak tragický není.

  • Argonaut.CZ
    16:56 01.03.2018

    Z mého laického pohledu je jedno, kterou houfnici nebo dělo armáda má. Důležité je mít i vše okolo rozumně vyladěné, početně zastoupené a zásobené.

    Chybí PVO - i sebelepší baterii zkrátka letectvo za chvíli zničí. Když ne přímo letectvo, tak za pár let drony určitě. Zde neplatí příklad UA, kde se moc nelétalo.

    Když už bude slušná PVO, lze řešit, co má přikrýt. Z tohoto pohledu byl diletantismus vyřazení raketometů, které jsou schopné masového zasypání lokality. Ale zase budete potřebovat jak slušný průzkum, tak hlavně schopnost zasypat cíl. Nemáme také ani jedno.

    Podpora tanků a pěchoty? v těch počtech co máme? Ok, ale nesmí se bojovat jinde, než v nějakém okresu a všechno soustředit tam. Ale nevím, jestli strategie AČR a všechny ty blílé a jaké knihy řekly, který okres to bude.

    Když chybí dlouhodobá strategie a její naplňování, nepomůže nám ani svěcená voda. Z mého pohledu je armáda jako celek nefunkční a maximálně vhodná na expediční akce, na které se materiálně a lidsky složí celá armáda.

  • TF_HU
    16:42 01.03.2018

    KAZD

    Proč slováci vyhráli v PESCO, když zuzana vypadá dle parametrů jako x tá reinkarnace? "Pomalost" palby Zuzany ve srovnání s konkurencí je dána podvozkem, hlavní nebo nabíjecím automatem ?

    V psoilání vojenských schopností EU nešlo ani tak o Zuzanu. Šlo o návrhy jednotlivých členů o projekty ve vojenských oblastech, které by se měly v rámci EU rozvíjet. tedy asi o schopnosti. Slováci do toho nešli se Zuzanou jako takovou, ale s projektem na tvorbu jednotné platformy pro vedení a řízení dělostřelecké palby. Budou v tom jako Lead Nation a účastnit se budou ti, kdo se k této aktivitě připojí.

  • Nesher
    16:38 01.03.2018

    Clanek
    Podle toho co okolo plánů na děla prosáklo ven, tak ano, striktně kola, striktně Tatra

  • Nesher
    16:35 01.03.2018

    Flader, Tryskac
    OK, na dělostřelectvo skutečně nejsem expert. V tom případě je tam stejná výhrada jako u Zuzany, malá rychlost palby :-)

  • Clanek
    16:30 01.03.2018

    Je v pripade ACR vubec definitivne rozhodnuto, ze delostrelectvo zustava na kolech? Pokud by klapla ta dvoustovka modernich pasovych BVP (jakoze to moc realne nevidim) a pokud by klapl i pronajem Leo2 s naslednym zapojenim se do Leo3 (coz vidim jeste min realne), nestoji za zvazeni dat na pasy (idealne stejny podvozek jako Puma) i delostrelectvo?

  • Flader
    16:25 01.03.2018

    Nesher, Eva je automat, dokáže ale pracovať aj v manuálnom režime. Je do v podstate odkrytovaná (odľahčená) Zuzana 2 s menšou zásobou munície.

  • tryskac
    16:19 01.03.2018

    Pri prezerani netu som si vsimol jednu zmenu, na stranke kotadef.sk nie je ziadna zmienke o EVA. Ako tu uz bolo spomenute, ma prebiehat akysi dovyvoj (s Tatrou?), tak tym by bolo zodpovedanych viacero otazok. Rad by som upozornil na fakt, ze EVA nie je ziaden poloautomat, ale je to vlastne ZUZANA s lafetaciou zbrane nie vo vezi, ale v akejsi nastavbe, mechanicky by to ale malo byt to iste. Napisal by som, ze sa inspirovali spominanym Ceasarom, len tam nemusi behat 5 nabijacov...
    Inak tie Archery, preco ich nakup zrusili Nori?

