MAKS-2019: V Moskvě se objevilo experimentální letadlo Su-47

MAKS-2019: V Moskvě se objevilo experimentální letadlo Su-47
Su-47 v roce 2008 / Dmitry Pichugin,GFDL (Zvětšit)

Podivný Su-47 s negativní geometrií křídel byl na letecké show MAKS-2019 k vidění jen jako statická ukázka. Přesto vzbudil značnou pozornost. Do sériové výroby se nikdy nedostal. Posloužil však k testování technologií pro stealth stíhačku Su-57.

Letecký den MAKS se koná každé dva roky na letišti Žukovskij kousek od Moskvy už od roku 1993. O tom letošním se u nás už psalo hlavně kvůli ukázkám exportních verzí stíhaček Su-57 a MiG-35. 

Zatímco přítomnost těchto dvou strojů se dala očekávat, náhlé zjevení letounu Su-47 mnohé návštěvníky leteckého dne překvapilo. Novináři měli možnost experimentální letadlo vyfotografovat během vlečení na stojánku, kde bylo později vystaveno. „Za ty roky už jsem tu byl mnohokrát a nikdy jsem ho neviděl,“ řekl webu TheAviationist.com nejmenovaný fotograf.

V minulosti Rusové předvedli Su-47 na několika leteckých dnech i ve vzduchu. Posledních dvanáct let však nebylo o letadlu slyšet. Video Su-47, zveřejněné Aviationistem, získalo během pouhých třiceti minut tisícovku zhlédnutí. Není se moc čemu divit. Su-47 je bezpochyby jedno z nejpodivnějších letadel, s nimiž se může letecký fanoušek setkat.

Rusové označují letadlo oficiální přezdívkou Berkut (Orel skalní). Kód NATO je Firkin (Soudek). Během svého vývoje neslo letadlo i označení S-32 a S-37. Jeho konstrukce začala ještě za sovětských časů. Po rozpadu SSSR práce značně zpomalily. Letadlo poprvé vzlétlo až v roce 1997. Podle části zdrojů vznikl jen jeden prototyp, jiné mluví o dvou postavených kusech.

Před časem v Rusku vzniklo také lehké cvičné letadlo SR-10 se negativní šípovitosti křídel, které mělo sloužit k výcviku ruských pilotů. V roce 2018 ale ruské ministerstvo obrany projekt zrušilo.


Su-47 na MAKS-2019

Fly-by-wire

Aviationist si povšiml, že v kokpitu letounu, který se objevil na MAKS, seděl během vlečení na stojánku nějaký člověk. Podle webu by to mohlo znamenat, že ovládací prvky letounu ještě fungují. Kdo ví? Možná je i schopný letu. Společnost Suchoj, která je od roku 2006 součástí mamutí ruské Sjednocené letecké korporace, využila technologie vyvinuté pro Berkut při konstrukci svého nejmodernějšího produktu, stealth víceúčelového taktického letadla Su-57. Patrně nejdůležitější z nich je pokročilý systém fly-by-wire (řízení po drátě). V případě Su-47 byl nutností.

Letouny s negativní geometrií křídel mají potíže se stabilitou. Největší problém je s pohybem okolo svislé osy. Podrobnosti o stabilitě Su-47 nejsou v otevřených zdrojích dohledatelné. Počítače americké obdoby Berkutu, letounu X-29 (první let v roce 1984), však údajně musely provádět čtyřicet korekcí za sekundu.

U stíhacího letounu nemusí být mírná nestabilita úplně na škodu. Mnoho moderních stíhaček je nestabilních úmyslně kvůli lepším manévrovacím schopnostem. Bez fly-by-wire by ale nemohly létat. Příklad takové stíhačky je třeba F-16 Fighting Falcon.


Su-47 v letu (2011)

Kroucení křídel

Výborné manévrovací schopnosti má aspoň teoreticky přinášet i samotná záporná šípovitost křídel. Týká se zejména nízkých rychlostí a vysokých úhlů náběhu. Pro konstruktéry stíhaček je pochopitelně takové uspořádání lákavé. 

V nadzvukových rychlostech má být letoun s negativní geometrií křídel lépe kontrolovatelný a letoun má mít i větší dolet. Potřebuje také kratší ranvej, protože záporná geometrie křídel poskytuje vyšší vztlak. Tento druh konstrukce má ale vedle nedostatečné stability i další nevýhody, které způsobily, že se příliš nerozšířil.

