Žádná letadla pro 22. století. Američané chtějí adaptující stíhačky nové generace

Problémem současných taktických víceúčelových nadzvukových stíhaček je extrémně dlouhá doba vývoje při gigantických akvizičních a provozních nákladech. Požadavkem zákazníků jsou totiž technologicky dokonalé víceúčelové stroje schopné zvládnout všechny úkoly leteckého boje, nyní i v budoucnu.

Dříve, řekněme do konce 80. let, se vyvíjely a vyráběly především specializované taktické letouny. Například pro vybojování vzdušné nadvlády (F-14, F-15) nebo k útokům na pozemní cíle (A-10, F-111). Všechny tyto stroje byly nebo budou vyřazeny ve prospěch víceúčelových strojů. Proto také v roce 1991 skončil projekt velmi slibného útočného námořního letadla A-12 Avenger II a vyrobilo se jen omezené množství stíhacích F-22A Raptor.

V 90. letech projekt JSF (Joint Strike Fighter), ze kterého vznikl F-35 Lightning II, byl vlastně jakousi syntézou A-12 Avenger II a F-22A Raptor do jediné platformy. A co více, do platformy, která v odlišných verzích zamířila do amerického letectva, námořnictva a námořní pěchoty.

Současný F-35 plní roli stíhacího bombardéru, stejně jako letounu pro vzdušnou převahu a podporu námořních operací. F-35 je skutečně špičkový letoun, všeuměl. Ale jeho vývoj se dá vysledovat až do roku 1993, kdy Pentagon spustil projekt JAST (Joint Advanced Strike Technology). Bavíme se tedy o více než 30 let starém programu.

První let demonstrátoru X-35 od firmy Lockheed Martin se uskutečnil v roce 2000. Prototyp F-35A poprvé vzlétl v roce 2006, F-35B v roce 2008 a námořní F-35C o rok později. Až v roce 2015 F-35A dosahuje počátečních operačních schopností (IOC), F-35B o rok později a F-35C v roce 2019.