Jaké jsou zájmy mocností v syrské válce?

Zničený tank syrské armády (2012); větší foto; ilustrační foto / Christiaan Triebert, CC BY 2.0

Jen pár dní po tom, co Donald Trump avizoval stažení amerických vojsk ze Sýrie, přichází zcela opačná rétorika, naznačující vůli k útoku. Příznačné je, že se tak děje (opět) na základě doposud neprokázaných obvinění o použití chemie a charakteristický je i princip hledání záminky.

Může se tak dít ale i proto, že více zahraničních oponentů prezidenta Asada vyhodnotilo, že pro případnou intervenci je nejen dotvořeno zázemí, ale může to být také naposledy, co se taková příležitost „legitimně“ nabízí. Popis aktuálních pozic jednotlivých hlavních hráčů osvětlí víc:

 

 

Spojené státy

USA plní v syrském konfliktu poměrně nejasnou roli, kdy průběžně oscilují od plánů na masivní a aktivnější zapojení až k myšlenkám na úplné stažení vojsk. Předmětem zájmu Američanů může být v Sýrii cokoli – od ropy až po aplikaci demokracie západního střihu. Slabinou je jejich v zásadě chaotický postup a zmatené působení navenek, reflektující zřejmě vnitřní rozhádanost vyšších pater americké administrativy.

 

Poslední dobou se nicméně zdá, že se k většímu slovu dostává Trump a jestřábi kolem něj. Překlad ve vztahu k Blízkému Východu zní: špatné zprávy pro Írán. To by vysvětlovalo mnohé, v neposlední řadě i americkou snahu najít sebeobhájitelnější příčinu proč se začít vojensky plněji angažovat v Sýrii. USA přitom nejsou samy, kdo zemi vnímá jako předpolí íránských regionálních zájmů – ať již protiizraelských či ryze regionálně-hegemonistických.
 

Západní Evropa

Hlavní státy Evropské unie, které mají své více či méně přiznané zájmy v Sýrii a zároveň mají za sebou dějiny, jež je určitým způsobem provázaly s islámem, si v posledních letech prošly svou malou verzí společenského chaosu, určitou malou Sýrii roku 1982. Toto se odrazilo v mínění veřejnosti a přispělo k diskreditaci vládnoucích elit několika posledních let.

 

Zároveň se zdá, že pragmatičtěji myslící političtí oponenti takových elit se postupně začínají konsolidovat: starší politická generace (Merkelová, Mogheriniová apod.) je tak postupně zastiňována lidmi typu Emmanuel Macron, který se na Blízkém Východě prezentuje jako velmi aktivní hráč. Čile zde jedná se všemi od Saúdské Arábie až po Libanon , a vrací tak Francii do nejvyšší geopolitiky jako jasného zástupce (jinak zcela nečitelné a nevýrazné) Evropy pro danou oblast.

 

Stále víc se přitom mluví i o plánované (či dokonce již dlouhodobě tajně realizované) přítomnosti francouzských vojsk v Sýrii, velmi pravděpodobně coby doplnění (či dokonce nahrazení) oddílů amerických, doposud přítomných zejména ve východní části země (oblast al-Džazíra a kurdská „Rožava“). Má-li se tak skutečně stát, snaží se tím Francouzi možná navázat na „historický nárok“ (který ovšem zejména Syřané vlastním vlasteneckým odbojem od 20. – 30. let minulého století zásadně zpochybnili), hlavně se vypořádat s frustrací z let čerstvě minulých: „Jak to, že my, kdo jsme již cca 40 let druhým domovem hlavních syrských dezertérů a disidentů, jsme teď do Sýrie zcela ztratili přístup?!“ 

 

Že se kvůli tomu francouzští diplomaté i politici údajně velmi rádi otírají o své (s Damaškem „normálně“ komunikující) české kolegy (či Čechy na nejrůznějších bruselských pozicích obecně), má příčinu mimo jiné ve vlastnostech ryze „chevalierských“ – uražené hrdosti a žárlivosti.

 

Po letech, kdy na Blízkém východě aktivně působily jen nižší stupně (navíc nekonsolidované) západní síly – části armád a velvyslanectví jednotlivých států, která rozhodně nejednala jako sehraný orchestr – se tak zdá, že se Francie začíná chápat otěží. Naopak tradiční koloniální velmoc, Spojené království, v současné brexitové atmosféře působí spíš jen jako apendix, s nímž se počítá snad už skutečně „pouze“ vojensky.

 

Saúdská Arábie (KSA)

Tím, že si v  Louvru prohlédl obnaženou „Svobodu na barikádě“ od Delacroixe, jakoby princ Muhammad bin Salmán (MBS) symbolicky dokončil své ideologické obrození i vůči Evropě.

