Mohammad Ranjbar

Armádní noviny
Foto: Mohammad Ranjbar / Mohammad Ranjbar, Afghánistán

Dnes si představíme našeho nového afghánského spolupracovníka Mohammada Ranjbara. Pana Ranjbara jsme požádali, aby nám o sobě napsal pár slov. Jelikož jeho příběh nám hodně napovídá o životě v současném Afghánistánu, rozhodli jsme se jeho biografii zveřejnit v klasickém článku.

Moje jméno je Mohammad Ranjbar

Narodil jsem se v roce 1986 v chudé vesnici v distriktu Qarabagh v provincii Ghazni, Afghánistán.

Když mi bylo sedm let, začal jsem chodit do školy, která byla hodinu a půl chůze vzdálená. V té době nebyla dostupná žádná doprava pro studenty.  Během tálibánského režimu jsem chtěl utéct z Afghánistánu, ale moje rodina mi to nedovolila, protože jsem byl stále malé dítě.

Můj děda Mullah měl staré rádio, na kterém často a tajně poslouchal programy BBC. Každý večer jsem se k němu připojil a společně poslouchali rádio. Vždy mě zaujala hudba, která byla vykázaná z veřejného života za režimu Tálibánu (jakákoliv hudba a televize byla za režimu Talibánu zakázaná – pozn. redakce).

V roce 2005, když jsem ukončoval školu, zúčastnil jsem se zkoušky Kankor (finální školní zkouška) a rozhodl jsem se studovat umění na univerzitě v Kábulu.

Po úspěšném složení zkoušky jsem já a mojí kamarádi ze třídy bydleli v malém pokojovém hotelu v Kábulu. V noci jsme chodili do hotelového vestibulu sledovat televizi. Bylo to poprvé v mém životě, kdy jsem viděl televizi. Sledování filmu „Titanic“ v televizi změnilo můj život. V tu noc jsem se rozhodl studovat filmové umění.

V roce 2006 jsem byl přijat jako student fakulty výtvarného umění na univerzitě v Kábulu (Fine Arts Faculty of the Kabul University). Vybral jsem si film jako hlavní obor. V té době nebylo studium filmů snadné, protože jsme neměli profesionální učitele a v podstatě žádné vybavení. Pro celé oddělení jsme měli jen jednu malou kameru, která byla vyčleněna pro promující studenty.

Později se situace zlepšila. Afghánští i cizí učitelé přicházeli na univerzitu a pořádali pracovní semináře o fotografování, kinematografii, tvorbě dokumentů, novinařině a o kreativním psaní.

V roce 2008 během 40 dní dlouhého semináře jsem vytvořil můj první dokument. Byl to film o osamělém muži, který ztratil rodinu během války. „Osamělý muž“ vyhrál první cenu v soutěži studentských filmů v Kábulu.  Film byl rovněž nominován na slovenském festivalu studentských filmů.

Úspěch filmu mi umožnil natočit dokument „Skrytou pravdu“ pro BBC Persian. Film vyprávěl příběh muže, který byl zajat Mudžahedíny během války a byl popraven. Zázračně přežil, ale přišel o oči díky poranění způsobené kulkou, která mu prošla hlavou (Poprava byla prováděna střelou do hlavy. Kulka ale nezasáhla mozek, ale proletěla prostorem očí na druhou stranu – pozn. redakce).

Od roku 2009 pracuji pro Český rekonstrukční tým v Afghánistánu.  Práce mi dává šanci vytvořit tři nové dokumenty každý rok. Natočil jsem také tři krátké filmy jako „Taxi“ a „Kdo je opravdu vinen“.

V roce 2010 jsem promoval na fakultě umění jako režisér a natočil jsem krátký fiktivní film nazvaný „Hasina“ který byl nominovaný na hlavní cenu na festivalu Současný hlas žen v muslimském světě v Los Angeles, USA.

Poslední rok pracuji jako tvůrce dokumentů pro lokální TV stanici Rahe Farda v Kábulu.  Od října 2010 pracuji také jako kameraman pro ISAF (International Security Assistance Force) a IJC Kábul (International Joint Command).  Naše TV skupina produkovala publicistické televizní spoty a krátké filmy podporující bezpečnost a ekonomický rozvoj naši zemi.

Můj krátký film „Žárlivost“ byl v letošním roce nominovaný pro nejlepší filmy na stém Mezinárodním filmovém festivalu v Teheránu, Irán.

Stále mám zájem naučit se co nejvíce o filmu a umění.

S pozdravem

Mohammad Ranjbar

Originální článek ve formátu .pdf

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích
Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Pro vizuální i informační zpřehlednění diskuze jsme od 4.9.2020 vytvořili sbalovací příspěvky. Viditelných bude vždy prvních 180 znaků. V případě zájmu si může čtenář zbytek textu v příspěvku rozbalit a poté zase sbalit.

Zvýraznit příspěvky za posledních:
  • Sámo
    11:07 24.10.2012

    Ale notak... Kulky jsou mezi nohama, ne ve zbrani ;)

    Ale notak... Kulky jsou mezi nohama, ne ve zbrani ;)

  • Anti
    21:20 22.10.2012

    osobně by mě zajímal život běžné rodiny v Afganistánu jejich názory problémy a způsob života ...starosti ale i radosti pohled člověka který se tam narodil je vždy jiný než pohled ...
    Zobrazit celý příspěvek

    osobně by mě zajímal život běžné rodiny v Afganistánu jejich názory problémy a způsob života ...starosti ale i radosti pohled člověka který se tam narodil je vždy jiný než pohled novinářů vojáků atd.Jaký je opravdu pohled na Evropu (pozitivní nepozitivní to je jedno hlavně objektivně )....
    Skrýt celý příspěvek

  • Houžvička
    11:05 22.10.2012

    Opravdu je to tak. Těším se na články vzniklé díky této spolupráci.

    Panu Ranjabarovi a dalším podobným pohybujícím se v umění v Afgánistánu přeji hodně úspěchů a taky potřebného ...
    Zobrazit celý příspěvek

    Opravdu je to tak. Těším se na články vzniklé díky této spolupráci.

    Panu Ranjabarovi a dalším podobným pohybujícím se v umění v Afgánistánu přeji hodně úspěchů a taky potřebného štěstí.
    Skrýt celý příspěvek

  • Michal Voska
    09:11 22.10.2012

    V porovnání s ním a jeho osudem jsou všechny problémy, které tu máme jen malicherností. Hluboce před ním smekám. Jsem nesmírně rád, že někdo, jako je Mohammad Ranjbar bude s AN ...
    Zobrazit celý příspěvek

    V porovnání s ním a jeho osudem jsou všechny problémy, které tu máme jen malicherností. Hluboce před ním smekám. Jsem nesmírně rád, že někdo, jako je Mohammad Ranjbar bude s AN spolupracovat a pokud to okolnosti dovolí, i nám pomůže s reportáží, kterou v příštím roce z Afghánistánu chystáme.
    Skrýt celý příspěvek