Kontroverzní odkaz Henryho Kissingera: Diplomacie je často volbou mezi dvěma zly

Joe Biden je konfrontován s Ruskem a Čínou, které ve svém znovu nalezeném partnerství jednají ve shodě proti systému, na kterém stojí Pax Americana[1], nebo chceme-li mezinárodnímu řádu založenému na pravidlech. Přízrak války na Blízkém východě, který se Kissinger s jistým úspěchem snažil zmírnit a odvrátit svou kyvadlovou diplomacií, je dnes stejně reálný jako v době, kdy byl ve funkci.

Obviňování Spojených států z pokrytectví, když se zároveň hlásí k západním hodnotám a přitom se paktují s různými autoritářskými vůdci ve spřátelených zemích, jsou dnes v médiích tématem stejně často, jako když byl Kissinger v čele americké diplomacie. Přestože byli řádně zvoleni, indický premiér Naréndra Módí[2] a izraelský Benjamin Netanjahu jsou přibližnými ekvivalenty pákistánského Jahjá Chána a indonéského Suharta, o vztazích se Saúdskou Arábií nebo Katarem nemluvě. Strach Evropanů z putinovského Ruska je dnes téměř stejně akutní jako byl za éry Sovětského svazu, jen na Blízkém východě převzal roli revizionistické mocnosti Írán. Z těchto důvodů platí, co Kissinger instinktivně chápal a co prostupuje většinu jeho knih – totiž že diplomacie často nevyhnutelně ústí do volby mezi dvěma zly.

Pragmatismus není bezcitnost

Kissinger se narodil v Bavorském Fürthu v roce 1923, když hyperinflace ve Výmarské republice dosahovala svého vrcholu. V době nástupu Adolfa Hitlera k moci v Berlíně mu ještě nebylo ani deset let, v patnácti se jeho rodina rozhodla uprchnout a usadila se v New Yorku. Mladý Kissinger při studiu pracoval v továrně na štětky na holení, než ho Druhá světová válka zavedla do armády. Bojoval v Ardenách, byl svědkem osvobození koncentračního tábora Ahlem u Hannoveru a jako zpravodajec vyslýchal nacisty. Právě v okupovaném Německu se dozvěděl o smrti více než tuctu svých příbuzných během holokaustu. Jak se táže jeho životopisec[3] – americký historik skotského původu Niall Ferguson – je pravděpodobné, že by takový člověk byl tak bezcitně lhostejný k obětem jiných válek a genocid, jak tvrdí jeho kritici?[4]

Po skončení studené války se Kissinger stal terčem ostrých útoků. Kritici na něj házeli špínu za hříchy, jichž se dopustil nebo měl dopustit svojí aktivitou i pasivitou v zemích, jako je Bangladéš, Kambodža nebo Chile.