  • Nesher
    16:11 01.03.2018

    Přečetl jsem si diskuzi a mám pocit, že v případě budoucího tendru na houfnice máme jen jedno řešení, které by uspokojilo zdejší komunitu a i to je s otazníkem, neboť:
    Zuzana 2 - má příliš pomalou rychlost palby a navíc její design neodpovídá estetickým nárokům 21. století :-)
    Ceaser 2, EVA - poloautomaty s nechráněnou posádkou vhodné do expedičních misí v zemích 3. světa
    Takže když nám zbývají jen dvě možnosti (pokud chceme houfnici s automatickým nabíjením na Tatře)
    AGM - nicméně tady vzniká problém s tím, že není nikde reálně zaveden, tedy AČR jako první zákazník se všemi negativy z toho plynoucími
    Archer - zaveden pouze ve Švédku (hurá), nicméně problém je v tom, že Švédko je stále neutrální stát a v případě nějakého většího konfliktu se může chovat striktně neutrálně a tím pádem sbohem náhradní díly (ostatně to hrozí i v případě jiných švédský systému od Gripenů až po Arthury)
    A teď babo raď. Respektive mi v tomto světle ta Zuzana nepřijde jako špatný nápad.

  • Bucci
    15:51 01.03.2018

    znova prípad z ukrainy... do boja dáš všetko čo máš...nič viac nič menej... záleží ako rýchlo sa situácia vyvíja, ale strelba sa nesmie zastavit... dokial niekto nepodlahne a používa sa všetko... uplne všetko... ved je to vojna

  • Lukas
    15:42 01.03.2018

    "Palebná podpora pěchotním jednotkám musí být nepřetržitá a soustavná. Protivník musí být trvale pod palbou, aby nemohl klást ozbrojený odpor a byl zbaven schopnosti pohybu. Není možné proto po 30 sekundách palbu přerušit a nechat pěchotu a tanky bez palebné podpory"
    Tak tylko przed "wsparciem ogniowym" natarcia (opis wskazuje na wspieranie natarcia)
    artyleria wykonuje "ogniowe przygotowanie artyleryjskie" - czyli zadanie uderzenia min. w artylerię przeciwnika (rozpoznaną), systemy przeciwlotnicze i inne newralgiczne elementy obrony...

    Tak więc - to nie jest takie proste...

    Reżymy czasowe powstały w latach 80 - gdy pojawiły się dobre radary artyleryjskie i (najważniejsze) zautomatyzowane systemy dowodzenia...
    To one umożliwiają krótki czas reakcji i realizacji ognia nieplanowanego...
    To wówczas zakładano że na froncie nasyconym radarami artyleryjskimi dronami czy samolotami i śmigłowcami obserwacyjnymi artyleria będzie zbyt szybko wykrywana


    Nie wiem jaki problem ma Zuzana - 6 strzałów / minuta - to standard. Haubica jest zgodna z Joint Ballistics Memorandum of Understanding (JBMoU)

    Dodatkowo w przeciwieństwie do większości kołowych haubic może prowadzić ogień +/- 45 stopni od osi pojazdu... (Tak więc stojąc na drodze, haubice mogą bardzo szybko odjechać)

    Tak więc nie szukajmy problemu tam gdzie go nie ma
    Problemem może być system dowodzenia (nie wiem czy i jaki system ma OSSR)
    i środki rozpoznawcze (radar, drony, wyszkolenie obserwatorzy)

  • 15:38 01.03.2018

    Chcel by som naozaj vidieť ako sa v konflikte využíva taktika "úder a uteč" pre delostrelectvo. Aby len vystrelili pár rán a zdrhli sa presunúť, aby ich nezameral a neohrozil nepriateľ je trochu mimo, hlavne pre celé batérie. Delostrelectvo tým stráca význam a nemalo by to účinok. Asi prečo potom sú raketomety ako Grad, MLRS a iné alebo ostatné húfnice nasadzované vo väčších počtoch? Také plošné bombardovanie má najväčší účinok a je jedno či s tým zrovnaju celé mesto a pod a nie že párkrát vystrelia a dovi dopo. A už dupľom nie počas konfliktu.

  • kazd
    15:11 01.03.2018

    Né že vyhráli slováci nad někým, ale že ten jejich projekt vyhrál nad ostatními projekty, které nebyly vybrány.
    Asi ty ostatní byly ještě horší?
    "Slovenský projekt sa dostal spomedzi 49 navrhovaných projektov medzi finálnych 17, ktoré budú realizované už v prvej fáze. "

  • Bucci
    15:08 01.03.2018

    kecy o delostreleckej palbe meranej v sekundách su kecy... je to len marketingový tah... delostrelectvo má v konfliktoch svoje miesto...polovica Donecku bola zničená delostrelectvom... a kto sa bavil o tom ako rýchlo to delostrelectvo strielalo?

