Jaké jsou zájmy mocností v syrské válce?

Zničený tank syrské armády (2012); větší foto; ilustrační foto / Christiaan Triebert, CC BY 2.0

Jen pár dní po tom, co Donald Trump avizoval stažení amerických vojsk ze Sýrie, přichází zcela opačná rétorika, naznačující vůli k útoku. Příznačné je, že se tak děje (opět) na základě doposud neprokázaných obvinění o použití chemie a charakteristický je i princip hledání záminky.

Může se tak dít ale i proto, že více zahraničních oponentů prezidenta Asada vyhodnotilo, že pro případnou intervenci je nejen dotvořeno zázemí, ale může to být také naposledy, co se taková příležitost „legitimně“ nabízí. Popis aktuálních pozic jednotlivých hlavních hráčů osvětlí víc:

 

 

Spojené státy

USA plní v syrském konfliktu poměrně nejasnou roli, kdy průběžně oscilují od plánů na masivní a aktivnější zapojení až k myšlenkám na úplné stažení vojsk. Předmětem zájmu Američanů může být v Sýrii cokoli – od ropy až po aplikaci demokracie západního střihu. Slabinou je jejich v zásadě chaotický postup a zmatené působení navenek, reflektující zřejmě vnitřní rozhádanost vyšších pater americké administrativy.

 

Poslední dobou se nicméně zdá, že se k většímu slovu dostává Trump a jestřábi kolem něj. Překlad ve vztahu k Blízkému Východu zní: špatné zprávy pro Írán. To by vysvětlovalo mnohé, v neposlední řadě i americkou snahu najít sebeobhájitelnější příčinu proč se začít vojensky plněji angažovat v Sýrii. USA přitom nejsou samy, kdo zemi vnímá jako předpolí íránských regionálních zájmů – ať již protiizraelských či ryze regionálně-hegemonistických.
 

Západní Evropa

Hlavní státy Evropské unie, které mají své více či méně přiznané zájmy v Sýrii a zároveň mají za sebou dějiny, jež je určitým způsobem provázaly s islámem, si v posledních letech prošly svou malou verzí společenského chaosu, určitou malou Sýrii roku 1982. Toto se odrazilo v mínění veřejnosti a přispělo k diskreditaci vládnoucích elit několika posledních let.

 

Zároveň se zdá, že pragmatičtěji myslící političtí oponenti takových elit se postupně začínají konsolidovat: starší politická generace (Merkelová, Mogheriniová apod.) je tak postupně zastiňována lidmi typu Emmanuel Macron, který se na Blízkém Východě prezentuje jako velmi aktivní hráč. Čile zde jedná se všemi od Saúdské Arábie až po Libanon , a vrací tak Francii do nejvyšší geopolitiky jako jasného zástupce (jinak zcela nečitelné a nevýrazné) Evropy pro danou oblast.

 

Stále víc se přitom mluví i o plánované (či dokonce již dlouhodobě tajně realizované) přítomnosti francouzských vojsk v Sýrii, velmi pravděpodobně coby doplnění (či dokonce nahrazení) oddílů amerických, doposud přítomných zejména ve východní části země (oblast al-Džazíra a kurdská „Rožava“). Má-li se tak skutečně stát, snaží se tím Francouzi možná navázat na „historický nárok“ (který ovšem zejména Syřané vlastním vlasteneckým odbojem od 20. – 30. let minulého století zásadně zpochybnili), hlavně se vypořádat s frustrací z let čerstvě minulých: „Jak to, že my, kdo jsme již cca 40 let druhým domovem hlavních syrských dezertérů a disidentů, jsme teď do Sýrie zcela ztratili přístup?!“ 

 

Že se kvůli tomu francouzští diplomaté i politici údajně velmi rádi otírají o své (s Damaškem „normálně“ komunikující) české kolegy (či Čechy na nejrůznějších bruselských pozicích obecně), má příčinu mimo jiné ve vlastnostech ryze „chevalierských“ – uražené hrdosti a žárlivosti.

 

Po letech, kdy na Blízkém východě aktivně působily jen nižší stupně (navíc nekonsolidované) západní síly – části armád a velvyslanectví jednotlivých států, která rozhodně nejednala jako sehraný orchestr – se tak zdá, že se Francie začíná chápat otěží. Naopak tradiční koloniální velmoc, Spojené království, v současné brexitové atmosféře působí spíš jen jako apendix, s nímž se počítá snad už skutečně „pouze“ vojensky.

 

Saúdská Arábie (KSA)

Tím, že si v  Louvru prohlédl obnaženou „Svobodu na barikádě“ od Delacroixe, jakoby princ Muhammad bin Salmán (MBS) symbolicky dokončil své ideologické obrození i vůči Evropě.

