Kudrna Ladislav: Bagatelizaci komunistického režimu považuji za velmi nebezpečný precedens

Kudrna Ladislav: Bagatelizaci komunistického režimu považuji za velmi nebezpečný precedens
Ladislav Kudrna / archív autora (Zvětšit)

„Odpověď na otázku, kde končí věda a začíná ideologie, potažmo demagogie, je odpověď za milion. Zásadní roli v tomto ohledu představuje školský systém, vlastní rodina a v neposlední řadě historická obec, která by měla veřejnosti předkládat nezdeformovaný pohled na minulost, a to nikoliv na základě ideologie, ale poctivého archivního výzkumu. Výklad dějin nesmí být černobílý, protože ideologizace dějin vždy vede k ohrožení svobody a demokracie. Proto považuji za zcela skandální, aby byl komunistický režim předkládán dětem očima komunistů. Projevy takovéhoto revizionismu považuji za nebezpečné pro demokratický vývoj naší společnosti“, říká v rozhovoru pro Armádní noviny historik a ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů doc. Ladislav Kudrna.

Hlavička: Doc. PhDr. Ladislav Kudrna, Ph.D., nar. 1975, historik, spisovatel, držitel ceny ministra obrany z roku 2003 za nejlepší studentskou práci s tematikou 2. světové války, dvojnásobný laureát Ceny Miroslava Ivanova za literaturu faktu, od 1. května 2022 ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů. Ve volném čase se rád věnuje sportování, literatuře a filmu. 

Pane docente, již dlouhodobě jsme svědky toho, jak ruský prezident Putin a jeho propaganda ohýbají historii, což ostatně dělali a dělají všichni diktátoři. Zároveň jsme svědky toho, že dějiny se opakují a modus operandi diktátorů je stále stejný – když se jim ustoupí, požadují stále víc a víc. Proč se z historického vývoje nebyla západní společnost schopna dostatečně poučit a novodobým diktátorům se postavit již v počátku jejich agrese rozhodným způsobem? Slabost a ustupování zlu se v dějinách nikdy nevyplatilo. A jak důležitou úlohu v tomto kontextu mají historici?
Domnívám se, že západní společnost se z tzv. appeasementu, tedy politiky usmiřování, poučila, jak vidíme na dodávkách zbraní Ukrajině. Jistě, na počátku ruské agrese jsme byli svědky nepružné německé reakce, která má ovšem svoji prostou genezi. Zejména díky politice Angely Merkelové se německý průmysl stal závislým na ruském plynu. V případě ustupování zlu stále platí prohlášení Winstona Churchilla, persona non grata britské politiky konce 30. let, na adresu Mnichovské dohody: Velká Británie si mohla vybrat mezi hanbou a válkou. Vybrala si hanbu a bude mít válku. Historici představují zásadní roli v poznání minulosti vlastního národa. Ne nadarmo se říká, že národ, který nezná vlastní historii, je nucen ji stále opakovat.   

Co se našeho národa týká, tak se nám ustupování zlu tragicky vymstilo v roce 1938 v souvislosti s uzavřením Mnichovské dohody a následnými událostmi o 30 let později při invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. V obou případech nás demokratické západní mocnosti nechaly napospas totalitním diktátorům. Mohli západní politici s ohledem na tehdejší dobovou diplomacii v obou těchto historických milnících našeho národa učinit jiné rozhodnutí, než to, kterým nás v podstatě „obětovali“? A měl se náš národ i přes přístup Západu v roce 1938 i v roce 1968 bránit?
Pokud jde o rok 1938, neměly tehdejší západní mocnosti Hitlerovi ustoupit. Německá armáda nebyla na světový konflikt připravena a dnes víme, že část německé generality byla v případě války připravena uskutečnit vůči Hitlerovi puč. Nesmíme ovšem zapomínat ani na fakt, že tehdejší československá diplomacie, v níž hrál hlavní roli prezident Edvard Beneš, neprováděla vůči Západu, zejména Velké Británii, efektivní diplomatické kroky. Pokud jde o srpen 1968, tady byla situace diametrálně odlišná. Pokud nechtěl Západ riskovat jaderný armageddon, nemohl dělat nic jiného nežli nás diplomaticky podpořit, respektive přijmout desítky tisíc československých exulantů. Jsem přesvědčen o tom, že jsme se měli v září 1938 bránit. Právě Mnichov odstartoval syndrom zlomené páteře, který pokračoval únorem 1948, srpnem 1968 a vyvrcholil normalizací. Jak známo, během srpnové invaze vojsk Varšavské smlouvy vyšly do ulic statisíce občanů, zatímco armáda uposlechla rozkazu vlády a zůstala v kasárnách. Ozbrojený odpor by byl v tomto případě statečné, ale marné gesto.      