  • analytic
    15:06 01.03.2018

    kazd:

    Slováci nic nevyhráli, jen se sami nabídli jako lead nation v této iniciativě. AČR se ani nezapojila jako účastník, jen jako pozorovatel. Co z té iniciativy, tak jako z celého PESCA bude, je ve hvězdách. Žádné iluze z výsledků si nedělám.

  • cejkis
    14:46 01.03.2018

    Zatímco předchozí článek popisoval budoucnost, tento článek popisuje současnost.

    Pokud budete mít baterii, pohybující se v taktu desítek sekund, budete mít při dobré koordinaci vždy střílející postavení. Představte si fungující systém řízení palby do kterého vstupují data z různých prostředků téměř automaticky. Vyhrává ten, na jehož straně bude rychlejší koordinace.

  • kazd
    14:30 01.03.2018

    Proč slováci vyhráli v PESCO, když zuzana vypadá dle parametrů jako x tá reinkarnace?
    "Pomalost" palby Zuzany ve srovnání s konkurencí je dána podvozkem, hlavní nebo nabíjecím automatem ?

  • analytic
    14:29 01.03.2018
    Oblíbený příspěvek

    "Dělostřelecká palebná podpora v plnění palebného úkolu probíhá nepřetržitě desítky minut až hodinu, kdy se střídají tempa střelby tak, aby se docílilo co největšího palebného účinku v cíli."

    To jistě platí, ale nepřetržitá dělostřelecká podpora neznamená, že je vedena z jednoho palebného postavení. Z jednoho palpost je plněn jeden palebný úkol a po jeho splnění palbat palpost co nejrychleji opuští do vyčkavacího postavení. Další palebný úkol je plněn z dalšího palpost. Bojová sestava palbat se mj. skládá z vyčkavacího postavení a 2-4 palpost. Rychlost opuštění/zaujetí palpost je jedním z důležitých parametrů moderního děl. systému.

    Další nepřesnost: Při pozorované palbě se provede nejdříve zastřílení..."

    Neexistuje pozorovaná palba, ale střelba na pozorované/nepozorované cíle. Účinná střelba na pozorované cíle může být zahájena i bez zastřílení, záleží na podmínkách/přesnosti topo-geo přípravy (přesnost určení polohy cíle a palpost), meteo přípravy, technické a balistické přípravy. Při splnění podmínek bude zahájena účinná střelba i na pozorované cíle bez zastřílení např. sérií střelby dělbat 2 ranami ráz naráz a po vyhodnocení dopadu střel se prvky střelby upraví (jednou) a dále je účinná střelba vedena až do splnění palebného úkolu, tj. dosažení požadoveného účinku (zničit, umlčet, rušit).

    Autor vůbec nerozlišuje mezi dělostřelectvem přímé a všeobecné palebné podpory. K příme podpoře boje mech. jednotek, tj. jednotek v přímém dotyku s nepřítelem jsou určeny praporní minbat a brigádní děl. oddíly. K plnění úkolů všeobecné pal podpory, tj celkového/všeobecného úkolu podporovaného uskupení, je potřeba ničit/umlčovat/rušit i cíle, které nejsou v dotyku s vlastními jednotkami. Těmito cíli mohou být např. místa velení, prostředky EW, pz radiolokátory, vrtulníky na přistávacích plochách, prostory soustředění apod., ale také velmi důležité dělostřelectvo nepřítele. Tzv. protibaterijní činnost je jedním z hlavních a nejdůležitějších úkolů dělostřelectva všeobecné palebné podpory!!! Tyto úkoly by mělo plnit divizní dělostřelectvo tvořené hlavňovými prostředky a salvovými raketomety.

    Vzhledem k tomu že AČR nemá divizní dělostřelectvo a tedy dělostřelectvo všeobecné pal podpory, musí být děl oddíl schopen plnit úkoly jak přímé, tak všeobecné palebné podpory. Absence divizního dělva je však pouze jedním z příkladů devastace AČR.

