Jaké jsou zájmy mocností v syrské válce?

Zničený tank syrské armády (2012); větší foto; ilustrační foto / Christiaan Triebert, CC BY 2.0

Jen pár dní po tom, co Donald Trump avizoval stažení amerických vojsk ze Sýrie, přichází zcela opačná rétorika, naznačující vůli k útoku. Příznačné je, že se tak děje (opět) na základě doposud neprokázaných obvinění o použití chemie a charakteristický je i princip hledání záminky.

Může se tak dít ale i proto, že více zahraničních oponentů prezidenta Asada vyhodnotilo, že pro případnou intervenci je nejen dotvořeno zázemí, ale může to být také naposledy, co se taková příležitost „legitimně“ nabízí. Popis aktuálních pozic jednotlivých hlavních hráčů osvětlí víc:

 

 

Spojené státy

USA plní v syrském konfliktu poměrně nejasnou roli, kdy průběžně oscilují od plánů na masivní a aktivnější zapojení až k myšlenkám na úplné stažení vojsk. Předmětem zájmu Američanů může být v Sýrii cokoli – od ropy až po aplikaci demokracie západního střihu. Slabinou je jejich v zásadě chaotický postup a zmatené působení navenek, reflektující zřejmě vnitřní rozhádanost vyšších pater americké administrativy.

 

Poslední dobou se nicméně zdá, že se k většímu slovu dostává Trump a jestřábi kolem něj. Překlad ve vztahu k Blízkému Východu zní: špatné zprávy pro Írán. To by vysvětlovalo mnohé, v neposlední řadě i americkou snahu najít sebeobhájitelnější příčinu proč se začít vojensky plněji angažovat v Sýrii. USA přitom nejsou samy, kdo zemi vnímá jako předpolí íránských regionálních zájmů – ať již protiizraelských či ryze regionálně-hegemonistických.
 

Západní Evropa

Hlavní státy Evropské unie, které mají své více či méně přiznané zájmy v Sýrii a zároveň mají za sebou dějiny, jež je určitým způsobem provázaly s islámem, si v posledních letech prošly svou malou verzí společenského chaosu, určitou malou Sýrii roku 1982. Toto se odrazilo v mínění veřejnosti a přispělo k diskreditaci vládnoucích elit několika posledních let.

 

Zároveň se zdá, že pragmatičtěji myslící političtí oponenti takových elit se postupně začínají konsolidovat: starší politická generace (Merkelová, Mogheriniová apod.) je tak postupně zastiňována lidmi typu Emmanuel Macron, který se na Blízkém Východě prezentuje jako velmi aktivní hráč. Čile zde jedná se všemi od Saúdské Arábie až po Libanon , a vrací tak Francii do nejvyšší geopolitiky jako jasného zástupce (jinak zcela nečitelné a nevýrazné) Evropy pro danou oblast.

 

Stále víc se přitom mluví i o plánované (či dokonce již dlouhodobě tajně realizované) přítomnosti francouzských vojsk v Sýrii, velmi pravděpodobně coby doplnění (či dokonce nahrazení) oddílů amerických, doposud přítomných zejména ve východní části země (oblast al-Džazíra a kurdská „Rožava“). Má-li se tak skutečně stát, snaží se tím Francouzi možná navázat na „historický nárok“ (který ovšem zejména Syřané vlastním vlasteneckým odbojem od 20. – 30. let minulého století zásadně zpochybnili), hlavně se vypořádat s frustrací z let čerstvě minulých: „Jak to, že my, kdo jsme již cca 40 let druhým domovem hlavních syrských dezertérů a disidentů, jsme teď do Sýrie zcela ztratili přístup?!“ 

 

Že se kvůli tomu francouzští diplomaté i politici údajně velmi rádi otírají o své (s Damaškem „normálně“ komunikující) české kolegy (či Čechy na nejrůznějších bruselských pozicích obecně), má příčinu mimo jiné ve vlastnostech ryze „chevalierských“ – uražené hrdosti a žárlivosti.

 

Po letech, kdy na Blízkém východě aktivně působily jen nižší stupně (navíc nekonsolidované) západní síly – části armád a velvyslanectví jednotlivých států, která rozhodně nejednala jako sehraný orchestr – se tak zdá, že se Francie začíná chápat otěží. Naopak tradiční koloniální velmoc, Spojené království, v současné brexitové atmosféře působí spíš jen jako apendix, s nímž se počítá snad už skutečně „pouze“ vojensky.

 

Saúdská Arábie (KSA)

Tím, že si v  Louvru prohlédl obnaženou „Svobodu na barikádě“ od Delacroixe, jakoby princ Muhammad bin Salmán (MBS) symbolicky dokončil své ideologické obrození i vůči Evropě.

 

To kromě obchodních dohod přinese:
a) posílené páky na Írán (přičemž nejen silové, ale hlavně co do „soft-power“, jíž nově zatraktivněná KSA bude díky svému zásadnímu přerodu disponovat);
b) tolik potřebnou „morální“ legitimitu pro ospravedlnění jakéhokoli (budoucího) paktu Západu (a/i Izraele) s KSA.

 

Byl-li nukleární deal „Mogheriniové“ (a dalších zástupců) se Zarífem (za Írán) před několika lety považován za vrchol západních strategií vůči Teheránu, dokázal MBS symbolickým vyzněním kvalitativní proměny své země (tj. něčeho, co se „ještě včera“ zdálo nemožné) zastínit nejen tento deal, ale i jeho autory.