 

To kromě obchodních dohod přinese:
a) posílené páky na Írán (přičemž nejen silové, ale hlavně co do „soft-power“, jíž nově zatraktivněná KSA bude díky svému zásadnímu přerodu disponovat);
b) tolik potřebnou „morální“ legitimitu pro ospravedlnění jakéhokoli (budoucího) paktu Západu (a/i Izraele) s KSA.

 

Byl-li nukleární deal „Mogheriniové“ (a dalších zástupců) se Zarífem (za Írán) před několika lety považován za vrchol západních strategií vůči Teheránu, dokázal MBS symbolickým vyzněním kvalitativní proměny své země (tj. něčeho, co se „ještě včera“ zdálo nemožné) zastínit nejen tento deal, ale i jeho autory.

 

Dochází k tomu přitom v době, kdy:
a) Izrael si mnohé sympatizanty v Evropě získal díky (mediálně klasicky zjednodušenému, a tedy ne vždy přesně interpretovanému) ráznému přístupu k migrantům a/i muslimským menšinám;
b) Íránu výrazně neprospělo, že se – coby přiznaně „islámská“ země – s negativním vyzněním migračních námětů (s nimiž ovšem zas tolik do činění nemá) v určité zjednodušené zkratce prostě svezl.

 

Zde stojí možná za zmínku, že v přístupu k islámským radikálům a vůli po fungování státu či vlastního teritoria je tzv. „syrský režim“ v zásadě na stejné vlně jako četní (západní) odpůrci imigrační politiky, která svou vstřícností v Evropě v jeden moment téměř popřela svrchovanou moc zákona. Právě pro podobné nastavení, co do věcí správy státu i chápání občanských práv a povinností, jsou vládu v Damašku velmi dobře s to pochopit především země Visegrádu.

 

Bohužel, neshoda je tam právě ve dvou „detailech“ – pohledu na Izrael a na Írán. Toto vnáší do věci řadu bizarních a zdánlivě nelogických prvků, kdy stejný evropský politik může vykazovat slabost pro Izrael i pro syrskou vládu zároveň, zatímco další se – stejně paralelně – zastává jak Íránu (= šíité, kteří žijí přes tisíc let v pocitu, že jim sunnité ukřivdili a nadále křivdí), tak syrských uprchlíků (= sunnité, kteří ve své většině nesnášejí Írán).

 

Jedině americký prezident v tom, zdá se, má opět jasno: protože údajně byli chemicky eliminováni lidé (mimochodem ti samí muslimové, které ve své zemi svého času nechtěl ani vidět), avizuje div ne vyhlášení války státu, který má v lecčems velmi podobné postoje jako on sám. Bohužel tento stát je podporován Íránem, jenž je arcinepřítelem Saúdské Arábie (která svého času byla patronem těch samých muslimů, které k sobě Trump nechtěl pouštět), hlavně ale Izraele – a je tedy zřejmě zapotřebí ukázat mu co proto.


 

Turecko

Velké sny Ankary o pádu Baššára Asada a historickém zadostiučinění (tj. „sunnizaci“ Sýrie za patronace a významné asistence Turecka) se s průběhem syrského konfliktu v zásadě redukovaly na úpornou prevenci ohrožení ze strany Kurdů. Poměrně dobře fungující partnerství se Západem se za posledních několik let vlády Erdoğanovy vládnoucí strany AKP dostalo i kvůli jeho islamizujícímu panosmanství do určité slepé uličky.

Vynahrazeno bylo stále větším příklonem Turecka k Rusku. Takový příklon nejen popírá mnohasetleté pravidlo určitého „paktu“ Turecka se Západem proti Rusku, ale je pro Západ poměrně drastickou představou.

 

Přesto tu ale dost možná platí, že zvyk je železná košile – je totiž stále otázkou, ke které straně by se Turecko v případě jakékoli možné eskalace syrské situace nakonec přiklonilo. Marek Čejka sice uvádí, že existuje i jakási osa Turecko – Katar , kterou staví bezmála na roveň hlavní ose (šíité vs. sunnité), ovšem je podobnou otázkou, nakolik efektivní a životaschopná tato osa je. Podle mého názoru budou v nejbližší době turecké snahy maximálně napřeny (v rámci dalšího z hesel o košili – nyní té, která je bližší než kabát) do syrského Idlibu a jej obestupujícího syrsko-tureckého příhraničí.

 

Daná oblast je jednak stále víc ekonomicky, kulturně i silově manipulována směrem k Ankaře, jednak představuje jednu výsep, o nichž mohou Turci uvažovat jako bodech prevence scelení a případné další expanze kurdského elementu. Stejně tak se samozřejmě dívají na Afrín či Džarábulus, resp. daným prizmatem vnímají v zásadě celou oblast syrského severu.