  • logik
    14:25 01.03.2018

    Koukám, že tu je vzácná shoda. Ještě u těch Zuzan by to šlo okecat nižší cenou, že by jich bylo více - jenže více houfnic znamená podstatně větší náklady na provoz (uskladnění, servis, pohoné hmoty) i na výcvik osádek. Opět se tu chybně pracuje pouze s pořizovací cenou a nikoli s TCO, které je podstatně důležitější..... Takže ve výsledku můžeme mít levné dvakrát dražší houfnice....

  • Dušan
    14:20 01.03.2018

    Charlie: přesně tak, autor možná zapomněl na raketomety, které právě Rusové používali na Ukrajině na protibaterijní činnost a klasická děla ponechávali k podpoře vlastních jednotek. Právě eliminace palebných prostředků protivníka které jsou schopny ničit důležité prvky vlastních sil patří k hlavním úkolům dělostřeleckých jednotek.
    A tady je pak velký rozdíl jednak kolik toho naše děla budou schopna rychle vystřelit (což ta Zuzana 2 rychlostí střelby zrovna neoplývá), případně kolik vydrží když se ocitnou v palebném přepadu - a zde je právě velká slabina 155mm poloautomatu Caesar, kde v případě, že se tento systém octne pod palbou protivníka, tak jeho obsluhy nebudou mít již schopnost podporovat vlastní jednotky. Je dále na výsost jasné že než Caesar si připraví nebo poté opustí palebné stanoviště, tak to trvá mnohem déle než u plnohodnotných automatů).
    Z toho také plyne, že pokud bude mít AČR houfnice Zuzana 2 nebo Caesar, bude mít dost podstatnou nevýhodu oproti potencionálnímu protivníkovi, který používá plnohodnotné ShKH nebo raketomety. A tyto prostředky jsou běžné již od pol. 60- tých let minulého století, kdy se plánovali konflikty vysoké intenzity. Proto absolutně nechápu, jak někdo v roce 2018 může přemýšlet v tomto ohledu o houfnici poloautomatu Caesar, nebo o Zuzaně 2, která má pouze tu "výhodu", že je vyrobená na Slovensku a tudíž se předpokládá, že bude laciná. Konflikt na východě Ukrajiny jasně ukazuje, kam se věci budou hýbat, a to nejen v dělostřelectvu.

  • Marthy
    14:16 01.03.2018

    Autor má pravdu v tom že protibaterijní palba vedena na základě zaměření protivníkových děl pomocí sledování jeho palby radarem nebude absolutně účinná,jak se psalo v článku o Zuzaně.Kdyby ano tak by vyspělé mocnosti dávno vyřadily tažené houfnice-což se nestalo.
    Přece-pokud se zjistí že protivník používá dělostřelecký radar tak ten se stane cíl č.1-zaměřit jeho polohu pomocí několika od sebe vzdálených pasivních prostředků bude celkem snadné a první várka granátů půjde po něm,nebo je možnost radar zarušit,či zničit jej jinými prostředky-letecky.
    Dělostřelecký radar je skvělý proti protivníkovi který jej nemá jak zaměřit a zničit,příklad-Irák proti USA.
    Ale proti vyspělému protivníku je celkem k ničemu,představte si konflikt my proti Německu,kolik baterií Německého dělostřelectva by jsme zničily pomocí Arthuru?(za předpokladu že budou na dostřel našich děl).Hádám že ani jedinou,pár minut po zapnutí děl.radaru bude 100%po něm.
    Hádám že účinnější (a v boji proti silnému protivníkovi použitelné) bude seismické zaměřování.Ovšem o jeho přesnosti nemám ani zdání.Moc to asi nebude.

  • Jura99
    14:03 01.03.2018
    Oblíbený příspěvek

    Změna postavení není přece dezerce. Palebná podpora za první světové se celkem lišila od druhé světové a dále se liší od současnosti. Zatímco za první světové palebná příprava trvala nepřetržitě i týden (!), za druhé světové hodiny, tak dnes by díky přesnému navedení mělo stačit pár ran a změnit pozici, tedy nedezertovat, ale posunout se jinam. Během změny pozice může na protivníka pálit jiná houfnice z jiné pozice, takže kdyby šlo jen o to, palebná podpora může být zdánlivě nepřerušená.

  • wlko
    14:01 01.03.2018

    Z tohto článku cítim tak trocha nejakú postaršiu doktrínu....