Špičky křídel s negativní geometrií mají sklon k ohýbání směrem vzhůru a zároveň kroucení. Su-47 má kvůli tomu křídla z kompozitního materiálu. Ještě nedávno šlo o velmi obtížně řešitelný problém. Dostatečně tuhé křídlo se sice dalo vyrobit, jenže bylo příliš těžké na to, aby bylo praktické.

Kompozitní materiály jsou užitečné i z dalšího důvodu: hodí se, když chcete postavit letadlo obtížně zaměřitelné radarem. U vojenských strojů je to velká výhoda. Dlužno poznamenat, že pokud je negativní šípovitost křídel jen mírná, problémy nezpůsobuje. Taková křídla má například větroň L-13 Blaník nebo malé britské vrtulové letadlo ARV Super2.


X-29

Druhoválečné experimenty

Nadzvukové stroje Su-47 nebo X-29 jsou ale odlišný případ. V dosavadních dějinách letectví vzniklo jen málo letadel, která měla podobnou koncepci. Asi první letecký konstruktér, který s negativně šípovitým křídlem experimentoval, byl Rus Viktor Nikolajevič Běljajev. Před druhou světovou válkou navrhl několik kluzáků s touto koncepcí. Za války zkonstruoval dvoutrupý bombardér Běljajev DB-LK. Bylo to velmi zvláštní letadlo, které prohrálo v soutěži s konvenčním Iljušinem Il-4 a nedostalo se do sériové výroby.

Zhruba ve stejné době přišel Američan George Cornelius s nevšedním letadlem Cornelius Mallard. O jeho výkonech se toho moc neví. Jeho větší verze, Cornelius XFG-1, měla problém s přechodem do nezvladatelné vývrtky. Během druhé světové války se letounům s negativní šípovitostí křídel věnoval i německý konstruktér Hans Wocke.

Navrhl proudový bombardér Junkers Ju 287. Vypůjčil si přitom součástky z jiných letadel. Trup Ju-287 pocházel z těžkého bombardéru Heinkel He 177, ocas z menšího bombardéru Junkers Ju 388 a postranní podvozkové nohy z dopravního letadla Junkers Ju 352. Přední podvozkovou nohu měl Ju 287 dokonce z amerického Liberatoru.


Ju-287 měl mít bojový rádius až 1500 km / Public Domain

Německá stopa

Během konstrukce bombardéru bylo nutno použít jiné motory, než bylo původně v plánu. Zamýšlený proudový motor Heinkel HeS 011 se do konce války nepodařilo dovést do prakticky použitelného stádia. Stejný problém ostatně potkal i další německé projekty proudových letadel. Na konci války plánovali Němci používat letadlo Ju 287 jako bezpilotní dron. Po válce připadly prototypy letounu s negativní geometrií křídel Rusům, kteří spolu s nimi zajali i Wockeho. Ten pak v SSSR pracoval na bombardérech odvozených ze svého původního návrhu.

Žádný z nich se však nedočkal sériové výroby. V roce 1954 se Wocke vrátil do Východního Německa, odkud se přestěhoval do Západního. V šedesátých letech zkonstruoval malé dopravní letadlo s negativní geometrií křídel. Jmenovalo se HFB 320 Hansa Jet. Bylo vyrobeno 47 kusů. Produkce skončila předčasně kvůli americké konkurenci a poklesu kurzu dolaru.

Devět Hansa Jetů mělo nehodu, z toho při šesti někdo zemřel. Všechny, až na jednu, ale způsobila chyba pilota. Z pokusů s Ju 287 dál čerpali i ruští letečtí inženýři. Po Su-47 představila konstrukční Kancelář KB SAT cvičný letoun SR-10 s negativní geometrií křídel. Poprvé se odlepil od země v roce 2015. Výrobci se však nepodařilo najít pro netradiční letadlo zákazníka. Proto přerušil v roce 2018 další práci na letounu na neurčito.

Zdroje: FlightGlobal, The Aviationist, Defence Blog, National Interest, Popular MechanicsThe Vintage, CNN

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

Startuje výroba motorů AL-41F-1 pro ruské stealth stíhačky Su-57

V listopadu minulého roku skončil výzkum, vývoj a testování proudového motoru „první etapy“ AL-41F-1 ...

Vladimir Putin: Ruské letectvo získá 76 stíhaček Su-57 do roku 2027

Ruské vzdušně-kosmické síly (VKS) měly do roku 2027 původně převzít pouze 16 víceúčelových (jiné ...