 

To kromě obchodních dohod přinese:
a) posílené páky na Írán (přičemž nejen silové, ale hlavně co do „soft-power“, jíž nově zatraktivněná KSA bude díky svému zásadnímu přerodu disponovat);
b) tolik potřebnou „morální“ legitimitu pro ospravedlnění jakéhokoli (budoucího) paktu Západu (a/i Izraele) s KSA.

 

Byl-li nukleární deal „Mogheriniové“ (a dalších zástupců) se Zarífem (za Írán) před několika lety považován za vrchol západních strategií vůči Teheránu, dokázal MBS symbolickým vyzněním kvalitativní proměny své země (tj. něčeho, co se „ještě včera“ zdálo nemožné) zastínit nejen tento deal, ale i jeho autory.

 

Dochází k tomu přitom v době, kdy:
a) Izrael si mnohé sympatizanty v Evropě získal díky (mediálně klasicky zjednodušenému, a tedy ne vždy přesně interpretovanému) ráznému přístupu k migrantům a/i muslimským menšinám;
b) Íránu výrazně neprospělo, že se – coby přiznaně „islámská“ země – s negativním vyzněním migračních námětů (s nimiž ovšem zas tolik do činění nemá) v určité zjednodušené zkratce prostě svezl.

 

Zde stojí možná za zmínku, že v přístupu k islámským radikálům a vůli po fungování státu či vlastního teritoria je tzv. „syrský režim“ v zásadě na stejné vlně jako četní (západní) odpůrci imigrační politiky, která svou vstřícností v Evropě v jeden moment téměř popřela svrchovanou moc zákona. Právě pro podobné nastavení, co do věcí správy státu i chápání občanských práv a povinností, jsou vládu v Damašku velmi dobře s to pochopit především země Visegrádu.

 

Bohužel, neshoda je tam právě ve dvou „detailech“ – pohledu na Izrael a na Írán. Toto vnáší do věci řadu bizarních a zdánlivě nelogických prvků, kdy stejný evropský politik může vykazovat slabost pro Izrael i pro syrskou vládu zároveň, zatímco další se – stejně paralelně – zastává jak Íránu (= šíité, kteří žijí přes tisíc let v pocitu, že jim sunnité ukřivdili a nadále křivdí), tak syrských uprchlíků (= sunnité, kteří ve své většině nesnášejí Írán).

 

Jedině americký prezident v tom, zdá se, má opět jasno: protože údajně byli chemicky eliminováni lidé (mimochodem ti samí muslimové, které ve své zemi svého času nechtěl ani vidět), avizuje div ne vyhlášení války státu, který má v lecčems velmi podobné postoje jako on sám. Bohužel tento stát je podporován Íránem, jenž je arcinepřítelem Saúdské Arábie (která svého času byla patronem těch samých muslimů, které k sobě Trump nechtěl pouštět), hlavně ale Izraele – a je tedy zřejmě zapotřebí ukázat mu co proto.


 

Turecko

Velké sny Ankary o pádu Baššára Asada a historickém zadostiučinění (tj. „sunnizaci“ Sýrie za patronace a významné asistence Turecka) se s průběhem syrského konfliktu v zásadě redukovaly na úpornou prevenci ohrožení ze strany Kurdů. Poměrně dobře fungující partnerství se Západem se za posledních několik let vlády Erdoğanovy vládnoucí strany AKP dostalo i kvůli jeho islamizujícímu panosmanství do určité slepé uličky.

Vynahrazeno bylo stále větším příklonem Turecka k Rusku. Takový příklon nejen popírá mnohasetleté pravidlo určitého „paktu“ Turecka se Západem proti Rusku, ale je pro Západ poměrně drastickou představou.

 

Přesto tu ale dost možná platí, že zvyk je železná košile – je totiž stále otázkou, ke které straně by se Turecko v případě jakékoli možné eskalace syrské situace nakonec přiklonilo. Marek Čejka sice uvádí, že existuje i jakási osa Turecko – Katar , kterou staví bezmála na roveň hlavní ose (šíité vs. sunnité), ovšem je podobnou otázkou, nakolik efektivní a životaschopná tato osa je. Podle mého názoru budou v nejbližší době turecké snahy maximálně napřeny (v rámci dalšího z hesel o košili – nyní té, která je bližší než kabát) do syrského Idlibu a jej obestupujícího syrsko-tureckého příhraničí.

 

Daná oblast je jednak stále víc ekonomicky, kulturně i silově manipulována směrem k Ankaře, jednak představuje jednu výsep, o nichž mohou Turci uvažovat jako bodech prevence scelení a případné další expanze kurdského elementu. Stejně tak se samozřejmě dívají na Afrín či Džarábulus, resp. daným prizmatem vnímají v zásadě celou oblast syrského severu.

