MAKS-2019: V Moskvě se objevilo experimentální letadlo Su-47

MAKS-2019: V Moskvě se objevilo experimentální letadlo Su-47
Su-47 v roce 2008 / Dmitry Pichugin,GFDL (Zvětšit)

Podivný Su-47 s negativní geometrií křídel byl na letecké show MAKS-2019 k vidění jen jako statická ukázka. Přesto vzbudil značnou pozornost. Do sériové výroby se nikdy nedostal. Posloužil však k testování technologií pro stealth stíhačku Su-57.

Letecký den MAKS se koná každé dva roky na letišti Žukovskij kousek od Moskvy už od roku 1993. O tom letošním se u nás už psalo hlavně kvůli ukázkám exportních verzí stíhaček Su-57 a MiG-35. 

Zatímco přítomnost těchto dvou strojů se dala očekávat, náhlé zjevení letounu Su-47 mnohé návštěvníky leteckého dne překvapilo. Novináři měli možnost experimentální letadlo vyfotografovat během vlečení na stojánku, kde bylo později vystaveno. „Za ty roky už jsem tu byl mnohokrát a nikdy jsem ho neviděl,“ řekl webu TheAviationist.com nejmenovaný fotograf.

V minulosti Rusové předvedli Su-47 na několika leteckých dnech i ve vzduchu. Posledních dvanáct let však nebylo o letadlu slyšet. Video Su-47, zveřejněné Aviationistem, získalo během pouhých třiceti minut tisícovku zhlédnutí. Není se moc čemu divit. Su-47 je bezpochyby jedno z nejpodivnějších letadel, s nimiž se může letecký fanoušek setkat.

Rusové označují letadlo oficiální přezdívkou Berkut (Orel skalní). Kód NATO je Firkin (Soudek). Během svého vývoje neslo letadlo i označení S-32 a S-37. Jeho konstrukce začala ještě za sovětských časů. Po rozpadu SSSR práce značně zpomalily. Letadlo poprvé vzlétlo až v roce 1997. Podle části zdrojů vznikl jen jeden prototyp, jiné mluví o dvou postavených kusech.

Před časem v Rusku vzniklo také lehké cvičné letadlo SR-10 se negativní šípovitosti křídel, které mělo sloužit k výcviku ruských pilotů. V roce 2018 ale ruské ministerstvo obrany projekt zrušilo.


Su-47 na MAKS-2019

Fly-by-wire

Aviationist si povšiml, že v kokpitu letounu, který se objevil na MAKS, seděl během vlečení na stojánku nějaký člověk. Podle webu by to mohlo znamenat, že ovládací prvky letounu ještě fungují. Kdo ví? Možná je i schopný letu. Společnost Suchoj, která je od roku 2006 součástí mamutí ruské Sjednocené letecké korporace, využila technologie vyvinuté pro Berkut při konstrukci svého nejmodernějšího produktu, stealth víceúčelového taktického letadla Su-57. Patrně nejdůležitější z nich je pokročilý systém fly-by-wire (řízení po drátě). V případě Su-47 byl nutností.

Letouny s negativní geometrií křídel mají potíže se stabilitou. Největší problém je s pohybem okolo svislé osy. Podrobnosti o stabilitě Su-47 nejsou v otevřených zdrojích dohledatelné. Počítače americké obdoby Berkutu, letounu X-29 (první let v roce 1984), však údajně musely provádět čtyřicet korekcí za sekundu.

U stíhacího letounu nemusí být mírná nestabilita úplně na škodu. Mnoho moderních stíhaček je nestabilních úmyslně kvůli lepším manévrovacím schopnostem. Bez fly-by-wire by ale nemohly létat. Příklad takové stíhačky je třeba F-16 Fighting Falcon.


Su-47 v letu (2011)

Kroucení křídel

Výborné manévrovací schopnosti má aspoň teoreticky přinášet i samotná záporná šípovitost křídel. Týká se zejména nízkých rychlostí a vysokých úhlů náběhu. Pro konstruktéry stíhaček je pochopitelně takové uspořádání lákavé. 

V nadzvukových rychlostech má být letoun s negativní geometrií křídel lépe kontrolovatelný a letoun má mít i větší dolet. Potřebuje také kratší ranvej, protože záporná geometrie křídel poskytuje vyšší vztlak. Tento druh konstrukce má ale vedle nedostatečné stability i další nevýhody, které způsobily, že se příliš nerozšířil.

Špičky křídel s negativní geometrií mají sklon k ohýbání směrem vzhůru a zároveň kroucení. Su-47 má kvůli tomu křídla z kompozitního materiálu. Ještě nedávno šlo o velmi obtížně řešitelný problém. Dostatečně tuhé křídlo se sice dalo vyrobit, jenže bylo příliš těžké na to, aby bylo praktické.

