Rivalita Francie a Itálie prodlužuje chaos v Libyi

Libyjští povstalci; ilustrační foto / Magharebia, CC BY 2.0

Mezinárodní konference o Libyi, která proběhla minulý týden v italském Palermu, se zúčastnili představitelé dvou opozičních skupin, potažmo dvou vlád v zemi. Za zavřenými dveřmi spolu jednali premiér západní „tripolské vlády“ Fáiz Sarradž a generál Chalifa Haftar de facto ovládající východ Libye. Italský premiér Giuseppe Conte, který postavil Řím do role mediátora, označil jednání za úspěšná, ačkoliv k podobným závěrům dospěla jednání konaná ve Francii v květnu 2018.

Na úvod vyjasněme základní politické rozdělení současné Libye. V Libyi proti sobě bojují dvě strany:

1, Fáiz Sarradž, premiér západní „tripolské vlády“, kterého podporuje Itálie;

2, Chalifa Haftar, velitel Libyjské národní armády (LNA) a spojenec východní „tobrucké vlády“, kterého podporuje Francie;

Právě jedněmi z hlavních výstupů květnové konference ve Francii, kde se taktéž setkali zmínění libyjští představitelé, byly prezidentské a parlamentní volby připravované na 10. prosinec letošního roku. Tobrucká vláda (podporovaná Francií) však do stanoveného času nepřijala návrh nové ústavy a z voleb sešlo.

Zatímco Itálie považovala „francouzský“ termín voleb za příliš brzký, kterak navíc nebyla přizvána na květnovou konferenci, nyní podpořila nový plán konání voleb na jaře 2019. V obou případech je zjevná rivalita Říma a Paříže ohledně vlivu v Libyi, která brání nalezení a prosazování jednotného postoje Evropy v hledání politického řešení pro téměř osm let trvající konflikt v zemi.

Itálie, které se po několika měsících podařilo k jednomu stolu dostat Sarradže i Haftara, tím převzala pomyslnou agendu hlavního mediátora od Francie. Přitom Paříž i Řím považují oblast severní a severozápadní Afriky za strategicky významnou pro své zájmy.

Itálie navíc Libyi ovládala mezi roky 1911 až 1943 a italská vláda si udržovala poměrně dobré vztahy i s vládou Muammara Kaddáfího. Tehdejší italský premiér Silvio Berlusconi spolu s Kaddáfím v roce 2004 otevřeli podmořský plynovod Greenstream a v roce 2008 byla podepsána dohoda o vyplácení reparací ve výši pět miliard dolarů za italské koloniální období. Na oplátku Kaddáfí přislíbil potlačit migraci směřující k italským břehům.

K přerušení italsko-libyjské spolupráce došlo však v roce 2011, kdy Francie vedla letecké údery proti vládním jednotkám Kaddáfího. Podle soukromé konzultační agentury Stratfor považoval Řím francouzský útok na Libyi za usurpaci přirozeného vlivu Itálie na Libyi a jako katalyzátor sestupu země do chaosu. 

Francie a Itálie se přitom v základním shodují: obě strany chtějí stabilizovat zemi, aby se nestala útočištěm pro terorismus nebo vstupní bránou pro migranty mířící do Evropy. Obě strany však mají v Libyi vlastní politické a ekonomické zájmy a obě strany nechtějí Libyi přenechat té druhé.

Zejména v posledních letech se zvýšil zájem Říma o dění v Libyi hned z několika pragmatických důvodů. V prvé řadě je to migrační vlna, která Itálii zasáhla nejen kvůli nestabilní situace v Libyi a v Africe celkově, ale také kvůli omezení „východní“ migrační trasy v důsledku podepsání dohody mezi EU a Tureckem. Právě stabilní Libye je klíčová ke kontrole migračních vln.

Navíc je to právě západní část Libye, odkud většina afrických migrantů odplouvá do Itálie. Kromě posílení vlastních pobřežních hlídek tak Řím investoval množství financí do lokálních milicí obchodujících s lidmi a opět obnovil pěti miliardovou dohodu původně podepsanou Kaddáfím a Berlusconim (viz výše), která nevstoupila v platnost kvůli událostem v roce 2011.

