NÁZOR: Věrohodné zdroje nejistoty

Foto: Intrnet umožňuje nebývalé sdílení informací; ilustrační foto / Public Domain
Foto: Intrnet umožňuje nebývalé sdílení informací; ilustrační foto / Public Domain.

Redakce Armádní novin oslovila Mgr. Radoslavu Schmelzovou s nelehkou otázkou, o které přemýšlime všichni: „Jak se orientovat v záplavě informací a nepodlehnout manipulaci?“ Dá se v dnešní nepřeberné záplavě informací orientovat? Pokud ano, podle jakého klíče?

Velké množství informací: nová forma cenzury

Na začátku vzniku tohoto textu byla otázka, jak se orientovat v dnešní záplavě informací a nepodlehnout při tom manipulacím.

Současná hustota všech forem sdělení v elektronických médiích je taková, že žádný aparát (instituce, odborný tisk, renomovaní kritici atp.) není schopný ji ovládat a nesmírná svoboda elektronických médií je na straně uživatele vykoupena problematickou hodnotou informací.

Umberto Eco už od 90. let upozorňuje na novou formu cenzury, kdy se k velkému množství relevantních informací přidá stejné množství informací irelevantních, a která je účinnější než ztráta svobody slova.

Informace se na nás valí v takovém množství, že máme stále menší možnost je analyzovat, tj. dát jim nějaký smysl. Zjevně potřebujeme dnes mnohem více, aby byly věci vysvětlovány, než abychom byli in-formováni.

Komu věřit?

Pokud nám někdo nabídne informace, kterým máme věřit, skoro automaticky se ptáme: „Od koho to víš?" Málokdy se však dočkáme, byť i jen trochu uspokojivé odpovědi. Jistou míru věrohodnosti sdělení by mohla poskytnout autorita osobnosti, která informaci sděluje.

Jenže jak nalézt onu věrohodnou autoritu v době, kdy si politici tvář v tvář říkají: „To není pravda," nebo přímo: „Lžete" a stanoviska odborníků se jedno od druhého liší. A těžko to může být jinak, když pouhý objem informací předem znemožňuje jejich vstřebání.

Navíc v silném významu neexistuje žádná objektivita nebo neutralita. Možná jsme i pochopili, že každá objektivita poznání je něčí objektivita a někomu slouží a proto rozvracíme „objektivní a univerzální verze světa".

Není však třeba řešit pravdivost různých pravd, ale vědět, do jakých kontextů patří, že za nimi mohou být mediální aparáty, různé formy moci, metody ideologie a technologie. Nad každou zaručenou pravdou kolující online se vznáší strašidlo dezinformace a každé spolehlivé doporučení ve svém stínu může skrývat podvod. Například věrohodně vypadající statistické informace jsou snadno a často dezinterpretovány veřejností, politiky, novináři, ale také vědci.



Na straně proroků zkázy

V jaké jsme situaci, ozřejmuje Zygmunt Bauman v knize Toto není deník:

„Americký federální dluh v současné době roste o 4 miliardy dolarů denně. ... Tento dluh bude muset někdo zaplatit, ledaže by vypukla světová válka nebo by Zemi z oběžné dráhy vyrazil obrovský meteorit. (...) Loni na Vánoce (2012 pozn. aut.) dostali američtí kupující a prodávající dárek v podobě 858 miliard dolarů v daňových škrtech pro bohaté. Tehdy byl pokořen další rekord, to když se vládě George W. Bushe podařilo dát dohromady pouze 700 miliard na záchranu amerického bankovního systému před volným pádem. (...) Já ale samozřejmě nejsem žádný ekonomický expert, a tak se o radu musím obracet na ty, kdo o sobě tvrdí, že jsou, a ostatní k nim tak také přistupují."