 

Ekonomický vliv je přitom spíš jen vedlejším bonusem, a to i proto, že s sebou stejně ponese jedno podstatné negativum – nutnost vypořádat se nějakým způsobem z nepřeberným množstvím různorodých opozičníků včetně islamistů, kteří byli v průběhu posledních let do idlibské provincie převezeni a kteří zde jistě neplánují začít spořádaný rodinný život: buď se budou chtít vrátit do těch částí Sýrie, ze kterých přišli, nebo se naopak pokusí proniknout do Turecka, a to i s vidinou toho, že by se mohli dostat dál, například do Evropy. Tím ostatně může Turecko časem začít zase hrozit (zejména najde-li k tomu věrohodný spouštěcí důvod a vhodnou příležitost).


 

Libanon

Libanon syrským konfliktem dlouhodobě trpí a domácí politici to samozřejmě vidí. Zemi sužuje kritický pokles výkonnosti ekonomiky, úbytek investorů, obchodních i pracovních příležitostí. Nejasná je (či ještě donedávna byla) podpora ze strany Západu (tj. Francie), podobně jako ze strany tradičního sponzora libanonských sunnitů, KSA.

 

Oč víc tito sponzoři v posledních letech přerušili s Bejrútem kontakt, o to aktivnější v Libanonu byly mocnosti podporující Damašek – v první řadě (domácí) šíité (Hizballáh, a tedy i Írán). Ještě v roce 2017 se zdálo, že Íránem podporované frakce mají dobře nakročeno k tomu, aby i v Libanonu získaly hlavní slovo.

 

Letošek je naopak ve znamení výrazně reverzního trendu, který významně souvisí s již několikrát nepřímo zmíněným „znovuobrozením“ západně-saúdského establishmentu – zaštítěného částečně Trumpem, hlavně ale Macronem a MBS. Tomu odpovídá zcela nečekané vyztužení (sunnitského) libanonského premiéra Saada Harírího poté, co se ještě celkem nedávno zdál být na odpis; podobně i mlčení (křesťanského prezidenta) Míšála Awna i (šíitského předsedy parlamentu) Nabíha Birrího.

 

Jdeme-li po konkrétních příkladech, nacházíme i zde:
a) na jedné straně podmítnutí smlouvy o vojenské spolupráci, kterou Rusko nabízelo libanonské armádě (a která by z ní konečně vytvořila armádu schopnou účelné akce či obrany);
b) 
na straně druhé ovšem o překotný zájem o sponzorskou („žebrací“) akci „CEDRE“, jejímž cílem bylo nalít do vyprahlé libanonské ekonomiky několik (většinou původně evropských) miliard euro.

 

Tím zároveň libanonské mocenské elity vyslaly jasný vzkaz: Raději s armádou neschopnou efektivní obrany proti Izraeli, ale s finanční injekcí, která nám toto kompenzuje.  Zároveň – protože si místo „ruského klubu“ takovým tahem vybereme (selektivní) neutralitu (s jasným příklonem k Západu a KSA) –, budeme od toho samého Západu a KSA (kteří jsou teď vlastně s Izraelem skoro jedna ruka) snad vůči němu v bezpečí.

 

Na druhé straně je férové poznamenat, že mnozí z těch, kdo se vůči vojenskému dealu s Ruskem vymezili, jsou skutečně ryze prozápadně (a někdy možná i proizraelsky) naladění Libanonci, podobně jako se dá říci, že Rusko může pociťovat určité zadostiučinění z toho, že bude velmi pravděpodobně jednou z tří zemí, která bude u libanonských břehů těžit tamní ropu a plyn.

 

To ale nic nemění na tom, že na skutečně vlivovém a mocenském poli se role Ruska (a do značné míry i Íránu) v Libanonu nijak „fatálně“ nezafixovala – tedy alespoň ne natolik, aby se Libanon z potenciální proíránské bašty nemohl na poslední chvíli změnit na další z hradeb, které se kolem Sýrie postupně vrší.
 

Izrael

Tel Aviv vnímá Sýrii především jako:
a) buď jako zázemí případného útoku či tlaku šíitských jednotek a milic loajálních revolučním myšlenkám části íránského kléru;
b) nebo jako jedno z bitevních polí v případě střetu s nimi. Po vlastní ose je dlouhodobě připraven udělat cokoli, co by takovou variantu odvrátilo či aspoň oddálilo, po ose kooperační je ochoten spolupracovat s kýmkoli, kdo mu v tomto úsilí pomůže či je dokonce motivován podobnými zájmy.

 

Byl-li Trump velmi pravděpodobně již získán tělesem pro tuto činnost v USA nejpověřenějším (tj. AIPACem; Americko-izraelský výbor pro veřejné záležitosti), je dalším logickým krokem (přinejmenším obdobného významu) navázání strategických vazeb se (stejně) zainteresovanými státy regionu. I toto vysvětluje neustále oteplování vztahů Izraele s KSA, potažmo státy Zálivu, případně v českém tisku příliš nezmiňovanou dlouhodobou izraelskou vojenskou a materiální podporu islamistickým skupinám přítomným a operujícím na jihu Sýrie.
 

