Americko-japonská vesmírná spolupráce: Prestiž, protiraketová obrana a Měsíc

„Spojenectví mezi Japonskem a Spojenými státy je základním kamenem míru, stability a prosperity nejen v indo-pacifickém regionu, ale i na celém světě. Spolupráce v oblasti vesmíru je důležitou součástí našeho spojenectví,“ prohlásila minulý měsíc americká viceprezidentka Kamala Harrisová. „Během mé zářijové návštěvy Tokia jsme s premiérem Kišidou jednali o společném zájmu posílit vesmírnou spolupráci v komerčním, civilním i bezpečnostním sektoru. A dnes, na základě této a mnoha dalších diskusí mezi našimi vládami, dosahujeme výsledků.“

Páteř americko-japonské součinnosti tvoří několik dvoustranných dohod a vesmírných programů. Profesor Hidetaka Yošimacu z japonské Ritsumeikan Asia Pacific University vyzdvihuje zejména memorandum o porozumění uzavřené v květnu 2013. Japonsko a USA se tehdy dohodly na sdílení informací a spolupráci v programu Povědomí o situaci ve vesmíru SSA (Space Situational Awareness). Na základě tohoto memoranda začala japonská vláda v květnu 2014 poskytovat Washingtonu informace o oběžných drahách vesmírných objektů.

V dubnu 2015 navíc došlo k revizi Směrnic pro obrannou spolupráci mezi Japonskem a USA. Historicky poprvé se v nich hovoří o zřízení samostatné sekce pro spolupráci v oblasti vesmíru. Vedle posílení japonského angažmá na programu SSA se obě vlády dohodly na poskytování vzájemné podpory při vytváření a zlepšování vesmírných schopností, stejně jako sdílení informací o událostech, které ovlivňují bezpečnost a stabilitu kosmické oblasti. Ve stejné době vznikla pracovní skupina pro vesmírnou spolupráci mezi obrannými úřady obou zemí, které od té doby konzultují domácí i zahraniční politický vývoj v oblasti vesmíru.

Partnerství v SSA posléze vedlo k účasti Japonska na kosmických amerických cvičeních. V roce 2015 se nejprve stalo pozorovatelem, od roku 2016 pak plnohodnotným účastníkem cvičení Global Sentinel. V říjnu 2018 byli japonští zástupci přizvání na vojenské manévry Schriever Wargame na letecké základně Maxwell v Alabamě. Tato každoroční mnohostranná akce ověřuje soulad strategií a operací ozbrojených a civilních složek státu odpovědných  za dění ve vesmíru. Schriever Wargame se dříve směly účastnit pouze anglosaské státy z neformálního uskupení Five Eyes (Austrálie, Kanada, Nový Zéland, Spojené království a USA). Účast Japonska proto podle Hidetaka Yošimacu znamená zvláštní postavení Tokia jako strategického partnera Washingtonu pro vesmír.

Japonsko-americké partnerství v programu SSA přineslo i konkrétní výsledky na oběžné dráze. Japonci vyvinuli družicový polohový systém QZSS (Quasi-Zenith Satellite System) sloužící jako doplněk amerického GPS pro asijsko-pacifický region, obzvláště pak pro japonské území. První družice Mičibiki se do vesmíru dostala v září 2010 a systém čtyř družic Tokio dokončilo v listopadu 2018. Po plánovaném rozšíření systému na sedm družic v příštím roce (2023) bude mít Japonsko k dispozici na GPS nezávislou regionální schopnost pro určování polohy, času a navigace.

V dubnu 2023 na Měsíci přistane první japonský modul Hakuto-R

Kromě toho Japonsko podporuje spolupráci v programu SSA prostřednictvím speciální vesmírné jednotky – v květnu 2020 Tokio zřídilo letku kosmických operací o dvaceti vojácích a do konce letošního roku (2022) se předpokládá její rozšíření na stovku jedinců. Hlavním úkolem této letky je monitorování kosmického smetí a hrozeb pro důležité japonské družice, včetně rušení signálů a útoků protisatelitních zbraní.

Japonsko se v říjnu 2020 také připojilo k mezinárodnímu programu Artemis vedeným USA. Jeho cílem je návrat lidí na Měsíc do roku 2024. Japonská vesmírná agentura JAXA proto loni poprvé po více než deseti letech obnovila nábor astronautů, z nichž někteří dostanou možnost stát se členy posádky budoucích mezinárodních misí na Měsíc.

