NÁZOR: Emigrace v Evropě a její bezpečnostní rizika, část 2.

Foto: Japonsko má přísnou imigrační politiku. Japonská společnost je proto velmi homogenní. / Bantosh, CC BY 2.5
Foto: Japonsko má přísnou imigrační politiku. Japonská společnost je proto velmi homogenní. / Bantosh, CC BY 2.5

Dnešním článkem navážeme na první díl dvojdilného seriálu Emigrace v Evropě a její bezpečnostní rizika. Výňatek z tohoto sdělení si můžete přečíst v aktuálním vydání magazínu ECHO 24.

Polib ruku, kterou nemůžeš useknout

Výše uvedené, pravděpodobně beduinské přísloví jsem kdysi slyšel v Egyptě. V podstatě říká, že člověk má vždy zkusit, kam až může ve svých požadavcích zajít a pokud mu je vyhověno, tak to brát jako slabost druhé strany a příště chtít víc.

Pro mne je jedním z hlavních kritérií, zda daného imigranta přijmout, jeho vztah k naší kultuře a jazyku. Největší problém to je u arabského pojetí islámu, ale velmi malý např. u bosenského pojetí islámu. Sociologické výzkumy ukazují, že většina arabských muslimů si přeje, aby v zemi platil nikoliv civilní, ale islámský náboženský zákoník, tedy upřednostňují svoje vlastní zákony před zákony dané země.

Tři čtvrtiny evropských muslimů si nepřejí existenci více muslimských frakcí, takže dlouhodobé mírové soužití např. sunnitů a šiítů je nejspíš iluzorní. Některé spory mezi přistěhovalci mají až komický charakter, který nicméně ukazuje složitost vzájemného soužití - například britští Indové si stěžovali, že jejich čtvrť začínají ovládat Poláci.

Kdysi jsem měl evropskou představu vzájemného dialogu mezi islámem a křesťanstvím, ale u současného severoafrického a blízkovýchodního islámu to funguje málokdy. Ono totiž už jenom se s nevěřícím bavit třeba o Koránu je nesprávné. Pro mnoho evropských muslimů je západní kultura bezbožný dekadentní výmysl, kterého je třeba se zbavit.

V řadě případů se nejedná o neochotu přijmout pravidla a kulturní normy dané země, ale přímo o nepřátelství. Celkem nezáleží na přesných procentech, protože se zde nejedná o volby, ale o to, že tato aktivní, nenávistná menšina udává tón, kterému se ostatní přizpůsobují.

Kolik lidí chce opustit Severní Afriku? Průzkum byl konaný, pokud vím, jenom v jedné z nejmírnějších a nejslušnějších arabských zemích - v Tunisku, kde je míra beznaděje poměrně nízká. Tunisané jsou hrdí na svoji zem, nicméně 80% by šlo za lepším světem do Evropy či USA. Počet potenciálních emigrantů tak v Severní Africe a na Blízkém východě můžeme odhadnout na nejméně 100 milionů.

Hlavní číselné údaje

V současné době žije v Evropě asi 50 milionů lidí z jiných zemí, což odpovídá asi 10% celkové evropské populace. Nejvíc cizinců žije v Německu, Francii a Británii. Ale i v sousedním Rakousku žije asi 15 % cizinců. Podle rozhovorů s Turky, kteří přišli teprve nedávno do České republiky, to vypadá tak, že nejsme obsazováni tureckými, ale německými a rakouskými Turky a Kurdy.

V zemích EU žije 9 milionů Turků, kteří tvoří největší muslimskou evropskou minoritu. Pokud 500 Němců odejde bojovat do války s Islámským státem, tak to je vlastně triumf německé integrace, protože počet německých Kurdů je odhadován až na dva miliony.

