V těžkých chvílích: Jak vojáci a politici promlouvají k národu

V těžkých chvílích: Jak vojáci a politici promlouvají k národu
Josef Stalin, Franklin D. Roosevelt a Winston Churchill na konferenci v Teheránu / Public Domain (Zvětšit)

Mimořádné situace si vyžadují i mimořádné reakce. S takovými situacemi, k nimž patří válečné události spojené se ztrátami na lidských životech, se musí nezřídka vypořádat představitelé států či armády. V minulosti přední představitelé a nejvyšší velitelé zpravidla nemívali poradce pro komunikaci a jejich vystupování se z velké části řídilo jejich naturelem.

Pokud jde o volbu výraziva, mnohým vůdcům se osvědčil silně emocionální projev, jiní mluvili s patosem anebo volili populistickou rétoriku. Styl se lišil s ohledem na požadovaný cíl, jímž bylo povzbudit národ, vyjádřit solidaritu, motivovat, případně varovat anebo přímo svému lidu nadiktovat směr. Josip Vissarionovič Stalin byl sovětským diktátorem, pro kterého lidský život mnoho neznamenal. V červnu roku 1941 musel řešit mimořádně náročný problém, který vyžadoval účinnou strategii a komunikaci. 

V noci na 22. června vtrhly na území SSSR milionové armády Hitlerova Německa a jeho spojenců. Stalin nedůvěřoval svému nejbližšímu okolí, ale naopak slepě věřil, že smlouva o neútočení ze srpna 1939, známá jako pakt Ribbentrop – Molotov, stále platí. Zatímco slabé jednotky sovětské pohraniční stráže statečně sváděly těžké boje s nepřítelem, který do bojů vrhl minimálně 150 divizí, Stalin mlčel. Dříve než sovětský vůdce veřejně vystoupil ve věci napadení SSSR, britský ministerský předseda Winston Churchill prohlásil: „Nacistický režim není k rozeznání od nejhorších rysů komunismu. Je zbaven všech pohnutek a zásad kromě chtivosti a touhy ovládnout jiné rasy. Předstihuje všechny formy lidské špatnosti účinností své krutosti a krvežíznivé agrese. Nikdo nebyl za posledních pětadvacet let důslednějším odpůrcem komunismu než já. Neodvolám ani jediné slovo z toho, co jsem o něm řekl. Ale toto vše bledne před podívanou, jež se teď před námi otvírá. Minulost se svými zločiny, bláznovstvími i tragédiemi dohasíná.“

Churchill dále barvitě líčil, jak vidí ruské vojáky stojící na prahu jejich rodné země, střežící pole, jež otcové obdělávali od nepaměti. „Vidím, jak se na toto vše v odporném náporu valí nacistická válečná mašinérie s hejskovskými prušáckými oficíry, cinkajícími metály a cvakajícími podpatky, se řemeslnými a zkušenými odborníky, kteří právě pokořili a spoutali tucet zemí. Vidím také tupá, nadrilovaná, poslušná, zvířecí stáda hunské soldatesky, hrnoucí se vpřed jako hejna lezoucích kobylek.“ Churchill, který byl odjakživa přesvědčeným antikomunistou, v osudnou chvíli zdůraznil, že v těchto těžkých hodinách stojí jednoznačně na straně ruského lidu.

Stalin promluvil v rozhlasu k lidu SSSR až 5. července

V rozhlasovém vysílání 5. července Stalin v silně emotivně podbarveném projevu nazval spoluobčany až dosud těžce zkoušené země kromě tradičního oslovení „soudruzi“ rovněž „bratry“, „sestrami“ a „přáteli“. Použil osobnějších výrazů – pro svůj styl nebývalých.