 

Dochází k tomu přitom v době, kdy:
a) Izrael si mnohé sympatizanty v Evropě získal díky (mediálně klasicky zjednodušenému, a tedy ne vždy přesně interpretovanému) ráznému přístupu k migrantům a/i muslimským menšinám;
b) Íránu výrazně neprospělo, že se – coby přiznaně „islámská“ země – s negativním vyzněním migračních námětů (s nimiž ovšem zas tolik do činění nemá) v určité zjednodušené zkratce prostě svezl.

 

Zde stojí možná za zmínku, že v přístupu k islámským radikálům a vůli po fungování státu či vlastního teritoria je tzv. „syrský režim“ v zásadě na stejné vlně jako četní (západní) odpůrci imigrační politiky, která svou vstřícností v Evropě v jeden moment téměř popřela svrchovanou moc zákona. Právě pro podobné nastavení, co do věcí správy státu i chápání občanských práv a povinností, jsou vládu v Damašku velmi dobře s to pochopit především země Visegrádu.

 

Bohužel, neshoda je tam právě ve dvou „detailech“ – pohledu na Izrael a na Írán. Toto vnáší do věci řadu bizarních a zdánlivě nelogických prvků, kdy stejný evropský politik může vykazovat slabost pro Izrael i pro syrskou vládu zároveň, zatímco další se – stejně paralelně – zastává jak Íránu (= šíité, kteří žijí přes tisíc let v pocitu, že jim sunnité ukřivdili a nadále křivdí), tak syrských uprchlíků (= sunnité, kteří ve své většině nesnášejí Írán).

 

Jedině americký prezident v tom, zdá se, má opět jasno: protože údajně byli chemicky eliminováni lidé (mimochodem ti samí muslimové, které ve své zemi svého času nechtěl ani vidět), avizuje div ne vyhlášení války státu, který má v lecčems velmi podobné postoje jako on sám. Bohužel tento stát je podporován Íránem, jenž je arcinepřítelem Saúdské Arábie (která svého času byla patronem těch samých muslimů, které k sobě Trump nechtěl pouštět), hlavně ale Izraele – a je tedy zřejmě zapotřebí ukázat mu co proto.


 

Turecko

Velké sny Ankary o pádu Baššára Asada a historickém zadostiučinění (tj. „sunnizaci“ Sýrie za patronace a významné asistence Turecka) se s průběhem syrského konfliktu v zásadě redukovaly na úpornou prevenci ohrožení ze strany Kurdů. Poměrně dobře fungující partnerství se Západem se za posledních několik let vlády Erdoğanovy vládnoucí strany AKP dostalo i kvůli jeho islamizujícímu panosmanství do určité slepé uličky.

Vynahrazeno bylo stále větším příklonem Turecka k Rusku. Takový příklon nejen popírá mnohasetleté pravidlo určitého „paktu“ Turecka se Západem proti Rusku, ale je pro Západ poměrně drastickou představou.

 

Přesto tu ale dost možná platí, že zvyk je železná košile – je totiž stále otázkou, ke které straně by se Turecko v případě jakékoli možné eskalace syrské situace nakonec přiklonilo. Marek Čejka sice uvádí, že existuje i jakási osa Turecko – Katar , kterou staví bezmála na roveň hlavní ose (šíité vs. sunnité), ovšem je podobnou otázkou, nakolik efektivní a životaschopná tato osa je. Podle mého názoru budou v nejbližší době turecké snahy maximálně napřeny (v rámci dalšího z hesel o košili – nyní té, která je bližší než kabát) do syrského Idlibu a jej obestupujícího syrsko-tureckého příhraničí.

 

Daná oblast je jednak stále víc ekonomicky, kulturně i silově manipulována směrem k Ankaře, jednak představuje jednu výsep, o nichž mohou Turci uvažovat jako bodech prevence scelení a případné další expanze kurdského elementu. Stejně tak se samozřejmě dívají na Afrín či Džarábulus, resp. daným prizmatem vnímají v zásadě celou oblast syrského severu.

 

Ekonomický vliv je přitom spíš jen vedlejším bonusem, a to i proto, že s sebou stejně ponese jedno podstatné negativum – nutnost vypořádat se nějakým způsobem z nepřeberným množstvím různorodých opozičníků včetně islamistů, kteří byli v průběhu posledních let do idlibské provincie převezeni a kteří zde jistě neplánují začít spořádaný rodinný život: buď se budou chtít vrátit do těch částí Sýrie, ze kterých přišli, nebo se naopak pokusí proniknout do Turecka, a to i s vidinou toho, že by se mohli dostat dál, například do Evropy. Tím ostatně může Turecko časem začít zase hrozit (zejména najde-li k tomu věrohodný spouštěcí důvod a vhodnou příležitost).


 

Libanon

Libanon syrským konfliktem dlouhodobě trpí a domácí politici to samozřejmě vidí. Zemi sužuje kritický pokles výkonnosti ekonomiky, úbytek investorů, obchodních i pracovních příležitostí. Nejasná je (či ještě donedávna byla) podpora ze strany Západu (tj. Francie), podobně jako ze strany tradičního sponzora libanonských sunnitů, KSA.

