Rivalita Francie a Itálie prodlužuje chaos v Libyi

Libyjští povstalci; ilustrační foto / Magharebia, CC BY 2.0

Mezinárodní konference o Libyi, která proběhla minulý týden v italském Palermu, se zúčastnili představitelé dvou opozičních skupin, potažmo dvou vlád v zemi. Za zavřenými dveřmi spolu jednali premiér západní „tripolské vlády“ Fáiz Sarradž a generál Chalifa Haftar de facto ovládající východ Libye. Italský premiér Giuseppe Conte, který postavil Řím do role mediátora, označil jednání za úspěšná, ačkoliv k podobným závěrům dospěla jednání konaná ve Francii v květnu 2018.

Na úvod vyjasněme základní politické rozdělení současné Libye. V Libyi proti sobě bojují dvě strany:

1, Fáiz Sarradž, premiér západní „tripolské vlády“, kterého podporuje Itálie;

2, Chalifa Haftar, velitel Libyjské národní armády (LNA) a spojenec východní „tobrucké vlády“, kterého podporuje Francie;

Právě jedněmi z hlavních výstupů květnové konference ve Francii, kde se taktéž setkali zmínění libyjští představitelé, byly prezidentské a parlamentní volby připravované na 10. prosinec letošního roku. Tobrucká vláda (podporovaná Francií) však do stanoveného času nepřijala návrh nové ústavy a z voleb sešlo.

Zatímco Itálie považovala „francouzský“ termín voleb za příliš brzký, kterak navíc nebyla přizvána na květnovou konferenci, nyní podpořila nový plán konání voleb na jaře 2019. V obou případech je zjevná rivalita Říma a Paříže ohledně vlivu v Libyi, která brání nalezení a prosazování jednotného postoje Evropy v hledání politického řešení pro téměř osm let trvající konflikt v zemi.

Itálie, které se po několika měsících podařilo k jednomu stolu dostat Sarradže i Haftara, tím převzala pomyslnou agendu hlavního mediátora od Francie. Přitom Paříž i Řím považují oblast severní a severozápadní Afriky za strategicky významnou pro své zájmy.

Itálie navíc Libyi ovládala mezi roky 1911 až 1943 a italská vláda si udržovala poměrně dobré vztahy i s vládou Muammara Kaddáfího. Tehdejší italský premiér Silvio Berlusconi spolu s Kaddáfím v roce 2004 otevřeli podmořský plynovod Greenstream a v roce 2008 byla podepsána dohoda o vyplácení reparací ve výši pět miliard dolarů za italské koloniální období. Na oplátku Kaddáfí přislíbil potlačit migraci směřující k italským břehům.

K přerušení italsko-libyjské spolupráce došlo však v roce 2011, kdy Francie vedla letecké údery proti vládním jednotkám Kaddáfího. Podle soukromé konzultační agentury Stratfor považoval Řím francouzský útok na Libyi za usurpaci přirozeného vlivu Itálie na Libyi a jako katalyzátor sestupu země do chaosu. 

Francie a Itálie se přitom v základním shodují: obě strany chtějí stabilizovat zemi, aby se nestala útočištěm pro terorismus nebo vstupní bránou pro migranty mířící do Evropy. Obě strany však mají v Libyi vlastní politické a ekonomické zájmy a obě strany nechtějí Libyi přenechat té druhé.

Zejména v posledních letech se zvýšil zájem Říma o dění v Libyi hned z několika pragmatických důvodů. V prvé řadě je to migrační vlna, která Itálii zasáhla nejen kvůli nestabilní situace v Libyi a v Africe celkově, ale také kvůli omezení „východní“ migrační trasy v důsledku podepsání dohody mezi EU a Tureckem. Právě stabilní Libye je klíčová ke kontrole migračních vln.

Navíc je to právě západní část Libye, odkud většina afrických migrantů odplouvá do Itálie. Kromě posílení vlastních pobřežních hlídek tak Řím investoval množství financí do lokálních milicí obchodujících s lidmi a opět obnovil pěti miliardovou dohodu původně podepsanou Kaddáfím a Berlusconim (viz výše), která nevstoupila v platnost kvůli událostem v roce 2011.