„Věrolomné válečné přepadení naší vlasti hitlerovským Německem, zahájené 22. června, pokračuje,“ sdělil Stalin národu. „Přes hrdinský odpor Rudé armády, přestože nejlepší divize nepřítele a nejlepší jednotky jeho letectva jsou už rozdrceny a našly hrob na bojištích, nepřítel se dále prodírá vpřed a vrhá na frontu nové síly. Hitlerovským vojskům se podařilo zmocnit se Litvy, značné části Lotyšska, západní části Běloruska a části západní Ukrajiny. Fašistické letectvo rozšiřuje okruhy činnosti svých bombardovacích letounů a bombarduje Murmansk, Oršu, Mogilev, Smolensk, Kyjev, Oděsu a Sevastopol. Naši vlast ohrozilo vážné nebezpečí.“ V závěru svého projevu Stalin vyzývá: „Všechny síly lidu k rozdrcení nepřítele! Kupředu, za naše vítězství!“

Sovětský svaz pak v roce 1945 za obrovských ztrát a s pomocí svých spojenců válku velkolepě vyhrál. Ve svých projevech, kterých Stalin za války pronesl určitě desítky, nikdy prý nezvyšoval hlas. Rovněž během jednání spojenecké trojky, která se konala od 28. listopadu do 1. prosince 1943 v iránském Teheránu, mluvil Stalin stručně a tiše. Potvrdil to v roce 2013 americký tlumočník Hugh Lunghi, který se teheránského jednání zúčastnil.

Stalinovo tiché vystupování je zcela v protikladu s projevy nacistického diktátora Adolfa Hitlera, který proslul svým vzteklým řvaním na sjezdech NSDAP, ale i při jiných příležitostech. Své proslovy k stranickým soukmenovcům, spoluobčanům či armádním činitelům často doprovázel nejen hlasitým křikem, ale i divokou gestikulací a mimikou.

Stalinův věrný žák a především bázlivý sluha Klement Gottwald se po druhé světové válce občas rád předváděl v generálské uniformě. Jeho projev v podvečerních hodinách 25. února 1948 na Václavském náměstí je poměrně dostatečně znám. Začíná slovy: „Občané, občanky, soudruzi, soudružky. Právě se vracím z Hradu od prezidenta republiky. Dnes ráno jsem panu prezidentu republiky podal návrh na přijetí demise ministrů, kteří odstoupili 20. února tohoto roku. A současně jsem panu prezidentu navrhl seznam osob, kterými má býti vláda doplněna a rekonstruována. Mohu vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy, přesně tak, jak byly podány, přijal.“ Celý pučistický projev pozdějšího prvního dělnického prezidenta naší republiky Klementa Gottwalda je pak prošpikován termíny – bdělost, zpátečnická reakce, budovatelská práce, bojová vůle, pracující lid. 

Prezident Ludvík Svoboda byl otřesen

K úspěchu komunistického puče v roce 1948 aktivně přispěl i Ludvík Svobody. Soudruzi se mu pak v 50. letech odměnili perzekucí, která ale nebyla zdaleka tak krutá, jak tomu bylo v případě tisíců jiných československých bojovníků proti nacismu.

Počátkem roku 1969 se generál Svoboda musel vypořádat s velmi těžkým úkolem, když uznal za vhodné vystoupit 20. ledna v hlavních zprávách Československé televize, aby se vyjádřil ke smrti jedenadvacetiletého vysokoškoláka Jana Palacha. Student se 16. ledna na Václavském náměstí upálil na protest proti postupující okupační normalizaci. Šlo v Evropě o velmi nezvyklý způsob protestu. Ludvík Svoboda, válečný hrdina, který za druhé světové války přišel o jediného syna Miroslava v koncentračním táboře Mauthausen, byl evidentně Palachovou smrtí otřesen.

„Jako voják dovedu ocenit sebezapření i osobní statečnost Jana Palacha,“ řekl Svoboda. Dodal, že ale nemůže souhlasit s tímto způsobem vyjadřování politických postojů. Po těchto slovech již ale zcela v duchu nastupující „normalizace“ v celém dvanáctiminutovém projevu vyzýval k práci pro společnost, která jediná může napomoci zklidnit situaci. Varoval zároveň, že by za nás mohli vládnout jiní. Generál Svoboda moc dobře věděl, že již nejsme pány ve své zemi. Osobně jsem se jako čerstvý maturant v lednu 1969 zúčastnil v Ostravě protestů proti normalizaci, která se tolik lišila od svobodnějších let druhé poloviny 60. let a hrozila svázat naše životy nedemokratickým způsobem. Solidarita, kterou organizátorům těchto akcí z Pedagogické fakulty a z Vysoké školy báňské projevovali Ostravané, zejména horníci, byla úžasná. O normalizačním projevu generála Svobody, který byl tehdy na severu Moravy stále dost populární, se ale lidé převážně vyjadřovali poměrně zdrženlivě či spíše s rozpaky a bylo také patrné určité zklamání. Někteří Svobodův postoj omlouvali jako důsledek jeho věku, ačkoliv mu tehdy bylo pouze něco přes 70 let.

