NÁZOR: Porovnání ruských vojenských doktrín 2010 a 2014

Putin_rusko
Vladimír Putin. / www.kremlin.ru

Server On War | On Peace na svých stránkách přinesl porovnání ruských vojenských doktrín z roku 2010 a 2014. Článek ve spolupráci se serverem On War | On Peace nyní přinášíme i našim čtenářům. 

 Ruský prezident Vladimir Putin v pátek podepsal upravenou verzi Vojenské doktríny Ruské federace. Bylo zajímavé sledovat vývoj této zprávy, která byla mnohde upravena tak, že Putin podepsal novou doktrínu (například zde) a že se hlavním nepřítelem stává ze dne na den NATO a Spojené státy americké.

Stačí ovšem trochu zapřemýšlet, osvěžit si paměť, podívat se do dokumentu, který nyní podepsal ruský prezident a porovnat jej s tím starým, aby člověk zjistil, že byť změn je v upravené Vojenské strategii ruské federace z roku 2010 relativně dost, zásadních posunů, které byly avizovány v médiích, je v ní poskrovnu. Jsou v ní ovšem jiné změny, které jsou zajímavé, protože reagují nejenom na Ukrajinu, ale i na další nástroje při vedené války, které byly dříve upozaďovány.

Zpráv o doktríně se vyrojilo v médiích skutečně mnoho, ale když jeden začal pátrat po zdroji, zjistil, že všechny informace v neruských médiích pocházejí nikoli z textu upravené ruské vojenské doktríny, ale z papouškování zpráv z ruských médií. Na okraj tedy, byla to ruská média, která nastavila minimálně  v prvních hodinách vnímání upravené vojenské doktríny na Západě a po těchto prvních několika hodinách se dál o ní bude zajímat málokdo.

Přitom doktrína verze 2014 byla od první chvíle dostupná na stránkách Kremlu podobně jako její předchůdkyně z roku 2010 (zde je anglický překlad doktríny z roku 2010). Takže se na Západě prosadil hrozící Putin, namísto střídmějšího hodnocení reality.

Nedalo mi to a pustil jsem se do srovnávání obou dokumentů. Chvíli to trvalo, ale nakonec vzniknul materiál, ve kterém je zachycena naprostá většina změn (ve formátu pdf jej naleznete zde). V tabulce jsou jen pasáže, ve kterých došlo ke změnám a – snad – z ní jasně vyplývá, co bylo vypuštěno, respektive přidáno. Srovnávání usnadnilo to, že oba dokumenty mají stejnou strukturu (jedná se tedy o úpravu strategie, nikoli o novou, jak se nepřesně v některých médiích uvádělo).

Mimochodem, tento přístup je správný a v souladu s tím, jak se má postupovat – „zemětřesením“ mají procházet strategické a koncepční dokumenty pouze v okamžicích skutečně radikálních a systémových změn, jinak mají být pouze upravovány, doplňovány tak, aby reagovaly na drobnější bezpečnostní, technologické a další posuny. A konečně, ruská vojenská doktrína z roku 2010 je podle mého názoru poměrně kvalitní materiál, který skutečně zásadní proměnu nepotřeboval.

Byť má výsledné srovnání v tabulce 21 stran i po zběžném prohlédnutí zjistíte, že se jedná o zpřesnění, či, z velké části, logické rozšíření stávají doktríny. Zdánlivě asi největší změnou je přesunutí požadavků na mobilizaci výše a její rozšíření/zpřesnění v letošním dokumentu a vypuštění kapitoly „vojenské plánování“. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že otázky mobilizace mají vyšší prioritu, ale srovnání obsahu tomu příliš nenasvědčuje, byť je obecně kladen větší důraz na zajištění obrany země pro větší konflikty vyžadující například mobilizaci lidských i materiálních civilních zdrojů.

Nejprve však pár slov k tomu, co se objevilo nejenom v našich médiích, konkrétně, že NATO a jeho posilování se stalo nepřítelem Ruska, stejně jako Spojené státy a že hrozbou jsou protiraketové systémy konkrétně americký koncept „prompt strike“. Ve skutečnosti je slovní posun v nové vojenské doktríně minimální. Konkrétně ohledně NATO se ve verzi 2010 praví:

а) стремление наделить силовой потенциал Организации Североатлантического договора (НАТО) глобальными функциями, реализуемыми в нарушение норм международного права, приблизить военную инфраструктуру стран – членов НАТО к границам Российской Федерации, в том числе путем расширения блока;

a ve verzi 2014:

а) наращивание силового потенциала Организации Североатлантического договора (НАТО) и наделение ее глобальными функциями, реализуемым и в нарушение норм международного права, приближение военной инфраструктуры стран – членов НАТО к границам Российской Федерации, в том числе путем дальнейшего расширения блока;

Rozdíl je skutečně malý na to, aby se z něj dělal headline ve zpravodajství. Vyvozovat relativní „přitvrzení rétoriky“ je ale možné. Jen ovšem pramálo z těchto vět, ale z toho, že v dokumentu z roku 2010 se na jednom místě hovoří o „rozvoji vztahů s dalšími mezivládními organizacemi (Evropská unie a NATO)“, což z nové verze vypadlo. Naopak došlo na jiném místě verze 2014 – v pasáži hovořící o prevenci konfliktů – k přeformulování věty na „budování rovnocenného dialogu o bezpečnosti v Evropě s Evropskou unií a NATO.“

Podobné je to i z protiraketovou obranou. Ve verzi 2010 se uvádí:

г) создание и развертывание систем стратегической противоракетной обороны, подрывающих глобальную стабильность и нарушающих сложившееся соотношение сил в ракетно-ядерной сфере, а также милитаризация космического пространства, развертывание стратегических неядерных систем высокоточного оружия;

a ve verzi 2014:

г) создание и развертывание систем стратегической противоракетной обороны, подрывающих глобальную стабильность и нарушающих сложившееся соотношение сил в ракетно-ядерной сфере, реализация концепции „глобального удара“, намерение разместить оружие в космосе, а также развертывание стратегических неядерных систем высокоточного оружия;

Co se týče konceptu „globálního úderu“, jde o zapracování pokusu o zvýšení schopností Spojených států zasahovat kdekoli na planetě v horizontu jedné hodiny, což může narušit rovnováhu sil. Tento koncept je starý přibližně pět let a v předchozí doktríně uveden nebyl, zřejmě z důvodu, že se nevědělo, jak vážně je míněn. Nyní idea stále žije, takže proč ji neuvést.

Důležitější je ovšem relativně časté zmiňování významu kosmického prostoru v materiálu, jeho kontroly, respektive zabránění, aby jej ovládl někdo ve svůj prospěch (primárně nejmenované USA). Zaměření na vesmír, podobně jako na oblast Arktidy je a bude pro Rusko jedním z významných vojensko-politických témat a novými prostory, kde se mohou vést válečné, či „zadržovací“ operace.

Další oblastí, která je v nové doktríně akcentována více, než dříve je zapojení různých orgánů státu do přípravy na krizové stavy až po mobilizaci všech zdrojů země (k doplnění „dalších orgánů“ došlo v letošní doktríně na mnoha místech, což je jasný posun k širšímu chápání řešení krizových stavů). Má se přepracovat právní rámec pro odvody a mobilizační opatření obecně (to bylo i v doktríně 2010 a dá se odhadovat, že za čtyři roky nedošlo k posunu), zvýšit prestiž vojenské služby, zlepšit nábory a spolupráci s různými sdruženími, agenturami, zkvalitnit výcvik a zlepšit vojensko-vlasteneckou výchovu k obraně.

Akcentace branné výchovy a vlasteneckého vzdělávání je zdá se novým prvkem, respektive novým zapracováním tohoto tradičního Putinova tématu do strategického materiálu. Například i mezi vnitřními ohroženími Ruska je uvedena i negativní propaganda zaměřená především na mládež a vedoucí k oslabení historických, duchovních a vlasteneckých tradic v oblasti obrany vlasti. Doslova:

в) деятельность по информационному воздействию на население, в первую очередь на молодых граждан страны, имеющая целью подрыв исторических, духовных и патриотических традиций в области защиты Отечества;

Výše uvedený bod nahradil tento v doktríně 2010:

в) дезорганизация функционирования органов государственной власти, важных государственных, военных объектов и информационной инфраструктуры Российской Федерации.

Poměrně hodně upravená pasáž je i ta o vojenských konfliktech dneška, na které se mají připravovat ruské ozbrojené síly. Zde se jednoznačně odráží zkušenosti z Gruzie, ale především z Ukrajiny a dalších konfliktů (dá se odhadovat, že především těch na Středním východě), byť žádný z nich není explicitně zmiňovaný. Důraz je kladen na asymetrii při vedení operací, na význam informačního prostoru, komunikací obecně, autonomní systémy, ale i na působení polovojenských skupin a „soukromých vojenských společností“ v oblastech konfliktu (noční můrou jsou ty u hranic Ruska a shromažďování sil – především Západních – tamtéž) a tak dále.