 

Oč víc tito sponzoři v posledních letech přerušili s Bejrútem kontakt, o to aktivnější v Libanonu byly mocnosti podporující Damašek – v první řadě (domácí) šíité (Hizballáh, a tedy i Írán). Ještě v roce 2017 se zdálo, že Íránem podporované frakce mají dobře nakročeno k tomu, aby i v Libanonu získaly hlavní slovo.

 

Letošek je naopak ve znamení výrazně reverzního trendu, který významně souvisí s již několikrát nepřímo zmíněným „znovuobrozením“ západně-saúdského establishmentu – zaštítěného částečně Trumpem, hlavně ale Macronem a MBS. Tomu odpovídá zcela nečekané vyztužení (sunnitského) libanonského premiéra Saada Harírího poté, co se ještě celkem nedávno zdál být na odpis; podobně i mlčení (křesťanského prezidenta) Míšála Awna i (šíitského předsedy parlamentu) Nabíha Birrího.

 

Jdeme-li po konkrétních příkladech, nacházíme i zde:
a) na jedné straně podmítnutí smlouvy o vojenské spolupráci, kterou Rusko nabízelo libanonské armádě (a která by z ní konečně vytvořila armádu schopnou účelné akce či obrany);
b) 
na straně druhé ovšem o překotný zájem o sponzorskou („žebrací“) akci „CEDRE“, jejímž cílem bylo nalít do vyprahlé libanonské ekonomiky několik (většinou původně evropských) miliard euro.

 

Tím zároveň libanonské mocenské elity vyslaly jasný vzkaz: Raději s armádou neschopnou efektivní obrany proti Izraeli, ale s finanční injekcí, která nám toto kompenzuje.  Zároveň – protože si místo „ruského klubu“ takovým tahem vybereme (selektivní) neutralitu (s jasným příklonem k Západu a KSA) –, budeme od toho samého Západu a KSA (kteří jsou teď vlastně s Izraelem skoro jedna ruka) snad vůči němu v bezpečí.

 

Na druhé straně je férové poznamenat, že mnozí z těch, kdo se vůči vojenskému dealu s Ruskem vymezili, jsou skutečně ryze prozápadně (a někdy možná i proizraelsky) naladění Libanonci, podobně jako se dá říci, že Rusko může pociťovat určité zadostiučinění z toho, že bude velmi pravděpodobně jednou z tří zemí, která bude u libanonských břehů těžit tamní ropu a plyn.

 

To ale nic nemění na tom, že na skutečně vlivovém a mocenském poli se role Ruska (a do značné míry i Íránu) v Libanonu nijak „fatálně“ nezafixovala – tedy alespoň ne natolik, aby se Libanon z potenciální proíránské bašty nemohl na poslední chvíli změnit na další z hradeb, které se kolem Sýrie postupně vrší.
 

Izrael

Tel Aviv vnímá Sýrii především jako:
a) buď jako zázemí případného útoku či tlaku šíitských jednotek a milic loajálních revolučním myšlenkám části íránského kléru;
b) nebo jako jedno z bitevních polí v případě střetu s nimi. Po vlastní ose je dlouhodobě připraven udělat cokoli, co by takovou variantu odvrátilo či aspoň oddálilo, po ose kooperační je ochoten spolupracovat s kýmkoli, kdo mu v tomto úsilí pomůže či je dokonce motivován podobnými zájmy.

 

Byl-li Trump velmi pravděpodobně již získán tělesem pro tuto činnost v USA nejpověřenějším (tj. AIPACem; Americko-izraelský výbor pro veřejné záležitosti), je dalším logickým krokem (přinejmenším obdobného významu) navázání strategických vazeb se (stejně) zainteresovanými státy regionu. I toto vysvětluje neustále oteplování vztahů Izraele s KSA, potažmo státy Zálivu, případně v českém tisku příliš nezmiňovanou dlouhodobou izraelskou vojenskou a materiální podporu islamistickým skupinám přítomným a operujícím na jihu Sýrie.
 

Írán

Má-li jeho vedení skutečně záměr dobýt Jeruzalém, začíná být s postupujícím časem stále víc staveno před nevyřčenou výzvu, aby se (už konečně) předvedlo. Neboť nepředvedení se znamená na Blízkém východě ztrátu tváře, počítá (i z tohoto důvodu) Izrael s tím, že Írán se předvést skutečně bude chtít.

Írán je nicméně dost pravděpodobně poněkud vyčerpán svým syrským angažmá, podobně jako v předsálí Izraele stále ještě jaksi pevně neuchycen – ať již se to projevuje neustálým handrkováním o své jméno a podporu Hizbulláhu v Libanonu, případně obdobně namáhavé a klopýtavě vydobyté (ne)úspěchy v Iráku.

 

O Húsíjích a Jemenu či případně trablích jeho souvěrců, sympatizantů (a nezřídka i samotných operativců Revolučních gard) v zemích Zálivu ani nemluvě. Obtížné jsou ale i dohady v rámci tria Rusko, Turecko a Írán – Teherán je zde navíc místy tak trochu jako páté kolo u vozu a íránští vyjednavači mívají občas pocit, že zbylí dva partneři jejich aspirace, vize a nároky neberou vždy s takovou měrou priority, jakou jí přisuzují právě oni sami.
 

Rusko

Moskva má kromě geostrategických zájmů v Sýrii rozjednáno velmi slušné průmyslové portfolio, zejména v energetice a petrochemii. V „paktu“ s Tureckem a Íránem je Rusko s přehledem hlavním moderátorem, podobně je tomu v Sýrii samotné – vše podstatné se děje buď s jeho souhlasem, anebo tak, že o tom Rusové vědí; vděk a respekt mocenských struktur je vůči nim značný.

