Jaké jsou zájmy mocností v syrské válce?

Zničený tank syrské armády (2012); větší foto; ilustrační foto / Christiaan Triebert, CC BY 2.0

Jen pár dní po tom, co Donald Trump avizoval stažení amerických vojsk ze Sýrie, přichází zcela opačná rétorika, naznačující vůli k útoku. Příznačné je, že se tak děje (opět) na základě doposud neprokázaných obvinění o použití chemie a charakteristický je i princip hledání záminky.

Může se tak dít ale i proto, že více zahraničních oponentů prezidenta Asada vyhodnotilo, že pro případnou intervenci je nejen dotvořeno zázemí, ale může to být také naposledy, co se taková příležitost „legitimně“ nabízí. Popis aktuálních pozic jednotlivých hlavních hráčů osvětlí víc:

 

 

Spojené státy

USA plní v syrském konfliktu poměrně nejasnou roli, kdy průběžně oscilují od plánů na masivní a aktivnější zapojení až k myšlenkám na úplné stažení vojsk. Předmětem zájmu Američanů může být v Sýrii cokoli – od ropy až po aplikaci demokracie západního střihu. Slabinou je jejich v zásadě chaotický postup a zmatené působení navenek, reflektující zřejmě vnitřní rozhádanost vyšších pater americké administrativy.

 

Poslední dobou se nicméně zdá, že se k většímu slovu dostává Trump a jestřábi kolem něj. Překlad ve vztahu k Blízkému Východu zní: špatné zprávy pro Írán. To by vysvětlovalo mnohé, v neposlední řadě i americkou snahu najít sebeobhájitelnější příčinu proč se začít vojensky plněji angažovat v Sýrii. USA přitom nejsou samy, kdo zemi vnímá jako předpolí íránských regionálních zájmů – ať již protiizraelských či ryze regionálně-hegemonistických.
 

Západní Evropa

Hlavní státy Evropské unie, které mají své více či méně přiznané zájmy v Sýrii a zároveň mají za sebou dějiny, jež je určitým způsobem provázaly s islámem, si v posledních letech prošly svou malou verzí společenského chaosu, určitou malou Sýrii roku 1982. Toto se odrazilo v mínění veřejnosti a přispělo k diskreditaci vládnoucích elit několika posledních let.

 

Zároveň se zdá, že pragmatičtěji myslící političtí oponenti takových elit se postupně začínají konsolidovat: starší politická generace (Merkelová, Mogheriniová apod.) je tak postupně zastiňována lidmi typu Emmanuel Macron, který se na Blízkém Východě prezentuje jako velmi aktivní hráč. Čile zde jedná se všemi od Saúdské Arábie až po Libanon , a vrací tak Francii do nejvyšší geopolitiky jako jasného zástupce (jinak zcela nečitelné a nevýrazné) Evropy pro danou oblast.

 

Stále víc se přitom mluví i o plánované (či dokonce již dlouhodobě tajně realizované) přítomnosti francouzských vojsk v Sýrii, velmi pravděpodobně coby doplnění (či dokonce nahrazení) oddílů amerických, doposud přítomných zejména ve východní části země (oblast al-Džazíra a kurdská „Rožava“). Má-li se tak skutečně stát, snaží se tím Francouzi možná navázat na „historický nárok“ (který ovšem zejména Syřané vlastním vlasteneckým odbojem od 20. – 30. let minulého století zásadně zpochybnili), hlavně se vypořádat s frustrací z let čerstvě minulých: „Jak to, že my, kdo jsme již cca 40 let druhým domovem hlavních syrských dezertérů a disidentů, jsme teď do Sýrie zcela ztratili přístup?!“ 

 

Že se kvůli tomu francouzští diplomaté i politici údajně velmi rádi otírají o své (s Damaškem „normálně“ komunikující) české kolegy (či Čechy na nejrůznějších bruselských pozicích obecně), má příčinu mimo jiné ve vlastnostech ryze „chevalierských“ – uražené hrdosti a žárlivosti.

 

Po letech, kdy na Blízkém východě aktivně působily jen nižší stupně (navíc nekonsolidované) západní síly – části armád a velvyslanectví jednotlivých států, která rozhodně nejednala jako sehraný orchestr – se tak zdá, že se Francie začíná chápat otěží. Naopak tradiční koloniální velmoc, Spojené království, v současné brexitové atmosféře působí spíš jen jako apendix, s nímž se počítá snad už skutečně „pouze“ vojensky.

 

Saúdská Arábie (KSA)

Tím, že si v  Louvru prohlédl obnaženou „Svobodu na barikádě“ od Delacroixe, jakoby princ Muhammad bin Salmán (MBS) symbolicky dokončil své ideologické obrození i vůči Evropě.

 

To kromě obchodních dohod přinese:
a) posílené páky na Írán (přičemž nejen silové, ale hlavně co do „soft-power“, jíž nově zatraktivněná KSA bude díky svému zásadnímu přerodu disponovat);
b) tolik potřebnou „morální“ legitimitu pro ospravedlnění jakéhokoli (budoucího) paktu Západu (a/i Izraele) s KSA.