Velké cizinecké menšiny 4-6 milionů lidí má rovněž Itálie jako oblíbený cíl Rumunů, Bulharů a jižních Slovanů a rovněž Španělsko. Ve Španělsku rychle roste čínská minorita s přibližně 200 tisíci migrantů. Toto číslo mně doslova zaráží (nechci napsat děsí), protože Číňanů je mnoho, třetina země (zhruba 400 milionů lidí, Evropanů je dvojnásobek) je ohrožená klimatickými změnami, stát provozuje pragmatickou neo-kolonizační politiku a na jednoho Číňana připadá v Číně 0,1 ha orné půdy.

Myslím si, že potenciální ohrožení České republiky je větší ze strany Číny než islámských zemí. Všímejte si, jak se Číňané chovají ke zvířatům i sami k sobě. Ptejte se hotelového personálu, jaké mají zkušenosti s Číňany a začnete rozumět tomu, jak by se mohli chovat v Evropě.

Celkově pozorujeme každoroční zvyšování počtu uprchlíků. Jenom ze Sýrie uteklo v roce 2013 2,4 milionu lidí. Do konce tohoto roku jich může být skoro trojnásobek. Pokud se blíž podíváme, kdo jsou tito Syřané, tak se často jedná o Kurdy a Palestince. Ve Středozemním moři se podle statistiky EU každoročně utopí kolem 600 uprchlíků, ale jiné údaje uvádějí pro minulý rok počet 3700 lidí.

Emigranti pocházejí nejčastěji z Maroka, Ruska, Filipín, Turecka a Brazílie. V poslední době se zvyšuje počet Syřanů, Afgánců a Pakistánců. U těchto zemí mám vždy obavy, že emigranti přicházejí z nemocných společností a kus této nemoci si přinášejí sebou. I mezi Řeky, kteří po občanské válce přišli do Československa byly zastoupeny různé skupiny a i v tuhých a policejně kontrolovaných 50. letech mezi nimi docházelo k politickým vraždám.

V posledních letech výrazně roste počet emigrantů z asijských zemí a zejména z Indonésie, Filipín a Číny. Myslím, že je rovněž důležité si všímat, jak se mění nová palestinská generace. Palestinci totiž vždy patřili mezi rozumné, pracovité a přátelské lidi - "Židy arabského světa" - ale po letech konfliktů začíná být jejich společnost promořená násilím.

Některé země jako např. Norsko provádějí průzkumy, kterým říkají "integrační barometr". Jedná se o to zjistit, jak jsou Norové spokojeni s imigrační politikou. I v tolerantním Norsku si víc jak polovina obyvatel nepřeje další imigranty a toto číslo rok od roku roste. Lidé dobře vnímají čísla toho druhu, že v Británii v letech 2001-2009 se muslimská populace zvýšila desetkrát oproti zbytku populace.

Situace v České republice

Dříve nebo později se staneme žádaným cílem proudu ekologických a válečných uprchlíků z Blízkého východu, Egypta a asi i dalších zemí jako je Ukrajina, Rusko a evropské země kolem Středozemního a Černého moře. Konflikty zde neuhasínají, klimatické změny pokračují a v tradičních cílových zemích roste odpor k dalším přistěhovalcům.

Pokud by mělo dojít k finančnímu kolapsu silně zadlužené Francie a Itálie, tak můžeme počítat i s proudem Italů a Francouzů, ale etnicky se částečně bude jednat o rumunské Romy, Albánce a příslušníky ne-evropských etnik, kteří získali občanství v některé evropské zemi a neztratili migrační návyky.

Pokud by se počet nově narozených Čechů zvyšoval, tak bychom nemuseli uvažovat o udržení populace, které je nutné, aby podobně jako v Německu za 30 let na jednoho důchodce nepřipadalo 1,5 pracovníka. To se pravděpodobně nestane a proto jsou i pro nás imigranti životně důležití.

Myslím, že jediná cesta, jak tuto proměnu národa zvládnout je pečlivý, selektivní výběr vhodných imigrantů. Největší obavy mám z muslimů z arabských zemí a z budoucích čínských uprchlíků. Nevýhodou té první skupiny je ideologie v mnoha případech zaměřená proti evropským hodnotám.