Írán

Má-li jeho vedení skutečně záměr dobýt Jeruzalém, začíná být s postupujícím časem stále víc staveno před nevyřčenou výzvu, aby se (už konečně) předvedlo. Neboť nepředvedení se znamená na Blízkém východě ztrátu tváře, počítá (i z tohoto důvodu) Izrael s tím, že Írán se předvést skutečně bude chtít.

Írán je nicméně dost pravděpodobně poněkud vyčerpán svým syrským angažmá, podobně jako v předsálí Izraele stále ještě jaksi pevně neuchycen – ať již se to projevuje neustálým handrkováním o své jméno a podporu Hizbulláhu v Libanonu, případně obdobně namáhavé a klopýtavě vydobyté (ne)úspěchy v Iráku.

 

O Húsíjích a Jemenu či případně trablích jeho souvěrců, sympatizantů (a nezřídka i samotných operativců Revolučních gard) v zemích Zálivu ani nemluvě. Obtížné jsou ale i dohady v rámci tria Rusko, Turecko a Írán – Teherán je zde navíc místy tak trochu jako páté kolo u vozu a íránští vyjednavači mívají občas pocit, že zbylí dva partneři jejich aspirace, vize a nároky neberou vždy s takovou měrou priority, jakou jí přisuzují právě oni sami.
 

Rusko

Moskva má kromě geostrategických zájmů v Sýrii rozjednáno velmi slušné průmyslové portfolio, zejména v energetice a petrochemii. V „paktu“ s Tureckem a Íránem je Rusko s přehledem hlavním moderátorem, podobně je tomu v Sýrii samotné – vše podstatné se děje buď s jeho souhlasem, anebo tak, že o tom Rusové vědí; vděk a respekt mocenských struktur je vůči nim značný.

 

V rozletu (zejména obchodním), který Ruská federace v celém regionu zažívá, se ale může schovávat i určité riziko: Moskva obecně dost spoléhá na země, které mu mohou (například pod tlakem Američanů) jím naplánované (hlavně vojenské) dealy poměrně snadno vypovědět (např. Egypt, Turecko, KSA; již uvedený Libanon – kde ovšem deal nepokročil za rámec výhledové smlouvy).

 

Rusko musí dál samozřejmě počítat i s tlaky z Izraele, pro jehož rozhodování je mimochodem stěžejní vědět i to, na kterou stranu by se Rusko v případě eskalace syrského konfliktu postavilo. Otázka je nicméně zodpovězena dopředu: pokud se stane cokoli, bude Rusko stát na straně Sýrie – podobně jako Írán. Zatímco v případě Íránců jde o životní boj a projekt, jde v případě Ruska o důležitosti nemenšího významu: udržení výhodné geostrategické polohy a masivní ekonomicko-vlivový postup v celé oblasti MENA (Střední východ a Severní Afrika).
 

Sýrie

Armádě se podařilo v posledních týdnech prakticky eliminovat základny rebelů na severovýchodním okraji Damašku a většinu z islamistických opozičníků přesídlit do okrajových části země, zejména do Idlibu nebo Džarábulusu (na severních cípech při hranici s Tureckem). Uvnitř Sýrie tak prakticky zůstává jediná kapsa rebelů, a to venkovská oblast zhruba mezi městem Rastan a severním okrajem Homsu. Jinak je většina rebelů dislokována na okrajích země – ať již na severním, či jižním (hlavně Dar´á).

 

Je přitom otázkou, jestli skutečně platí, že se jich Sýrie přesunem na okraj zbavila, nebo jestli spíš nedošlo k tomu, že právě na daných „okrajích“ příslušní jedinci jen ještě víc neposílí řady těch, kdo Sýrii svým způsobem tak trochu obléhají – na severu Turecko; na západě čerstvě Západ a Saúdské Arábii loajální Libanon; na jihu Jordánsko s americkými a britskými vojenskými základnami. Jde-li o situaci na východě, představuje jak Džazíra, tak Anbár v podstatě stále porózní kraj kombinující protichůdné tendence státní, kurdské, beduínské (většinou, ale ne nutně sunnitské) i Teheránu loajální šíitské – stejně jako americké, ruské, potažmo saúdské či irácké zájmy.
 

