Kosmický nosič nebo mezikontinentální raketa?

Sputnika vynesla mezikontinentální raketa

Už vůbec první družice Sputnik byla 4. října 1957 vypuštěna defakto mezikontinentální raketou, jež se jmenovala R-7 a bylo jí přezdíváno „Semrojka“ (Sedmička) - později byla raketa dokonce přejmenovaná podle první umělé družice Země na Sputnik. Celá věc se dokonce měla tak, že Hlavní konstruktér Sergej Pavlovič Koroljov dostal povolení k vypuštění družice až poté, co úspěšně provede vojenské testy rakety.

Rozdíl mezi kosmickou a mezikontinentální raketou z technického hlediska je opravdu velmi malý. Mohli bychom dokonce říci, že každou kosmickou raketu by bylo možné použít jako mezikontinentální a naopak. To je například důvod, proč celý svět se znepokojením sleduje severokorejský kosmický program.

Foto: Raketa R-7 při startu první družice Sputnik / Neznámý

Z vojenské rakety kosmickou a naopak

V Rusku je poměrně běžnou praxí, že vysloužilé mezikontinentální rakety slouží často jen po úpravě softwaru a výměny hlavice za užitečný náklad jako levný kosmický nosič.Vyjímkou nejsou ani rakety Štil, které vznikly z balistických raket R-29RM. Dříve tyto rakety spolu s velkými mezikontinentalními raketami utvářely hlavní jadernou sílu Ruska.

Jedním z nejznámějších příkladů je raketa Dněpr, která vznikla z těžké dvoustupňové mezikontinentální rakety RS-36. Jen je místo deseti jaderných hlavic schopná vynést 4 500 kg užitečného nákladu na nízkou oběžnou dráhu, či až 550 kg k Měsíci. Více než poloviční nosnost na nízkou oběžnou dráhu pak má Rokot odvozený z UR-100N. Svého využití se dočkal také RT-2PM Topol, jež je i v případě použití jako kosmický nosič vypouštěn z mobilního podvozku. Na dráhu kolem Země však dokáže vynést jen něco málo přes půl tuny nákladu.

Video: Start rakety Topol-M s družicí / YouTube

Z historie známe ovšem i opačné případy – když se z kosmické rakety má stát mezikontinentální raketa. V této souvislosti musíme opět zmínit vůbec první mezikontinentální a zároveň kosmickou raketu R-7 alias Sputnik v jejích mnoha variantách. Když byla někdy na počátku 60. let vyhlášena pohotovost, padl příkaz sejmout z raket na rampách připravované sondy a na jejich místo umístit jadernou hlavici. Sondy se naštěstí po několika dnech vrátily na své místo a jaderná apokalypsa se nekonala.

Foto: Ruská mezikontinentální raketa R-36 alias Dněpr při startu s družicí / Wikipedia, ISC Kosmotras

Rozhoduje nosnost, množství a bojová reakce

Čistě vojenské rakety však mají řadu specifik, podle kterých se liší od ryze civilních kosmických raket. V první řadě se jedná o nosnost. Ne každá kosmická raketa dokáže dopravit jadernou hlavici na takovou vzdálenost, jak by někdo čekal. Existují totiž tzv. minimální nosiče, které jen tak tak dostačují k vypuštění velmi lehké a malé družice na oběžnou dráhu, vynesení jaderné hlavice je ovšem nad jejich síly.

To se do jisté míry týká nejen Íránu ale také Severní Koreje. Ostatně ne nadarmo se říká, že Sověti měli náskok v raketové technice proto, že prostě museli stavět velké a silné rakety. Měli totiž příliš těžké jaderné hlavice.

Video: Start rakety R-29RM / YouTube

Dalším faktorem je bojová reakce nebo chcete-li reakční čas. Řada kosmických raket se ke startu připravuje na rampě několik dnů až týdnů. V takovém případě je prakticky nelze použít dle potřeby k rychlému protiúderu nebo překvapivému úderu.

Taková raketa na startovací rampě jen čeká na své nepoužití, či zničení a její hodnota i jako odstrašujícího nástroje dosti ztrácí. Pak tu máme samozřejmě počet použitelných raket. Jestliže je někdo schopen po několikaletém snažení a měsíčních přípravách vypustit malou družici, není schopen stejnou raketu použít k raketovému útoku.

A nakonec nesmíme zapomenout ani na počasí vhodné ke startu a na samotné vypouštěcí zařízení. Vojenské rakety se vypouštějí nejčastěji z raketových sil nebo mobilních odpalovacích podvozků. Jaderné mocnosti mají k dispozici jaderné ponorky nebo dokonce raketové křižníky. Statická pozemní rampa a raketa neschopná startovat prakticky za každého počasí je vám prostě k ničemu, protože nepřítel na vás čekat nebude.