 

Ekonomický vliv je přitom spíš jen vedlejším bonusem, a to i proto, že s sebou stejně ponese jedno podstatné negativum – nutnost vypořádat se nějakým způsobem z nepřeberným množstvím různorodých opozičníků včetně islamistů, kteří byli v průběhu posledních let do idlibské provincie převezeni a kteří zde jistě neplánují začít spořádaný rodinný život: buď se budou chtít vrátit do těch částí Sýrie, ze kterých přišli, nebo se naopak pokusí proniknout do Turecka, a to i s vidinou toho, že by se mohli dostat dál, například do Evropy. Tím ostatně může Turecko časem začít zase hrozit (zejména najde-li k tomu věrohodný spouštěcí důvod a vhodnou příležitost).


 

Libanon

Libanon syrským konfliktem dlouhodobě trpí a domácí politici to samozřejmě vidí. Zemi sužuje kritický pokles výkonnosti ekonomiky, úbytek investorů, obchodních i pracovních příležitostí. Nejasná je (či ještě donedávna byla) podpora ze strany Západu (tj. Francie), podobně jako ze strany tradičního sponzora libanonských sunnitů, KSA.

 

Oč víc tito sponzoři v posledních letech přerušili s Bejrútem kontakt, o to aktivnější v Libanonu byly mocnosti podporující Damašek – v první řadě (domácí) šíité (Hizballáh, a tedy i Írán). Ještě v roce 2017 se zdálo, že Íránem podporované frakce mají dobře nakročeno k tomu, aby i v Libanonu získaly hlavní slovo.

 

Letošek je naopak ve znamení výrazně reverzního trendu, který významně souvisí s již několikrát nepřímo zmíněným „znovuobrozením“ západně-saúdského establishmentu – zaštítěného částečně Trumpem, hlavně ale Macronem a MBS. Tomu odpovídá zcela nečekané vyztužení (sunnitského) libanonského premiéra Saada Harírího poté, co se ještě celkem nedávno zdál být na odpis; podobně i mlčení (křesťanského prezidenta) Míšála Awna i (šíitského předsedy parlamentu) Nabíha Birrího.

 

Jdeme-li po konkrétních příkladech, nacházíme i zde:
a) na jedné straně podmítnutí smlouvy o vojenské spolupráci, kterou Rusko nabízelo libanonské armádě (a která by z ní konečně vytvořila armádu schopnou účelné akce či obrany);
b) 
na straně druhé ovšem o překotný zájem o sponzorskou („žebrací“) akci „CEDRE“, jejímž cílem bylo nalít do vyprahlé libanonské ekonomiky několik (většinou původně evropských) miliard euro.

 

Tím zároveň libanonské mocenské elity vyslaly jasný vzkaz: Raději s armádou neschopnou efektivní obrany proti Izraeli, ale s finanční injekcí, která nám toto kompenzuje.  Zároveň – protože si místo „ruského klubu“ takovým tahem vybereme (selektivní) neutralitu (s jasným příklonem k Západu a KSA) –, budeme od toho samého Západu a KSA (kteří jsou teď vlastně s Izraelem skoro jedna ruka) snad vůči němu v bezpečí.

 

Na druhé straně je férové poznamenat, že mnozí z těch, kdo se vůči vojenskému dealu s Ruskem vymezili, jsou skutečně ryze prozápadně (a někdy možná i proizraelsky) naladění Libanonci, podobně jako se dá říci, že Rusko může pociťovat určité zadostiučinění z toho, že bude velmi pravděpodobně jednou z tří zemí, která bude u libanonských břehů těžit tamní ropu a plyn.

 

To ale nic nemění na tom, že na skutečně vlivovém a mocenském poli se role Ruska (a do značné míry i Íránu) v Libanonu nijak „fatálně“ nezafixovala – tedy alespoň ne natolik, aby se Libanon z potenciální proíránské bašty nemohl na poslední chvíli změnit na další z hradeb, které se kolem Sýrie postupně vrší.
 

Izrael

Tel Aviv vnímá Sýrii především jako:
a) buď jako zázemí případného útoku či tlaku šíitských jednotek a milic loajálních revolučním myšlenkám části íránského kléru;
b) nebo jako jedno z bitevních polí v případě střetu s nimi. Po vlastní ose je dlouhodobě připraven udělat cokoli, co by takovou variantu odvrátilo či aspoň oddálilo, po ose kooperační je ochoten spolupracovat s kýmkoli, kdo mu v tomto úsilí pomůže či je dokonce motivován podobnými zájmy.

 

Byl-li Trump velmi pravděpodobně již získán tělesem pro tuto činnost v USA nejpověřenějším (tj. AIPACem; Americko-izraelský výbor pro veřejné záležitosti), je dalším logickým krokem (přinejmenším obdobného významu) navázání strategických vazeb se (stejně) zainteresovanými státy regionu. I toto vysvětluje neustále oteplování vztahů Izraele s KSA, potažmo státy Zálivu, případně v českém tisku příliš nezmiňovanou dlouhodobou izraelskou vojenskou a materiální podporu islamistickým skupinám přítomným a operujícím na jihu Sýrie.
 