 

Byl-li nukleární deal „Mogheriniové“ (a dalších zástupců) se Zarífem (za Írán) před několika lety považován za vrchol západních strategií vůči Teheránu, dokázal MBS symbolickým vyzněním kvalitativní proměny své země (tj. něčeho, co se „ještě včera“ zdálo nemožné) zastínit nejen tento deal, ale i jeho autory.

 

Dochází k tomu přitom v době, kdy:
a) Izrael si mnohé sympatizanty v Evropě získal díky (mediálně klasicky zjednodušenému, a tedy ne vždy přesně interpretovanému) ráznému přístupu k migrantům a/i muslimským menšinám;
b) Íránu výrazně neprospělo, že se – coby přiznaně „islámská“ země – s negativním vyzněním migračních námětů (s nimiž ovšem zas tolik do činění nemá) v určité zjednodušené zkratce prostě svezl.

 

Zde stojí možná za zmínku, že v přístupu k islámským radikálům a vůli po fungování státu či vlastního teritoria je tzv. „syrský režim“ v zásadě na stejné vlně jako četní (západní) odpůrci imigrační politiky, která svou vstřícností v Evropě v jeden moment téměř popřela svrchovanou moc zákona. Právě pro podobné nastavení, co do věcí správy státu i chápání občanských práv a povinností, jsou vládu v Damašku velmi dobře s to pochopit především země Visegrádu.

 

Bohužel, neshoda je tam právě ve dvou „detailech“ – pohledu na Izrael a na Írán. Toto vnáší do věci řadu bizarních a zdánlivě nelogických prvků, kdy stejný evropský politik může vykazovat slabost pro Izrael i pro syrskou vládu zároveň, zatímco další se – stejně paralelně – zastává jak Íránu (= šíité, kteří žijí přes tisíc let v pocitu, že jim sunnité ukřivdili a nadále křivdí), tak syrských uprchlíků (= sunnité, kteří ve své většině nesnášejí Írán).

 

Jedině americký prezident v tom, zdá se, má opět jasno: protože údajně byli chemicky eliminováni lidé (mimochodem ti samí muslimové, které ve své zemi svého času nechtěl ani vidět), avizuje div ne vyhlášení války státu, který má v lecčems velmi podobné postoje jako on sám. Bohužel tento stát je podporován Íránem, jenž je arcinepřítelem Saúdské Arábie (která svého času byla patronem těch samých muslimů, které k sobě Trump nechtěl pouštět), hlavně ale Izraele – a je tedy zřejmě zapotřebí ukázat mu co proto.


 

Turecko

Velké sny Ankary o pádu Baššára Asada a historickém zadostiučinění (tj. „sunnizaci“ Sýrie za patronace a významné asistence Turecka) se s průběhem syrského konfliktu v zásadě redukovaly na úpornou prevenci ohrožení ze strany Kurdů. Poměrně dobře fungující partnerství se Západem se za posledních několik let vlády Erdoğanovy vládnoucí strany AKP dostalo i kvůli jeho islamizujícímu panosmanství do určité slepé uličky.

Vynahrazeno bylo stále větším příklonem Turecka k Rusku. Takový příklon nejen popírá mnohasetleté pravidlo určitého „paktu“ Turecka se Západem proti Rusku, ale je pro Západ poměrně drastickou představou.

 

Přesto tu ale dost možná platí, že zvyk je železná košile – je totiž stále otázkou, ke které straně by se Turecko v případě jakékoli možné eskalace syrské situace nakonec přiklonilo. Marek Čejka sice uvádí, že existuje i jakási osa Turecko – Katar , kterou staví bezmála na roveň hlavní ose (šíité vs. sunnité), ovšem je podobnou otázkou, nakolik efektivní a životaschopná tato osa je. Podle mého názoru budou v nejbližší době turecké snahy maximálně napřeny (v rámci dalšího z hesel o košili – nyní té, která je bližší než kabát) do syrského Idlibu a jej obestupujícího syrsko-tureckého příhraničí.

 

Daná oblast je jednak stále víc ekonomicky, kulturně i silově manipulována směrem k Ankaře, jednak představuje jednu výsep, o nichž mohou Turci uvažovat jako bodech prevence scelení a případné další expanze kurdského elementu. Stejně tak se samozřejmě dívají na Afrín či Džarábulus, resp. daným prizmatem vnímají v zásadě celou oblast syrského severu.

 

Ekonomický vliv je přitom spíš jen vedlejším bonusem, a to i proto, že s sebou stejně ponese jedno podstatné negativum – nutnost vypořádat se nějakým způsobem z nepřeberným množstvím různorodých opozičníků včetně islamistů, kteří byli v průběhu posledních let do idlibské provincie převezeni a kteří zde jistě neplánují začít spořádaný rodinný život: buď se budou chtít vrátit do těch částí Sýrie, ze kterých přišli, nebo se naopak pokusí proniknout do Turecka, a to i s vidinou toho, že by se mohli dostat dál, například do Evropy. Tím ostatně může Turecko časem začít zase hrozit (zejména najde-li k tomu věrohodný spouštěcí důvod a vhodnou příležitost).