 

V rozletu (zejména obchodním), který Ruská federace v celém regionu zažívá, se ale může schovávat i určité riziko: Moskva obecně dost spoléhá na země, které mu mohou (například pod tlakem Američanů) jím naplánované (hlavně vojenské) dealy poměrně snadno vypovědět (např. Egypt, Turecko, KSA; již uvedený Libanon – kde ovšem deal nepokročil za rámec výhledové smlouvy).

 

Rusko musí dál samozřejmě počítat i s tlaky z Izraele, pro jehož rozhodování je mimochodem stěžejní vědět i to, na kterou stranu by se Rusko v případě eskalace syrského konfliktu postavilo. Otázka je nicméně zodpovězena dopředu: pokud se stane cokoli, bude Rusko stát na straně Sýrie – podobně jako Írán. Zatímco v případě Íránců jde o životní boj a projekt, jde v případě Ruska o důležitosti nemenšího významu: udržení výhodné geostrategické polohy a masivní ekonomicko-vlivový postup v celé oblasti MENA (Střední východ a Severní Afrika).
 

Sýrie

Armádě se podařilo v posledních týdnech prakticky eliminovat základny rebelů na severovýchodním okraji Damašku a většinu z islamistických opozičníků přesídlit do okrajových části země, zejména do Idlibu nebo Džarábulusu (na severních cípech při hranici s Tureckem). Uvnitř Sýrie tak prakticky zůstává jediná kapsa rebelů, a to venkovská oblast zhruba mezi městem Rastan a severním okrajem Homsu. Jinak je většina rebelů dislokována na okrajích země – ať již na severním, či jižním (hlavně Dar´á).

 

Je přitom otázkou, jestli skutečně platí, že se jich Sýrie přesunem na okraj zbavila, nebo jestli spíš nedošlo k tomu, že právě na daných „okrajích“ příslušní jedinci jen ještě víc neposílí řady těch, kdo Sýrii svým způsobem tak trochu obléhají – na severu Turecko; na západě čerstvě Západ a Saúdské Arábii loajální Libanon; na jihu Jordánsko s americkými a britskými vojenskými základnami. Jde-li o situaci na východě, představuje jak Džazíra, tak Anbár v podstatě stále porózní kraj kombinující protichůdné tendence státní, kurdské, beduínské (většinou, ale ne nutně sunnitské) i Teheránu loajální šíitské – stejně jako americké, ruské, potažmo saúdské či irácké zájmy.
 

Euforie z eliminace bašty rebelů na severovýchodě od Damašku (Ghúta) tak netrvala dlouho. Přibližně do té doby, dokud protivníkům Damašku nedošlo, že s odchodem rebelů z dané oblasti ztrácejí jednu z posledních možností jak chytit centrální vládu tak říkajíc „na švestkách“ (a to i kdyby šlo o to tam ty švestky nainstalovat). Pokud by zlověstné Trumpovo vyhrožování skutečně přešlo do akce, která si následně vyžádá (nejpravděpodobněji vládní či ruskou) reakci, může situace rychle eskalovat.

 

Unavenost z války

Současná konfigurace je přitom taková, že komukoli už je skutečně v zásadě jedno, co kdy a jak bylo či kdo byl v právu a kdo ne – hlavní je, aby se „už všechno nějak vyřešilo“. Pokud bylo syrskému konfliktu (například za účelem přerušení íránského vlivu západním směrem) aspoň do určité míry „napomoženo“, plní se tak dost možná jeden z hlavních kýžených scénářů, které lze v takovém plánu předpokládat: a sice ten o nutnosti určité „neadresnosti“ cíle, resp. „anonymitě autorství“.

 

Jinými slovy: pokud mohl mít kdokoli zájem na tom rozpoutat v místě a čase rozkol, musel činit tak, aby nebyl identifikovatelný nejen viník, ale i konečný cíl – kterým by v takovém případě byl stejně Írán.

 

Zároveň nebylo možné konflikt vyvolat tak, aby měl Írán:
a) důvod obvinit kohokoli konkrétního;
b) aby se minimalizovala pravděpodobnost, že by Írán (či kdokoli jiný – nedej bože Rusko) přišel opřekot Sýrii na pomoc.


Postupný vývoj přinesl takovou míru provázaností, která nyní dává skutečně možnost tvrdit, že byla-li jedním z dílčích strategických cílů ztráta „autorství“ i „adresnosti“, pak se obojí spolehlivě podařilo. Konflikt tak dospěl do „luxusu“ nabízejícího možnost, že jakákoli strana do něj může vstoupit, aniž by to bylo považováno za agresi čistě proti Sýrii či naopak snahu eliminovat íránské antisionistické tendence apod.

O to se ovšem stává nebezpečnějším právě kvůli kterékoli chvíli, kdy se taková příležitost naskytne; o tom, když se nabídne „přirozeně“ (jako nyní při chemickém útoku v Ghútě), pak raději ani nemluvě.

 

Armádní noviny publikují článek v rámci mediální spolupráce s online zpravodajstvím Rebuildsyria.cz, provozovaným společností Dealtrade Group.
 

