Nejnovější verze torpédoborce Arleigh Burke na obzoru

Torpédoborce třídy Arleigh Burke, označované také podle klasifikačního čísla první lodě jako třída DDG-51, patří k nejpočetnějším typům torpédoborců v historii Spojených států. Úplně nejčetnější třídě Fletcher z druhé světové války se ale dosud nevyrovná. Torpédoborců Fletcher postavily různé americké loděnice celkem 175. Lodí třídy Arleigh Burke slouží v námořnictvu Spojených států k dnešnímu dni zatím jen 66. Další jsou rozestavěné. Torpédoborce Arleigh Burke však předčí všechny své předchůdce délkou produkce. Staví se už přes třicet let. Proto není divu, že jich vzniklo už několik verzí.

Námořnictvo je označuje slovem „Flight,“ což se dá přeložit mimo jiné jako „hejno.“ Americké námořnictvo v současnosti provozuje 21 lodí varianty Flight I, sedm lodí verze Flight II a 34 lodí verze označované jako Flight IIA. Lodě nejnovější varianty Flight III už se staví zároveň s posledními loděmi verze IIA. 

První torpédoborec série Flight III bude USS Jack H. Lucas. Dostane klasifikační číslo DDG-125. Námořnictvo má podle serveru The Drive v plánu nakoupit do roku 2025 třináct dalších lodí verze Flight III. Do budoucna byla řeč dokonce ještě o 42 torpédoborcích Arleigh Burke. Ani jimi však možná stavba třídy DDG-51 neskončí.

USS Decatur (DDG-73) flight II; větší foto / US Navy

Protiletadlový štáb

Je tomu tak navzdory skutečnosti, že konstrukce třídy už dosáhla svých limitů. Minulý rok to prohlásil kontradmirál Bill Galinis, který vede oddělení námořnictva zodpovědné za stavbu nových i údržbu starých lodí. Během návrhu verze Flight III musela být změněna skoro polovina původních výkresů. Námořnictvo mělo ještě nedávno v plánu nahradit torpédoborce DDG-51 spolu s ještě staršími křižníky třídy Ticonderoga novou lodí. Toto budoucí plavidlo se označuje zkratkou LSC (Large Surface Combatant; velká hladinová válečná loď).

Letos na začátku srpna však Galinis oznámil, že k nákupu LSC nemusí vůbec dojít. Místo ní by mohla vzniknout další varianta třídy Arleigh Burke. Ačkoliv zatím nejsou známy podrobnosti, už teď je jasné, že k nahrazení křižníků bude potřeba třídu Arleigh Burke zvětšit.

Křižníky třídy Ticonderoga byly od začátku navržené jako součást operačního svazu letadlových lodí. Plují na nich velitelé protivzdušné obrany svazu a jejich štáby. Potřebují k tomu specializované vybavení a rozměrný můstek, který se na třídu Arleigh Burke nevejde.

USS Mason (DDG-87) flight IIA; větší foto / US Navy

Laserová děla

Není to ale jediný problém, jenž bude potřeba vyřešit. Velká potíž je s nedostatkem elektrické energie. Americké (i čínské) námořnictvo už nějakou dobu experimentuje s různými druhy futuristické výzbroje pro válečné lodě. Patří k nim i zbraně se směrovanou energií, které využívají laser nebo mikrovlnné záření, a elektromagnetická děla. Všechny tyto technologie mají velkou spotřebu elektřiny. Původní projekt třídy DDG-51 s takovou zátěží nepočítal. Podle The Drive pracují už dnes generátory torpédoborců na hranici svých možností.

Námořnictvo to sice nikde nepřiznalo, ale zdá se, že má z nákupu nové hladinové válečné lodě obavy. Poslední dvě podobné akvizice – LCS (Littoral Combat Ship; pobřežní bojová loď) a torpédoborce třídy Zumwalt – nedopadly dobře.

Obě skončily koupí absurdně předražených a nepoužitelných plavidel. Proto je možné, že Pentagon nakonec u osvědčené třídy Arleigh Burke opravdu zůstane. Torpédoborce však dostanou nové technologie, nové nástavby a zbraně. Server Popular Mechanics tuto situaci přirovnal k příběhu o lodi athénského hrdiny Thésea.

Ukázka rychlé plavby na rozbouřeném moři

Théseova loď 

Statečný rek Théseus zabil Minotaura, strašlivou lidožravou potvoru s lidským tělem a býčí hlavou. Osvobodil tím Athény od povinnosti posílat každý rok Minotaurovi sedm mladíků a sedm dívek jako oběť. Athéňané měli radost a rozhodli se uchovat Théseovu loď jako památku na jeho hrdinský čin. Jak loď stárla, občas na ní bylo potřeba vyměnit ztrouchnivělé prkno nebo zpuchřelý kus provazu. Nakonec se dostala do stavu, kdy už žádné z jejích prken nebylo původní. Tento příběh vzbuzuje zajímavé otázky.

Když vyměníme všechny součásti lodi, bude to pořád ta stejná loď? Dejme tomu, že vyměněná prkna uložíme do skladu, nějakým způsobem je opravíme, a znovu sestavíme. Získáme tak dvě celé lodě. Která z nich bude pravá?