 

Libanon

Libanon syrským konfliktem dlouhodobě trpí a domácí politici to samozřejmě vidí. Zemi sužuje kritický pokles výkonnosti ekonomiky, úbytek investorů, obchodních i pracovních příležitostí. Nejasná je (či ještě donedávna byla) podpora ze strany Západu (tj. Francie), podobně jako ze strany tradičního sponzora libanonských sunnitů, KSA.

 

Oč víc tito sponzoři v posledních letech přerušili s Bejrútem kontakt, o to aktivnější v Libanonu byly mocnosti podporující Damašek – v první řadě (domácí) šíité (Hizballáh, a tedy i Írán). Ještě v roce 2017 se zdálo, že Íránem podporované frakce mají dobře nakročeno k tomu, aby i v Libanonu získaly hlavní slovo.

 

Letošek je naopak ve znamení výrazně reverzního trendu, který významně souvisí s již několikrát nepřímo zmíněným „znovuobrozením“ západně-saúdského establishmentu – zaštítěného částečně Trumpem, hlavně ale Macronem a MBS. Tomu odpovídá zcela nečekané vyztužení (sunnitského) libanonského premiéra Saada Harírího poté, co se ještě celkem nedávno zdál být na odpis; podobně i mlčení (křesťanského prezidenta) Míšála Awna i (šíitského předsedy parlamentu) Nabíha Birrího.

 

Jdeme-li po konkrétních příkladech, nacházíme i zde:
a) na jedné straně podmítnutí smlouvy o vojenské spolupráci, kterou Rusko nabízelo libanonské armádě (a která by z ní konečně vytvořila armádu schopnou účelné akce či obrany);
b) 
na straně druhé ovšem o překotný zájem o sponzorskou („žebrací“) akci „CEDRE“, jejímž cílem bylo nalít do vyprahlé libanonské ekonomiky několik (většinou původně evropských) miliard euro.

 

Tím zároveň libanonské mocenské elity vyslaly jasný vzkaz: Raději s armádou neschopnou efektivní obrany proti Izraeli, ale s finanční injekcí, která nám toto kompenzuje.  Zároveň – protože si místo „ruského klubu“ takovým tahem vybereme (selektivní) neutralitu (s jasným příklonem k Západu a KSA) –, budeme od toho samého Západu a KSA (kteří jsou teď vlastně s Izraelem skoro jedna ruka) snad vůči němu v bezpečí.

 

Na druhé straně je férové poznamenat, že mnozí z těch, kdo se vůči vojenskému dealu s Ruskem vymezili, jsou skutečně ryze prozápadně (a někdy možná i proizraelsky) naladění Libanonci, podobně jako se dá říci, že Rusko může pociťovat určité zadostiučinění z toho, že bude velmi pravděpodobně jednou z tří zemí, která bude u libanonských břehů těžit tamní ropu a plyn.

 

To ale nic nemění na tom, že na skutečně vlivovém a mocenském poli se role Ruska (a do značné míry i Íránu) v Libanonu nijak „fatálně“ nezafixovala – tedy alespoň ne natolik, aby se Libanon z potenciální proíránské bašty nemohl na poslední chvíli změnit na další z hradeb, které se kolem Sýrie postupně vrší.
 

Izrael

Tel Aviv vnímá Sýrii především jako:
a) buď jako zázemí případného útoku či tlaku šíitských jednotek a milic loajálních revolučním myšlenkám části íránského kléru;
b) nebo jako jedno z bitevních polí v případě střetu s nimi. Po vlastní ose je dlouhodobě připraven udělat cokoli, co by takovou variantu odvrátilo či aspoň oddálilo, po ose kooperační je ochoten spolupracovat s kýmkoli, kdo mu v tomto úsilí pomůže či je dokonce motivován podobnými zájmy.

 

Byl-li Trump velmi pravděpodobně již získán tělesem pro tuto činnost v USA nejpověřenějším (tj. AIPACem; Americko-izraelský výbor pro veřejné záležitosti), je dalším logickým krokem (přinejmenším obdobného významu) navázání strategických vazeb se (stejně) zainteresovanými státy regionu. I toto vysvětluje neustále oteplování vztahů Izraele s KSA, potažmo státy Zálivu, případně v českém tisku příliš nezmiňovanou dlouhodobou izraelskou vojenskou a materiální podporu islamistickým skupinám přítomným a operujícím na jihu Sýrie.
 

Írán

Má-li jeho vedení skutečně záměr dobýt Jeruzalém, začíná být s postupujícím časem stále víc staveno před nevyřčenou výzvu, aby se (už konečně) předvedlo. Neboť nepředvedení se znamená na Blízkém východě ztrátu tváře, počítá (i z tohoto důvodu) Izrael s tím, že Írán se předvést skutečně bude chtít.