Rozporuplný generál Wojciech Jaruzelski měl církevní pohřeb

Se značným nepochopením byl pak na Ostravsku, kde žije silná polská menšina, vnímán i projev generála Wojciecha Jaruzelského, když 13. prosince 1981 vyhlašoval na celém území sousedního Polska válečný stav. „Naše vlast se ocitla nad propastí. Dílo mnoha generací, z popele vztyčený polský dům se hroutí. Státní struktury přestávají pracovat. Skomírající hospodářství dostává každý den nové rány. Další trvání tohoto stavu by vedlo nevyhnutelně ke katastrofě, k naprostému chaosu, k bídě a hladu.“ V proslovu Jaruzelského bylo jen jednou použito slovo „socialismus“, vedoucí strana PSDS nebyla zmíněna vůbec.

Polský generál, který podobně jako Ludvík Svoboda bojoval na východní frontě proti nacistům, mluvil věcně, měl na sobě uniformu. Polský historik Marek Stawski, s nímž jsem na toto téma později hovořil, tvrdil, že Jaruzelski byl, i přes drastické zavedení válečného stavu, především hrdinou a polským vlastencem, který za války prožil těžké trauma. V 80. letech pak na sebe vzal těžké politické břemeno a zabránil tím podle historika Stawského sovětské intervenci do Polska. Jiní znalci však s tímto tvrzením nesouhlasí a zpochybňují je, kromě jiného i z toho důvodu, že Sovětský svaz byl počátkem 80. let velmi zaneprázdněn válkou v Afghánistánu. Z našeho pohledu hodnotíme generála Jaruzelského i pozitivně z toho důvodu, že se dokázal v 90. letech omluvit Čechům a Slovákům za polský podíl na srpnové invazi z roku 1968. Omluvil se rovněž pozůstalým obětí válečného stavu z roku 1981.

Církevního pohřbu generála Jaruzelského, který zemřel ve věku 90 let, se 30. května 2014 na varšavském vojenském hřbitově zúčastnil prezident Bronislaw Komorowski, dále bývalý prezident a symbol opoziční Solidarnosci Lecha Walesa a také exprezident Aleksander Kwasniewski. Mši v katedrále polské armády za zesnulého sloužil biskup Jan Guzdek, který hned zpočátku zareagoval na slova kritiků, kteří zpochybňovali smysl církevního obřadu pro Jaruzelského. Podle biskupa požádal generál v posledních týdnech života o zpověď a jeho rodina si přála mši, což církev nechtěla odmítnout. „Po smrti již člověk patří pouze Bohu,“ zdůraznil biskup.

Na smutečním obřadu promluvil také prezident Komorowski, který zmínil rozporuplnost osoby generála Jaruzelského, včetně tvrdých zásahů proti opozici v 70. a 80. letech. Připomněl zároveň, že Wojciech Jaruzelski měl aktivní podíl i na tom, že Polsko přijalo reformy vedoucí k přechodu k demokracii. „Polsku nasadil pouta, ale později ho z nich vysvobodil,“ napsal o zesnulém Jaruzelském, původci válečného stavu, ale zároveň spoluorganizátorovi „kulatého stolu“, šéfredaktor Gazety Wyborczy, legenda polského protikomunistického odporu Adam Michnik, který se pohřbu, doprovázeného protesty odpůrců generála Jaruzelského, rovněž zúčastnil.

Nahlásit chybu v článku


Související články

KOMENTÁŘ: Protičeská rétorika šéfa českých komunistů v Rusku

Ve zjitřené atmosféře léta roku 1968 zveřejnil deník ústředního výboru Komunistické strany ...

Zneužívání armády proti odpůrcům komunistického režimu

Záhy po převzetí moci v únoru 1948 začali českoslovenští komunisté budovat represivní model ...

KOMENTÁŘ: Komunistickou totalitu nelze zlehčovat

Opět se blíží výročí srpnového vpádu statisícových jednotek Sovětského svazu a jeho čtyř podřízených ...