Lze z kontextu historických událostí odhadnout stávající morální profil českého národa? Vy osobně jste například hovořil s mnoha příslušníky druhoválečného zahraničního odboje, jejichž odvaha a oddanost své vlasti byla příkladná a v mnoha ohledech by aktuálně předčila i většinu z nás. Co v Češích po všech těch historických zkušenostech převažuje?
Domnívám se, že v každé době a v každém národě jsou zastoupeny silné osobnosti, neváhající se zbraní v ruce hájit svobodu a demokracii, a stejně tak nechybí pochybné existence, náchylné ke zrádnému chování. Můj přítel, Otakar Černý, příslušník 311. československé bombardovací perutě a nositel Řádu Bílého lva, mi jednou řekl: „Nesnáším řeči typu, že Češi jsou národem Švejků! My, letci z Anglie jsme nebyli žádní Švejkové, žádní zbabělci! Při každé akci jsme věděli, že „tam“ můžeme zůstat. Ale pokud jsme měli padnout, tak za dobrou věc!“. Jeho slova měrou vrchovatou naplnili českoslovenští veteráni novodobých konfliktů, bojující po roce 1948 v Indočíně, Koreji, Jižním Vietnamu, Iráku i Afghánistánu, nemluvě o celé řadě úspěšných mírových misí na evropském či africkém kontinentu. 

Ústav pro studium totalitních režimů má ze zákona povinnost explicitně zkoumat represe a odpor proti nacistickému a komunistickému režimu. Je možno z dosavadních výstupů ústavu dojít k závěru, kdo byl „lepší“ diktátor – zda Hitler nebo Stalin? Zde nutno totiž zmínit paradoxní situaci, kdy ruský prezident Putin označuje Ukrajince za fašisty a nacisty, a přitom sami Rusové byli dlouhá léta součástí stalinismu, který si s nacistickým režimem v ničem nezadal. Přičemž dokonce Sovětský svaz a nacistické Německo vstoupily do II. světové války jako spojenci.
Srovnávat můžeme takřka vše, ale domnívám se, že v tomto případě není příliš etické komparovat, které zlo bylo „lepší“. Ale zároveň bych rád zdůraznil, že zatímco ideologie nacismu je všeobecně odsouzeníhodná napříč společností, totéž neplatí o ideologii komunismu, a to navzdory tomu, že platí zákon z roku 1993 o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu (č. 198/1993 Sb.). Stále jsme svědky toho, jak se někteří intelektuálové, včetně historiků, snaží rehabilitovat komunismus (marxismus) a hledat v něm odpovědi na problémy dnešního světa.