Ondřej Krátký: Absolvent orientalistiky a etnologie na ZČU v Plzni. Zakladatel a majitel obchodně-zprostředkovatelské a konzultační firmy Dealtrade Group . Od roku 2009 jako externí konzultant převážně českých a slovenských firem na Blízkém Východě. Autor monografie „ Blízkovýchodní internacionála: Milníky šíitské aktivizace ve 20. století “. Zakladatel serveru „ Rebuildsyria.cz “ – přispěvatel, redaktor, autor designu a fotograf. Autor řady novinových článků a specializovaných statí pro různá online média.

 

Nahlásit chybu v článku


Související články

Desítky mrtvých Rusů po útoku na pozice USA v Sýrii

Boje v syrské provincii Dajr az-Zaur v noci ze 7. na 8. února se podle ruských médií nestaly ...

Su-57 v Sýrii: Marketing nebo další fáze testování?

Minulý týden se k ruským leteckým silám v Sýrii přidalo několik stíhacích letounů páté generace ...

Ukrajinské systémy aktivní ochrany Zaslon-L pro turecké tanky v Sýrii

Turecko urychleně vybaví své tanky bojující v Sýrii aktivním systémem ochrany APS (Active Protection ...

Izrael odtajnil detaily útoku na syrský jaderný reaktor al-Kibar

V noci z 5. na 6. záři 2007 bylo při leteckém úderu zničeno syrské jaderné centrum al-Kibar. K útoku ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit příspěvky za posledních:
  • givicz
    23:10 12.04.2018

    Jestli se nepletu tak Rusko má oficiálně potvrzeno, že vlastní 0 chemických zbraní ... USA mají oficiálně 3000 tun chemických zbraní... co se týče Novičoku tak ten i dnes není ...Zobrazit celý příspěvek

    Jestli se nepletu tak Rusko má oficiálně potvrzeno, že vlastní 0 chemických zbraní ... USA mají oficiálně 3000 tun chemických zbraní...

    co se týče Novičoku tak ten i dnes není na seznamu zakázaných látek mezinárodní Organizace pro kontrolu zákazu chemických zbraní.

    Aby OPCW nebo Britové v Porton Downu zjistili, že se jedná o Novičok tak musí vlastnit srovnávací materiál ne ???

    Jinak je ti známo, že v Porton Downu Britové plynovali své občany ,???Skrýt celý příspěvek

  • logik
    22:45 12.04.2018

    givitz: Protože Rusko lhalo. V době, kdy přistoupilo k úmluvě ochemických zbraních (CWC), tak mělo za povinnost deklarovat všechny bojové látky, co vlastnilo. Novichok splňuje ...Zobrazit celý příspěvek

    givitz: Protože Rusko lhalo. V době, kdy přistoupilo k úmluvě ochemických zbraních (CWC), tak mělo za povinnost deklarovat všechny bojové látky, co vlastnilo. Novichok splňuje definici dle konvence a v Té době prokazatelně (viz svědectví ruských chemiků) běžel program na vývoj a zdokonalení výroby Novichoku, takže ten mělo dle té CWC hlásit OPCW. To Rusko neudělalo.

    Novichok proto nebyl (alespoň oficiálně) OPCW znám a tedy se nedostal na seznam striktně zakázaných látek (Schedule 1) ani do seznamu látek kontrolovaných OPCW. Tedy Rusko papírově splnilo své závazky vůči OPCW - asi opravdu zničilo všechny deklarované látky. Ale to jen proto, že OPCW nevědělo, že Rusko porušuje CWC. OPCW může kontrolovat to, co ví. Nikoli to, co neví.

    Prostě Rusko porušilo CWC a i přes to, že celý smysl CWC byl kontrolovat, kdo a jak vyrábí chemické zbraně, je potají vyvíjelo. A teď Olivav chce - aby na toto defakto podrazácky získané know-how jak vraždit lidi, někdo bral ohled....Skrýt celý příspěvek

  • givicz
    22:34 12.04.2018

    logik napsal "O jakém know-how se tady bavíme? O know-how jak hromadně zabíjet lidi tak drastickým způsobem, že se civilizované země dohodli, že takto se zabíjet prostě nebudou.A ...Zobrazit celý příspěvek

    logik napsal "O jakém know-how se tady bavíme? O know-how jak hromadně zabíjet lidi tak drastickým způsobem, že se civilizované země dohodli, že takto se zabíjet prostě nebudou.A tuto dohodu Rusko porušilo a získávalo navrzdory té dohodoě nelegálně smrtící látku."

    počkej já mám za to, že Rusko všechny své chemické zbraně zlikvidoval za asistence OPCW a že to mají i černé na bílém... ??Skrýt celý příspěvek

  • logik
    21:38 12.04.2018

    Olivav: průchozí je - např. jde dát potřebná data třetí nezávislé straně (OPCW), jde předat částečný postup, jdou předat vzorky Ruského novichoku, který bude mít jiné markery. ...Zobrazit celý příspěvek

    Olivav: průchozí je - např. jde dát potřebná data třetí nezávislé straně (OPCW), jde předat částečný postup, jdou předat vzorky Ruského novichoku, který bude mít jiné markery. Kdyby ten Novichok nebyl z Ruska, je X způsobů, jak by to mohlo Rusko dokázat.