Euforie z eliminace bašty rebelů na severovýchodě od Damašku (Ghúta) tak netrvala dlouho. Přibližně do té doby, dokud protivníkům Damašku nedošlo, že s odchodem rebelů z dané oblasti ztrácejí jednu z posledních možností jak chytit centrální vládu tak říkajíc „na švestkách“ (a to i kdyby šlo o to tam ty švestky nainstalovat). Pokud by zlověstné Trumpovo vyhrožování skutečně přešlo do akce, která si následně vyžádá (nejpravděpodobněji vládní či ruskou) reakci, může situace rychle eskalovat.

 

Unavenost z války

Současná konfigurace je přitom taková, že komukoli už je skutečně v zásadě jedno, co kdy a jak bylo či kdo byl v právu a kdo ne – hlavní je, aby se „už všechno nějak vyřešilo“. Pokud bylo syrskému konfliktu (například za účelem přerušení íránského vlivu západním směrem) aspoň do určité míry „napomoženo“, plní se tak dost možná jeden z hlavních kýžených scénářů, které lze v takovém plánu předpokládat: a sice ten o nutnosti určité „neadresnosti“ cíle, resp. „anonymitě autorství“.

 

Jinými slovy: pokud mohl mít kdokoli zájem na tom rozpoutat v místě a čase rozkol, musel činit tak, aby nebyl identifikovatelný nejen viník, ale i konečný cíl – kterým by v takovém případě byl stejně Írán.

 

Zároveň nebylo možné konflikt vyvolat tak, aby měl Írán:
a) důvod obvinit kohokoli konkrétního;
b) aby se minimalizovala pravděpodobnost, že by Írán (či kdokoli jiný – nedej bože Rusko) přišel opřekot Sýrii na pomoc.


Postupný vývoj přinesl takovou míru provázaností, která nyní dává skutečně možnost tvrdit, že byla-li jedním z dílčích strategických cílů ztráta „autorství“ i „adresnosti“, pak se obojí spolehlivě podařilo. Konflikt tak dospěl do „luxusu“ nabízejícího možnost, že jakákoli strana do něj může vstoupit, aniž by to bylo považováno za agresi čistě proti Sýrii či naopak snahu eliminovat íránské antisionistické tendence apod.

O to se ovšem stává nebezpečnějším právě kvůli kterékoli chvíli, kdy se taková příležitost naskytne; o tom, když se nabídne „přirozeně“ (jako nyní při chemickém útoku v Ghútě), pak raději ani nemluvě.

 

Armádní noviny publikují článek v rámci mediální spolupráce s online zpravodajstvím Rebuildsyria.cz, provozovaným společností Dealtrade Group.
 

Ondřej Krátký: Absolvent orientalistiky a etnologie na ZČU v Plzni. Zakladatel a majitel obchodně-zprostředkovatelské a konzultační firmy Dealtrade Group . Od roku 2009 jako externí konzultant převážně českých a slovenských firem na Blízkém Východě. Autor monografie „ Blízkovýchodní internacionála: Milníky šíitské aktivizace ve 20. století “. Zakladatel serveru „ Rebuildsyria.cz “ – přispěvatel, redaktor, autor designu a fotograf. Autor řady novinových článků a specializovaných statí pro různá online média.

 

Nahlásit chybu v článku


Související články

Desítky mrtvých Rusů po útoku na pozice USA v Sýrii

Boje v syrské provincii Dajr az-Zaur v noci ze 7. na 8. února se podle ruských médií nestaly ...

Su-57 v Sýrii: Marketing nebo další fáze testování?

Minulý týden se k ruským leteckým silám v Sýrii přidalo několik stíhacích letounů páté generace ...

Ukrajinské systémy aktivní ochrany Zaslon-L pro turecké tanky v Sýrii

Turecko urychleně vybaví své tanky bojující v Sýrii aktivním systémem ochrany APS (Active Protection ...

Izrael odtajnil detaily útoku na syrský jaderný reaktor al-Kibar

V noci z 5. na 6. záři 2007 bylo při leteckém úderu zničeno syrské jaderné centrum al-Kibar. K útoku ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit příspěvky za posledních:
  • strikehawk
    20:24 11.04.2018

    Logik není objektivní.....jakýkoliv jeho názor ať už na politické události nebo vojenské záležitosti je zatížen propagandistickým nanosem a jeho problém je ze překračuje únosnou ...Zobrazit celý příspěvek

    Logik není objektivní.....jakýkoliv jeho názor ať už na politické události nebo vojenské záležitosti je zatížen propagandistickým nanosem a jeho problém je ze překračuje únosnou míru a je velmi průhledný takže ačkoliv rada jeho příspěvku je zajímavých svým tendencnim postojem se diskvalifikuje z rozumné diskuzeSkrýt celý příspěvek

  • PavolR
    20:14 11.04.2018

    Len taká otázka čisto vojenského charakteru do pléna: Je podľa vás správnou reakciou poopúšťať základne, z ktorých mnohé po celú dobu vojny držali ako zábezpeku udržania kontroly ...Zobrazit celý příspěvek