Regulérní součástí hybridní války, která již dlouhodobě probíhá ze strany Ruska vůči Západu, je jak bagatelizace historie a šíření polopravd, tak i šíření evidentních lží. S aktuálně probíhající válkou na Ukrajině toto sílí, kdy účelem této takzvané weaponizace historie je pomáhat Putinově propagandě „ospravedlňovat“ válečnou agresi. V České republice jsme v této souvislosti svědky cíleného propagandistického propojování vzájemnosti Ruska a Česka se souvisejícím paralelním tvrzením, že komunistický režim vlastně nebyl vůbec špatný a občanům se za vlády komunistů nežilo vůbec špatně. Historiky, kteří toto tvrdí, nazýváte revizionisty. Kde a jak vůbec tento přístup k výkladu dějin vznikl a jak mocný a nebezpečný proud revizionismus je?
Počátky tzv. revizionismu se pojí k 60. letům 20. století, kdy někteří západní intelektuálové přehodnotili svůj postoj k Sovětskému svazu. U nás jeho současná podoba spadá do počátku nového tisíciletí, a pojí se, bohužel, s mojí alma mater, Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy. Osobně považuji bagatelizaci komunistického režimu za velmi nebezpečný precedens, zejména s ohledem na mladou generaci. Naši bývalí zaměstnanci z oddělení vzdělávání napsali učebnici pro 9. třídy a víceletá gymnázia. Děti ve věku 14 let, které se s problematikou potkávají poprvé, se v učebnici nedozví nic o Terezínu, norimberských zákonech, o činnosti našich vojáků za 2. světové války, o nezákonnosti převratu v únoru 1948, o uranových lágrech, o masové nezákonnosti, o Státní bezpečnosti, o Janu Palachovi či o pronásledování občanů za normalizace. Nic takového tam žáci nenajdou. Naopak tam najdou zmínky o pozitivních stránkách politických procesů, kdy: „Uvolněná místa v bytech a státních službách ale zaplnili jiní, často ti, kteří vnímali předchozí politické uspořádání jako nespravedlivé“ (s. 64). A samotný komunismus? Tak ten: „Nabízel „vizi sociálně spravedlivé společnosti, kde sobectví jedince ustoupí potřebám kolektivu“ (s. 66). Sami autoři učebnice přiznali absenci výše uvedených událostí, že prý na ně nebylo místo. Na podrobnou debatu o vojácích Wehrmachtu ale místo bylo. Takže nezletilým dětem vykládáme o tom, jak se cítili konkrétní vojáci nacistického režimu, ale o letcích RAF, obráncích Tobruku či Otakaru Jarošovi nebo Pravomilu Raichlovi ani slovo. Rozehnaný studentský pochod 25. února 1948 a se shora organizované demonstrace komunistických stoupenců jsou dle autorů nezajímavé, ale řeší se návštěvníci jednoho bufetu! Takovou bagatelizaci ve směru vzdělávání 14 letých dětí, nikoliv vysokoškolských studentů, kteří již znají faktografii, mohou mnozí považovat za cílenou ideologizaci. Považuji za zcela skandální, aby byl komunistický režim předkládán dětem očima komunistů, což autoři veřejně přiznávají, s neuvěřitelným argumentem, že jeden z nich byl Žid a další žena! (str. 58, 64, 65, 67). Navozuje to pocit, jakoby v Československu žili pouze komunisté a neexistovali odpůrci a oběti komunistického režimu. Výklad dějin nesmí být takto černobílý, protože ideologizace dějin vždy vede k ohrožení svobody a demokracie. V tomto ohledu bych rád připomenul slova Ronalda Reagana, že: „svoboda není nikdy dále než jednu generaci od svého zániku.“ Výše uvedené projevy revizionismu považuji za nebezpečné pro demokratický vývoj naší společnosti.

    
Složka ABS – nedokonaný zločin neoprávněného opuštění území republiky – Kovařík Zdeněk a spol. (zatčení, rozsudek); větší foto, větší foto, větší foto / archív autora

Revizionisté tvrdí, že otevření archivů nepřineslo žádné důkazy o zlém totalitním režimu apod. Nicméně já z osobní rodinné zkušenosti vím, že komunistický režim byl schopen brutálního násilí na svých vlastních řadových občanech z banálních důvodů – třeba pouze proto, že chtěli odejít žít jinam. Což v demokracii byla naprosto běžná možnost volby. Mého dědu příslušníci Státní bezpečnosti doživotně těžce poškodili na zdraví jenom proto, že se jako mladý kluk pokusil v roce 1949 přejít hranice a začít nový život v jiné zemi. Ale ve svazku vyšetřovacího spisu, který jsem dohledala a prostudovala v Archivu bezpečnostních složek, není o tomto vykonaném násilí ani zmínka. V tomto kontextu proto přemýšlím, jak je vůbec možné, že někteří současní čeští historici si dovolí popírat komunistické násilí, bagatelizovat minulost a zamlčovat a ohýbat fakta, čímž de facto přetvářejí historii ve prospěch režimu, který po celou dobu svého trvání používal vůči svým občanům zrůdné násilí. Komu tím historici, zastávající revizionistický přístup, slouží, komu tím prospějí?
Každý historik, každá historička, provádějící poctivý archivní výzkum, musí vědět, že otevření archivů potvrdilo nelegitimnost a zločinnost komunistického režimu. Otázku, komu prospívají ohýbáním faktů a bagatelizací zločinů komunismu, musíte položit jim. Já osobně nerozumím tomu, proč někdo adoruje marxismus či hledá pozitiva na normalizaci, apod.