Komunističtí generálové, kteří nezradili svou vlast

V nedávných dnech si demokraticky smýšlející občané naší země i sousedního Slovenska ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit příspěvky za posledních:
  • Kamil
    18:56 18.01.2021

    Postava Wojciecha Jaruzelského je skutečně velmi zajímavá a také rozporuplná. Pokud vím, byl koncem 30. let i s rodinou poslán do vyhnanství v Kazachstánu, kde měl zemřít jeho ...
    Zobrazit celý příspěvek

    Postava Wojciecha Jaruzelského je skutečně velmi zajímavá a také rozporuplná. Pokud vím, byl koncem 30. let i s rodinou poslán do vyhnanství v Kazachstánu, kde měl zemřít jeho otec. Jak podle článku pana Chalupy o něm řekl Adam Michnik - „Polsku nasadil pouta, ale později ho z nich vysvobodil.“ Nejvíce mne na generálu Jaruzelském těší, že našel sílu omluvit se jak rodinám obětí válečného stavu, tak i naší zemi za polskou účast na brutálním přepadení Československa v srpnu 1968.
    Skrýt celý příspěvek

  • Christian
    13:06 16.01.2021

    Samozřejmě, že nešlo jen o jednotky pohraniční stráže, které začaly v prvních hodinách německého útoku bránit sovětské území. Především ale panoval v řadách obránců značný chaos, ...
    Zobrazit celý příspěvek

    Samozřejmě, že nešlo jen o jednotky pohraniční stráže, které začaly v prvních hodinách německého útoku bránit sovětské území. Především ale panoval v řadách obránců značný chaos, který byl způsoben nejen momentem překvapení a Stalinovým váháním. Ten totiž považoval zpočátku útok jen za jakousi provokaci a když byl dán rozkaz k protiútoku Rudé armády, bylo již dost pozdě. Největší Stalinovou chybou bylo to, že delší dobu ignoroval varování z různých stran před nadcházejícím německým útokem. Varování i s přesným datem zahájení Hitlerova útoku na SSSR (operace Barbarossa) přicházely mj. od sovětského špiona Richarda Sorgeho z Japonska, od československé exilové rozvědky z Londýna, ale i od řady západních politiků. Stalin ale nechtěl těmto zprávám uvěřit. O to více je třeba ocenit statečnost vojáků a důstojníků Rudé armády, kteří se za velkých ztrát snažili v prvních hodinách a dnech zastavit nacistického agresora.
    Kristián Chalupa
    Skrýt celý příspěvek

  • Ján Paliga
    22:33 14.01.2021

    "Zatímco slabé jednotky sovětské pohraniční stráže statečně sváděly těžké boje s nepřítelem, který do bojů vrhl minimálně 150 divizí, Stalin mlčel. "

    Slabé jednotky to neboli a ...
    Zobrazit celý příspěvek

    "Zatímco slabé jednotky sovětské pohraniční stráže statečně sváděly těžké boje s nepřítelem, který do bojů vrhl minimálně 150 divizí, Stalin mlčel. "

    Slabé jednotky to neboli a nešlo len o jednotky pohraničnej stráže, ktoré boli sústredené v bialystockom a ľvovskom výbežku. Zaujímavý je rovnako fakt, že niektoré vojenské okruhy na západe ZSSR sa zmenili na fronty už pred 21.6.1941.... A fronty ako vieme, vznikali len v čase vojny....
    Skrýt celý příspěvek

  • Miroslav
    11:46 14.01.2021

    Je iróniu, že prepadnutie ZSSR Nemeckom bolo to najlepšie čo sa im mohlo stať.

    Dostali tak možnosť legitimizovať komunizmus ako relevantnú alternatívu voči kapitalizmu a nebyť ...
    Zobrazit celý příspěvek

    Je iróniu, že prepadnutie ZSSR Nemeckom bolo to najlepšie čo sa im mohlo stať.