    Len taká otázka čisto vojenského charakteru do pléna: Je podľa vás správnou reakciou poopúšťať základne, z ktorých mnohé po celú dobu vojny držali ako zábezpeku udržania kontroly nad jednotlivými oblasťami a tak nejako nemožno počítať, že z nich v rýchlosti poodnášali všetky zbrane a muníciu?
    https://svet.sme.sk/c/20801560... Skrýt celý příspěvek

  • logik
    20:13 11.04.2018

    stepan: Jasně, s logikem se nemá cenu hádat, zpráva z 22. února jasně dokazuje, o čem se na RB OSN jednalo 10. dubna. Krásně ukazuješ, jak nějaká pravda je úplně jedno, ...Zobrazit celý příspěvek

    stepan: Jasně, s logikem se nemá cenu hádat, zpráva z 22. února jasně dokazuje, o čem se na RB OSN jednalo 10. dubna.

    Krásně ukazuješ, jak nějaká pravda je úplně jedno, podstatné je, jestli to je pro nebo protiruské....Skrýt celý příspěvek

  • logik
    20:12 11.04.2018

    fenri: Obávám se, že já jsem své tvrzení doložil přímo z webu UN. https://news.un.org/en/story/2... cituji: "The Council rejected a third text – also proposed by ...Zobrazit celý příspěvek

    fenri:
    Obávám se, že já jsem své tvrzení doložil přímo z webu UN.
    https://news.un.org/en/story/2...
    cituji:
    "The Council rejected a third text – also proposed by Russia - which concerned the work of the OPCW Fact-Finding Mission (FFM). "
    Ty jsi evidentně na ten odkaz ani nešel - a hned mne obviňuješ ze lži - na základě obskurních eurozpráv z 22. a lidovek a 24. února!!!!, který jaksi se asi nebude vztahovat na rezoluci týkající se vyšetření útoku ze 7. dubna a hlasování z 10. dubna, že????

    Tak a teď se Fenri ukáže, jestli jsi chlap a dokážeš se za to nařčení ze lži omluvit, nebo ne....

    Druhá moje údajná lež je také jen Tvoje neznalost: "ta nějaká speciální komise, která by teprve vznikla." není nic jiného, než prodloužení mandátu JIM
    https://en.wikipedia.org/wiki/...
    tedy společný podnik OSN a UN, který v Sýrii působil dva roky, než mu vypršel mandát, protože jeho další působení Rusko už počtvrté vetovalo.
    Tedy jen opakuješ Spencrové nepravdy, že má jít o nějakou novou komisi....Skrýt celý příspěvek

  • stepan
    20:05 11.04.2018

    edit: "fakta" v druhem odstavci maji byt mezi uvozovkami

    edit: "fakta" v druhem odstavci maji byt mezi uvozovkami

  • stepan
    19:59 11.04.2018

    S logikem se nema cenu hadat, matne vzpominam na diskusi o otrave Skripala, kde zarputile obhajoval ciste lzi a podkopaval fungovani pravniho statu a presumpce neviny. Ze Skripal ...Zobrazit celý příspěvek

    S logikem se nema cenu hadat, matne vzpominam na diskusi o otrave Skripala, kde zarputile obhajoval ciste lzi a podkopaval fungovani pravniho statu a presumpce neviny. Ze Skripal je fraska na vylhanych zakladech se v dnesnich dnech jiz vice mene potvrdilo. To bylo od logika a podobnych pseudodiskuteru reci, ze za to muze osobne Putin jako velitel OS, pritom ani samotna britska armada nedokaze urcit puvod Novicoku... Berlin, ackoli radeji prvni vyhosti diplomaty, tak pote zada dukazy... Mlada Skripalova je v poradku z nemocnice, navzdory kecum, ze bude ochrnuta do konce zivota, pritom byla zasazena latkou priblizne 8x horsi jako VX, ktery zpusobuje smrt skoro okamzite... Britske FM radeji maze zpravy z twitteru, aby si neudelalo jeste vetsi ostudu, nez doposud...

    Ted si predstavte, kdyby na podobne vylhanych faktech, bez jedineho smerodatneho dukazu, jenom na domenkach USA rozjeli valecnou masinerii a odpalili stovky raket smerem na Syrii, Rusove jich XY sestrelili a jeste opetovali palbu nazpet.