Dá se určit, kde vlastně končí věda a začíná ideologie, potažmo demagogie?
To je odpověď za milion. Zásadní roli v tomto ohledu představuje školský systém, vlastní rodina a v neposlední řadě historická obec, která by měla veřejnosti předkládat nezdeformovaný pohled na minulost, a to nikoliv na základě ideologie, ale poctivého archivního výzkumu.

V souvislosti s ruskou agresí vůči Ukrajině se čím dál více vyskytuje volání části spoluobčanů po míru, volání po tom, aby Západ přestal Ukrajině dodávat zbraně a přestal ji podporovat. Dokonce některými mediálně známými osobami byla sepsána konkrétní výzva – „Výzva za mír a spravedlnost“. Přičemž takováto vyjádření zaznívají ve veřejném prostoru čím dál častěji a to navzdory tomu, že je naprosto logicky zřejmé a pochopitelné, že pokud Západ přestane Ukrajinu podporovat a Ukrajina přestane válčit, tak zanikne. Ale pokud přestane válčit Rusko, které válku rozpoutalo, tak válka skončí. Rusko vůči Ukrajině rozpoutalo koloniální válku s cílem Ukrajinu zničit a Ukrajince vyhladit. A já se domnívám, že my ostatní jako přihlížející máme morální povinnost do tohoto konfliktu zasáhnout a postavit se na stranu oběti. Například již Dante Alighieri v dávných dobách řekl, že „Nejtemnější místa v pekle jsou vyhrazena těm, kdo si v časech mravní krize zachovávají neutralitu.“ Co na tyto různé „mírové“ výzvy jako historik říkáte?
Z historie víme, že diktátoři chtějí stále víc a víc. Stejně tak víme, že pokud se konflikt dostane do „zamrzlé“ fáze, musí přijít na řadu mírové rozhovory, které ale nemají nic společného s výkřiky, zaznívajícími na našich náměstích a pronášených často lidmi, stojícími v čele dezinformačních kampaní, kteří tak sehrávají roli užitečných idiotů. U Kyjeva se bez nadsázky bojuje za Prahu. Je dobře, že Evropská unie a Spojené státy americké podporují Ukrajinu. Jsem hrdý na to, že většina naší společnosti aktivně pomáhá válečným uprchlíkům z Ukrajiny. Svobodný svět čeká nelehký úkol: jakým způsobem definovat úspěch vůči ruskému agresorovi? Válka končí obvykle dvěma způsoby: bezpodmínečnou kapitulací nebo příměřím, jemuž předcházejí či jej následují mírové rozhovory.

Pokud by Putin na Ukrajině uspěl, dá se s ohledem na již známé historické konsekvence predikovat, jak by poté vypadal svět? Jak moc by se změnil dosavadní „světový řád“?
Jak známo, s jídlem roste chuť. Jednalo by se o zlomový okamžik pro uspořádání Evropy tak, jak ji známe po pádu Sovětského svazu. A každý vojenský analytik by si kladl otázku, kudy nyní povede linie ruského zájmu, respektive nakolik bude Moskva ochotna riskovat dosud nemyslitelné, tedy překročit hranice států v Severoatlantické alianci.   