Kompozitní materiály jsou užitečné i z dalšího důvodu: hodí se, když chcete postavit letadlo obtížně zaměřitelné radarem. U vojenských strojů je to velká výhoda. Dlužno poznamenat, že pokud je negativní šípovitost křídel jen mírná, problémy nezpůsobuje. Taková křídla má například větroň L-13 Blaník nebo malé britské vrtulové letadlo ARV Super2.


X-29

Druhoválečné experimenty

Nadzvukové stroje Su-47 nebo X-29 jsou ale odlišný případ. V dosavadních dějinách letectví vzniklo jen málo letadel, která měla podobnou koncepci. Asi první letecký konstruktér, který s negativně šípovitým křídlem experimentoval, byl Rus Viktor Nikolajevič Běljajev. Před druhou světovou válkou navrhl několik kluzáků s touto koncepcí. Za války zkonstruoval dvoutrupý bombardér Běljajev DB-LK. Bylo to velmi zvláštní letadlo, které prohrálo v soutěži s konvenčním Iljušinem Il-4 a nedostalo se do sériové výroby.

Zhruba ve stejné době přišel Američan George Cornelius s nevšedním letadlem Cornelius Mallard. O jeho výkonech se toho moc neví. Jeho větší verze, Cornelius XFG-1, měla problém s přechodem do nezvladatelné vývrtky. Během druhé světové války se letounům s negativní šípovitostí křídel věnoval i německý konstruktér Hans Wocke.

Navrhl proudový bombardér Junkers Ju 287. Vypůjčil si přitom součástky z jiných letadel. Trup Ju-287 pocházel z těžkého bombardéru Heinkel He 177, ocas z menšího bombardéru Junkers Ju 388 a postranní podvozkové nohy z dopravního letadla Junkers Ju 352. Přední podvozkovou nohu měl Ju 287 dokonce z amerického Liberatoru.


Ju-287 měl mít bojový rádius až 1500 km / Public Domain

Německá stopa

Během konstrukce bombardéru bylo nutno použít jiné motory, než bylo původně v plánu. Zamýšlený proudový motor Heinkel HeS 011 se do konce války nepodařilo dovést do prakticky použitelného stádia. Stejný problém ostatně potkal i další německé projekty proudových letadel. Na konci války plánovali Němci používat letadlo Ju 287 jako bezpilotní dron. Po válce připadly prototypy letounu s negativní geometrií křídel Rusům, kteří spolu s nimi zajali i Wockeho. Ten pak v SSSR pracoval na bombardérech odvozených ze svého původního návrhu.

Žádný z nich se však nedočkal sériové výroby. V roce 1954 se Wocke vrátil do Východního Německa, odkud se přestěhoval do Západního. V šedesátých letech zkonstruoval malé dopravní letadlo s negativní geometrií křídel. Jmenovalo se HFB 320 Hansa Jet. Bylo vyrobeno 47 kusů. Produkce skončila předčasně kvůli americké konkurenci a poklesu kurzu dolaru.

Devět Hansa Jetů mělo nehodu, z toho při šesti někdo zemřel. Všechny, až na jednu, ale způsobila chyba pilota. Z pokusů s Ju 287 dál čerpali i ruští letečtí inženýři. Po Su-47 představila konstrukční Kancelář KB SAT cvičný letoun SR-10 s negativní geometrií křídel. Poprvé se odlepil od země v roce 2015. Výrobci se však nepodařilo najít pro netradiční letadlo zákazníka. Proto přerušil v roce 2018 další práci na letounu na neurčito.

Zdroje: FlightGlobal, The Aviationist, Defence Blog, National Interest, Popular MechanicsThe Vintage, CNN

Nahlásit chybu v článku


Související články

Startuje výroba motorů AL-41F-1 pro ruské stealth stíhačky Su-57

V listopadu minulého roku skončil výzkum, vývoj a testování proudového motoru „první etapy“ AL-41F-1 ...

Vladimir Putin: Ruské letectvo získá 76 stíhaček Su-57 do roku 2027

Ruské vzdušně-kosmické síly (VKS) měly do roku 2027 původně převzít pouze 16 víceúčelových (jiné ...

Začala montáž první sériové víceúčelové stíhačky Su-57

Ruský náměstek ministra obrany Alexej Krivoručko 29. května navštívil Komsomolský letecký závod ...

Exportní verze ruského stealth letadla Su-57E pro Turecko?

Na právě ukončené moskevské letecké přehlídce MAKS-2019 byla poprvé představena exportní verze ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit příspěvky za posledních:
  • KOLT
    21:48 08.09.2019

    Tak mě napadá – jak jdou dohromady negativní geometrie křídel a stealth?

    Tak mě napadá – jak jdou dohromady negativní geometrie křídel a stealth?

    • logik
      22:26 08.09.2019

      Tak hádám, že kořen křídla bude hodně problematická partie, ale možná se to dá vyřešit nějakým RAM materiálem.