Írán

Má-li jeho vedení skutečně záměr dobýt Jeruzalém, začíná být s postupujícím časem stále víc staveno před nevyřčenou výzvu, aby se (už konečně) předvedlo. Neboť nepředvedení se znamená na Blízkém východě ztrátu tváře, počítá (i z tohoto důvodu) Izrael s tím, že Írán se předvést skutečně bude chtít.

Írán je nicméně dost pravděpodobně poněkud vyčerpán svým syrským angažmá, podobně jako v předsálí Izraele stále ještě jaksi pevně neuchycen – ať již se to projevuje neustálým handrkováním o své jméno a podporu Hizbulláhu v Libanonu, případně obdobně namáhavé a klopýtavě vydobyté (ne)úspěchy v Iráku.

 

O Húsíjích a Jemenu či případně trablích jeho souvěrců, sympatizantů (a nezřídka i samotných operativců Revolučních gard) v zemích Zálivu ani nemluvě. Obtížné jsou ale i dohady v rámci tria Rusko, Turecko a Írán – Teherán je zde navíc místy tak trochu jako páté kolo u vozu a íránští vyjednavači mívají občas pocit, že zbylí dva partneři jejich aspirace, vize a nároky neberou vždy s takovou měrou priority, jakou jí přisuzují právě oni sami.
 

Rusko

Moskva má kromě geostrategických zájmů v Sýrii rozjednáno velmi slušné průmyslové portfolio, zejména v energetice a petrochemii. V „paktu“ s Tureckem a Íránem je Rusko s přehledem hlavním moderátorem, podobně je tomu v Sýrii samotné – vše podstatné se děje buď s jeho souhlasem, anebo tak, že o tom Rusové vědí; vděk a respekt mocenských struktur je vůči nim značný.

 

V rozletu (zejména obchodním), který Ruská federace v celém regionu zažívá, se ale může schovávat i určité riziko: Moskva obecně dost spoléhá na země, které mu mohou (například pod tlakem Američanů) jím naplánované (hlavně vojenské) dealy poměrně snadno vypovědět (např. Egypt, Turecko, KSA; již uvedený Libanon – kde ovšem deal nepokročil za rámec výhledové smlouvy).

 

Rusko musí dál samozřejmě počítat i s tlaky z Izraele, pro jehož rozhodování je mimochodem stěžejní vědět i to, na kterou stranu by se Rusko v případě eskalace syrského konfliktu postavilo. Otázka je nicméně zodpovězena dopředu: pokud se stane cokoli, bude Rusko stát na straně Sýrie – podobně jako Írán. Zatímco v případě Íránců jde o životní boj a projekt, jde v případě Ruska o důležitosti nemenšího významu: udržení výhodné geostrategické polohy a masivní ekonomicko-vlivový postup v celé oblasti MENA (Střední východ a Severní Afrika).
 

Sýrie

Armádě se podařilo v posledních týdnech prakticky eliminovat základny rebelů na severovýchodním okraji Damašku a většinu z islamistických opozičníků přesídlit do okrajových části země, zejména do Idlibu nebo Džarábulusu (na severních cípech při hranici s Tureckem). Uvnitř Sýrie tak prakticky zůstává jediná kapsa rebelů, a to venkovská oblast zhruba mezi městem Rastan a severním okrajem Homsu. Jinak je většina rebelů dislokována na okrajích země – ať již na severním, či jižním (hlavně Dar´á).

 

Je přitom otázkou, jestli skutečně platí, že se jich Sýrie přesunem na okraj zbavila, nebo jestli spíš nedošlo k tomu, že právě na daných „okrajích“ příslušní jedinci jen ještě víc neposílí řady těch, kdo Sýrii svým způsobem tak trochu obléhají – na severu Turecko; na západě čerstvě Západ a Saúdské Arábii loajální Libanon; na jihu Jordánsko s americkými a britskými vojenskými základnami. Jde-li o situaci na východě, představuje jak Džazíra, tak Anbár v podstatě stále porózní kraj kombinující protichůdné tendence státní, kurdské, beduínské (většinou, ale ne nutně sunnitské) i Teheránu loajální šíitské – stejně jako americké, ruské, potažmo saúdské či irácké zájmy.
 

Euforie z eliminace bašty rebelů na severovýchodě od Damašku (Ghúta) tak netrvala dlouho. Přibližně do té doby, dokud protivníkům Damašku nedošlo, že s odchodem rebelů z dané oblasti ztrácejí jednu z posledních možností jak chytit centrální vládu tak říkajíc „na švestkách“ (a to i kdyby šlo o to tam ty švestky nainstalovat). Pokud by zlověstné Trumpovo vyhrožování skutečně přešlo do akce, která si následně vyžádá (nejpravděpodobněji vládní či ruskou) reakci, může situace rychle eskalovat.