    Dostali tak možnosť legitimizovať komunizmus ako relevantnú alternatívu voči kapitalizmu a nebyť len ďalším darebáckym režimom nie veľmi odlišného typu od nacizmu. ZSSR sa stal aj vďaka pomoci USA a následnému rabovaniu porazeného Nemecka technologickou veľmocou. Ale najväčším úspechom bolo aj tak legitimizovanie nárokov na sféry vplyvu a získanie satelitov v strednej Európe čo zase ZSSR povýšilo na veľmoc politickú.
    Skrýt celý příspěvek

    • Trener
      12:37 14.01.2021

      Souhlasím s Vámi... Pokud jde o strategii osvobozování Evropy a její poválečné uspořádání, tak se mně Roosevelt jeví jako ten, který neprokoukl Stalina. V té době už by vážně ...
      Zobrazit celý příspěvek

      Souhlasím s Vámi... Pokud jde o strategii osvobozování Evropy a její poválečné uspořádání, tak se mně Roosevelt jeví jako ten, který neprokoukl Stalina. V té době už by vážně nemocen a myslím si, že se moc přeceňoval co se týče na vhled na Stalina a události po válce. Než "řádně" nastoupil Truman, tak se bohužel nějakou dobu musel rozkoukávat a stejně už bylo pozdě. Stalin mně jako připadá přeborník vyčůranosti.
      Skrýt celý příspěvek

      • Miroslav
        12:55 14.01.2021

        Dnes sa nám to ľahko hodnotí keď vieme a čo nevieme, to si dohľadáme. Väčšina svetovej populácie nevedela nič o tom, čo sa robí za susednou dedinou, nie to ešte čo sa deje vo ...
        Zobrazit celý příspěvek

        Dnes sa nám to ľahko hodnotí keď vieme a čo nevieme, to si dohľadáme. Väčšina svetovej populácie nevedela nič o tom, čo sa robí za susednou dedinou, nie to ešte čo sa deje vo svete. Neboli televízne noviny, nebol internet. kto mal šťastie, ten mal rádio a kto mal prístup, ten si mohol do kina zájsť na štátom nakrútený filmový týždenník. O nič lepšie na tom neboli ani štátnici ktorí museli veriť tomu, čo im nakukali ľudia ktorými sa obklopili.

        To by som Roosveltovi ani tak nevyčítal, že neprekúkol Stalina. On iste vedel svoje čo je Jozef zač, ale zase nevedel dosť na to aby si mohol urobiť komplexný obraz. Možno to bol z jeho strany pragmatizmus, možno naivita alebo to bolo nedostatkom informácií. A možno kombinácia. Ale hlavne určite nevedel aké to bude mať následky keď zo Stalina urobí takú celebritu
        Skrýt celý příspěvek

      • GlobeElement
        13:41 14.01.2021

        Roosevelt byl levicový politik a navíc stará generace. Pro něj byla satanem Británie se svým impériem.
        Státní dirigismus mu nevadil - jeho New Deal byl ve své podstatě americký ...
        Zobrazit celý příspěvek

        Roosevelt byl levicový politik a navíc stará generace. Pro něj byla satanem Británie se svým impériem.
        Státní dirigismus mu nevadil - jeho New Deal byl ve své podstatě americký pokus o socialismus. Nechal se slyšet, že Evropa bude muset strpět ruskou nadvládu a že se zaostalé Rusko okupací Evropy kultivuje.
        Skrýt celý příspěvek

        • Trener
          10:37 15.01.2021

          Ano, dobrá poznámka ve Vaší poslední větě...
          K Rooseveltovi by se možná dalo poznamenat: velcí muži velkých ...
          Zobrazit celý příspěvek

          Ano, dobrá poznámka ve Vaší poslední větě...
          K Rooseveltovi by se možná dalo poznamenat: velcí muži velkých národu, nebo zemí se občas cítí neomylně. Nebo nějací "páchají dobra", která tím nejsou viz. Chamberlain. V tomto případě už můžeme mluvit o kontroverzním vůdci. Samozřejmě s odstupem let je vše vidět lépe a je třeba na události jiný náhled.
          Skrýt celý příspěvek

      • Tesil
        18:18 14.01.2021

        Když dám Stalinovi co chce a sám nic nepožaduji výborně si rozumíme.
        Řekl Roosevelt,takže moc dobře věděl s kým jedná.
        To nevylučuje soulad v některých otázkách.

        Když dám Stalinovi co chce a sám nic nepožaduji výborně si rozumíme.
        Řekl Roosevelt,takže moc dobře věděl s kým jedná.
        To nevylučuje soulad v některých otázkách.