Írán je nicméně dost pravděpodobně poněkud vyčerpán svým syrským angažmá, podobně jako v předsálí Izraele stále ještě jaksi pevně neuchycen – ať již se to projevuje neustálým handrkováním o své jméno a podporu Hizbulláhu v Libanonu, případně obdobně namáhavé a klopýtavě vydobyté (ne)úspěchy v Iráku.

 

O Húsíjích a Jemenu či případně trablích jeho souvěrců, sympatizantů (a nezřídka i samotných operativců Revolučních gard) v zemích Zálivu ani nemluvě. Obtížné jsou ale i dohady v rámci tria Rusko, Turecko a Írán – Teherán je zde navíc místy tak trochu jako páté kolo u vozu a íránští vyjednavači mívají občas pocit, že zbylí dva partneři jejich aspirace, vize a nároky neberou vždy s takovou měrou priority, jakou jí přisuzují právě oni sami.
 

Rusko

Moskva má kromě geostrategických zájmů v Sýrii rozjednáno velmi slušné průmyslové portfolio, zejména v energetice a petrochemii. V „paktu“ s Tureckem a Íránem je Rusko s přehledem hlavním moderátorem, podobně je tomu v Sýrii samotné – vše podstatné se děje buď s jeho souhlasem, anebo tak, že o tom Rusové vědí; vděk a respekt mocenských struktur je vůči nim značný.

 

V rozletu (zejména obchodním), který Ruská federace v celém regionu zažívá, se ale může schovávat i určité riziko: Moskva obecně dost spoléhá na země, které mu mohou (například pod tlakem Američanů) jím naplánované (hlavně vojenské) dealy poměrně snadno vypovědět (např. Egypt, Turecko, KSA; již uvedený Libanon – kde ovšem deal nepokročil za rámec výhledové smlouvy).

 

Rusko musí dál samozřejmě počítat i s tlaky z Izraele, pro jehož rozhodování je mimochodem stěžejní vědět i to, na kterou stranu by se Rusko v případě eskalace syrského konfliktu postavilo. Otázka je nicméně zodpovězena dopředu: pokud se stane cokoli, bude Rusko stát na straně Sýrie – podobně jako Írán. Zatímco v případě Íránců jde o životní boj a projekt, jde v případě Ruska o důležitosti nemenšího významu: udržení výhodné geostrategické polohy a masivní ekonomicko-vlivový postup v celé oblasti MENA (Střední východ a Severní Afrika).
 

Sýrie

Armádě se podařilo v posledních týdnech prakticky eliminovat základny rebelů na severovýchodním okraji Damašku a většinu z islamistických opozičníků přesídlit do okrajových části země, zejména do Idlibu nebo Džarábulusu (na severních cípech při hranici s Tureckem). Uvnitř Sýrie tak prakticky zůstává jediná kapsa rebelů, a to venkovská oblast zhruba mezi městem Rastan a severním okrajem Homsu. Jinak je většina rebelů dislokována na okrajích země – ať již na severním, či jižním (hlavně Dar´á).

 

Je přitom otázkou, jestli skutečně platí, že se jich Sýrie přesunem na okraj zbavila, nebo jestli spíš nedošlo k tomu, že právě na daných „okrajích“ příslušní jedinci jen ještě víc neposílí řady těch, kdo Sýrii svým způsobem tak trochu obléhají – na severu Turecko; na západě čerstvě Západ a Saúdské Arábii loajální Libanon; na jihu Jordánsko s americkými a britskými vojenskými základnami. Jde-li o situaci na východě, představuje jak Džazíra, tak Anbár v podstatě stále porózní kraj kombinující protichůdné tendence státní, kurdské, beduínské (většinou, ale ne nutně sunnitské) i Teheránu loajální šíitské – stejně jako americké, ruské, potažmo saúdské či irácké zájmy.
 

Euforie z eliminace bašty rebelů na severovýchodě od Damašku (Ghúta) tak netrvala dlouho. Přibližně do té doby, dokud protivníkům Damašku nedošlo, že s odchodem rebelů z dané oblasti ztrácejí jednu z posledních možností jak chytit centrální vládu tak říkajíc „na švestkách“ (a to i kdyby šlo o to tam ty švestky nainstalovat). Pokud by zlověstné Trumpovo vyhrožování skutečně přešlo do akce, která si následně vyžádá (nejpravděpodobněji vládní či ruskou) reakci, může situace rychle eskalovat.

 

Unavenost z války

Současná konfigurace je přitom taková, že komukoli už je skutečně v zásadě jedno, co kdy a jak bylo či kdo byl v právu a kdo ne – hlavní je, aby se „už všechno nějak vyřešilo“. Pokud bylo syrskému konfliktu (například za účelem přerušení íránského vlivu západním směrem) aspoň do určité míry „napomoženo“, plní se tak dost možná jeden z hlavních kýžených scénářů, které lze v takovém plánu předpokládat: a sice ten o nutnosti určité „neadresnosti“ cíle, resp. „anonymitě autorství“.