 

Unavenost z války

Současná konfigurace je přitom taková, že komukoli už je skutečně v zásadě jedno, co kdy a jak bylo či kdo byl v právu a kdo ne – hlavní je, aby se „už všechno nějak vyřešilo“. Pokud bylo syrskému konfliktu (například za účelem přerušení íránského vlivu západním směrem) aspoň do určité míry „napomoženo“, plní se tak dost možná jeden z hlavních kýžených scénářů, které lze v takovém plánu předpokládat: a sice ten o nutnosti určité „neadresnosti“ cíle, resp. „anonymitě autorství“.

 

Jinými slovy: pokud mohl mít kdokoli zájem na tom rozpoutat v místě a čase rozkol, musel činit tak, aby nebyl identifikovatelný nejen viník, ale i konečný cíl – kterým by v takovém případě byl stejně Írán.

 

Zároveň nebylo možné konflikt vyvolat tak, aby měl Írán:
a) důvod obvinit kohokoli konkrétního;
b) aby se minimalizovala pravděpodobnost, že by Írán (či kdokoli jiný – nedej bože Rusko) přišel opřekot Sýrii na pomoc.


Postupný vývoj přinesl takovou míru provázaností, která nyní dává skutečně možnost tvrdit, že byla-li jedním z dílčích strategických cílů ztráta „autorství“ i „adresnosti“, pak se obojí spolehlivě podařilo. Konflikt tak dospěl do „luxusu“ nabízejícího možnost, že jakákoli strana do něj může vstoupit, aniž by to bylo považováno za agresi čistě proti Sýrii či naopak snahu eliminovat íránské antisionistické tendence apod.

O to se ovšem stává nebezpečnějším právě kvůli kterékoli chvíli, kdy se taková příležitost naskytne; o tom, když se nabídne „přirozeně“ (jako nyní při chemickém útoku v Ghútě), pak raději ani nemluvě.

 

Armádní noviny publikují článek v rámci mediální spolupráce s online zpravodajstvím Rebuildsyria.cz, provozovaným společností Dealtrade Group.
 

Ondřej Krátký: Absolvent orientalistiky a etnologie na ZČU v Plzni. Zakladatel a majitel obchodně-zprostředkovatelské a konzultační firmy Dealtrade Group . Od roku 2009 jako externí konzultant převážně českých a slovenských firem na Blízkém Východě. Autor monografie „ Blízkovýchodní internacionála: Milníky šíitské aktivizace ve 20. století “. Zakladatel serveru „ Rebuildsyria.cz “ – přispěvatel, redaktor, autor designu a fotograf. Autor řady novinových článků a specializovaných statí pro různá online média.

 

Nahlásit chybu v článku


Související články

Desítky mrtvých Rusů po útoku na pozice USA v Sýrii

Boje v syrské provincii Dajr az-Zaur v noci ze 7. na 8. února se podle ruských médií nestaly ...

Su-57 v Sýrii: Marketing nebo další fáze testování?

Minulý týden se k ruským leteckým silám v Sýrii přidalo několik stíhacích letounů páté generace ...

Ukrajinské systémy aktivní ochrany Zaslon-L pro turecké tanky v Sýrii

Turecko urychleně vybaví své tanky bojující v Sýrii aktivním systémem ochrany APS (Active Protection ...

Izrael odtajnil detaily útoku na syrský jaderný reaktor al-Kibar

V noci z 5. na 6. záři 2007 bylo při leteckém úderu zničeno syrské jaderné centrum al-Kibar. K útoku ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit příspěvky za posledních:
  • danny
    11:03 12.04.2018

    Shania: Nemáš nějaké bližší informace o poloze LL? Nějak se mi nedaří najít aktuální údaje. Jinak tak úvaha o zlomení odporu zní logicky, ale nezapadá mi do hromady videí z ...Zobrazit celý příspěvek

    Shania: Nemáš nějaké bližší informace o poloze LL? Nějak se mi nedaří najít aktuální údaje.
    Jinak tak úvaha o zlomení odporu zní logicky, ale nezapadá mi do hromady videí z oblasti a zpráv z Libanonu. Kromě toho, že pořád nechápu, na jakém principu by fungovaly ty barelové bomby plněné chlorem a sarinem (když se s popisem téhle démonické zbraně začínalo, tak se říkalo, že je tam benzín, TNT a železný šrot, a najednou tam kluci dokáží dopravovat binární munici?)
    Ale ty videa a zprávy ukazují civilisty nadšeně vítající vládní vojáky, případně protesty proti evakuaci povstalců a požadující jejich popravu na místě. To mi s chemickým útokem nejde dohromady. Navíc na tom, co natočily WH jsou tradičně akorát batolata. To jako nezasáhli žádné kombatanty? A další, co mě zaujalo, že je tentokrát velmi zdrženlivá i tisková agentura MI6 - SOHR...Skrýt celý příspěvek

  • StandaBlabol
    11:03 12.04.2018

    to Olivav, opravdu máš potíže s anglickým textem. Kde se tam píše, že Švédi neuspěli? A s čím podle tebe neuspěli? Kde se v návrhu té resoluce dopředu píše, kdo je viník? ...Zobrazit celý příspěvek

    to Olivav,

    opravdu máš potíže s anglickým textem.