    A vůbec Tvůj způsob uvažování je pokřivený: O jakém know-how se tady bavíme? O know-how jak hromadně zabíjet lidi tak drastickým způsobem, že se civilizované země dohodli, že takto se zabíjet prostě nebudou.A tuto dohodu Rusko porušilo a získávalo navrzdory té dohodoě nelegálně smrtící látku. To jako chceš po civilizovaném světě, aby zachování takového know-how toleroval??
    Kdyby rusko neporušovalo CWC, tak by se do problémů nedostalo. Tak fakt nevím, proč by na to ruské know-how měli být brány nějaké velké ohledy. Podle CWC mají být místa pro výrobu CW otevřená a k dispozici inspekcím. Ty tady vlastně voláš po zrušení této konvence: tvrdíš, že Rusko má právo vyvýjet chemické zbraně potají a nikomu do toho nic není.....

    ===

    Jo, přesně to jsem čekal, jestli se otočíš na tom cheap production, nebo ne. Nu, přecenil jsem Tě... :-)
    (Btw. kdyby ses zamyslel, tak ono to ani není ve sporu - jedna věc je vyvinout postup výroby a mít dostatečné prostředky, know how atd... na to bojovou látku vyrábět. To, že některá látka je drahá na syntézu neznamená, že syntetizovat ji pak hromadně už není takový problém - Sarin také nevyrobí jen tak každý - ale není tak drahé ho vyrábět ve velkém.... )
    To je ovšem trochu irelevantní, podstata mého odkazu byla Ti dokázat, že se spojením "military-grade" rozhodně NEMYSLÍ čistota látky. Je otázka, co se tím vlastně myslí přesně - osobně bych to definoval jako dostatečně "efektivní" plyn - nicméně prostě to není čistota. I sarin s mnoha příměsema je furt military grade nerve agent.

    Ovšem nic jiného, co by se v tom vyjádření Aitkenheada mohlo týkat čistoty látky není. Tedy evidentně Aitkenhead o čistotě látky nemluvil a tedy podle něj je těžké Novichok vyrobit i "špinavý".

    ===

    štěpán: Jo, tu znám. bohužel nemluví úplně pravdu - např. dohodu o odsunu uzavřel Asad s některými skupinami až po tom útoku plynem. Stejně tak nemá pravdu, že veškeré důkazy jsou pouze od záchranářů napojených na džihádisty: Jednak už jen samotný názor, že všichni záchranáři jsou napojení na dřihádisty, je tendenční. Zadruhé existují důkazy od civilistů - takže paní nemá zcela evidentně pravdu, zatřetí Francouzi se nechali slyšet, že jejich tajné služby získali i vzorek z místa.

    Ne, že by ty všechny důkazy nemohli být také zfalšované - ale takto jednoznačné a jistě prohlášené tvrzení paní Klicperové jsou více zbožným přáním, než realitou. Navíc v podstatě zcela pomíjí takovou "trivialitu", že zpravidla tajné služby vědí více, než co se dostane ven...

    Další nepravda, kterou ta paní šíří je to, že jakýkoli útok ze strany spojenců by spustil migrační vlnu. Jakou migrační vlnu spustilo minulé "klepnutí přes prsty"?

    Takže je to typické "svůj názor vydávám za realitu" a "vidím co chci vidět".Skrýt celý příspěvek

  • Olivav
    20:25 12.04.2018

    Logiku, a já ti zopakuji, že předávání výrobního postupu je neprůchozí: 1. know how 2. problém stím kdo a k čemu použije tyto data - obě strany mají možnost jak to ...Zobrazit celý příspěvek

    Logiku,

    a já ti zopakuji, že předávání výrobního postupu je neprůchozí:

    1. know how
    2. problém stím kdo a k čemu použije tyto data - obě strany mají možnost jak to zneužít

    Takže na sebe budou jen štěkat.

    Jo a o tom jaká látka nikde nepadlo ani slovo v té OPCW zprávě. Dával jsem tu odkaz. Je to totiž tajné. Jen sdělili, že se shodli s identifikací britů a to i v tom, že látka byla čistá.

    Jinak sorry umíš číst?

    ten link co jsi postnul je pecka ;-)

    To be a military-grade cholinergic or anticholinergic agent, one should possess an extremely low dose to kill a person, a matter of a few units of milligrams, a cheap or simple production, be persistent, or decompose rapidly after its action into imperceptible agents.

    - a cheap or simple production!!!!!!!!!!!!!

    A nerve gas is any agent gaseous agent that attacks the nervous system. There are plenty of “civilian” nerve gas. I purchase a can recently. Most quick acting insecticide sprays are nerve agents. “Military grade” nerve agents are simply pesticides on steroids.

    - “Military grade” nerve agents are simply pesticides on steroids!!!!!!!!!!!!!!!

    Fakt sorry jako takže opět tvrdím, že to je pro mě dosti jasné potvrzení toho co říkám ;-)

    State production je o té čistotě. Klidně tu postuj dál, ale mám pravdu.Skrýt celý příspěvek

  • logik
    19:13 12.04.2018

    olivav: Aitkenhead řekl přesně: “It’s a military-grade nerve agent, which requires extremely sophisticated methods in order to create – something that’s probably only within the ...Zobrazit celý příspěvek

    olivav:
    Aitkenhead řekl přesně:
    “It’s a military-grade nerve agent, which requires extremely sophisticated methods in order to create – something that’s probably only within the capabilities of a state actor.”
    Tedy, že je to ten samotnej agent vyžaduje sofistikované metody na výrobu. Nepodmiňuje tu složitost výroby čistotou výsledné látky. Military-grade nemluví o čistotě, ale o "dostatečné lethálitě" (viz např.
    https://www.quora.com/What-is-...
    Takže prostě Aitkenhead říká něco jiného, než Ty, tvrdí, že kuchyňská výroba tohoto jedu možná není.