Následují citace dvou odborníků, z nichž jeden tvrdí, že Americké ministerstvo financí může dluhy splatit tím, že si vytiskne tolik dolarů, kolik bude chtít. Další je přesvědčen, bude-li americká vláda pokračovat ve své současné politice, stáhne americkou měnu na úroveň prázdných slibů. Bauman pokračuje: „Komu mám tedy věřit? A kdo jsem, abych rozhodoval o něčí ekonomické věrohodnosti. (...) Věřím ale Hansi Jonasovi a tomu co píše o „etice v dobách nejistoty": pokud někteří lidé předvídají katastrofu a jiní jejich předpověď popírají, je bezpečnější postavit se na stranu proroků zkázy..."

Myslím, že v souladu s tím, co bylo výše napsáno, je opravdu jen na nás, jaké informace si vybereme, čili kterým informacím budeme „věřit" v závislosti na námi uznávaných hodnotách, a je to tak s vysokou pravděpodobností správně.

Většinou najdeme i nějaké pro nás věrohodné zdroje, neboť ty inklinují k explicitnímu uvádění svých zdrojů, a naši volbu potvrdí. Nezávislé zdroje by neměly mít zájem na tématu, který by mohl být v konfliktu s cílem pravdivě a nezaujatě informovat.

Kdo, o čem, kde, kdy a proč?

Pokud jde o  vyvrácení informací, situace se podstatně zkomplikuje, protože i systém dvou a více různých zdrojů je problematický, neboť zprávy se často přebírají a většinou, jak je na Internetu „dobrým zvykem", bez jakékoliv kontroly.

Při analýze stránek je doporučováno položit si pět otázek: KDO je autor? O ČEM píše? KDE, na čí adrese je sdělení vystaveno? KDY bylo sdělení vystaveno? PROČ, co může být cílem vystavení? Na stejné internetové síti lze nalézt i podrobné a věcné návody, jak relevantní informace hledat.

A co jsem myslela tou „závislostí na našich hodnotách", tak třeba toto: jazyk, v němž se objevují slova jako vlastenectví, zrada, oběti, mučednictví či hrdinství, signalizuje, že demokracie končí, nastává válka a smrt.

A až budeme hledat komu „fandit", zda USA či Rusku, neříkejme, že jsme nebyli varováni: „Pokud někteří lidé předvídají katastrofu a jiní jejich předpověď popírají, je bezpečnější postavit se na stranu proroků zkázy..."

Mgr. Radoslava Schmelzová Vystudovala dějiny uměnía péči o kulturní dědictví na Ostravské univerzitě v Ostravě, a teorii a historii designu a nových médií na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

NÁZOR: Válka s humorem není směšná

Po útoku na francouzskou redakci Charlie Hebdo přetiskly Armádní noviny jednu z karikatur Mohameda od Jylandse-Postena jako vyjádření solidarity se zabitými novináři. Současně jsme se přihlásili k odkazu největšího českého žurnalisty Karla Havlíčka Borovského, který byl za svoje satirické epigramy vyhnán do Brixenu.

NÁZOR: Evropa - pštros s hlavou v pouštním písku

Po teroristických útocích ve Francii následovaly spontánní i organizované jak projevy solidarity s oběťmi útoků, tak demonstrace svobody slova, které se projevila dalším vydáním karikatur v Charlie Hebdo. Zatímco odmítnutí násilí bylo prezentováno napříč politickou i kulturní reprezentací a pařížského pochodu za svobodu slova se se zúčastnily stovky tisíc lidí včetně politiků: Vyjádření podpory karikatur v dalších zemích už tak jednoznačné není.

REPORTÁŽ: Bezpečnost budoucnosti – budoucnost bezpečí

Dne 17. února 2015 proběhla v Poslanecké sněmovně jednodenní konference na výše jmenované téma. Není možné, ani účelné převyprávět přednesené příspěvky, ale mohu, alespoň subjektivně vybrat některá témata a myšlenky.

Batalión Azov očami z vnútra. Rozhovor so slovenským dobrovoľníkom

Vojenský blog ON WAR|ON PEACE přinesl zajímavý rozhovor se slovenským občanem, který bojuje na východě Ukrajiny. Slovenský dobrovolník působí v pluku Azov ukrajinské Národní gardy.

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Stránka 1 z 4
  • semtam
    23:15 04.03.2015

    „Pokud někteří lidé předvídají katastrofu a jiní jejich předpověď popírají, je bezpečnější postavit se na stranu proroků zkázy..."