V programu Artemis Japonci spolupracují s Evropskou vesmírnou agenturou (ESA) na stavbě hlavního obytného modulu I-HAB (International Habitation Module) měsíční orbitální stanice Lunar Gateway. JAXA dostala na starost systémy pro kontrolu prostředí a podporu života ECLSS (Environmental Control and Life Support System), tepelný kontrolní systém a kamerové systémy. Japonská vesmírná agentura rovněž vyrobí kosmickou zásobovací loď HTV-XG, která zajistí logistické zásobování stanice Lunar Gateway.

Japonsko podobně jako další státy též přislíbilo prodloužit svou účast na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS). Tokio i Spojené státy se zavázaly udržet ISS v provozu až do roku 2030. Mezi partnery Washingtonu v programu, kterými jsou Rusko, Kanada, Japonsko a Evropská vesmírná agentura, bylo Tokio prvním, kdo se připojil k USA a prodloužil svůj závazek.

„Spojené státy vítají záměr Japonska prodloužit podporu provozu Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) do roku 2030, a to v návaznosti na naše loňské oznámení pokračovat ve spolupráci s ISS. Kromě toho naše dvě země učinily krok vpřed dosažením dohody o spolupráci na orbitální stanici Lunar Gateway, která připraví půdu pro návrat lidstva na Měsíc,“ ve svém listopadovém prohlášení pozitivně hodnotila japonské rozhodnutí Kamala Harrisová. „Příspěvky Japonska posunou vědecké poznání a ochrání naše odvážné astronauty zkoumající hlubiny vesmíru. A to nás přivádí o krok blíže k tomu, že se jednoho dne japonský astronaut projde po Měsíci. Dnes oslavujeme americko-japonskou spolupráci ve vesmíru, která nikdy nebyla silnější.“

Další a těsnější spolupráci mezi Japonskem a Spojenými státy prosazuje Kataoka Haruhiko, bývalý náčelník štábu japonského letectva a současný viceprezident Japonského institutu pro vesmír a bezpečnost. V rozhovoru pro portál The Diplomat upozorňuje především na nutnost posílit dvoustrannou součinnost v protiraketové obraně.

Lunar Gateway je mezinárodní projekt. Oproti původním předpokladům se stavby nezúčastní Rusko. Evropská ESA a japonská JAXA zařídí stavbu obytného modulu I-HAB (International Habitation Module). Ten má být druhým základním modulem stanice a startovat v roce 2027.

„V zájmu přesnějšího sledování raket v rámci protiraketové obrany Japonsko a USA dnes předkládají plány na vybudování družicového systému sestávajícím z velkého počtu malých satelitů,“ naznačil Haruhiko. Podle něj existují dva typy protiraketové obrany: včasné varování a sledování raket. Včasné varování před raketami je prvotní detekce v okamžiku, kdy je raketa odpálena. Rakety lze bez problémů odhalit velkými družicemi na oběžné dráze a poté sledovat přilétající raketu pozemním radarem.

Konvenční balistickou raketu je možné detekovat radarem na dálku, ale hypersonické střely nelze radarem odhalit s dostatečným předstihem. USA proto hodlají sledovat pohyb hypersonických střel pomocí obří konstelace satelitů Národní obranné vesmírné architektury NDSA (National Defense Space Architecture).

„To vyžaduje obrovský počet satelitů, které musí být umístěny na nízké oběžné dráze. Pouze japonské vesmírné kapacity na takový úkol nestačí,“ upozornil Haruhiko. „Pokud jde o protiraketovou obranu, je velmi důležité určit, jak si s USA rozdělíme odpovědnost za včasné varování, detekci a sledování.“

Vesmírný prostor zaujímá v japonsko-americkém spojenectví stále důležitější postavení a má významné přesahy do obranné oblasti. Tokio si od spolupráce se Spojenými státy slibuje nejen zvýšení vlastní prestiže (vyslání japonských astronautů na Měsíc), ale i zakázky pro průmysl (výroba ECLSS a HTV-XG) nebo zaplnění mezer v protiraketové obraně. Japonsko téměř jistě nemá ambice stát se nezávislou kosmickou velmocí, jako např. Čína, a svou vesmírnou budoucnost vnímá jako součást vesmírných schopností kolektivního Západu.

Zdroje: AIIA, Bílý dům, Times of India, The Diplomat, Asahi Shimbun