      Tak hádám, že kořen křídla bude hodně problematická partie, ale možná se to dá vyřešit nějakým RAM materiálem.

  • RiMr71
    00:22 07.09.2019

    ...nechce se mi věřit, že tak letitou technologii jako FBW vyvíjeli až pro Su-47/57...

    ...nechce se mi věřit, že tak letitou technologii jako FBW vyvíjeli až pro Su-47/57...

    • Vojna a mír
      06:10 07.09.2019

      Už Su 27 konstruován s FBW.
      Zde šlo patrně o vývoj nějaké pokročilé verze FBW, protože Su 47 má díky negativní geometrii křídel hodně velikou umělou nestabilitu.
      To co si v USA ...
      Zobrazit celý příspěvek

      Už Su 27 konstruován s FBW.
      Zde šlo patrně o vývoj nějaké pokročilé verze FBW, protože Su 47 má díky negativní geometrii křídel hodně velikou umělou nestabilitu.
      To co si v USA vyvíjeli pro F22 (rok 1984), to začali v Rusku pro Mig 1.42/1.44 nebo Su 57 sice v roce 1990, ale až 1997 měli data z letů. Dobrý článek. Děkuji.
      Skrýt celý příspěvek

      • GlobeElement
        07:20 07.09.2019

        FBW se používá už od 60. let. Samozřejmě ho má i F-16. I v SSSR se začal testovat už deset let před SU-27.

        FBW se používá už od 60. let. Samozřejmě ho má i F-16. I v SSSR se začal testovat už deset let před SU-27.

    • kosa2668
      08:11 07.09.2019

      Prve lietadlo na svete co pouzivalo elektroimpulzne riadenie bol suchoj t-4 sotka v polovici 60-tych rokov

      Prve lietadlo na svete co pouzivalo elektroimpulzne riadenie bol suchoj t-4 sotka v polovici 60-tych rokov

      • Starlight
        23:32 08.09.2019

        Trochu opakování z historie:

        Západ:

        1969 – dopravní Concorde s plným analogovým FBW (a mechanickou zálohou). Na pravidelných linkách od roku 1976.

        1972 - F-8C Crusader NASA s ...
        Zobrazit celý příspěvek

        Trochu opakování z historie:

        Západ:

        1969 – dopravní Concorde s plným analogovým FBW (a mechanickou zálohou). Na pravidelných linkách od roku 1976.

        1972 - F-8C Crusader NASA s plně digitálním FBW bez mechanické zálohy. Počítače pocházely z programu Apollo, jehož kosmické lodi byly prvními pilotovanými létajícími stroji s digitálním FBW.

        1974 – YF-16 s analogovým FBW (bez mechanické zálohy) a MRCA Tornado s analogovým FBW (s mechanickou zálohou). První bojová jednotka s F-16A dosáhla operační připravenosti (IOC) v roce 1980.

        1977 – první samostatný let raketoplánu Space Shuttle v atmosféře s digitálním FBW (bez mechanické zálohy).

        1978 – F/A-18 digitální FBW (s mechanickou zálohou). První bojová jednotka s F/A-18A dosáhla operační připravenosti v roce 1983.

        1982 – F-16 AFTI digitální FBW (bez mechanické zálohy). První bojová jednotka s F-16C/D dosáhla operační připravenosti (IOC) v roce 1985.

        Východ:

        1968-1974 Suchoj 100LDU na bázi Su-7U analogovým FBW a Control Augmentation System (CAS) v podélném kanále řízení (s mechanickou zálohou). Sloužil k výzkumu pro programy T-4 (1968-1971) a později pro program T-10.

        1972 – Suchoj T-4 hybridní systém řízení s analogovým FBW (s mechanickou zálohou). Program zrušen po pár zkušebních vzletech.

        1977 – Suchoj T-10 hybridní systém řízení - kombinace analogového FBW pouze v podélném řízení a Control Augmentation System (CAS) a mechanického řízení. První bojová jednotka se Su-27 (T-10S) dosáhla operační připravenosti v polovině 80. let.

        Pro zajímavost. Z pohledu systému řízení u rodiny letounů Su-27/30, které se dostaly do sériové výroby, je nejzajímavější mezník až období 1997-2001 (přesněji to nelze určit), kdy vzlétnul Suchoj Su-30MKI (Indie) s hybridním analogově-digitálním FBW (bez mechanické zálohy) ve všech osách řízení. První bojová jednotka se Su-30MKI dosáhla operační připravenosti v roce 2003.

        A určitě se najde spousta dalších příkladů.
        Skrýt celý příspěvek

    • skelet
      09:21 07.09.2019

      Jak uz psali vyse, uz Su-27 byl vyvijen jako FBW, takze velke zpozdeni se nekona.

      Jak uz psali vyse, uz Su-27 byl vyvijen jako FBW, takze velke zpozdeni se nekona.