    Ne teda že bych v mém životě bagatelizoval ohrožení, ale tato věta se dá použít pomalu na každé ohrožení od tvrdého toaletního papíru, přes ostré nože až po státní ekonomiku či bezpečnost.

    V čem novinařina v naší zemi pokulhává a tím myslím ta veřejnoprávní, za jakou my odvádíme poplatky a tak by měla také odpovídat kvalita poskytování informací. Bohužel kvalita veřejnoprávních medií je často po úrovní ostatních medií, jako jsou třeba AN či jiné zdroje informací.

    Firefighter
    Váš příspěvek z BL je kvalitní, ovšem úplně stejný postup byl u letu MH17...

    Deadog
    Cítím s Vámi, také se mi moc nezdají podivné revoluce v demokratickém systému voleb. Navíc když vládci, které z nich vyjdou jsou lháři a vrazi.

  • Firefighter
    19:15 04.03.2015

    Zde něco o desinformační kampani ruska, docela se to hodí k tomuto článku:

    http://blisty.cz/art/76701.html

  • Deadog
    18:54 04.03.2015

    Me by spise zajimalo, co myslite tim sablonovitym myslenim ? To, ze povazuju zapadni demokracii za nejlepsi vladni system? Nebo to, ze jsem proti lharum a vrahum, diktaturam?

  • Deadog
    18:46 04.03.2015

    strikehawk:

    Nechtel sem nejak znevazovat viru pokud jste to tak pochopil. Vzdyt nase civilizace na desateru stoji, mel sem spis napsat "presne podle desatera".Nemuzu se hlasit ke kestanstvi, protoze krestan nejsem ani neprakikuji zadnou jinou viru, to ale neznamena, ze jsem proti ni, ba naopak jeji zaklady, chcete li zakladni hodnoty, velice uznavam. Alespon ty od bodu 5.

    Ale jak psal uz Takeda, kdyz je nekdo slusne vychovany a nemusi to byt zrovna krestan, ma v sobe uz ty spravne hodnoty, ten zaklad mezilidskych vztahu ulozen, uctu k zivotu, svobode, k jinym lidem, respekt k zakonum zeme treba...

  • Takeda
    16:00 04.03.2015

    Jinak jeden můj kamarád novinář takhle z Babišových novin odešel, protože pro něj nechtěl dělat. Jestli by nebyl odejit je spekulace...

  • Firefighter
    15:59 04.03.2015

    Ještě k těm novinářům a koho chleba... Pod články jsou v diskusích občas takové ty laiky, stejně jako zde. Třeba na novinky.cz jsou spíše mínusované proamerické postoje kdežto proruské jsou spíše v plusu. Při obecném modu operandi mi vychází, že by tedy měli spíše zastávat proruské postoje ( i když opak je spíše pravdou). Ovšem je také otázka, zda zpráva kterou sice nechci slyšet, stejně způsobí to, že na ni kliknu, přečtu a budu se snažit do dané diskuse přijít s příspěvkem, který bude plusový.
    V případě novinek se také nejedná o názor jednoho autora ale spíš o postoj většiny (ne-li celé) redakce.

  • Takeda
    15:59 04.03.2015

    Firefighter: Učim na základní škole na druhym stupni a kriticky myslet se děti učí už na tom prvním. Jsou na to i nějaké speciální programy (Čtením ke kritickému myšlení). Jeden čas se zavrhovalo pamětní učení úplně (co říkali starší kolegové) a kritické myšlení bylo děsně v kurzu.

    Já myslim, že je potřeba obojí - pamětní učení i problémový učení. Mozek potřebuje nějaký základní data, aby mohl fungovat a řešit problémy.

    Jestli se ty programy uplatňujou na všech školách je otázka, protože každá škola má svůj program - žádné centrální osnovy nejsou, jen jsou definovaný výstupy co musí dítě umět a je fuk jak ho to naučíte. Schopnost řešit problémy v těch požadavcích je.

  • Firefighter
    15:52 04.03.2015

    Jan Grohmann: velice děkuji i za malý výsek, z malých výseků se dá poskládat mozaika. Jde o to, abych ty dílky zařadil správně.