    Klidne at tento prispevek smaze admin jako OT, kazdopadne svuj ucel to splni, rypnout jsem si do techto pseudoodborniku musel...Skrýt celý příspěvek

  • fenri
    19:54 11.04.2018

    Ještě k Logikovu záměrnému lhaní: Logik: "Givitz: Co je na spencerové zajímavé? Její tendenční Rusku stranící názory jsou známé. To, že - tvrdí, že třetí rezoluce byla navržena ...Zobrazit celý příspěvek

    Ještě k Logikovu záměrnému lhaní:
    Logik:
    "Givitz: Co je na spencerové zajímavé? Její tendenční Rusku stranící názory jsou známé. To, že
    - tvrdí, že třetí rezoluce byla navržena Švédskem, ač byla navržena Ruskem
    https://news.un.org/en/story/2... "
    Lžeš Logiku. Spencerová trvdí, cituji:
    "Rada bezpečnosti OSN odmítla v noci na dnešek kompromisní rezoluci, kterou s podporou Ruska předložilo Švédsko a která požadovala vyšetření víkendového „chemického útoku“ v Dúmě u Damašku. "

    Což je pravda, protože tuto rezoluci skutečně předložilo Švédsko (a Kuvajt) a ne Rusko, jak lže Logik:
    http://zahranicni.eurozpravy.c...
    https://www.lidovky.cz/rada-be...

    Dál jsem to nečetl. Stačí mi, že Logik lže už v první větě.

    Další lhaní Logika:
    "asdf: A čemu by ten přístup na tu leteckou základnu v Sýrii byl? Co by tam tak podstatného mělo USA zjistit, že to je problém?"
    -jenže ta rezoluce, kterou odmítlo Rusko s OPCW neočítala. Do jejich základen měla lízt nějaká speciální komise, která by teprve vznikla. Už to samo o seb ěje směšné, protože místo aby tam v pondělí či úterý OPCW sbírala vzorky, jak navrhovalao Rusko, tak by se teď na týdny a měsíce začal řešit vznik nějaké komise. Za tu doby by veškeré případné důkazy zklikvidoval i gang oligofrenních Olachů.

    A další logikova lež:
    "Já tvrdím, že je legitimní, pokud existují potvrzené zprávy od OPCW, že Asad útočil chemickými zbraněmi..."
    lžete, žádné potvrzené zprávy o tom, že Asad útočil v Dúmě chemickými zbraněmi neexistují.Skrýt celý příspěvek

  • logik
    19:53 11.04.2018

    givitz: Já se ptal první: věříš tedy závěrům OPCW, nebo ne? :-)

    givitz: Já se ptal první: věříš tedy závěrům OPCW, nebo ne? :-)

  • logik
    19:52 11.04.2018

    Theo: - totéž, co jsem psal razielovi: diskreditační videa na bílé přilby jdou vyrobit za jedno odpoledne ve studiu, takže ty fakt nedokazují vůbec nic - podezření na Asada ...Zobrazit celý příspěvek

    Theo:

    - totéž, co jsem psal razielovi: diskreditační videa na bílé přilby jdou vyrobit za jedno odpoledne ve studiu, takže ty fakt nedokazují vůbec nic

    - podezření na Asada ohledně chemických zbraních (co se týče minulých případů) se ovšem nezakládá ani zdaleka na svědectví bílých přileb, ale především na misích OPCW, které přímo v Sýrii dělali jak výslechy svědků, tak rozbor vzorků a prokázali jak sarin, tak shazování chemikálií z helikoptéry

    A kupodivu kromě ruska z celé rady bezpečnosti s tím má problém jen Bolívie, kde režim pravdomluvností rozhodně také neoplývá. Takže pokud bys měl pravdu, pak je to v podstatě spiknutí celého světa vůči Rusku...Skrýt celý příspěvek

  • logik
    19:47 11.04.2018

    fenri: Proč překrucuješ, co říkám. Já tvrdím, že je legitimní, pokud existují potvrzené zprávy od OPCW, že Asad útočil chemickými zbraněmi, že OPCW, NIKOLI USA, dostane přístup ...Zobrazit celý příspěvek

    fenri:
    Proč překrucuješ, co říkám. Já tvrdím, že je legitimní, pokud existují potvrzené zprávy od OPCW, že Asad útočil chemickými zbraněmi, že OPCW, NIKOLI USA, dostane přístup do syrských vojenských základen.

    A že výmluva na to, že tam mají rusové základnu je mimo, protože i kdyby data z kontroly OPCW se dostali Rusům, tak v rozsahu kontroly pro potřeby zjištění chemických zbraní nemá OPCW šanci zjistit cokoli, co by USA pomohlo.Skrýt celý příspěvek

  • theo
    19:25 11.04.2018

    Pozrite si záznam z OSN a potom Logicky zdôvodňujte nezmysly. USA svojimi poslednými rezolúciami chceli vyšetrenie udalostí ale predom označujú vinníka a vyhradzujú si právo ...Zobrazit celý příspěvek