Analogicky: bude torpédoborec třídy Arleigh Burke s prodlouženým trupem, novým pohonem, novými nástavbami, radarem a laserovým dělem, ještě pořád torpédoborec třídy Arleigh Burke? Ať už je odpověď kladná či záporná, americké námořnictvo zřejmě dává přednost Théseově lodi z období konce studené války před novým designem. 

Den na torpédoborci třídy Arleigh Burke 

Spruance a Tico  

Trup třídy DDG-51 asi není pro budoucí americkou válečnou loď špatná volba. Má totiž velmi dobré plavební vlastnosti. Klenutá příď třídy Arleigh Burke umožňuje rychlou plavbu ve vysokých vlnách. Lodě jsou známé svou schopností otočit se doslova na pětníku. Nejmenší poloměr obratu není veřejný. Zato je známo, že torpédoborec dokáže při dvacetiuzlové rychlosti zastavit na pouhých sto padesáti metrech. Americké námořnictvo už má s vícenásobným použitím jednoho trupu zkušenosti. Křižníky Ticonderoga mají stejný trup jako už vyřazené torpédoborce třídy Spruance.

Třída Ticonderoga měla být původně rovněž klasifikována jako torpédoborce. Nové lodě však torpédoborce své doby schopnostmi značně převyšovaly. Námořnictvo se je proto na poslední chvíli rozhodlo označit jako křižníky. Skoro všechny dostaly jména po významných bitvách americké historie.

Výjimka byla dnes už vyřazená loď USS Thomas S. Gates. Jmenovala se po ministrovi obrany z časů prezidenta Eisenhowera. Torpédoborce pojmenovávají Američané většinou po významných osobnostech. Platí to i pro první loď třídy Arleigh Burke. Ta je zajímavá skutečností, že dostala jméno po žijícím člověku.

Odpal střely Tomahawk z torpédoborce třídy Arleigh Burke

Nedostatek nebožtíků

Admirál ve výslužbě Arleigh Burke se dokonce osobně zúčastnil oslavy jejího zařazení do služby. Pojmenovávání lodí po slavných admirálech, prostých námořnících, kteří vykonali nějaký hrdinský čin, nebo zasloužilých politicích je ve válečných námořnictvech běžným zvykem. Většinou je však obvyklé vybírat lidi, kteří už jsou nějakou dobu po smrti. Přece jen, může se stát, že se loď potopí, nebo ji bude potřeba přejmenovat, ještě za života dotyčného či dotyčné. Námořnictvo Spojených států mělo v tomhle ohledu od začátku problém.

Vzniklo teprve v roce 1775, ještě před přijetím Deklarace nezávislosti. Zesnulé osobností americké historie, po kterých by se daly pojmenovávat nové lodě, mu logicky chyběly. Nebylo jisté ani, jestli nějaká americká historie vůbec nastane. Bylo ji potřeba teprve vybojovat ve válce za nezávislost.

Proto nezbylo než se při hledání jmen lodí uchýlit k žijícím lidem. Ještě v roce založení námořnictva dostali svoje lodě George Washington, Ben Franklin a další otcové zakladatelé. Jen pro zajímavost: Washington i Franklin dostali škunery se šesti děly. Oplachtění USS Washington však bylo brzo změněno na brigantinu.

Jednatřicetiuzlový Burke

Jednatřicetiuzlový Burke

Jak Spojené státy a jejich námořnictvo stárly, zásoba mrtvých osobností rostla. Z nových lodí se jmény živých lidí se staly výjimky. Tuto praxi změnil až prezident Richard Nixon. V roce 1974 pojmenoval zbrusu novou letadlovou loď po dosud žijícím senátorovi Carlu Vinsonovi. Když v roce 1989 dostal nový supermoderní americký torpédoborec jméno po admirálovi známém jako „Jednatřicetiuzlový Burke.“, nikdo se už nedivil. Burke se nejvíc proslavil ve druhé světové válce, během níž postupně velel několika eskadrám torpédoborců.

Existují dvě verze příběhu, jak přišel ke své přezdívce. Podle první měly jeho torpédoborce rozkaz udržovat kotle neustále natlakované, aby mohly v případě pohotovosti okamžitě zrychlit na maximum. Na jednom z nich – byl to USS Spence – se ale kotel kvůli tomuto opatření porouchal.  Rychlost Burkeho eskadry to snížilo z 34 uzlů na 31.

Druhá verze je, že Burke omylem vjel se svými torpédoborci do japonského minového pole. Když se ho admirál Halsey zeptal rádiem, co v minovém poli dělá, Burke odpověděl „Třicet-jedna uzlů.“ Burke proslul rovněž příkazem pro jednotlivé torpédoborce své eskadry okamžitě útočit na nepřítele bez konzultace s vlajkovou lodí.

Sloužil také ve válce v Koreji a třikrát po sobě zastával post šéfa námořních operací. Během jeho funkčního období zavedlo americké námořnictvo balistické střely odpalované z ponorek, které dodnes působí jako nejdůležitější odstrašující faktor proti rozpoutání jaderné války.

Zdroje: USNI, The Drive, 2, Popular Mechanics