 

Jinými slovy: pokud mohl mít kdokoli zájem na tom rozpoutat v místě a čase rozkol, musel činit tak, aby nebyl identifikovatelný nejen viník, ale i konečný cíl – kterým by v takovém případě byl stejně Írán.

 

Zároveň nebylo možné konflikt vyvolat tak, aby měl Írán:
a) důvod obvinit kohokoli konkrétního;
b) aby se minimalizovala pravděpodobnost, že by Írán (či kdokoli jiný – nedej bože Rusko) přišel opřekot Sýrii na pomoc.


Postupný vývoj přinesl takovou míru provázaností, která nyní dává skutečně možnost tvrdit, že byla-li jedním z dílčích strategických cílů ztráta „autorství“ i „adresnosti“, pak se obojí spolehlivě podařilo. Konflikt tak dospěl do „luxusu“ nabízejícího možnost, že jakákoli strana do něj může vstoupit, aniž by to bylo považováno za agresi čistě proti Sýrii či naopak snahu eliminovat íránské antisionistické tendence apod.

O to se ovšem stává nebezpečnějším právě kvůli kterékoli chvíli, kdy se taková příležitost naskytne; o tom, když se nabídne „přirozeně“ (jako nyní při chemickém útoku v Ghútě), pak raději ani nemluvě.

 

Armádní noviny publikují článek v rámci mediální spolupráce s online zpravodajstvím Rebuildsyria.cz, provozovaným společností Dealtrade Group.
 

Ondřej Krátký: Absolvent orientalistiky a etnologie na ZČU v Plzni. Zakladatel a majitel obchodně-zprostředkovatelské a konzultační firmy Dealtrade Group . Od roku 2009 jako externí konzultant převážně českých a slovenských firem na Blízkém Východě. Autor monografie „ Blízkovýchodní internacionála: Milníky šíitské aktivizace ve 20. století “. Zakladatel serveru „ Rebuildsyria.cz “ – přispěvatel, redaktor, autor designu a fotograf. Autor řady novinových článků a specializovaných statí pro různá online média.

 

Nahlásit chybu v článku


Související články

Desítky mrtvých Rusů po útoku na pozice USA v Sýrii

Boje v syrské provincii Dajr az-Zaur v noci ze 7. na 8. února se podle ruských médií nestaly ...

Su-57 v Sýrii: Marketing nebo další fáze testování?

Minulý týden se k ruským leteckým silám v Sýrii přidalo několik stíhacích letounů páté generace ...

Ukrajinské systémy aktivní ochrany Zaslon-L pro turecké tanky v Sýrii

Turecko urychleně vybaví své tanky bojující v Sýrii aktivním systémem ochrany APS (Active Protection ...

Izrael odtajnil detaily útoku na syrský jaderný reaktor al-Kibar

V noci z 5. na 6. záři 2007 bylo při leteckém úderu zničeno syrské jaderné centrum al-Kibar. K útoku ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit příspěvky za posledních:
  • fenri
    07:43 12.04.2018

    Mimochodem je docela legrační sledovat tweety pana Trumpa a mediální reakce na ně, resp. jejich selektování. Novinové titulky plní Tweet o nových, krásných a chytrých střelách, ...Zobrazit celý příspěvek

    Mimochodem je docela legrační sledovat tweety pana Trumpa a mediální reakce na ně, resp. jejich selektování.
    Novinové titulky plní Tweet o nových, krásných a chytrých střelách, které Rusům předvede. Už se tam ale neobjeví, že o hodinu později Donald píše"
    "Our relationship with Russia is worse now than it has ever been, and that includes the Cold War. There is no reason for this. Russia needs us to help with their economy, something that would be very easy to do, and we need all nations to work together. Stop the arms race?"
    Což je slušné sundání nohy z plynu.
    A následně:
    "Much of the bad blood with Russia is caused by the Fake & Corrupt Russia Investigation, headed up by the all Democrat loyalists, or people that worked for Obama. Mueller is most conflicted of all (except Rosenstein who signed FISA & Comey letter). No Collusion, so they go crazy!"

    Myslím, že je to celé hlavně show kolem Muellera a ukecané šlapky.Skrýt celý příspěvek

  • PavolR
    07:37 12.04.2018

    Len taký postreh: Obe strany diskutujúcich predpojato operujú s Trumpovým vyjadrením o skorom stiahnutí sa US vojsk zo Sýrie ako so správou priaznivou pre proasadovské sily (a ...Zobrazit celý příspěvek

    Len taký postreh:
    Obe strany diskutujúcich predpojato operujú s Trumpovým vyjadrením o skorom stiahnutí sa US vojsk zo Sýrie ako so správou priaznivou pre proasadovské sily (a teda aj Irán). Lenže Trump nikdy netvrdil, že v tom čase bude ešte Asad pri moci ...

    cernakus:
    Slabinou Vašej teórie je fakt, že za posledný rok bolo v Sýrii hlásených viacero chemických útokov, ktoré ostali prakticky bez akejkoľvek odozvy. Inkriminovaný útok by mal byť už tento rok štvrtý (prinajmenšom Macronovo medializované zastrájanie sa ste predsa museli zaregistrovať). Aká bola teda v danom kontexte pravdepodobnosť, že bude niekto inak, než verbálne reagovať práve na tento?Skrýt celý příspěvek