    Něco málo k části věty "která údajně shromažďuje data od všech lidí z celého světa" - z podstaty informačních technologií dochází k ukládání každého informačního balíčku, který je v nich vytvořen. Tudíž shromažďování informací (ať už za jakýmkoliv účelem) je technická realita. Samozřejmě že se tyto "balíčky" neshromažďují napořád. Třeba telefonní operátoři si vedou všechna data o pohybech zařízení, hovorech, smskách a uloženka bývá tak na půl roku. Ale i poskytovatel emailových služeb dělá zálohy ze všech emailů.
    Dnes je prokázáno, že se do softwaru (ale i do hardwaru) dělají zadní vrátka pro sledování těchto IT zařízení/programů. Být vrcholovou informační službou, tak to dělám také, protože to je neskonale hluboký zdroj informací všeho druhu.
    Na soudní příkaz si pak lze dohledat všechna data, která si tito poskytovatelé musejí uchovávat. A to mluvím z vlastní zkušenosti. Naše BISka má např. přístup ke všem poskytovatelům internetu a mohou se připojit a "odposlouchávat" datové toky, v případě že mají i klíč tak je mohou velice jednoduše rozšifrovat. Jediné sítě, kde se nedělají zálohy jsou P2P. Ovšem i tak je lze napíchnout.

  • Jan Grohmann
    15:29 04.03.2015

    Je třeba si uvědomit, že noviny, TV, rádio je firma jako každá jiná - musí vydělávat. Musí živit novináře, fotografy, platit účty.

    Jako každá firma, i média mají svou cílovou skupinu lidí, kteří tam chodí. A zásada je - nenaštvat si své čtenáře. Tedy pokud je nějaké prozápadní médium, asi nenapíše nic pěkného o Putinovi. Stejně tak tzv." underground" média nebo "svobodná" média, nenapíši nic pěkného o USA nebo Obamovi.

    Proč? Protože se tím naštvou své čtenáře. Ti tam přestanou chodit a přestanou klikat ( u internetových médií) na reklamu. Opravdu mě baví, jak české "svobodné" servery píšou o světovém kompletu USA a přitom mají na hlavní stránce reklamu Google AdSense a nechávají si tak posílat peníze od firmy, která údajně shromažďuje data od všech lidí z celého světa a pomáhá vládě USA ovládnou svět a začít válku.
    Ne nadarmo, jsou "konspirační a svobodné" média nejvýdělečnější média vůbec.

    Pokud píšete:" Koho chleba jíš, toho píseň zpívej," Tak je to ve skutečnosti chleba čtenářů, které média jí.

    Samozřejmě, je jasné, že pokud nějaká média píšou v souladu se zájmy nějaké skupiny, tak získají náklonnost dané skupiny. No a pak dané média píší tomu, čemu věří a co pokládají za správné, mají z toho ještě nějaké další bonusy.

    Upozorňuji, že nepopisuji celou realitu. Je to jen úhel pohledu, malý výsek.

  • Firefighter
    15:02 04.03.2015

    Jan Grohmann: to je také jedna z věcí co mě docela zajímá. Jak moc je světonázor ovlivněn majitelem novin a samotným novinářem a jak je tento poměr u zpráv domácích. Třeba Babišovi noviny asi nebudou hanit stranu Ano a to i přesto, že dotyčný novinář bude mít názor protichůdný. Pak se asi více projeví heslo "koho chleba jíš, toho píseň zpívej". Určitě za tím nehledám nějaký mezinárodní komplot ze strany např. USA (nic méně připouštím, že tam být může), toto dokázat to je dnes holá spekulace. Ty články jsem postnul protože se docela hodili k tématu. Postoj novináře, redaktora, šéfredaktora a majitele daného média se může lišit a vzhledem typu řízení je pravděpodobné, že majitel má hlavní slovo a pak to jde kaskádovitě dolů. Třeba moje kolegyně pracovala jako novinářka pro regionální deník a ta měla vcelku volnou ruku co se týče obsahu článků.

Stránka 1 z 4