    "Palebná podpora pěchotním jednotkám musí být nepřetržitá a soustavná. Protivník musí být trvale pod palbou, aby nemohl klást ozbrojený odpor a byl zbaven schopnosti pohybu. Není možné proto po 30 sekundách palbu přerušit a nechat pěchotu a tanky bez palebné podpory"

    Ono to vyznieva že autor článku chce útočiť... A na staršie dáta poukazuje aj množstvo munície ktoré je podľa autora nutné na ničenie nepriateľskej batérie.

  • Aldini
    13:52 01.03.2018

    A není to prostě jen tak, že platí oba scénáře? Vždyť existuje nekonečné množství možností (např. scénář p. Bednára bude platný na začátku konfliktu a scénář p. Vašíčka v druhém roce války) a kdo je lépe připraven není pak překvapen.

  • Charon314
    13:27 01.03.2018

    Přiznám se že nerozumím logice autora článku. Na jednu stranu je na efektivní umlčení dělostřelecké baterie (a to i při "pozorované palbě" - ponechme stranou jestli je toto dělení smysluplné v době UAV a sdílení dat mezi jednotkami) potřeba celý palebný průměr baterie, na druhou stranu je dělostřelectvo nezbytně nutné a tudíž patrně velmi efektivní pro podporu pěchoty i kontinuální palbě (tj. nízké rychlosti palby). To mi nějak nedává smysl... Pokud nejsem schopný trefit houfnici o které vím kde je, jak je možné že jsem schopný trefit to co po mě chce trefit pěchota?

    Jinak mě fascinuje odvaha autora jedním šmahem obvinit z diletantismu celý světový zbraňový průmysl, který jednoznačně už několik desetiletí akcentuje (samozřejmě ne výlučně) právě tenhle aspekt dělostřeleckých systémů. Koneckonců co o dělostřelectvu může vědě americká, ruská nebo třeba francouzská armáda, že. Ne, pravými experty jsou jedině Češi, kteří naposledy použili (vlastní) děla nejspíš za císaře pána.

  • Lukas
    12:37 01.03.2018

    Tak, wszystko w porządku

    A teraz "symulacja"

    Strzelamy haubicami (nie ważne PzH2000, Dana czy K9)
    Przeciwnik ma radary artyleryjskie dobry system dowodzenie i np. BM 9A52-4

    Salwa BM 9A52-4 (6 rakiet) trwa 20 sekund i pokrywa 33 hektary...


    Do ognia kontrbateryjnego najlepiej stosować amunicje kasetową - o oddziaływaniu na duża powierzchnie
    Stąd też kluczowym systemem są systemy rakietowe - po to Amerykanie tworzyli M270 z M26 i M30
    A Rosjanie BM27 i BM30

  • Charlie
    12:09 01.03.2018
    Oblíbený příspěvek

    K té rychlosti střelby - ona se hodí ve vícero případech, typicky když vedu palbu na protivníka, který je schopen rychle měnit polohu, takže mám malé "okno" kdy ho můžu zasáhnout - v tom případě se pálí maximální kadencí po krátkou dobu.

    Může tedy jít o palbu protibaterijní (na jednotky samohybného dělostřelectva) nebo na mechanizované svazky atp.

    Další rozměr celé teorii přidává fakt, jestli naše strana či nepřítel disponuje eketivními prostředky protibaterijní palby - smrtícím nepřítelem pro konvenční dělostřelectvo jsou hlavně salvové raketomety, schopné pokrýt velkou plochu v krátkém čase velým množstvím munice, zejména pokud disponuji kazetovými hlavicemi (ať už samonaváděcími, nebo jen plošnými). Salva jedné baterie raketometů může nahradit v článku zmiňovanou sumu 400-800 ran dělostřeleckého oddílu.

    Pak samozřejmě záleží, jaké a jak početné síly vyčlení vyšší velení k provádění protibaterijních paleb a co bude primárně podporovat vlastní vazky v boji, jak kvalitním průzkumem disponuje...