    Kde se tam píše, že Švédi neuspěli? A s čím podle tebe neuspěli?

    Kde se v návrhu té resoluce dopředu píše, kdo je viník? Nikde to tam není. Prosím o citaci.

    A pokud byl ten Americký návrh tak špatný, proč bez problémů prošel a Rusové ho museli vetovat. A proč pro ten svůj pak nezískali víc, než pár hlasů? Protože je to zase celé mezinárodní spiknutí proti Rusku?Skrýt celý příspěvek

  • StandaBlabol
    10:56 12.04.2018

    Fenri, fakt nechápu, proč se pořád točíš na tom, že někdo cítil sarin. V případě, kdy se člověk dozví o (skutečné nebo domnělé) blízkosti otravné látky, tak zafunguje psychika. ...Zobrazit celý příspěvek

    Fenri,

    fakt nechápu, proč se pořád točíš na tom, že někdo cítil sarin. V případě, kdy se člověk dozví o (skutečné nebo domnělé) blízkosti otravné látky, tak zafunguje psychika. Každý divný pach považuješ za jedovatý a sám si dokážeš vsugerovat, že něco cítíš i přivodit psychosomatické potíže, které si spojuješ s otravou plynem - třeba obtíže s dýcháním. Není to tak, že by ti lidé museli lhát, opravdu "něco" cítili a opravdu jim mohlo být špatně.

    Zprávy OPCW, které jsem viděl, jsou nicméně postaveny na získaných vzorcích látky, ne na svědectvích lidí. Prosím, dej link na zprávu, která podle tebe staví na svědectvích o tom, že sarin byl cítit. Viz. tvoje věta:

    "A závěry komise, která staví na těchto "datech" mám brát jako "důkaz". No to po mně nechtějte. "

    P.S. Kromě toho třeba wiki říká, že zatímco čistý sarin cítit není, "nečistý sarin může být cítit jako hořčice nebo spálená guma."Skrýt celý příspěvek

  • danny
    10:48 12.04.2018

    logiku, já upřimně respektuji záběr informací, které máš. Tvůj entuziasmus, se kterým hájíš přijatá stanoviska. Opravdu. Ale občas mi připadá, že se pohybuješ v nějakém ideálním ...Zobrazit celý příspěvek

    logiku, já upřimně respektuji záběr informací, které máš. Tvůj entuziasmus, se kterým hájíš přijatá stanoviska. Opravdu. Ale občas mi připadá, že se pohybuješ v nějakém ideálním světě nebo v akademickém prostředí a že jsi nepolíben poněkud méně vznešenou reálnou aplikací teoretických předpokladů. Zkusím to demonstrovat na diskusi o schválených rezolucích, důkazech z FFM a interpretací zjištění, která z nich vycházejí.
    Živím se pár let v oblasti pokročilých analýz dat, průzkumů trhu atd... a jejich interpretací. Garantuju ti, že osoba zadavatele, jeho motivace a formulace zadání je naprosto klíčová pro výsledky jakéhokoli šetření. Pokud mi šetření té samé oblasti zájmu zadají dva top manažeři, kteří jsou minimálně v předmětné věci ve sporu, a oba zcela upřimně požádají o šetření, které nestranně a objektivně podpoří jimi navržené řešení, není vůbec problém dodat oběma zcela seriozní, věcně správné podklady, které tento účel splní.
    Stačí si pohrát s parametrizací - jaká vstupní data jsou přípustná? O co mají být očištěna? K jaké referenční bázi vztahuji výsledky? Jak zaokrouhluji? Jaké jednotky vynesu na sekundární osu? Sledované období? Formulace otázek v dotaznících, výběr poolu, formát dotazování (např. velikost písma a rozmístění ovládacích prvků na webovém dotazníku tak, aby byla stravitelnější pro uživatele produktů Apple)... Těch věcí, které vstupují do hry je strašně moc.
    Takže k níže rozebíranému útoku před rokem - ano, pokud připustíš jako důkazní materiál výsledky interview, nahrávek interview, které dokonce nevedou ani tví, nebo tebou certifikovaní tazatelé, když se smíříš s deklarativní identifikací respondentů, stačí vzorky dodané tureckou tajnou službou, která je získá od povstalců, kteří je sebrali na místě a popsali do průvodky... Tak ano, máš spoustu důkazního materiálu pro podání žaloby. Jak něco takového může obstát u soudu, netuším, ale mám značný problém takové materiály za důkaz čehokoli přijmout.
    Pokud se aktuálně USA snaží prosadit svůj mechanismus vyšetřování, které může reálně započít po provedení aktu odvety, nemám pochybnosti, ale jistotu, že takové vyšetřování z principu věci nemůže naplnit principy objektivity a nezávislosti. Potrestání sprostého podezřelého před řádným vyšetřováním nejen popírá smysl šetření. Jednoznačně vylučuje jiný výsledek, než takový, který přijatá opatření legitimizuje.Skrýt celý příspěvek

  • jarpe
    10:48 12.04.2018

    Je jasné, že logik je supertroll. Na něj nemá cenu reagovat.