    Nicméně protože již víme, že použitej Novichok byl čistej - to potvrdilo už i OPCW - tak se to stává akademickou otázkou: buďto tedy to je dlouho připravovanej fejk Velké Británie, USA (anebo našima chemikama, ty by to mít dost času také zvládli...) anebo ten Novichok fakt pochází z Ruska.

    Takže je vidět, že ta data, která by mohla identifikovat, zdali to je nebo není Ruský Novichok, po Rusku požadovali naprosto oprávněně....Skrýt celý příspěvek

  • Olivav
    18:48 12.04.2018

    Dovolím si ještě dvě poznámky: 1. použití i blbého Sava plus nějakých insekticidů apod v koktejlu proti civilistům je hnus a i za tohle ne jen za sarin by měly padat hlavy takže ...Zobrazit celý příspěvek

    Dovolím si ještě dvě poznámky:

    1. použití i blbého Sava plus nějakých insekticidů apod v koktejlu proti civilistům je hnus a i za tohle ne jen za sarin by měly padat hlavy takže s tou formulací (volně): use of any toxic chemical against civilians.... plně souhlasím

    - Civilisti jsou tam vyčerpaní tedy fyzicky na hraně a takovým lidem stačí málo k tomu aby je něco zabilo
    - Dobrý příklad je Španělská chřipka, která by nemusle mít 1918 tolik obětí, kdyby to nebylo po 1.sv. válce

    2. ty šaškárny a hrozby docela pomáhají všem co prodávají ropu (alespoň krátkodobě)Skrýt celý příspěvek

  • Olivav
    18:41 12.04.2018

    Vidím tam snad jen rozdíl v tom, kde mají mít přístup a mírný pocit rozdílu v tom jak definují použité látky. Další rozdíl je asi v tom jak na výsledek naváže aplikace rezoluco o ...Zobrazit celý příspěvek

    Vidím tam snad jen rozdíl v tom, kde mají mít přístup a mírný pocit rozdílu v tom jak definují použité látky. Další rozdíl je asi v tom jak na výsledek naváže aplikace rezoluco o chemickém odzbrojení.

    Nakonec musím dát Logikovi za pravdu, že v tom draftu RF není nic o vyšetřování takže by šlo jen o fact finding mission, což je "méně" než v tom US draftu. Dík za link.Skrýt celý příspěvek

  • Olivav
    18:28 12.04.2018

    Logiku, sakra chlape.My nejsme v rozporu. Ještě jednou. Vyrobit to, že tam toho bude nula nula prdlačky a bude to minimálně použitelné pujde i v garáži. Vyrobit tu látku v ...Zobrazit celý příspěvek

    Logiku,

    sakra chlape.My nejsme v rozporu. Ještě jednou. Vyrobit to, že tam toho bude nula nula prdlačky a bude to minimálně použitelné pujde i v garáži. Vyrobit tu látku v takové kvalitě jako ji detekovali v Salisbury je možné jen v perfektně vybavené laboratoři.

    Nejde o to jak těžké je to vyrobit. To nebude až tako problematické, ale co tvrdí i ti z Port Down je, že v kvalitě tedy jako chemické individuum bez příměsí izomerů atd.. to už v garáži či kuchyni nejde a ani v obyč laborce to bude problém. To chce mít vychytaný postup a vybavení - co to znamená - tzv. státní výroba.

    Kvalita toho co našli je pro ně zarážející.

    Já budu i nadále tvrdit, že v prd kvalitě to lze vyrobit i mimo tyhle instituce.

    Díky za tu Ruskou verzi draftu hned na ni kouknu. Jdu tam hledat tu definici těch látek co se tam mají hledat.

    Myslím, že kdybych měl mluvit s trěmi chemiky osobně, tak se plně shodneme. Z tohoto důvodu nemám rád internetové diskuze. Někdy mám problém s tím, že psaným slovem se nevyjádřím asi tak aby bylo zřejmé o co mi jde.Skrýt celý příspěvek

  • logik
    17:15 12.04.2018

    avatar logik Datum: 12.04.2018 Čas: 17:14 " Na úrovni státu s vyspělou organickou syntézou to problém není. Naši organici by to troufám si tvrdit zvládli. " To už je ovšem ...Zobrazit celý příspěvek

    avatar
    logik Datum: 12.04.2018 Čas: 17:14

    " Na úrovni státu s vyspělou organickou syntézou to problém není. Naši organici by to troufám si tvrdit zvládli. "
    To už je ovšem trochu jiné tvrzení, než Tvoje původní, že to zvládne každý organický chemik, proti kterému jsem se tenkrát ohrazoval a za což jsi se ze mne snažil udělat totální ho blba, kterej mluví o čem nerozumí. To, že naši chemici by to zvládli jsem nikdy nerozporoval. Možná se neshodneme za jak dlouho a s jakými náklady - ale je to prostě úplně jiné tvrzení, než že to vyrobí každý trochu dobrý organik, jak jsi předtím tvrdil.