  • fenri
    07:29 12.04.2018

    Logik: ta díra samozřejmě fejk je. Není to díra od bomby (nejlépe barelové, že ano), ale od 122 mm rakety. Když se nechcete pouštět do analýz (třeba ta zmiňovaná z ATm, kde autor ...Zobrazit celý příspěvek

    Logik: ta díra samozřejmě fejk je. Není to díra od bomby (nejlépe barelové, že ano), ale od 122 mm rakety. Když se nechcete pouštět do analýz (třeba ta zmiňovaná z ATm, kde autor byl přímo na místě), tak se na ní aspoň podívejte. S koncentrací v půdě je to ošemetné, protože byla v asfaltu, a ne v půdě.

    Můžete nám Logiku vysvětlit, jak je možné, že se nikdo nepozastavil nad tím, že svědci sarin CÍTILI a že vzorky byly odebírány v podstatě holýma rukama, pouze s rouškama? Větší blamáž v oboru CW si těžko představit. A závěry komise, která staví na těchto "datech" mám brát jako "důkaz". No to po mně nechtějte. To bych musel vrátit diplom a jít se omluvit učitelům, co mě učili organiku, anorganiku a hlavně toxárnu.Skrýt celý příspěvek

  • StandaBlabol
    07:21 12.04.2018

    Cernakusi, takže Asad by nic takové neudělal. Proč? Protože je hodný. Proč? Protože umí vystupovat v televizi (lol), vystudoval medicínu (co třeba Dr. Mengele) a nebyl ...Zobrazit celý příspěvek

    Cernakusi,

    takže Asad by nic takové neudělal. Proč? Protože je hodný. Proč? Protože umí vystupovat v televizi (lol), vystudoval medicínu (co třeba Dr. Mengele) a nebyl připravován k "diktátorování" (zato Stalin, Hitler nebo Saddám Hussajn byli od dětství v souladu s rodinnou tradicí vychováváni jako diktátoři a masoví vrazi). Přesvědčivé argumenty.

    Zprávy vyšetřovatelů k MH17 nebo chemickým útokům v Sýrií podle tebe neexistují, protože se ti nehodí do krámu. A když někdo přiloží link, prostě změníš téma.

    Celé ruské PVO (S-400, Pantsiry a Su-35) jsou prostě úplně k ničemu, protože jim tam Turci lítají jako doma na dvorku. Neexistuje nic, jako zóny kontrolované různými stranami konfliktu a při jejich narušení po sobě navzájem nestřílí (sestřel syrské Su-22, izraelské F-16, atd., atd.)

    "Realita je, že pokud došlo k chemickým útokům, byly orchestrované protisyrskými silami, provedeny pak tzv. teroristy". Sice neuvedeš jediný důkaz nebo aspoň stopu, ale je to "realita", protože to vyhovuje tvému vidění světa.Skrýt celý příspěvek

  • cernakus
    23:30 11.04.2018

    logik: "takže to by pro tureckou vrtuléru neskončilo dobře...." Tvoje schopnost ignorovat realitu, je úžasná. Takže znovu, státy, které si v Sýrii létají dle libosti a ...Zobrazit celý příspěvek

    logik:

    "takže to by pro tureckou vrtuléru neskončilo dobře...."

    Tvoje schopnost ignorovat realitu, je úžasná. Takže znovu, státy, které si v Sýrii létají dle libosti a vzájemně se ignorují
    Izraele, Turecka, USA, států NATO, Ruska, Saudské Arábie, Iráku a Iránu.

    Co se týče JIM, tak víš špatnš, ale nemá cenu to opět dohledávat a postovat ti to. Stejně to popřeš nebo zaonačíš, jako ostatní.

    PS: Vrtulník z Turecka != turecký vrtulník.

    A když vidím, jak tupé false flag operace dělají USA a VB, tak si nedělám iluze, že by si to nelajzlo i turecko.

    Realita je, že pokud došlo k chemickým útokům, byly orchestrované protisyrskými silami, provedeny pak tzv. teroristy (povstalci). Ještě lze připustit prosyrské milice a zvlčilé velitele oddílů, ale ti by se nedostali tak snadno k chemickým zbraním.

    Ovšem fakt, že by Asad riskoval střet s USA kvůli vojensky zcela bezvýznamným akcím s chemií, je zcela vyloučen. Ostatně, když si poslechenš Asada v rozhovoru, tak vidíš, že má všech pět pohromadě a ve srovnání s Trumpem, Macronem nebo Mayovou je to maják inteligence a kultivovanosti. Btw. Bašár je dlouhodobě proti trestu smrti a není vychovaný diktátor (s pozicí vládce Sýrie se u něj vůbec nepočítalo). Je prakticky vyloučeno, že by psychicky unesl likvidaci dětí. Doktora nestudoval a nedělal pro peníze, těch měl od fotra prakticky neomezeně.Skrýt celý příspěvek

  • cejkis
    23:25 11.04.2018

    Když o chemickém útoku informují herečky WhiteHelmets, tak nepotřebujete sofistikované vybavení, aby jste přišli na to, že je to fake. V oblasti mělo být propuštěno cca 5tis ...Zobrazit celý příspěvek

    Když o chemickém útoku informují herečky WhiteHelmets, tak nepotřebujete sofistikované vybavení, aby jste přišli na to, že je to fake.