    Je jasné, že logik je supertroll. Na něj nemá cenu reagovat.

  • fenri
    10:35 12.04.2018

    Shania: "Povstalci se odmitali vzdat, vyjednávání bombardováním nemělo tížený efekt, v zástavbě by se dokázali bránit ještě týdny/měsíce za těžkých ztrát režimu. " -ehm, to ...Zobrazit celý příspěvek

    Shania:
    "Povstalci se odmitali vzdat, vyjednávání bombardováním nemělo tížený efekt, v zástavbě by se dokázali bránit ještě týdny/měsíce za těžkých ztrát režimu. "

    -ehm, to myslíte opravdu vážně? Vždyť povstalci se vzdávali jak vzteklý a autobusy do Idlibu před tím "útokem" kmitaly. Drtivá většina území byla dobyta. Boje v Dúmě nepatřily mezi nejtěžší z bojů v Ghoutě a to území bylo neudržitelné a bylo ZLOMKEM území, které drželi povstalci před zahájením ofenzívy SAA.
    90% území SAA dobyla bez "použití chemických zbraní". A najednou, když SAA jede jak mašina a povstalci mají hlavní starost, jak se dostat na autobus do idlibu, tak SAA použije chlor?

    Shanio, tvrzení o tom, že se povstalci odmítali vzdát a že by se na těch doslova pár hektarech odříznutých od světa, bránili ještě měsíce, je totální lež a nesmysl.Skrýt celý příspěvek

  • Shania
    10:24 12.04.2018

    Clanek: jeden burke typicky nese 56x RGM-109E Tomahawk Blk IV TACTOM až čtyři v oblasti. SSGN Georgia (modifikované Ohio) 154x UGM-109E Tomahawk Blk IV TACTOM Nevím co tma ...Zobrazit celý příspěvek

    Clanek: jeden burke typicky nese 56x RGM-109E Tomahawk Blk IV TACTOM
    až čtyři v oblasti.

    SSGN Georgia (modifikované Ohio)
    154x UGM-109E Tomahawk Blk IV TACTOM

    Nevím co tma posíla UK, ale Trafalgar má místo na 15

    UGM-109E Tomahawk Blk IV TACTOM

    ale typicky nese tak 4.
    ----

    Pohotovost VKS taky ukazuje stav zásob R-77-1, SU-30SM lítají pořád se čtyřmi R-27ER.

    ---

    Pro ty co si myslí, že něco nedává v syrii smysl, tak moc ten konflikt asi nesledují, z našeho pohledu tma nedáva smysl nic. Hlavouni režimu si roky testovali půdu, kam až můžou zajít a po celou dobu byli jen ujišťováni v tom, že jim projde vše. Až na shayrat. Chlor byla jen další zbraň v jejich arzenalu.

    https://pbs.twimg.com/media/Da...

    Povstalci se odmitali vzdat, vyjednávání bombardováním nemělo tížený efekt, v zástavbě by se dokázali bránit ještě týdny/měsíce za těžkých ztrát režimu.

    Po chemickém utoku okamžitě kapitulovali... když už nic a byla to jejich práce, tak bych se snažil udržet co nejdéle... jednak pro zahlazení stop a pak čekal na nějakou pomoc zvenku... což ale moc dobře vědí, že nic takového čekat nemůžou...

    Jestli vůbec nějaký uder bude, tak jen symbolický, na válku to nebude mít stejně vliv. Jen plácnutí přes prsty, vzkaz, že chemické zbraně jsou hranice, tak radši používejte termometrickou, zápalnou a nebo kazetovou munici a bude to pro nás v pořádku....

    Ruské varovaní před false flag chemickým utokem může vycházet jen ze znalosti s tím s jakými psychopaty se spojily.... a nedokážou je kontrolovat.Skrýt celý příspěvek

  • Host
    10:16 12.04.2018

    Olivav.. presne ste to zhodnotil: Zapad sa po dobiti Dumy v podstate vezie na 2 verziach: 1 boli to Rusi a Asad 2 neboli to Rusi a Asad. ale v takomto pripade plati moznost 1. ...Zobrazit celý příspěvek

    Olivav.. presne ste to zhodnotil: Zapad sa po dobiti Dumy v podstate vezie na 2 verziach:
    1 boli to Rusi a Asad
    2 neboli to Rusi a Asad. ale v takomto pripade plati moznost 1. Proste AbsurdistanSkrýt celý příspěvek

  • Olivav
    09:42 12.04.2018

    Fenri, s logikem se nemá smysl o chemii a podobných tématech smysl bavit. On ví vše a pokud neví tak tahá králíky z klobouku. Takové ty zajímavé experty apod.. Přirovnává ...Zobrazit celý příspěvek

    Fenri,

    s logikem se nemá smysl o chemii a podobných tématech smysl bavit. On ví vše a pokud neví tak tahá králíky z klobouku. Takové ty zajímavé experty apod.. Přirovnává neporovnatelné a vyvozuje důkazy z něčeho z čeho prostě vyvodit nejdou.