Nevýhodou té druhé skupiny je početnost a pragmatická bezohlednost. Naproti tomu mnozí muslimové z Bosny či zemí bývalého Sovětského svazu jsou v životě zvyklí dělat kompromisy a přizpůsobovat se poměrům.

Častokrát jsem se mezi umírněnými muslimy cítil lépe než mezi Evropany, ale také mám zkušenost toho, jak rychle se mohou příjemní a přátelští muslimové radikalizovat. Nejedná se zde ani tak o náboženství, ale o to, jaký druh ideologie a pojetí moci je s ním spjatý.

Na část současného radikálního islámu se dívám jako na první, nadšenou vlnu komunismu 50. let. Řekl bych, že svého nebezpečného vrcholu teprve dosáhne, ale pak se jako ideologie přežije. Otázka je, jestli to půjde bez konfliktů prostým procesem vnitřního zrání, jakému dnes věří málokdo.

Celkově je příjemnější přijímat uprchlíky se zemí, jejichž kultura je srovnatelná, ale ne vyšší než naše vlastní. Ukrajinci a Slováci jsou nám nejbližší, ale u Rusů se někdy projevuje ten problém, že se na českou kulturu dívají spatra, protože přicházejí z impéria. Jedny z nejlepších zkušeností jsou zatím s Vietnamci. Jsou pracovití, nadaní a nová generace mluví výborně česky.

Tito lidé však již nebudou prodavači, ale součástí jejich kultury je úcta ke vzdělání, takže se budou stávat inteligencí národa. Myslím, že na to ještě nejsme připraveni. Dobře to však vidíme na základních a středních školách, kde Vietnamci a někteří Číňané se stávají v prostředí otrávených a zlenivělých českých dětí premianty třídy.

Výhled

Myslím si, že imigrační situace se v zemích jako je Anglie či Francie vymkne z rukou, protože tyto země nebudou mít dost financí na udržení sociálního státu a původní chudnoucí Evropané neunesou pocit, že jejich daně jdou k lidem, kteří pracují málo a často se chovají nepřátelsky. Eskalaci konfliktu si představuji růstem radikálních pravicových evropských stran a reakcí většinové společnosti, která bude mít raději klid a vládu pevné ruky. Nedivil bych se, kdybychom se demokraticky rozhodli odložit samotnou demokracii.

Pokud bychom byli konfrontováni jenom s poměry v rámci EU, tak se situace snad dá zvládnout. Mnohem horší situaci čekám ve stomilionovém Egyptě a sousedních zemích, kde schází orná půda, ekonomika je slabá a ceny potravin rostou. Zároveň je zde hodně nazlobených mladých lidí, jejichž příjmy jim nedovolí oženit se nebo mít poměr se ženou. Jejich frustrace roste.

Výbuch arabského násilí má charakter nebezpečné, iracionální bouře, kterou když ji zažijete na vlastní kůži, tak vámi otřese. Myslím si, že součástí přípravy na budoucnost by měl trénink na situaci, kdy se na pochod do Evropy jedno suché a hladové léto dají statisíce Severoafričanů a Levantinců a Evropská unie bude zrovna v té chvíli dysfunkční a neschopná pomoct sama sobě.

Evropa za třicet let bude jiná. Myslím, že bude chudší, diferencovanější, víc nebezpečná a méně evropská. Kromě samotné ekonomiky, energetické, potravinové a digitální bezpečnosti vnímám otázku migrací jako jeden z nejvíc destabilizujících prvků této doby a to jsem nezmiňoval další možná rizika jako je přenos nemocí či terorismu.

Je však otázka, zda jsme schopni o těchto věcech vůbec diskutovat, aniž bychom sklouzávali do rasismu nebo bojovného náboženství. Zatím to je téma, které ve veřejném životě opatrně obcházíme a v soukromí často neurvale komentujeme. Kolegovi a příteli M. po jeho veřejné, realistické, ale určitě ne urážlivé analýze současného multikulturalismu začali hned z několika protichůdných stran hrozit smrtí.