Závěrem bych se chtěla zeptat, jak to aktuálně vypadá s případným novým sídlem Vašeho ústavu? Pokud je mi dobře známo, tak za předchozího vedení skončila rekonstrukce sídla ve Siwiecově ulici neúspěchem a Ústav pro studium totalitních režimů nyní přebývá v komerčním podnájmu – tedy více jak šest let jste „bez střechy nad hlavou“.
Není tajemstvím, že se snažíme získat pro Ústav pro studium totalitních režimů nové sídlo v Petschkově paláci. Jak víte, jedná se o prostor, v němž za války sloužilo gestapo, které zde brutálně mučilo a vraždilo české vlastence. Tzv. pečkárnou prošlo přes 30 tisíc statečných českých mužů a žen! To je počet, který zavazuje. Jsem rád, že se současná vláda zavázala k podpoře paměťových institucí. Věřím, že dostaneme příležitost otevřít Petschkův palác veřejnosti. Máme v plánu v jeho prostorách zřídit moderní muzeum zločinů nacismu a komunismu. Dále badatelnu, knihovnu a v neposlední řadě pořádat zajímavé akce pro širokou veřejnost, a to s využitím konkrétních prostor a v nich se odehrávajících situací. Jsem přesvědčen o tom, že Petschkův palác si zaslouží více, nežli recepce a rauty pro úředníky, zvláště pokud víme, jaké hrůzy se v jeho prostorách odehrály. Pokud dostaneme šanci, vytvoříme z Petschkova paláce místo národní paměti, místo, které bude sloužit veřejnosti.   

Děkuji Vám za rozhovor.

Nahlásit chybu v článku


Související články

KOMENTÁŘ: Komunistickou totalitu nelze zlehčovat

Opět se blíží výročí srpnového vpádu statisícových jednotek Sovětského svazu a jeho čtyř podřízených ...

Komunističtí generálové, kteří nezradili svou vlast

V nedávných dnech si demokraticky smýšlející občané naší země i sousedního Slovenska ...

Hrdina protikomunistického odboje Josef Mašín se dožívá v dobré kondici devadesáti let

V naší zemi je i na počátku druhého desetiletí 21. století poměrně dobře znám neuvěřitelný ...

Geopolitik Vladimír Baar: Mír je nutné si vynutit silou, Rusku se musí dát ultimátum

„Zlu je třeba se postavit a zastavit ho, dokud je čas. Jestli chce Západ uchránit svoje hodnoty, tak ...

Zvýraznit příspěvky za posledních:

  • ZDKO
    07:22 16.08.2023

    Novinky.cz 15.8.2023 - V Rusku odhalili osmimetrový pomník Stalina. Má probudit vlastenecké ...Zobrazit celý příspěvek

    Novinky.cz 15.8.2023 - V Rusku odhalili osmimetrový pomník Stalina. Má probudit vlastenecké cítění

    https://www.novinky.cz/clanek/...

    Takže asi tak. Rozhovor zde na AN byl v tomto kontextu jaksi "nadčasový"...Skrýt celý příspěvek

  • danny
    10:44 27.07.2023

    Část bagatelizace určitě vychází z úsilí pohrobku a obdivovatelů bývalého režimu. Ale je třicet let po revoluci, těch už v aktivním působení bude naprosté minimum. Takže se nabízí ...Zobrazit celý příspěvek

    Část bagatelizace určitě vychází z úsilí pohrobku a obdivovatelů bývalého režimu. Ale je třicet let po revoluci, těch už v aktivním působení bude naprosté minimum. Takže se nabízí otázka, odkud se tyto bagatelizacni, relativizacni trendy berou?
    Mám teorii, že je to reakce na primitivní a přehnanou démonizaci a zneužívání tématu v politickém boji, např. k očerňování oponentů. Vzpomeňte si, kolik vzniklo přímo dementnich "vzdělávacích" aktivit pro děti, kde se hrůznost komunistického režimu demonstrovala na tom, že nebyly banany a barevná televize. Úporná snaha za každou cenu zesměšnit čouhá s řady článků a publikací o rozvoji průmyslu a technologií, zemědělství, výroby automobilů atd... za sociku. Autoři obvykle nejsou schopni zasadit události do kontextu evropských reálií, a když pak mladý badatel po pár letech zjistí, že v dané oblasti se jednalo o celkem kvalitní řešení i v konkurenci se západním světem, může se cítit oprávněně podveden.
    Myslím si, že vytvářet v dětech dojem, že tady komunisti v osmdesátých letech popravovali a řádili jako v padesatkach, že jsme byli do sedmdesatek zaostalou špínou, že nebýt područí sovětů tak by Česko bylo minimálně druhý Švýcarsko, mělo vlastní kosmodrom, naše letecká a automobilová technika by zaplavovala celý svět atd... pak vede často k nárazu na realitu a kontra reakci.
    Seriózní, pravdivé, objektivní a do kontextu zasazené informace jsou jediná cesta, jak efektivně bojovat proti jakýmkoli úletům.Skrýt celý příspěvek