    Prostě jsou věci, kterým ani za mák nerozumí, ale musí mudrovat, protože mu to dělá dobře.

    Mě spíš zaráží, že teď je vše jasné protože Dúma je v rukou Asada a tak nelze už nic vyšetřit, protože Asad a Putin přes noc vše zamaskovali a tahle písnička se teď pojede dokola.
    První vlaštovka u nás je https://www.novinky.cz/zahrani... Skrýt celý příspěvek

  • Clanek
    09:40 12.04.2018

    Aha takze cokoliv je za znaminkem "mensi nez" se neodesle, vcetne toho znaminka. V roce 2018, dokonale. Takze k tem svym zbytecnym komentum, dokonceni melo byt "mensi nez 20", ...Zobrazit celý příspěvek

    Aha takze cokoliv je za znaminkem "mensi nez" se neodesle, vcetne toho znaminka.
    V roce 2018, dokonale.

    Takze k tem svym zbytecnym komentum, dokonceni melo byt "mensi nez 20", zadna z tech ponorek nebude mit k dispozici vic nez 20 tomahawku, spis o dost mene.Skrýt celý příspěvek

  • Clanek
    09:38 12.04.2018

    dokonceni: kde kazda jich bude mit

    dokonceni: kde kazda jich bude mit

  • Clanek
    09:37 12.04.2018

    Mluvi o ponorkach, takze nejspise 2, a z toho co tam muzou poslat a co muze konvencne utocit na pozemni cile to ma jen tomahawky, kde kazda jich bude mit

    Mluvi o ponorkach, takze nejspise 2, a z toho co tam muzou poslat a co muze konvencne utocit na pozemni cile to ma jen tomahawky, kde kazda jich bude mit

  • Marthy
    09:29 12.04.2018

    K Sýrii prý míří i nějaká plavidla spojenců USA k případnému útoku na Syrská vládní vojska,pokud vím tak nějaký Francouzský torpédoborec a Britská ponorka/y.Nějak nesleduji jakou ...Zobrazit celý příspěvek

    K Sýrii prý míří i nějaká plavidla spojenců USA k případnému útoku na Syrská vládní vojska,pokud vím tak nějaký Francouzský torpédoborec a Britská ponorka/y.Nějak nesleduji jakou mají tyto lodě(ponorky) protizemní výzbroj,jde o významnou sílu které by se měla Sýrie/Rusko obávat nebo spíš jde spíš o ukázku podpory spojence?(USA)Skrýt celý příspěvek

  • Olivav
    09:28 12.04.2018

    Stando a Logiku, https://www.un.org/press/en/20... tak a teď mi přelož tohle frajere - to fully cooperate with both investigations plně spolupracovat s oběma ...Zobrazit celý příspěvek

    Stando a Logiku,

    https://www.un.org/press/en/20...

    tak a teď mi přelož tohle frajere - to fully cooperate with both investigations
    plně spolupracovat s oběma vyšetřováními - jinými slovy JIM a OPCW, ale draft mluví o zřízení JIM a hlavně pro ty tupější je tam už bez důkazů označen viník.

    Nevím kdo tu neumí číst pánové a kdo vybírá jen některé pasáže.

    Švédi neuspěli a po nich šla třetí verze. Jen zde možná díky tomu byla třetí verze možná mylně popsána jako RF podaná Švédská varianta - já tam nebyl, když o tom jednali takže nemohu soudit, ale princip je jasny:

    to establish an independent mechanism of investigation. By its terms, the Council would reiterate its condemnation in the strongest terms of any use of any toxic chemical as a weapon in Syria, express its alarm at allegations of the use of such substances in Douma on 7 April, and express its full support to the OPCW fact-finding mission.Skrýt celý příspěvek

  • givicz
    07:51 12.04.2018

    Vlajka Sýrie je vyvěšena na Velké mešitě v centru města Dúma s přímou účastí zástupců vlády Sýrské arabské ...Zobrazit celý příspěvek

    Vlajka Sýrie je vyvěšena na Velké mešitě v centru města Dúma s přímou účastí zástupců vlády Sýrské arabské republiky

    https://www.facebook.com/dimas...

    Doufám, že se tam konečně také dostaví nějací vyšetřovatelé...Skrýt celý příspěvek

Načítám diskuzi...

Stránka 5 z 14