Neméně důležitým důvodem je potřeba zajistit přísun zemního plynu a ropy do Itálie, která dlouhodobě zůstává předním importérem libyjské ropy a zemního plynu. Dovoz libyjského zemního plynu činí asi 8 % z celkových importů zemního plynu do Itálie, řadící Libyi na třetí místo za Alžírsko (32 %) a Rusko (45 %).

Haftarovi spojenci se v minulosti opakovaně snažili oslabit tripolskou Národní ropnou korporaci NOC (National Oil Corporation) založením vlastní ropné společnosti, která by kontrolovala produkci a export ropy a zemního plynu.

Poté, co v roce 2014 vznikly dvě oponující si vlády, západní tripolská a východní tobrucká „podporovaná“ LNA generála Haftara, začala Itálie podporovat první zmíněnou, zatímco Francie se postavila za generála de facto ovládajícího východní Libyi.

Deklarovaným cílem francouzského prezidenta Emmanuela Macrona je znovuobnovení role Paříže na severozápadě Afriky. Ačkoliv stejně jako Řím vnímá vícero vládních center za jeden ze zdrojů nestability v Libyi a celkově v regionu, veřejně podporuje LNA a tobruckou vládu.

Posílením Haftara Francie sleduje stabilizaci země i regionu, kde v důsledku konfliktu (nejen v Libyi) dochází k rozmachu pašeráctví a terorismu v oblasti. Po bezpečnostní stránce je tak Haftar, jakožto velitel LNA, pro Paříž kandidátem, který byl mohl docílit kontroly nad množstvím proti sobě bojujících milicí a přispět ke stabilizaci bezpečnostní situace v zemi.

Kromě vyvstávajících otazníků ohledně spolupráce evropských států na dosažení politického řešení v Libyi, odvádí tato rivalita pozornost od problému Islámského státu, který je v zemi nadále aktivní. Přestože Islámský stát utržil značnou porážku u libyjského města Syrta v roce 2016, jeho aktivita v posledním roce opět vzrůstá. V květnu tohoto roku zaútočil na hlavní sídlo volební komise a v září na zmíněnou NOC sídlící v Tripolisu.

Přestože tak Itálie i Francie vedou Libyi k volbám, jejich odlišné geopolitické cíle zůstávají překážkou pro jednotný evropský postoj vůči politickému řešení dlouholetého konfliktu.

Zdroje: Stratfor, Eniscuola, VOANews

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

Válečná Odyssea: Vliv Tálibánu v Afghánistánu roste

Bezpečnostní situace v Afghánistánu se nezlepšuje. Od začátku letošního roku došlo kvůli pokračujícím bojům k vnitřnímu vysídlení 31 000 osob. Hlavní město Kábul v průběhu prvního březnového týdne přijalo 1680 uprchlíků z provincií Baghlán, Kápísá, Lógar a Vardak. Prezident země Ašraf Ghaní na konci února oslovil protivládní ozbrojené skupiny s nabídkou zahájení mírových rozhovorů. Přestože zasednutí k jednacímu stolu nebylo svázáno s žádnými předběžnými podmínkami, nabídka afghánské vlády dosud nedoznala žádné pozitivní reakce.  

POLEMIKA: Souboj Ruska a Západu o Libanon na pozadí Sýrie

Nerealizovaná ruská vojenská smlouva s Libanonem je jedním z mála obchodně-vlivových projektů Moskvy, které v zájmových oblastech severní Afriky a vybraných státech Asie nevyšly. Jestli prozatím, nebo definitivně, to ukáže čas.

Zastaví izraelské útoky dodávky ruských systémů S-300 do Sýrie?

Izraelské letectvo v posledních letech opakovaně útočilo na cíle v Sýrii. Zaměřovalo se především na základny spojené s působením íránských jednotek, ale výjimkou nebyla ani syrská protivzdušná obrana (PVO). Podle oficiálních vyjádření zůstává Jeruzalém v sedm let trvající občanské válce neutrální. Izraelská armáda ovšem udržuje kontakt s Ruskem, se kterým koordinuje své operace na syrském území.