Neméně důležitým důvodem je potřeba zajistit přísun zemního plynu a ropy do Itálie, která dlouhodobě zůstává předním importérem libyjské ropy a zemního plynu. Dovoz libyjského zemního plynu činí asi 8 % z celkových importů zemního plynu do Itálie, řadící Libyi na třetí místo za Alžírsko (32 %) a Rusko (45 %).

Haftarovi spojenci se v minulosti opakovaně snažili oslabit tripolskou Národní ropnou korporaci NOC (National Oil Corporation) založením vlastní ropné společnosti, která by kontrolovala produkci a export ropy a zemního plynu.

Poté, co v roce 2014 vznikly dvě oponující si vlády, západní tripolská a východní tobrucká „podporovaná“ LNA generála Haftara, začala Itálie podporovat první zmíněnou, zatímco Francie se postavila za generála de facto ovládajícího východní Libyi.

Deklarovaným cílem francouzského prezidenta Emmanuela Macrona je znovuobnovení role Paříže na severozápadě Afriky. Ačkoliv stejně jako Řím vnímá vícero vládních center za jeden ze zdrojů nestability v Libyi a celkově v regionu, veřejně podporuje LNA a tobruckou vládu.

Posílením Haftara Francie sleduje stabilizaci země i regionu, kde v důsledku konfliktu (nejen v Libyi) dochází k rozmachu pašeráctví a terorismu v oblasti. Po bezpečnostní stránce je tak Haftar, jakožto velitel LNA, pro Paříž kandidátem, který byl mohl docílit kontroly nad množstvím proti sobě bojujících milicí a přispět ke stabilizaci bezpečnostní situace v zemi.

Kromě vyvstávajících otazníků ohledně spolupráce evropských států na dosažení politického řešení v Libyi, odvádí tato rivalita pozornost od problému Islámského státu, který je v zemi nadále aktivní. Přestože Islámský stát utržil značnou porážku u libyjského města Syrta v roce 2016, jeho aktivita v posledním roce opět vzrůstá. V květnu tohoto roku zaútočil na hlavní sídlo volební komise a v září na zmíněnou NOC sídlící v Tripolisu.

Přestože tak Itálie i Francie vedou Libyi k volbám, jejich odlišné geopolitické cíle zůstávají překážkou pro jednotný evropský postoj vůči politickému řešení dlouholetého konfliktu.

Zdroje: Stratfor, Eniscuola, VOANews

Nahlásit chybu v článku


Související články

Válečná Odyssea: Vliv Tálibánu v Afghánistánu roste

Bezpečnostní situace v Afghánistánu se nezlepšuje. Od začátku letošního roku došlo kvůli ...

POLEMIKA: Souboj Ruska a Západu o Libanon na pozadí Sýrie

Nerealizovaná ruská vojenská smlouva s Libanonem je jedním z mála obchodně-vlivových projektů ...

Zastaví izraelské útoky dodávky ruských systémů S-300 do Sýrie?

Izraelské letectvo v posledních letech opakovaně útočilo na cíle v Sýrii. Zaměřovalo se především na ...

Nekonečné hledání řešení pro Libyi

V italském Palermu se ve dnech 12. a 13. listopadu uskutečnila mezinárodní konference o Libyi. Na ...

Zvýraznit příspěvky za posledních:

  • Pauli
    10:52 23.11.2018

    Furt čekám ,kdy se začnou zajímat o Sarkozyho v Haagu za to šílené vojenské dobrodružství ....ale asi se nikdy nedočkám , ..stejně jako se nezajímají o Saakašviliho

    Furt čekám ,kdy se začnou zajímat o Sarkozyho v Haagu za to šílené vojenské dobrodružství ....ale asi se nikdy nedočkám , ..stejně jako se nezajímají o Saakašviliho

Načítám diskuzi...

Stránka 3 z 3