  • Marek1944
    20:29 25.07.2023

    " Mého dědu příslušníci Státní bezpečnosti doživotně těžce poškodili na zdraví jenom proto, že se jako mladý kluk pokusil v roce 1949 přejít hranice a začít nový život v jiné ...Zobrazit celý příspěvek

    " Mého dědu příslušníci Státní bezpečnosti doživotně těžce poškodili na zdraví jenom proto, že se jako mladý kluk pokusil v roce 1949 přejít hranice a začít nový život v jiné zemi." - pan docent vede v rámci USTR ještě teď boj za svého dědu. To se pak vytrácí nadhled, přicházejí deformace, hledají se protivníci. Dějiny se mají studovat s odstupem. A ten mu právě z tohoto hlediska chybí. Francii roku 1792, 1793 také jinak viděli jinak příbuzní popravených nebo vyvlastněných, než lidé z toho režimu profitující.
    A míchat do toho Putina, to chce teda opovážlivost. Putin není první a jediný diktátor v moderní Evropě nebo i v Rusku (nekomunistický).Skrýt celý příspěvek

    • ZDKO
      21:29 25.07.2023

      Ad 1) Než napíšete komentář tohoto typu, tak by bylo záhodno nejdříve rozlišit, co je otázka a co odpověď ;-) Ad 2) Putin a jeho nohsledi označují roky Ukrajince a jejich ...Zobrazit celý příspěvek

      Ad 1) Než napíšete komentář tohoto typu, tak by bylo záhodno nejdříve rozlišit, co je otázka a co odpověď ;-)

      Ad 2) Putin a jeho nohsledi označují roky Ukrajince a jejich prezidenta za *fašisty a nacisty* - přitom sám Putin adoruje Stalina i Lenina (komunistické masové vrahy, kteří si s Hitlerem v ničem nezadali) a sám byl dlouhodobě zarputilým členem komunistické strany, který kariérně vzlétl díky letitému sloužení komunistické ideologii. A tento člověk (již několik desetiletí u moci) v roce 2022 rozpoutal "víceméně 3. světovou válku".

      Stačí takto krátké vysvětlení?Skrýt celý příspěvek

      • Marek1944
        05:16 26.07.2023

        Odstup Kudrnovi stejně chybí. Adorují se v jiných zemích různé jiné podobné osobnosti: Cromwell, belgický král Leopold, Čingischán, Klym Savur. Petr Pavel byl také v KSČ a stejně ...Zobrazit celý příspěvek

        Odstup Kudrnovi stejně chybí.
        Adorují se v jiných zemích různé jiné podobné osobnosti: Cromwell, belgický král Leopold, Čingischán, Klym Savur. Petr Pavel byl také v KSČ a stejně byl zvolen. Např. pro Peru význam války na Ukrajině může mít takový význam, jako měla 2. válka v Iráku, kterou svévolně vyvolala administrativa Bushe Jr.Skrýt celý příspěvek

  • pjaro77
    19:45 25.07.2023

    A na druhej strane veľkej mláky bujnie ľavicová woke kultúra. Rôzne totalitné tendencie ešte zďaleka neskončili, veľa ľudí sa k nim upína ako k svojej ...Zobrazit celý příspěvek

    A na druhej strane veľkej mláky bujnie ľavicová woke kultúra.
    Rôzne totalitné tendencie ešte zďaleka neskončili, veľa ľudí sa k nim upína ako k svojej záchrane.

    https://www.postoj.sk/96403/wo... Skrýt celý příspěvek

  • Jirosi
    16:25 25.07.2023

    Pokdu je ta ucebnice az tak zavadejici, proc uz davno nepodal na autory nekdo trestni oznameni?

    Pokdu je ta ucebnice az tak zavadejici, proc uz davno nepodal na autory nekdo trestni oznameni?

    • LAMP
      17:47 25.07.2023

      Není trestné napsat nekvalitní učebnici.

      Není trestné napsat nekvalitní učebnici.