Nekonečné hledání řešení pro Libyi

V italském Palermu se ve dnech 12. a 13. listopadu uskutečnila mezinárodní konference o Libyi. Na konferenci se střetli zástupci mezinárodně uznávané libyjské vlády včetně premiéra Fáize Sarradže spolu s generálem Chalifou Haftarem, jehož jednotky ovládají východ země. Přestože konference nepřinesla konkrétní dohodu, obě strany podpořily plán OSN včetně prezidentských a parlamentních voleb připravované na jaro 2019.

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Stránka 1 z 4
  • kopr
    23:40 26.11.2018

    Vracím se k článku samotnému a chci za něj poděkovat. Nabízí lepší vhled do situace někomu, kdo podobné vlivy v pozadí událostí předpokládá, ale jejich konkrétní podobu nezná, protože se o věc zas až tak nezajímá.

  • Starlight
    00:30 26.11.2018

    @cernakus Datum: 25.11.2018 Čas: 14:53

    Nejdříve se ale budeš muset zamést před vlastním prahem. Tvoje alma mater dostala jak dary od Nadace Open Society Fund Praha, tak má čilé styky s americkou ambasádou https://www.vsb.cz/info/?reportId=27493 . Je toho tedy mnohem více než jen „Dobrý den“.

    Nepředpokládám, že budeš hned podroben „zostřenému výslechu“. Za to předpokládám, že od tvých plamenných (leč salonních) antiamerických prohlášení přejdeš konečně k reálným činům. A místo zdejších citací ze Star Treku v anglickém originále, raději sám vrátíš svůj diplom a odmítneš používat titul z této vysoké školy, která je očividně pod kontrolou Američanů. To, že vrátíš vysoké škole/ státu náklady na tvojí výuku, kterou mohli použít na jiného studenta, beru jako samozřejmost.

  • PavolR
    23:57 25.11.2018

    Czertik:
    Tak na to, aby sa púšťali do samostatnej ofenzívy ich nebol dostatok.
    Každopádne sa ukázali byť relevantnou silou v danom priestore práve vtedy, kedy padlo definitívne rozhodnutie o zániku Rakúsko-Uhorska a nie bez zaujímavosti ani to, že prvé uznali ČSNR i dočasnú vládu práve tie vlády, ktorým Rusko dlhovalo najviac a boľševici prehlásili, že nič nezaplatia. :-)
    Mierové zmluvy som zaradil pre to, lebo aj keď už ČSR vzniklo, až v nich boli dané čierne na bielom jeho presné hranice, čo bola tiež vec, o ktorú sa bolo treba sporiť.

  • Czertik
    23:24 25.11.2018

    pavolir

    Pekne data, ale zapomel si na par veci.
    1. po velke rijnove revoluci, co zacala az v listopadu, byl plan ze se ceske legie presunou na zapad do boje pres vladivostok
    2. byly to bolsevici, kteri zdrzovali prevoz cechu do vladivostoku, protoze lifrovali co nejvic skopcaku a madaru do jejich zemi, aby se nejdrive zapojili do boje na zapade.
    3. cesi se obratili smerem na zapad teprve tehdy po tom co trocky vydal rozkas odzbrojit vsechny cechy a kazdeho kdo bude mit zbran zastrelit
    4. cesi se obratili na zapad jenom proto, aby zabezpecily ustup svych jednotek do vladivostoku, vic na zapad nez nejvice polozena jednotka nesly.
    5. proti bolsevikum bojovaly jen proto, ze je nechteli pustit bez boje zadanym smerem

    A samozrejme dva datumy o ktere me slo - vznik csr a konec valky. Ano, uzavreni mirovych smluv jde brat jako definitivni konec valky, ale nikdo ho za nej nebere.

    Dusan
    mas pravdu, ale prece jenom je rozdil mezi tim urcit si definitivni hranice (byt bojem) a mezi tim, ze je uznany stat jako takovy.
    Ono jde rict ze aby si valcit o hranice, tak ten tvuj stat musi v prvni rade existovat (a je jedno jestli bude uznany jako csr nebo neuznany jako lidove republiky na ukrajine).