Ruská doktrína v tomto podle všeho tedy přejímá to, o čem se hovoří a co se již nějakou chvíli vtěluje do strategických a koncepčních materiálů na Západě. Politika, politická a sociální nestabilita se kromě terorismu stává důležitým faktorem jak pro zajištění bezpečnosti státu, tak pro vedení vojenských operací, respektive přípravu na ně.

Na konci dokumentu, v tradičním výčtu úkolů vojensko-politické spolupráce, přibyl k různým organizacím a Bělorusku i význam koordinace společné obrany a bezpečnosti s Abcházií a Jižní Osetií, které podobně jako Krym (o tom není v dokumentu ani zmínka) Rusko prakticky před několika lety anektovalo. Bez zajímavosti není ani to, že se v dokumentu explicitně objevuje rozšiřování spolupráce v rámci BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika).

Chápu, že vše výše uvedené je asi pramálo zajímavé pro mainstreamová média. On, když si to člověk přečte, nic moc prvoplánově skandálního v nové vojenské doktríně nenalezne (po odborné stránce je samozřejmě zajímavá). Může si jen dovozovat, že Vladimir Putin vytyčil Rusku přípravu na válku asymetrickou i totální, obklíčení nepřáteli z transatlantické oblasti využívajících všech nástrojů – od ekonomických, přes sociální až po vojenské – a podobně. To je ovšem rétorická rovina.

O tom, že jakákoli realizace ve skutečnosti nebude tak jednoduchá může svědčit již před lety vytyčená urychlená modernizace ozbrojených sil, která ovšem neprobíhá tak rychle a kvalitně, jak bylo plánováno, stejně jako reforma armády a vojensko-průmyslového komplexu obecně.

Změna doktríny se dá také číst jako relativně nutný „upgrade“, který by nevzbudil větší pozornost, pokud by ji vzbudit neměl. Ať už kvůli situaci na Ukrajině, respektive neschopnosti splnit sliby na Krymu (mimochodem se spekuluje, že by problémy Krymu mohl vyrazit řešit Ramzan Kadyrov) či ekonomickým problémům, kterým není zdaleka konec. Prezident Putin zkrátka potřebuje zase vypadat hodně akčně, ať už jde o armádu, bezpečnost země, hledání a vypořádávání se s nepřítelem, ochranu tradic a vlastenectví, ekonomiku či „obyčejnou“ cenu vodky.

Nahlásit chybu v článku


Související články

Kdy odepíšeme Evropu?

Proč je evropská civilizace tak úspěšná, jaká čeká evropskou civilizaci budoucnost a jaké jsou ...

Rusko modernizuje obří dopravní letouny An-124 Ruslan

Ruská firma Aviastar-P předala ruskému letectvu již šest modernizovaných obřích dopravních letadel ...

Nová letadla pro ruské letectvo

Ruské letectvo plánuje do roku 2020 získat 55 stíhaček Suchoj T-50. Informaci přednesl novinářům ...

Spojenci zpátky v Iráku

Americká armáda počátkem příštího roku pošle do Iráku 1000 výsadkářů 3. pěchotního brigádního ...

Zvýraznit příspěvky za posledních:
  • Adanedhel
    15:35 30.12.2014

    Tak rusko bude obchododvat i se smrtelným nepřítelem (viz miliskování s nacisty) pokud to pro něj bude výhodné. Rusko se chová řinejmenším nestadartně a to co se tam děje (vím to ...Zobrazit celý příspěvek

    Tak rusko bude obchododvat i se smrtelným nepřítelem (viz miliskování s nacisty) pokud to pro něj bude výhodné. Rusko se chová řinejmenším nestadartně a to co se tam děje (vím to přímo od tamnějšího rodilého rusa) tak to by si nedala za rámeček žádná jiná země, snad až na pár trpkých vyjímek. Rusové enjsou naši nepřátelé. Ale ruský establišment je opravdu hrozbou, ať už nekritici tvrdí cokoli.Skrýt celý příspěvek

  • semtam
    15:31 30.12.2014

    Todomatch Doktrína z roku 2010 a její současná úprava opravdu NATO jako protivníka nevidí. Kdyby tomu tak bylo, tak Rusko až do tohoto roku nespolupracovalo s NATO a určitě by ...Zobrazit celý příspěvek