    K "o o limitu detekce píší tí pánové z Brna v tom článku z ChemListu ne ja. "
    a kdo psal?
    "a taky si přečti, že pokud se to udelá dobře, tak nelze látku detekovat neboť současné metody na to nemají citlivost a pouze "
    Jak to bylo relevantní k probíranému tématu, tedy k tomu, jak je snadné Novichok VYROBIT?

    Jinak oceňuju, že jsi se dokázal omluvit za tu dezinformaci o viníkovi. Na co bych ale poukázal je to, že jsi tenkrát za to dostal od tří lidí plus. Dokážou se omluvit i Ti další, kteří se také nechali Rusama obelhat?

    Jinak Tvoje teorie o Savu je v příkrém rozporu se zjištěními OPCW, alespoň co se týče předchozích incidentů.

    PS: Už je tam i ten ruskej draft, ale nevím kterej to je. Tipoval bych, že spíše ta pozdější. Ale teda pracujou dost pomalu :-), ještě včera to tam nebylo
    http://www.un.org/en/ga/search...
    Z něho myslím je dosti vidět, proč ho "západ" nechtěl schválit. Defakto nic neřeší, jen požaduje dodržení toho, co stejně už plyne z konvence o chemických zbraních. Která platila i předtím a neměla žádný efekt.....Skrýt celý příspěvek

  • givicz
    16:42 12.04.2018

    doprdele vysvětlí mi někdo proč ještě OPCW není ve východní Ghútě v části Dúma... militarymaps hlasí, že celá Dúma je pod kontrolou vlády... Zde např. na videu je vidět jak ...Zobrazit celý příspěvek

    doprdele vysvětlí mi někdo proč ještě OPCW není ve východní Ghútě v části Dúma... militarymaps hlasí, že celá Dúma je pod kontrolou vlády...

    Zde např. na videu je vidět jak oslavují lidé v Dúmě se Syrskými vlajkami, kdy je tam vidět i silná přítomnost Ruské vojenské policie..

    https://www.youtube.com/watch?... Skrýt celý příspěvek

  • Marthy
    15:51 12.04.2018

    Nevěřím že by Asad,nebo jeho loajální velitelé dali rozkaz k chemickému útoku na civilisty...připouštím ale že v minulosti,než Sýrii přišel na pomoc Rus a Íránec a Asadova armáda ...Zobrazit celý příspěvek

    Nevěřím že by Asad,nebo jeho loajální velitelé dali rozkaz k chemickému útoku na civilisty...připouštím ale že v minulosti,než Sýrii přišel na pomoc Rus a Íránec a Asadova armáda na tom byla nedobře jej ze zoufalství použít mohl.Ale teď,když se k němu začalo obracet štěstí?Určitě ne...
    Jsou jednodušší způsoby jak riskovat porážku a vlastní život.Například-Sýrie byla mnohokrát napadena Izraelem,a Syřané-vládní vojska se jen brání,a přitom mají taky nějaké kapacity aby úder Izraeli vrátily.Nicméně nikdy to neudělali,celou dobu se chovali zdrženlivě,pragmaticky.Proč by se tedy v tomto případě (údajný chem.útok)choval jinak a riskoval by vše čeho dosud on sám (Asad) a jeho armáda dosáhli?Tohle přeci nedává smysl.Skrýt celý příspěvek

  • Olivav
    15:14 12.04.2018

    Jo logiku a co je podle tebe obtížná syntéza a pro koho. Na úrovni státu s vyspělou organickou syntézou to problém není. Naši organici by to troufám si tvrdit zvládli. Nepotřebuješ ...Zobrazit celý příspěvek

    Jo logiku a co je podle tebe obtížná syntéza a pro koho. Na úrovni státu s vyspělou organickou syntézou to problém není. Naši organici by to troufám si tvrdit zvládli. Nepotřebuješ k tomu Putinův pot to fakt ne.

    Pro teroristy je to problém, pokud nemají vybavení a chemika co umí tento typ syntézy. Ten by tam pak neměl tu látku čistou a v půdě a krvi by asi našli nějaký izomer, což by svědčilo o "nedokonalé" syntéze. To je důvod proč mluví o syntéze na úrovni státu. Tuhle kvalitu neuděláš v kuchyni. Je rozdíl vyrobit látku zašpiněnou kde čím a vyrobit čistý produkt. O tom to je. A prosím ušetři mě svých pseudochemickým nesmyslů. Děkuji.

    Prostě do chemie se nepleť nerozumíš tomu.Skrýt celý příspěvek

  • Olivav
    15:10 12.04.2018

    Logiku, a Novichok A234 není opravdu asi nic, co by nešlo v laborce vyrobit. Musíš mít vybavení a znát reakce. Ty nejsou neznámé viz. ChemListy Proč by RF dávala postupy VB? ...Zobrazit celý příspěvek

    Logiku,

    a Novichok A234 není opravdu asi nic, co by nešlo v laborce vyrobit. Musíš mít vybavení a znát reakce. Ty nejsou neznámé viz. ChemListy

    Proč by RF dávala postupy VB? Je to 1. jejich Know How 2. Dala by VB možnost i falšně RF obvinit.

    O tom jsem taky mluvil, že politicky je sdílení těchto dat neprůchozí. Kdyby VB řekla, že chemické pozadí zná, tak by přiznala, že tu látku vlastní atd...

    Nepodsouvej tu nějaké svoje výmysly.Skrýt celý příspěvek

Načítám diskuzi...

Stránka 2 z 14