      • Jirosi
        20:15 25.07.2023

        To opravdu neni. Ale pokud ta ucebnice zapomina na zlociny totalitniho rezimu. Pak by to zda to byl ucel, autor je nazorove zaujaty. Nebo ciste jeho hloupost by mel rozhodnout ...Zobrazit celý příspěvek

        To opravdu neni.
        Ale pokud ta ucebnice zapomina na zlociny totalitniho rezimu. Pak by to zda to byl ucel, autor je nazorove zaujaty. Nebo ciste jeho hloupost by mel rozhodnout soud.

        § 403Založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověkaSkrýt celý příspěvek

  • Tesil
    14:42 25.07.2023

    Opět mistrně vedený rozhovor.
    V rámci bagetelizování komunismu se řeší Putin, zatímco komunistický rozvědčík ve funkci prezidenta je tabu.
    Super.

    Opět mistrně vedený rozhovor.
    V rámci bagetelizování komunismu se řeší Putin, zatímco komunistický rozvědčík ve funkci prezidenta je tabu.
    Super.

  • Peacemaker
    11:19 25.07.2023

    Kudrna bájí o vnitřním nepříteli (revizionistech), který neexistuje a skrze tenhle boj si na základě své dojmologie prosazuje politizaci dějin a především upevňuje svoje vratké ...Zobrazit celý příspěvek

    Kudrna bájí o vnitřním nepříteli (revizionistech), který neexistuje a skrze tenhle boj si na základě své dojmologie prosazuje politizaci dějin a především upevňuje svoje vratké křeslo. Během jednoho roku dokázal zlikvidovat fungující instituci a teď se to trapně snaží bagatelizovat. Z učebnice, kterou chválil a se kterou se prezentoval, teď dělá div ne proruský škvár. O Pekárnu, o kterou ÚSTR nejevil zájem teď nutně potřebuje a snaží se z něj vystrnadit Ministerstvo průmyslu a obchodu. Očekávám, že do několika týdne prohlásí MPO za proruskou institucí...Skrýt celý příspěvek

    • montecasino1
      18:04 25.07.2023

      Napriek tomu, že riskujem, teda len vo verejnom priestore, musím ti povedať že si kokot takto piatimi písmenami.

      Napriek tomu, že riskujem, teda len vo verejnom priestore, musím ti povedať že si kokot takto piatimi písmenami.

  • liberal shark
    11:08 25.07.2023

    Základní problém vidím v tom, že se komunismus a maoismus staví do jakéhosi protikladu k fašismu a nacismu. A protože ty jsou zlé, tak komunismus a maoismus jsou jaksi považovány ...Zobrazit celý příspěvek

    Základní problém vidím v tom, že se komunismus a maoismus staví do jakéhosi protikladu k fašismu a nacismu. A protože ty jsou zlé, tak komunismus a maoismus jsou jaksi považovány za ty "hodné", i když jsou úplně stejně nehumánní, vedou ke stejné bídě a rozvratu společnosti, a jejich "body count" je vlastně větší. Ve skutečnosti jsou všechny čtyři až na pár kosmetických rozdílů úplně stejné. Proto je také nesmysl tvrdit, že fašismus a nacismus jsou pravicové, zatímco komunismus a maoismus levicové. Pro takové tvrzení neexistuje žádný podklad, respektive nelze identifikovat žádný zásadní rozdíl, který by takové zařazení na opačný konec politického spektra opravňoval. Takže je potřeba začít tím, že postavíme všechny čtyři hlavní totalitní režimy XX století hezky vedle sebe tam kam patří a začneme nazývat věci pravými jmény.Skrýt celý příspěvek

    • Jirosi
      16:33 25.07.2023

      Kdo by cekal, ze totalnitni rezim z podobnymi cily bude stejny? Rozdil je v tom, z jake strany uchopuje moc, jake volice oslovuje, a cim si ospravedlnuje pravo vladnout. Ona se ...Zobrazit celý příspěvek

      Kdo by cekal, ze totalnitni rezim z podobnymi cily bude stejny?
      Rozdil je v tom, z jake strany uchopuje moc, jake volice oslovuje, a cim si ospravedlnuje pravo vladnout.

      Ona se tezko buduje totalnitni stat na proncipu pravicove policejni anarchie.
      Tedy stat pravicova totalita, bez vam vadicich sdilenych znaku z levici.Skrýt celý příspěvek

Načítám diskuzi...