    Todomatch
    Doktrína z roku 2010 a její současná úprava opravdu NATO jako protivníka nevidí. Kdyby tomu tak bylo, tak Rusko až do tohoto roku nespolupracovalo s NATO a určitě by neobchodovalo s vojenským materiálem. Navíc doktrína není směřovaná proti NATO, ale celkově bere v potaz možné bezpečnostní hrozby. Proto mediální humbuk je neoprávněný i kdyby byl už v r. 2010. Ale jak známo bez humbuku by se to zase špatně prodávalo...
    Nejsme si vědom toho, že Rusko si dělá co chce. Vystupuje sice jako suveréní stát, ale jako utržené ze řetězu k tomu má vážně daleko.Skrýt celý příspěvek

  • Todomatch
    13:45 30.12.2014

    Problém není v tom, že média dělají neoprávněný humbuk kvůli letošním změnám ruské vojenské doktríny, problém je, že ten humbuk nedělala už v roce 2010, kdy poprvé výrazněji ...Zobrazit celý příspěvek

    Problém není v tom, že média dělají neoprávněný humbuk kvůli letošním změnám ruské vojenské doktríny, problém je, že ten humbuk nedělala už v roce 2010, kdy poprvé výrazněji vypluly na povrch ruské záměry. Jenže média v té době byla ukolébána pohádkami o laskavém a rázovitém Rusku plném bodrých lidí. V roce 2010 novou ruskou vojenskou strategii zaznamenali a komentovali jen tu a tam ti zasvěcenější a lidé je stejně neposlouchali. Na Pražském hradě totiž seděla "ufňukaná kremlofilní bába Klaus" (slova konzervativce Romana Jocha) a ta kudy chodila očerňovala západ, NATO a EU a chválila Rusko a Putina. Pamatuji na projev Klause k výročí srpna 1968, hlavním mottem víceméně bylo, že jediný kdo za nic nemůže je Rusko. Trošku divné, ale pro Klause typické. Jestliže jsou tedy letošní změny ruské vojenské doktríny nepatrné vůči té předchozí z roku 2010 neznamená to, že by to nebyla nebezpečná vojenská doktrína, znamená to, že nepřátelská vůči západu je už 4 rokem a stále se mírně vyhrocuje. Rusko si myslí - samozřejmě oprávněně - že si může dělat, co che. A má pravdu, může. Jenom se pak nesmí divit, že i západ si může dělat co chce. Výsledkem ruské demonstrace vojenské síly je, že třeba Polsko už ztratilo jakékoliv ohledy na Ruské představy o uspořádání světa a prostě zbrojí tak, aby v případě potřeby mohlo být platným členem aliance a Rusko alespoň přibrzdit. Obecně se provládní ruská média (jiná tam už nejsou, nebo jsou perzekvovaná) posmívají západu a ráda zdůrazňují jak se západ ruského medvěda bojí, provokují s bombardéry po celém světě, vymýšlí si zkazky o psychickém zhroucení posádky amerického torpédoborce v Černém moři a vůbec si libují ve zdůrazňování toho, že Rusku nikdo nebude říkat co má a nemá dělat. Ale běda, když jim VISA a MasterCard oznámí, že už nebudou podporovat kreditky v Rusku, když jim západní bankovní sektor odepře výhodné úvěry, když jim západní průmysl odmítne dodat své vyspělé technologie - to je křiku o eskalaci napětí, vyhrocování situace a nové studené válce. A proč? Západ si přece také může dělat co chce a žádné Rusko mu nebude poroučet - že mu musí provozovat kreditky, dodávat technologie a půjčovat peníze. Tedy shrnuto - ruská vojenská strategie se skutečně nestala protizápadní v letošním roce, je taková už řadu let, nejpozději od roku 2010 a je ostudou novinářů, že to nereflektovali dříve, ale nechali se opíjet ruskou propagandou a megalomanskou velkolepostí, kterou jsem naposledy viděli na zimní xenonové olympiádě v Soči.Skrýt celý příspěvek

  • Muž, co zírá na kozy
    12:52 30.12.2014

    Tenhle článek se asi na iDnes neobjeví... :)

    Tenhle článek se asi na iDnes neobjeví... :)

  • Adanedhel
    11:40 30.12.2014

    Kreml si musí mnout ruce, když Západní média dělají okolo takovéto, vlastně minimální změny takový humbuk. Je to další důkaz toho, že média sestávají organizacemi které už ...Zobrazit celý příspěvek

    Kreml si musí mnout ruce, když Západní média dělají okolo takovéto, vlastně minimální změny takový humbuk. Je to další důkaz toho, že média sestávají organizacemi které už přestávají sloužit jako vyvážený zdroj informací. A to je moc zlé.Skrýt celý příspěvek

Načítám diskuzi...

Stránka 8 z 8