Začala montáž první sériové víceúčelové stíhačky Su-57

Ruský náměstek ministra obrany Alexej Krivoručko 29. května navštívil Komsomolský letecký závod ...

Exportní verze ruského stealth letadla Su-57E pro Turecko?

Na právě ukončené moskevské letecké přehlídce MAKS-2019 byla poprvé představena exportní verze ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit zeleně příspěvky za posledních:
  • KOLT
    21:48 08.09.2019

    Tak mě napadá – jak jdou dohromady negativní geometrie křídel a stealth?

    • logik
      22:26 08.09.2019

      Tak hádám, že kořen křídla bude hodně problematická partie, ale možná se to dá vyřešit nějakým RAM materiálem.

  • RiMr71
    00:22 07.09.2019

    ...nechce se mi věřit, že tak letitou technologii jako FBW vyvíjeli až pro Su-47/57...

    • Vojna a mír
      06:10 07.09.2019

      Už Su 27 konstruován s FBW.
      Zde šlo patrně o vývoj nějaké pokročilé verze FBW, protože Su 47 má díky negativní geometrii křídel hodně velikou umělou nestabilitu.
      To co si v USA vyvíjeli pro F22 (rok 1984), to začali v Rusku pro Mig 1.42/1.44 nebo Su 57 sice v roce 1990, ale až 1997 měli data z letů. Dobrý článek. Děkuji.

      • GlobeElement
        07:20 07.09.2019

        FBW se používá už od 60. let. Samozřejmě ho má i F-16. I v SSSR se začal testovat už deset let před SU-27.

    • kosa2668
      08:11 07.09.2019

      Prve lietadlo na svete co pouzivalo elektroimpulzne riadenie bol suchoj t-4 sotka v polovici 60-tych rokov

      • Starlight
        23:32 08.09.2019

        Trochu opakování z historie:

        Západ:

        1969 – dopravní Concorde s plným analogovým FBW (a mechanickou zálohou). Na pravidelných linkách od roku 1976.

        1972 - F-8C Crusader NASA s plně digitálním FBW bez mechanické zálohy. Počítače pocházely z programu Apollo, jehož kosmické lodi byly prvními pilotovanými létajícími stroji s digitálním FBW.

        1974 – YF-16 s analogovým FBW (bez mechanické zálohy) a MRCA Tornado s analogovým FBW (s mechanickou zálohou). První bojová jednotka s F-16A dosáhla operační připravenosti (IOC) v roce 1980.

        1977 – první samostatný let raketoplánu Space Shuttle v atmosféře s digitálním FBW (bez mechanické zálohy).

        1978 – F/A-18 digitální FBW (s mechanickou zálohou). První bojová jednotka s F/A-18A dosáhla operační připravenosti v roce 1983.

        1982 – F-16 AFTI digitální FBW (bez mechanické zálohy). První bojová jednotka s F-16C/D dosáhla operační připravenosti (IOC) v roce 1985.

        Východ:

        1968-1974 Suchoj 100LDU na bázi Su-7U analogovým FBW a Control Augmentation System (CAS) v podélném kanále řízení (s mechanickou zálohou). Sloužil k výzkumu pro programy T-4 (1968-1971) a později pro program T-10.

        1972 – Suchoj T-4 hybridní systém řízení s analogovým FBW (s mechanickou zálohou). Program zrušen po pár zkušebních vzletech.

        1977 – Suchoj T-10 hybridní systém řízení - kombinace analogového FBW pouze v podélném řízení a Control Augmentation System (CAS) a mechanického řízení. První bojová jednotka se Su-27 (T-10S) dosáhla operační připravenosti v polovině 80. let.

        Pro zajímavost. Z pohledu systému řízení u rodiny letounů Su-27/30, které se dostaly do sériové výroby, je nejzajímavější mezník až období 1997-2001 (přesněji to nelze určit), kdy vzlétnul Suchoj Su-30MKI (Indie) s hybridním analogově-digitálním FBW (bez mechanické zálohy) ve všech osách řízení. První bojová jednotka se Su-30MKI dosáhla operační připravenosti v roce 2003.

        A určitě se najde spousta dalších příkladů.

    • skelet
      09:21 07.09.2019

      Jak uz psali vyse, uz Su-27 byl vyvijen jako FBW, takze velke zpozdeni se nekona.