    Pozrite si záznam z OSN a potom Logicky zdôvodňujte nezmysly. USA svojimi
    poslednými rezolúciami chceli vyšetrenie udalostí ale predom označujú vinníka
    a vyhradzujú si právo zasiahnuť. Čože za nezmysel , chaos v Líbiy už bol a západ za nič nemôže . Kto ich vyzbrojil a kto asistoval pri dopadnutí Kadáfiho.
    Logicky prosím zdôvodnite , ako je možné , že tý istý pajáci z An-nusry majú
    na sebe raz AK a inokedy sú samaritáni s čistučkými bielymi prilbami.
    Zábery ako čistučký s novými prilbami pomáhajú zraneným máte plno.
    Netvrdím , že neumierajú deti a civili - je to veľmi smutné. Ale Saudsko - západná
    potemkinovská organizácia biele prilby ma nepresvedcí , ako aj SOHR, keď
    nejaký čurino 1ks v Londone súka zaručené správy z bojiska len naskok pár tisíc KM ďaleko . A pokiaľ si pametáte na fotky , -záchranárov s prilbičkami- ako
    s papierovým rúškom zachraňujú zasiahnutých sarinom , alebo odoberajú vzorky
    len tak bez riadnych ochranných prostriedkov , jednoducho je to organizácia plná
    supermanov, ktorý si dávajú sarin na raňajky a novicok na desiatu.
    A posledné videli ste tie fotky z anglicka , kde chlapy v oblekoch odoberajú vzorky
    a vedľa nich stojí policajt bez akejkoľvek ochrany , to značí , že aj GB majú
    svojich supermanov .
    Nerobia si s nás len majstri propagandy z oboch táborov dobrý deň.Skrýt celý příspěvek

  • fenri
    19:22 11.04.2018

    Jirosi: "Nemělo by pak pro Rusko smysl tu komisi povolit, a samo si vest paralelní vyšetřovaní a pak cely západní svět veřejně znemožnit? To by přece poškodily vlády západního ...Zobrazit celý příspěvek

    Jirosi: "Nemělo by pak pro Rusko smysl tu komisi povolit, a samo si vest paralelní vyšetřovaní a pak cely západní svět veřejně znemožnit? To by přece poškodily vlády západního světa před jejich občany. "
    -tak Rusko logicky nechce, aby kvůli údajnému útoku v jednom místě byla prošmejděna celá země. Myslím, že ta rezoluce USA byla schválně postavena tak, aby nebylo možné ji přijmout.
    Otázka zní, proč se tedy USA bojí průzkumu v Dúmě.Skrýt celý příspěvek

  • givicz
    19:16 11.04.2018

    logik a co když OPCW řekne, že se útok nestal ??? Dúma je zrovna území, které se dá velice lehce prověřit.. což se nedá například říci o území ovládaném islamisty v Idlibu, kde ...Zobrazit celý příspěvek

    logik a co když OPCW řekne, že se útok nestal ??? Dúma je zrovna území, které se dá velice lehce prověřit.. což se nedá například říci o území ovládaném islamisty v Idlibu, kde mělo dojít k útoku před rokem. Tam raději nikdo nestrčil ani nos.. v Dúmě mohou pracovníci OPCW pracovat relativně v pohodě (samozřejmě pod vojenskou ochranou)

    co se týče Ruských základen je tam elita Ruské armády a to včetně nových zbraní, které nejsou ještě zavedeny a v Sýrii se testují v reálném bojovém nasazení..Skrýt celý příspěvek

  • fenri
    19:12 11.04.2018

    Logik: přijde mi komická vaše argumentace tím, že by USA měly mít přístup na ruskou základnu, protože co by tam mělo USA zjistit. To už je parodie. USA bez jakéhokoliv mandátu ...Zobrazit celý příspěvek

    Logik: přijde mi komická vaše argumentace tím, že by USA měly mít přístup na ruskou základnu, protože co by tam mělo USA zjistit.

    To už je parodie. USA bez jakéhokoliv mandátu okupují části území Syrie a mají mít právo prohlížet a kontorlovat ruské základny? A co kdyby Rusové chtěli prosmejčit Okinawu? Pohoda? Co by tam jako podstatného měloi zjistit, že je to problém?Skrýt celý příspěvek

  • Jirosi
    18:56 11.04.2018

    asdf: Vzhledem k tomu, že na tu základu je omezený přístup. Tedy celkem vhodné místo pro manipulaci s "ZHN". Zrovna teď se na těch základnách nachází celkem dost Asadových sil. ...Zobrazit celý příspěvek

    asdf: Vzhledem k tomu, že na tu základu je omezený přístup. Tedy celkem vhodné místo pro manipulaci s "ZHN". Zrovna teď se na těch základnách nachází celkem dost Asadových sil. Takže pokud máte kontrolovat někoho, ale nemáte přístup do míst kde se vyskytuje. Je to trošku zbytečná práce nemyslíte?Skrýt celý příspěvek

Načítám diskuzi...

Stránka 10 z 14