  • dusan
    22:39 25.11.2018

    Czertik

    Vznik ČSR bol dlhý proces ... to, že uznali politicky veľmoci nový štát v realite až tak veľa nezmenilo. V ČR to bolo ešte pomerne rýchle a vo Viedni rýchlo prijali realitu (i to pár dní trvalo), ale na Slovensku to teda bol dosť dlhý proces, kedy nový štát potreboval nie len značnú vojenskú pomoc, ale i diplomatickú pri určení južnej hranice. A tá sa určila až dávno po skončení vojny .... a na to sme potrebovali podporu veľmocí, resp. oni o tom priamo rozhodovali !

    A netreba zabúdať, že Maďari sa teda veľmi nechceli stiahnuť a v postate ich musela nová republika "vykopnúť" rozsiahlymi vojenskými operáciami ktoré skončili takmer rok po vojne - až v roku 1919. Tak isto s pomocou garantov našej politickej samostatnosti.

  • flanker.jirka
    22:15 25.11.2018

    dusan: bylo dobré, pokud by se někde k demokracii dopracovali i jinak než tím, že se musí vzájemně postřílet jedna generace lidí, jako v první světové válce, ale zatím to moc k tomu nespěje.

  • Jirosi
    19:57 25.11.2018

    Nejsnáze vyžene lidi do ulic hlad, nebo prudce rostoucí cena potravin.

    https://domaci.ihned.cz/c1-45501820-oecd-ceny-obili-kvuli-ruske-neurode-sice-prudce-rostou-ale-neni-duvod-k-panice

    Když se zvedne cena spekulací, tak ji prostě koupíte dráž.
    Když se neurodí, tak si koupíte si nemáte co koupit. Ono, ti co mají si ji nechají, aby nedopadly stejně.

  • danny
    18:10 25.11.2018

    cernakus: Found je to jen v ČR, international je to Foundation, jako podpůrná organizace regionálních poboček. Ale jak říkáš, detaily. Zmínit, že je OSF prutokac jsem si nedovolil, nechci nikomu vyzkratovat obvody.

    Dušan: rád se pobavím o kterémkoli převratu, revoluci atd...od2.sv.valky. mužem diskutovat o příznivých vstupních podmínkách, efektivitě provedení vlivove operace, jestli byly prostředky vynaloženy efektivně a zda operace naplnila očekávání. Taky o dlouhodobém dopadu na obyvatelstvo atd...
    Ale fakt se mi nechce hádat se s někým, jestli Američani fakt občas někde vymaní vládu, jestli k tomu používají neziskovky, ani jestli je ruská rozvědka s specialove opravdu na vých.ukrajine a jestli tam mají speciály a jak je to legální, morální. To bych si připadal, jako když místo diskuse, jak nejsnáze vyřídit vízum do Tibetu budu s někým řešit, jestli náhodou země není placatá a nenesou ji čtyři sloni

  • PavolR
    17:32 25.11.2018

    Czertik:
    polovica júna 1918 - légie ukončujú ústup na Vladivostok a obracajú sa proti boľševikom
    29. júna 1918 - Francúzsko uznáva ČSNR ako základ budúc ČS vlády
    9. augusta 1918 - Spojené kráľovstvo -//-
    3. septembra 1918 - USA -//-
    9. septembra 1918 - Japonsko -//-
    3. októbra 1918 - Taliansko -//-
    15. októbra uznalo predošlého dňa založenú dočasnú ČS vládu Francúzsko
    23. októbra -//- Spojené kráľovstvo a Srbsko
    24. októbra -//- Taliansko
    4. novembra -//- Kuba
    12. novembra -//- USA ... a následne aj ďalšie štáty

    15. januára 1919 - odchádza z Vladivostoku prvá loď s legionármi
    10. septembra 1919 bola podpísaná Saingermaiská mierová zmluva s Rakúskom
    4. júna 1920 bola podpísaná Trianonská mierová zmluva s Maďarskom
    2. septembra 1920 - odchádza z Vladivostoku posledná loď s legionármi

  • Czertik
    17:03 25.11.2018

    dusan
    No k tomu jak se orientujes v historii a politice - a jak si vzpomel vznik csr a to jak masaryk a spol nutily zustat legionare v rusku kvuli vzniku csr...
    Ma to jeden ZASADNI problem - csr ificialne vznikla PRED koncem valky.

Stránka 1 z 4