NÁZOR: Zpravodajství z hotelového pokoje, i tak se točí válka

Michal Voska Afghánistán
Foto: V Afghánistánu... / Honza Maršálek

Jak se tvoří světové válečné zpravodajství v dnešní době? Bohužel nejčastěji z hotelového balkonu. Válečné zpravodajství není již to, co bývalo. Doby, kdy Patrick Chauvel a jemu podobní běhali po bojištích, zažívali bolesti předních linií, jsou dávno pryč.

Dnešní doba a pokrok v technologiích klasickou válečnou žurnalistiku téměř pohřbívá a z mnohých zpráv dělá pouhé domněnky či spekulace. Krásným příkladem je Afghánistán. Česká i světová média jej označují za semeniště terorismu, Talibánu nebo Al-Káidy. Ano, Afghánistán i Pákistán mají s terorismem značné potíže, ale platí jako ve všem - nelze házet všechny do jednoho pytle.

Když jsem byl s kamarádem v Afghánistánu, poznal jsem především vlídnost, přívětivost a dobrosrdečnost. Ano, mít na sobě uniformu, v ruce zbraň, tak je vše zřejmě jinak. Ale já jsem byl v civilu, na zádech batoh, v ruce foťák. Nikoho jsem neprovokoval, respektoval kulturu, náboženství i tradice.

Michal Voska Afghánistán Foto: Pouliční prodejce masa v Afghánistánu / Michal Voska

Při cestách po Samangánu, Mazar-e-Sharifu i Kábulu jsem se setkal s vlídností, dobrosrdečným přijetím, ne s nenávistí. Tu mají místní v sobě hluboce zakořeněnou možná k jiným národům, ne k nám. Nemůžeme samozřejmě mluvit za všechny Afghánce, ale opravdu neoblíbené jsou ty národy, které se snažily a snaží v Afghánistánu pomocí zbraní uplatnit svou politickou vůli – jde především o Spojené státy a Rusko.

Druhou stranou mince je práce světových zpravodajský agentur - AP, Reuters, AFP... My jsme v ulicích žádné zpravodajské štáby neviděli. Maximálně vidíte ozbrojenou kolonu, ze které u hotelu novináři vyskáčou, posbírají pár fotek od svých ,,zvědů“ a publikují je jako ověřené s příběhem, který by si ani Joane Rowlingová nevymyslela.

Občas novináři vyjdou na balkon, když je v dálce vidět dým a podávají zpravodajství "z bojiště". Neříkám, že vždy a netvrdím, že všichni, ale je to běžná praxe. 

Michal Voska Afghánistán Foto: Rozhovor s afghánským velitelem letectva / Michal Voska

Pokud máte snahu informovat z bojové zóny máte tři možnosti - přemluvit některou z velkých mediálních agentur (noviny, magazíny, TV) k odběru článků a fotek a získat od nich finanční zálohu, případně vydat se na místo bojů na vlastní triko a riskovat, že se vám cesta nezaplatí, či přemluvit armádu a ,,svézt se".

První případ je téměř utopie - zkoušeli jsme marně při cestě do Afghánistánu, nebo nejnověji do Káhiry. Druhá varianta je pro nezávislé válečné novináře nejschůdnější. S Honzou Maršálkem, se kterým jsem byl v Afghánistánu, nás vše vyšlo na desetitisíce prakticky s nulovou návratností. Rozpočet Armádních novin dovolil pokryt jen část nákladů.

Kosovo Mitrovica Foto: Zničené srbské hroby v Kosovu / Michal Voska

Třetí varianta je umožněná obvykle jen velkým médiím a z mého pohledu není příliš zajímavá. Vidíte jen to, co armáda chce a pohyb mimo je nemožný. Paradoxně, může být pohyb s armádou více nebezpečný než cestovat samostatně.

Nevěřím, že se situace někdy zlepší. Rád bych dál cestoval, fotil, psal, ale nekradu a nejsem milionář, proto reporty z cest jsou příjemným zpestřením na našich stránkách, ale jejich finanční nákladnost je enormní.

Je veliká škoda, že naše média nemají zájem vysílat své vlastní zpravodaje (vyjma Egypta) a zprostředkovat realitu světa. Holt publikum žádá něco jiného, a tak média raději vyšlou tým fotografů a kameramanů natočit "Džambulku" do Itálie...

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

Afghánistán – zaučujeme afghánského agenta

Cestou do Afghánistánu jsme řešili spoustu otázek, především případnou návštěvu vojenské základny v ...

Kábul – přestává legrace

Během naší cesty Afghánistánem jsme zatím navštívili Mazár-e Šaríf, provincie Samangan a Balch, kde ...

Afghánské bezpečnostní díry

Možná vám připadá titulek podivný, ale vězte, že jsme během našeho putování po Afghánistánu, zejména ...

Za Člověkem v tísni do Afghánistánu

Rozhodl jsem se, že vám zvláštním příspěvkem přiblížím práci humanitární organizace Člověk v tísni ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

UPOZORNĚNÍ: Zeleně budou vždy označeny nejnovější příspěvky za 24 hodin. Podobu diskuze stále ladíme a snažíme se vyjít vstříc všem konstruktivním připomínkám.

  • Ultramarinus
    15:32 22.08.2013

    Pravda, tak "tvrdej chleba" jako oni, nemá na světě moc lidí.

  • Michal Voska - ArmádníNoviny.cz
    15:11 20.08.2013

    Ultramarine, samozřejmě do určité míry to může být pravda, nicméně s nevraživostí jsem se nesetkal (otázkou je, kdyby tomu tak bylo jestli bych tu ještě byl...). Dokonce pár lidí vědělo o okupaci Československa.

    Ti lidé jsou chudáci, život nemají vůbec snadný a co nastane po odchodu jednotek myslím vědí všichni...

  • Ultramarinus
    11:28 20.08.2013

    Vzhledem k tomu, ze JSME spojenci USA a tehdy jsme byli spojenci Sovetskeho svazu (coz jste predpokladam asi mistnim prilis dopodrobna nevysvetlovali), bych tvrzeni, ze "nenavidi" jen a pouze staty co je do neceho tlacily a k Cechum citi jen bratrskou lasku a vstricnost, nebral tak jednoznacne.

    Tem lidem co tam ziji nepreju nic zleho, ale pokud se nebere v uvahu vyhlazeni nebo okupace, nevidim zpusob jak zaridit, aby tam zavladl mir. I kdyz USA odjedou, skonci to jen obcanskou valkou mezi Karzajiho silami a opozici (at uz teroristy, nebo ne).