    V ideálním případě mám prostředky s delším dostřelem, než má protivník, a nemusím protibaterijní palbu vůbec řešit. V reálné situaci víceméně vyrovnaných sil se bude každá strana snažit uchránit vlastní palebné prostředky před zničením palbou protivníka při zachování mohutnosti palby a soustavné podpoře svých vlastních svazků. Bude to tedy vyžadovat propracovaný systém střídání palebných stanovišť jednotlivými bateriemi/oddíly, palby krátkými salvami, střídání pálících jednotek, vše pro to, aby protivník nemohl efektivně odhalit polohu mých baterií (a plýtval municí při palbě na prázdná stanoviště), a zároveň mít dostatek hlavní k podpoře pozemních jednotek.

    Já osobně bych klasickým dělostřelectvem poskytoval podporu mechanizovaným jednotkám a rakeťákům nechal na starosti soustředění vojsk nepřítele a protibaterijní palbu a jiné plošné cíle.

  • liberal shark
    11:50 01.03.2018
    Oblíbený příspěvek

    Dovolím si s autorem zdvořile nesouhlasit. Cílem protibaterijní činnosti není nepřátelské dělostřelectvo zničit, ale přinutit ho k přerušení jeho palebného úkolu - tedy zabránit mu v ničení našich jednotek. A k tomu není potřeba výrazná palebná převaha ani enormní množství munice. Mělo by stačit, když je palba donutí přestat střílet a opustit pozici. Proto je protibaterijní činnost dělostřelectva nejen důležitá, ale i efektivní. Navíc v dnešní době už nikdo nemá tisíce děl jako za WW2, a proto s mini nebude plýtvat a setrvávat v postavení za každou cenu i během ostřelování.

  • alexa123
    11:26 01.03.2018

    ... tiež sa mi jeho teórie zdali trochu pritiahnuté za vlasy.

    Nie sú to jeho teórie, tvrdí len to, čo opísal od ostatných "odborníkov" - on predsa nie je delostrelec. Že sú tieto teórie do istej miery nezmysel, to už je iná vec. Ale tiež by ma zaujímalo, načo je potom u delostrelectva dobrá vysoká rýchlosť streľby.

  • kazd
    11:23 01.03.2018

    Kdyby bylo jediným úkolem dělostřelectva podporovat útok tanků, fajn.
    Nicméně moderní dělostřelectvo s dostřelem přes 30 km takto úzký úkol nemá.
    Informace z arthuru přece neslouží k zaměření odvetné palby. Pouze zpřesňuje pro ostatní průzkumné prostředky umístění nepřátelského dělostřelectva na velmi malou plochu, která je třeba 30 km daleko od Arthuru.
    Jinak než výpočtem z letící střely se to dá udělat jak? Scanovat stovky km2 AWACS a hledat zášleh hlavně?
    Zda se palebná odveta provede na základě údajů Arthuru nebo na základě dalšího zpřesnění polohy nepřátelského dělostřelectva jinými prostředky a čím se provede je jiná věc.
    Situce kdy z nějakých důvodů má dělostřelectvo a nikoli letectvo provést na 30 km vzdálenost palebný přepad a zničit jeden lokalizovaný cíl, si jiný postup něž vystřel a přesuň se neumím představit. Garanci, že na druhé straně nemají radar, raketomet, a taky nějakou houfnici mě totiž nikdo nedá.

    Takže nedochází k žádné dohonestaci Zuzany. Pouze její schopnost výstřelu a přesunu v této jedné teoretické možnost nasazení vychází hůř.

  • Flader
    11:14 01.03.2018

    Tak tieto informácie stavájú článok p. Bednára do trochu iného svetla. Tiež sa mi jeho teórie zdali trochu pritiahnuté za vlasy. Veď aj stret na Ukrajine je toho príkladom. Nechce sa mi evriť, že by ani jedna strana nedisponovala delostreleckým radarom. Pritom je delostrelectvo asi kráľom tohoto celého konfliktu.

  • Al Capone
    11:13 01.03.2018
    Oblíbený příspěvek

    Pěkný článek, ale mám pár dotazů.
    -Proč tedy výrobci tolik prosazují rychlost střelby? Marketing?
    -K čemu tedy slouží dělostřelecké radary?

  • jj284b
    10:54 01.03.2018

    tak ono uz od Napoleonskych cias platilo ze delostrelci mali zakazane strielat na nepriatelske dela, ale radsej mali postrelovat pechotu a jazdu..

    plytvat strelivo na protibaterijnu cinnost znamena ze delostrelectvo nemoze robit nieco uzitocnejsie...