Nahlásit chybu v článku


Související články

Klíč k úspěchu Islámského státu – část. 1

Článek IS - Islámský stát, který byl minulý týden zveřejněný zde na Armádních novinách, ve ...

Klíč k úspěchu Islámského státu – část. 2

Dnes navážeme na první část článku o tom, jak funguje Islámský stát (IS) na bezpečnostním a ...

NÁZOR: Problém Evropy - Islám

Tento příspěvek vznikl jako reakce na článek sociologa Stanislava Bilera "Až nás zničí islám". Cílem ...

NÁZOR: Udržitelnost dopravy, odolnost, rodinná připravenost

Elektromobily, hybridy nebo vozidla s extrémně nízkou spotřebou paliva hrají důležitou roli v ...

Zvýraznit příspěvky za posledních:
  • Charlie
    09:53 28.11.2014

    1) Máte link na článek kolegy M? Pokud na něj prdlouši od pravdoláskařů i dotčených komunit začali spílat, tak má nejspíš pravdu. 2) Super článek a díky za něj. Pravdou je, že ...Zobrazit celý příspěvek

    1) Máte link na článek kolegy M? Pokud na něj prdlouši od pravdoláskařů i dotčených komunit začali spílat, tak má nejspíš pravdu.

    2) Super článek a díky za něj. Pravdou je, že naprosto nechápu snahu evropských elit doplnit (už tak přelidněnou) Evropu na stávající stavy čmoudy z necivilizovaných krajin, z nichž mnozí tu vlastně ani žít nechtějí (jediné, proč sem přišli, je štědrý sociální systém), pracovat nechcou už vůbec a jediné, co dokázali, je mlátit hubou o diskriminaci.

    Řešení je jediné - vypnout systém dávek, aby přestal lákat lidi z těhle chudých krajin (i ta nejbídnější dávka je větší, než jejich výdělek doma) a do Evropy pouštět jen lidi, kteří sem jdou za prací (tj. ty, o které projevily zájem evropské firmy, né že sem přijdou a pak "si budou hledat").

    A co se týče dlouhodobě nezaměstnaných imigrantů bez občanství? Jednoduché pravidlo - nemáš stálou práci? Jdeš domů. Děláš bordel? Jdeš domů a automaticky nežádoucí. Zejména pak vypakovat jejich hlavy rodin (které sem zbytek rodiny většinou dotáhly a které ho živí), rovněž nepřidělovat automaticky občanství všemu, co tu vypadne z nějaké imigrantky.Skrýt celý příspěvek

  • PetrC
    09:45 28.11.2014

    Oba dva příspěvky Václava Cílka jsou tak racionální a věcné, až z nich mrazí. Dějiny světa se skládají ze vzestupů a pádů civilizací a kultur. Jelikož jsou tvořeny lidmi, chovají ...Zobrazit celý příspěvek

    Oba dva příspěvky Václava Cílka jsou tak racionální a věcné, až z nich mrazí. Dějiny světa se skládají ze vzestupů a pádů civilizací a kultur. Jelikož jsou tvořeny lidmi, chovají jako živé organismy. Jedním ze základních rysů každého organismu je pud sebezáchovy. Pokud máme informace, tak každá zanikající civilizace, nebo ocitající se v problémech, se s nimi snažila bojovat. Evropa, taková, jakou ji známe dnes, s kořeny ve starověkých středomořských civilizacích, Evropa založená na křesťanství a křesťansko-židovské morálce, stojí na počátku procesu zániku. Pokud už nebyl tento proces zahájen. Podle Cílkova textu je už značně pokročilý. Budeme bojovat za své zachování?Skrýt celý příspěvek

Načítám diskuzi...

Stránka 2 z 2