    V oblasti mělo být propuštěno cca 5tis civilistů, kteří byli 4roky zadržováni západem podporovanými islamisty. Místo 5tis jich přijelo kolem 200 lidí. Ostatní tam někde leží. A to je náhoda, na obklíčené území čekající na poslední ránu z milosti zaútočí Asad sarinem. A ejhle po mezinárodní odpovědi se zde najdou tisíce mrtvých civilistů.

    V odkazu video WH, které slouží jako záminka k výše uvedenému. Je to na dalšího Oskara.

    https://youtu.be/8LnVHw96jFs... Skrýt celý příspěvek

  • logik
    23:20 11.04.2018

    cernakus: A další tvůj omyl je, že nepočítá s OPCW, ale s JIM. On jaksi JIM je společnej projekt UN a OPCW. Takže těžko může někdo počítat s JIM a nepočítat s OPCW...

    cernakus: A další tvůj omyl je, že nepočítá s OPCW, ale s JIM. On jaksi JIM je společnej projekt UN a OPCW. Takže těžko může někdo počítat s JIM a nepočítat s OPCW...

  • logik
    23:19 11.04.2018

    StandaBlabol: Nebyla zcela dle regulí ICAO. Dle regulí ICAO v ní neměli být zástupci Ruska a měla je vést Ukrajina. Ukrajina jako ústupek předala vedení Nizozemcům a Rusové byli ...Zobrazit celý příspěvek

    StandaBlabol: Nebyla zcela dle regulí ICAO. Dle regulí ICAO v ní neměli být zástupci Ruska a měla je vést Ukrajina. Ukrajina jako ústupek předala vedení Nizozemcům a Rusové byli do komise připuštěni...
    Takže vyšetřování bylo vůči Rusům více než vstřícné.Skrýt celý příspěvek

  • logik
    23:17 11.04.2018

    Beld: Jo, tak to sorry, v 2013 opravdu nevím, že by bylo něco prokázáno tak, že by šlo o tom tvrdit, že se něco ví. Průkazné jsou podle mne hlavně ty zprávy z 2014 a dál, kdy ...Zobrazit celý příspěvek

    Beld: Jo, tak to sorry, v 2013 opravdu nevím, že by bylo něco prokázáno tak, že by šlo o tom tvrdit, že se něco ví. Průkazné jsou podle mne hlavně ty zprávy z 2014 a dál, kdy fungoval FFM OPCW.Skrýt celý příspěvek

  • logik
    23:14 11.04.2018

    cernakus: JIM vydával co vím pouze materiály FFM OPCW. Takže tvrdit, že JIM řídila USA nezávisle na tom, co zjistila OPCW, je nesmysl. Cernakus: civilní vrtulník? V zemi po dvou ...Zobrazit celý příspěvek

    cernakus: JIM vydával co vím pouze materiály FFM OPCW. Takže tvrdit, že JIM řídila USA nezávisle na tom, co zjistila OPCW, je nesmysl.

    Cernakus: civilní vrtulník? V zemi po dvou letech bojů? Těžko..... A hlavně někteří svědci popisovali i "křídla" vrtulníku, takže šlo evidentně o vojenský vrtulník.

    Mohl by to být i vrtulník z turecka? Tak takovou variantu jsem ještě neslyšel. To si fakt myslíš, že by turecko dělalo takovej hazard? SAA jaksi má na severu sýrie letecké základny a radary - takže to by pro tureckou vrtuléru neskončilo dobře....Skrýt celý příspěvek

  • Beld
    23:12 11.04.2018

    logik: No ja mluvil o vysetrovani tech utoku v roce 2013 . btw: Je to od strany 90 .

    logik: No ja mluvil o vysetrovani tech utoku v roce 2013 . btw: Je to od strany 90 .

  • logik
    23:09 11.04.2018

    Olivav: To je naprosto klasická diplomatická řeč, že když jim Rusové třikrát vetovali JIM, tak v rezoluci to JIM přímo nejmenovali. Nicméně každý věděl, o co se jedná, jak ...Zobrazit celý příspěvek

    Olivav:
    To je naprosto klasická diplomatická řeč, že když jim Rusové třikrát vetovali JIM, tak v rezoluci to JIM přímo nejmenovali. Nicméně každý věděl, o co se jedná, jak "Tvoji" Rusové jen o kousek dál potvrzují:
    "The representative of the Russian Federation, also speaking following its veto, said the United States was attempting to mislead the international community. The draft would have been an attempt to recreate the Joint Investigative Mechanism "

    Zároveň tvá citace jen dál vyvrací Fenriho - Spencrové tvrzení, že znovuzavedení JIM by něco zdrželo, protože zatím by vyšetřoval FFM, dokud by se nevyřešil mandát JIM....

