Náhorní Karabach – zamrzlý konflikt ožívá

Foto: Válka o Náhorní Karabach byl ozbrojený konflikt trvající mezi únorem 1988 a květnem 1994. Válka si vyžádala minimálně přes 30 000 lidských životů. / Nicholas Babaian, CC BY-SA 3.0
Válka o Náhorní Karabach byl ozbrojený konflikt trvající mezi únorem 1988 a květnem 1994. Válka si vyžádala minimálně přes 30 000 lidských životů. / Nicholas Babaian, CC BY-SA 3.0

Náhorní Karabach je území rozkládající se vysoko v horách Malého Kavkazu. Přestože se jedná o oblast bez významnějších nalezišť nerostných surovin, v 90. letech se o ni rozzuřil krvavý konflikt, který nebyl doposud i přes snahu mezinárodního společenství ukončen. Veškerá jednání ustrnula na mrtvém bodě a uzavření míru je v nedohlednu. Článek vyšel původně na On War | On Peace.

Nedávné události navíc signalizují, že situace může kdykoliv znovu eskalovat. Obě strany, Arménie i Ázerbájdžán, odmítají ustoupit ze svých požadavků.Jde o ukázkový příklad hry s nulovým součtem, tedy vítězství jednoho nutně znamená porážku druhého. Obě země jsou silně přesvědčeny, že Náhorní Karabach oprávněně náleží právě jim.

Rozpad SSSR jakožto katalyzátor války

Chceme-li pochopit bezprostřední příčiny války o Náhorní Karabach, je nutno vzít v úvahu události mnohem dřívější – dle Šmída a Vaďury (2007) někdy z konce 19. a počátku 20. století. Rozsáhlé výměny obyvatelstva (Ázerbájdžánců z carského Ruska do Osmanské říše a současně Arménů z Osmanské říše do Ruska) a genocida Arménů osmanskými Turky, s nimiž Arméni ztotožňují Ázerbájdžánce, nenávratně poznamenaly budoucí vztahy mezi oběma národy.

Pocity křivdy a nenávisti předávané z generace na generaci do budoucna poukazovaly na prohlubování napětí v celém kavkazském regionu.

Spolu s rozhodnutím přiřadit po 1. světové válce Náhorní Karabach pod ázerbájdžánskou správu se začala situace rapidně zhoršovat. Status Karabachu se i přes očekávání Arménů, kteří v oblasti tvořili většinu, nezměnil ani po připojení kavkazských republik k Sovětskému svazu.

Ten po určitou dobu dokázal udržet arménské projevy zášti vůči Ázerbájdžáncům na uzdě, k řešení problému však nijak zvlášť sovětské vedení nepřispělo. Celá záležitost tak doutnala a čekala na první jiskru, která by ji proměnila v obrovský požár. Tato jiskra se objevila s nástupem Michaila Gorbačova do čela SSSR.

Gorbačovova perestrojka a glasnost vyhlášená v 80.letech výrazně podnítila nárůst nacionalismu v oblasti. Se slábnoucím vlivem SSSR se situace stala nadále neudržitelnou, vedení v daném okamžiku již nebylo schopno řešit problémy ani v samotném centru, natož v periferních oblastech. Po vyhlášení nezávislosti oběma republikami v roce 1991 se spory o Náhorní Karabach proměnily v regulérní ozbrojený konflikt, při kterém během dvou let zahynulo na 30 tisíc lidí a přes milion jich muselo opustit své domovy.

Foto: Náhorní Karabach / Public DomainNáhorní Karabach / Public Domain

Proč nebylo dosaženo míru?

Přestože bylo v roce 1994 mezi oběma republikami uzavřeno příměří, mírová dohoda nebyla doposud podepsána. V průběhu dvaceti let byla představena celá řada možností, jak konflikt řešit, navzdory tomu pokaždé některá ze stran nesouhlasila.

Arménii se během války podařilo obsadit nejenom území Náhorního Karabachu, ale také rozsáhlé oblasti v Ázerbájdžánu, což z ní teoreticky dělá vítěze, prakticky však zejména po ekonomické stránce země strádá v důsledku politické izolace a dopravní blokády. Poražený a na nerostné suroviny bohatý Ázerbájdžán se naopak stal vhodným partnerem pro zahraniční investory.