    Ohledně té třetí rezoluce - Ti jaksi nedošlo, že FFM je pouze Fact Finding Mission. Tedy to není plné vyšetřování, je to pouze orgán na posbírání dat. Nemá právo říct, kdo to byl.
    Od Ruska to byl dobrý ústupek - my chcem vyšetřování, takže jsou za "hodné", ovšem vyšetřování zcela bezzubé, protože FFM nemá právo na někoho ukázat, takže cokoli by stejně musela schválit RB, kde mají veto. Ve výsledku se tedy tato rezoluce neliší od toho, co prosazovali původně: tedy že by měli mít furt veto v tom, kdo za to může.

    To byl IMHO také důvod, proč na tu rezoluci ostatní nepřistoupily. FFM už dávno funguje rezoluce nerezoluce - a schválení takovéto polovičatosti by znamenalo ústup od možnosti to vyšetřit zcela.

    Fenri: díra je fejk? IPCW tvrdí něco jiného: že kráter je pravděpodobně pravý, akorát to nemohou tvrdit z jistotou
    https://www.opcw.org/fileadmin...
    Pravost je založená na svědectvích a analýzách vzorků půdy, kde se koncetrace se vzdáleností od kráteru snižuje

    Beld:
    Oficiální zpráva říká: našli jsme stopy Sarinu v podstatě v mnoha vzorcích, kde se hledalo
    (8 z 11 vzorků krve, 4/5 moči v ověřených vzorcích, 11/14 krev, 6/7 moč 9/9 vlasy, 4/7 výkaly v vzorcích neznámého původu). Vzorků měli dost i z ověřeného původu, tvrdí, že pravděpodobně zdroj sarinu byl z onoho kráteru.
    Zároveň jsou zdokumentované z doby incidentu útoky syrských letadel.
    Ve vzrocích byly nalezeny látky odpovídající Asadově receptuře.Skrýt celý příspěvek

  • cernakus
    23:07 11.04.2018

    StandaBlabol: Prakticky nikdo nesouhlasil? Čína je nikdo? Tak to pak joooo :-D "Ptej se, proč se Američani nebáli zveřejnění práce komise bez hlasování v RB a Rusové ...Zobrazit celý příspěvek

    StandaBlabol:

    Prakticky nikdo nesouhlasil? Čína je nikdo? Tak to pak joooo :-D

    "Ptej se, proč se Američani nebáli zveřejnění práce komise bez hlasování v RB a Rusové ano."

    Protože JIM, by byla "jejich". Takže by se vyšetřovalo jako minule, tedy naoko, protože viník by byl předem dán, nezávisle na zjištění OPCW.

    Ostatně ty se ptej, proč USA nedůvěřují OPCW, které sice taky prakticky ovládá, ale její zaměstnanci jsou profesionální vědci, kteří na politiku zase tak moc neslyší.Skrýt celý příspěvek

  • cernakus
    23:01 11.04.2018

    logik: zajímavá zkratka vrtulník = letectvo nikdo nemá. To jako fakt? Není určen typ vrtulníku. Klidně to mohl být i civilní. Mohl to být vrtulník z Turecka. V Sýrii se ...Zobrazit celý příspěvek

    logik:

    zajímavá zkratka vrtulník = letectvo nikdo nemá.

    To jako fakt? Není určen typ vrtulníku. Klidně to mohl být i civilní. Mohl to být vrtulník z Turecka.

    V Sýrii se promenádovali letectva Izraele, Turecka, USA, států NATO, Ruska, Saudské Arábie, Iráku a Iránu. Dokonce si udělali Rusáci s Amíky společné komunikační středisko. Ale dle logika, nikdo letectvo kromě Asáda v Sýrii nemá.

    A to neřeším, že tzv. očitá svědectví jsou velmi ošemetná věc a justice s nimi normálně zachází velmi opatrně.

    Ty jseš fakt jelito :-DSkrýt celý příspěvek

  • StandaBlabol
    23:00 11.04.2018

    Cernakusi, ano, máš pravdu. Ruský návrh spočíval v tom, že závěry vyšetřování by musela znovu schválit Rada Bezpečnosti. A tudíž by je mohli Rusové vetovat, pokud by se jim ...Zobrazit celý příspěvek

    Cernakusi,

    ano, máš pravdu. Ruský návrh spočíval v tom, že závěry vyšetřování by musela znovu schválit Rada Bezpečnosti. A tudíž by je mohli Rusové vetovat, pokud by se jim nelíbily (třeba proto, že by ukázaly na Asada). Proto s jejich návrhem prakticky nikdo nesouhlasil. Bylo to k ničemu.

    Ptej se, proč se Američani nebáli zveřejnění práce komise bez hlasování v RB a Rusové ano.Skrýt celý příspěvek

Načítám diskuzi...

Stránka 6 z 14