Ačkoliv mezinárodní společenství zdůrazňuje nutnost zrušení blokády Arménie, odchodu arménských vojáků z ázerbájdžánských okresů a umožnění uprchlíkům navrátit se do svých domovů, vlivem nových konfliktů a krizí není v současnosti tento region primárním zájmem velmocí. Náhorní Karabach tak dnes funguje jako samostatný, byť mezinárodně neuznávaný stát.

Náhorní Karabach  / Google Maps

Válka jako potenciální řešení konfliktu

Frustrace Ázerbájdžánu nad ztrátou svého území je zcela patrná. V posledních letech investuje do moderních zbraní, zejména mobilního dělostřelectva a raketových systémů dobře využitelných k prolomení linie arménských sil rozmístěných podél hranic. Zvyšuje také rozpočet pro armádu. Paradoxně mezi největší dovozce zbraní do Ázerbájdžánu patří spojenec Arménie, Rusko. Vedení země rovněž volá po sankcích OSN proti Arménii.

„Proč dodnes nebyl agresor potrestán? Jsme unavení z dvojích standardů," říká ázerbájdžánský prezident Ilham Aliyev s odkazem na evropské sankce vůči Rusku. Ázerbájdžán hrozí, že si vojensky podmaní zpět to, co mu náleží.

Arménie rovněž investuje do nových zbraňových systémů, vlivem ekonomické krize si však nemůže dovolit vynaložit tolik peněz pro armádu jako Ázerbájdžán, jenž těží především z těžby ropy a zemního plynu. V případě propuknutí konfliktu mohou Arméni dobře využít své defenzivní pozice, nerovného terénu a systému bunkrů a zaminovaných polí při hranici.

Od roku 2008 se postupně přiostřují incidenty v příhraničních oblastech. Od roku 2014 jsou již na denním pořádku. V létě 2014 sestřelili Ázerbájdžánci arménský dron poté, co Arméni nereagovali na výzvy o stažení strojů zpět na své území. V dubnu 2015 pak bylo při přestřelce v karabašském regionu zabito přibližně pět vojáků.

Dále na konci září tohoto roku došlo k útokům za použití těžké techniky na vesnice poblíž hranic. Obě strany se z agrese vzájemně obviňují. Počet mrtvých se pohybuje okolo pěti vojáků a tří civilistů. Oficiální prohlášení arménského a ázerbájdžánského vedení se v číslech liší. Média o dění na Kavkaze často mlčí.

Závěrem

Vlivem léty nahromaděných pocitů nespravedlnosti, frustrace, nenávisti a vzájemné nedůvěry mezi oběma etniky je poměrně nepravděpodobné, že by v brzké době došlo k uzavření mírové dohody. Naopak můžeme být do budoucna svědky eskalace násilí. Toto řešení dlouhodobě artikuluje především Ázerbájdžán, který jednoznačně usiluje o navrácení území pod svou samosprávu a to i vojenskou cestou.

O špatných vztazích mezi Armény a Ázerbájdžánci vypovídá i samotný fakt, že lidé s příjmením končícím „yan" (typické pro Armény) mají zakázáno cestovat do Ázerbájdžánu. Ázerbájdžánci sami považují cestu do Arménie za vážný zločin.

Zanedbatelný zájem velmocí o tento region, respektive zaneprázdnění bezprostřednějšími hrozbami, může rovněž sehrát svou roli. Rusko je v současné době vytíženo řešením evropských sankcí, situací na Ukrajině, angažuje se také v boji proti Islámskému státu, což do jisté míry nahrává Ázerbájdžánu.

Naopak Arménie by byla bez ruské pomoci v obtížnější pozici, válka by jen prohloubila ekonomickou krizi. Na druhou stranu by však takovýto stav mohl Arménii přinutit k určitým ústupkům, které doteď zcela odmítala.

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

Nová Boko Haram bojuje za Islámský stát v Africe

Při příležitosti státní návštěvy nigerijského prezidenta Muhammadu Buhariho ve Francii, ohlásil ...

Rusko v Sýrii: Nedůvěra mezi Západem a Ruskem vítězí

Rusko posiluje svou vojenskou přítomnost v Sýrii. Rusko do země dopravilo bojová letadla a systémy ...

Otázka vítězství v 21. století

Vítězství patří mezi nejstarší a nejuniverzálnější koncepty s jakými se ve vojenství lze potkat. ...

Válka s lidskou tváří?

Rozvoj přesných zbraní umožňuje zasahovat cíle s nebývalou přesností. Stává se proto válčení více ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit zeleně příspěvky za posledních:
  • Rase
    19:45 22.12.2015

    Tak se zdá, že se situace v regionu přiostřuje. Snad nebudeme svědky války v "zastoupení" mezi Ruskem a Tureckem. Přeci jen karty jsou nyní poněkud jinak rozdané než minule.
    Doufám že se situaci podaří rychle uhasit, protože zde může být ještě horko

  • David
    09:57 31.10.2015

    Pro D.i.p : co se týče Íránu, ten rozhodně nespolupracuje s Azerbajdžánem, naopak. Vztahy mezi oběma zeměmi jsou velice chladné a důvodem je početná azerská menšina v Íránu, která se občas cítí utlačována perskou menšinou. Írán spolupracuje s Arménií, obě země mají řadu společných dohod. Írán údajně také dodal Arménii vojenskou techniku - pěchotní zbraně atd.

  • peter123x
    00:17 31.10.2015

    No jo. Nahorny Karabach. Dalsie z rady, na zaciatku, nevinne vyzerajucich administrativnych rozhodnuti Sov. Zvazu, tentoraz v snahe zapacit sa turkom, ktore sa neskor zvrhlo na chybu.

  • D.i.p
    23:45 30.10.2015

    Mě jsou rozhodně blíže Arméni, ale politické karty jsou proti nim. Na rozdíl od Ázerbájdžánu (ropa) nemají co nabídnout (zejména západu). Jsou v té oblasti sami a jediným spojencem jsou rusové, kteří nejsou sousedy a zároveň prodávají zbraně nepříteli, jejich přízeň je vrtkavá. S Gruzínci se taky nemají moc v lásce. Turecko to je čirá nenávist a Iránci podporují pochopitelně Ázerbájdžán. Moc těžká pozice, dost to připomíná Izrael.

  • Deortc
    16:07 30.10.2015

    Pokud by se v té lokalitě rozhořela válka a Česká republika by v té době musela plnit nějaké evropské kvóty ohledně příjmu uprchlíků, tak myslím, že zrovna Armény bychom měli na svém území jakožto azylanty vítat.
    Na základě osobní zkušenosti i dostupných informací jsem přesvědčen, že zrovna Arméni by pro naši ekonomiku představovali posilu a s jejich začleněním do evropského kulturního rámce by nebyl žádný větší problém. :-)

  • 23:29 29.10.2015

    Viete na čo sa teším? Keď sa tento konflikt dostane médiam do očí a potom sa samozrejme objavia konšpirátori, ktorí budú všade písať o tom, ako za to môže USA, NATO, Židia, Izrael, EÚ a Ilumináti, ktorí chcú zničiť Rusko a zarábať doláče.

  • SpiritWar
    18:35 29.10.2015

    ustupky armenska? a vzdali by sa izraelci o jedinu piad zeme alebo o golanske vysiny? to asi tazko, je nemozne branit uzemie bez dostatocnych naraznikovych zon a opornych bodov.

    dalsia vojna je asi neodvratna, mier paradoxne zabezpecuje rusko, pokym je dost silne alebo mu vojna nebude vyhovovat krehky mier bude trvat nadalej.

  • Muhaha
    17:56 29.10.2015

    Ach ti ubozí Ázerbájdžánci, oběti zběsilé arménské agrese ...

    Jakpak by mohli už v říjnu 1987 hrdinní ázerbájdžánští policisté lynčovat teroristické arménské vesničany ..
    Kdopak to kdy slyšel, že by se od února 1988 po celém Ázerbájdžánu konaly na ty arménské psy pogromy ...

    To vše jsou jen zlotřilé pomluvy židoarménských (Kasparov) překrucovačů pravdy.

    Kdyby ti arménští šmelináři nepodplatili zbabělého Gorbačova, mohl být Černá zahrada dávno v rukou ázerbájdžánského lidu, tak jako po roce 1915 východní Anatolie v rukou bratrského lidu tureckého.

    Teď je však vhodná chvíle, proto vzhůru do zbraně!

  • JirkaM
    17:33 29.10.2015

    Pokud je v Náhorním karabachu většina Arménů, tak co záleží na tom jak si Sověti namalovali hranice?