Nekonečné hledání řešení pro Libyi

Společná tisková konference Ghassana Salameho a Giuseppe Conteho. / governo.it

V italském Palermu se ve dnech 12. a 13. listopadu uskutečnila mezinárodní konference o Libyi. Na konferenci se střetli zástupci mezinárodně uznávané libyjské vlády včetně premiéra Fáize Sarradže spolu s generálem Chalifou Haftarem, jehož jednotky ovládají východ země. Přestože konference nepřinesla konkrétní dohodu, obě strany podpořily plán OSN včetně prezidentských a parlamentních voleb připravované na jaro 2019.

Přestože si vyslanec OSN pro Libyi Ghassan Salame spolu s italským premiérem Giuseppem Contem pochvalují úspěch dvoudenní konference, která je dle jejich slov „prvním krokem správným směrem“ a „milníkem pro Libyjce,“ výstup konference tak jednoznačný zdaleka není.

Generál Haftar stojí v čele Libyjské národní armády (LNA) a ovládá severovýchod země, kde sídlí Sněmovna reprezentantů (HoR), ted jakýsi „druhý“ parlament reprezentující takzvanou tobruckou „odpadlickou“ vládu. Haftar byl dosud spíše odpůrcem plánů OSN na obnovu země a tamního politického uspořádání, přesto na konferenci přislíbil podpořit konání voleb.

Haftar tripolskou vládu premiéra Sarradže neuznává a netají se ambicemi převzít kontrolu nad zemí. Nicméně parlamentní a prezidentské volby, které umožní uznat v platnost roli LNA a tobrucké (či tripolské) vlády napříč Libyí, jsou stejně důležité pro Haftara i pro Sarradže. Zatímco by se Haftarova LNA stala oficiální vojenskou strukturou reprezentující libyjské ozbrojené síly, Sarradž může posílit vlastní politickou pozici.

Volby však skýtají několik problémových oblastí. V prvé řadě tamní volební zákon díky svému nastavení podporuje radikální extrémistické skupiny či menšinové zastoupení, kterak to umožňuje systém přepočítávání volebních hlasů dle regionální a kmenové příslušnosti.

V důsledku toho dochází k nerovnoměrnému regionálnímu rozdělení mandátů, což zesiluje konflikt mezi regiony. Jedním ze základních předpokladů úspěšnosti nadcházejících voleb je tak přijetí nového volebního zákona, jakožto jednoho z bodů Akčního plánu představeného Salamem v září 2017.

Pomoci má mimo jiné nová ústava vznikající pod patronem OSN. Návrh původní ústavy z července 2017, který představilo Ústavní shromáždění (CDA), tvořené zástupci tří historických regionů (Tripolsko, Fezzán a Kyrenaika), byl zpochybněn tamním správním soudem. Přestože se za platnost návrhu přijatého 43 z 60 členů CDA postavil Nejvyšší soud, HoR dosud návrh Ústavy neratifikoval.

Přestože se k začátku tohoto roku zaregistrovalo na dva miliony voličů, jelikož k prezidentským i parlamentním volbám mělo původně dojít 10. prosince 2018, dosud nevyřešeným problém zůstává množství vnitřně vysídlených osob a jejich registrace včetně možnosti volit.

Dále Libyi trápí rozsáhlá korupce, nestabilní vládní a politické instituce, zničená nebo chybějící infrastruktura spolu s nedostatkem potřebného personálu, zhoršující se ekonomická situace v zemi, ale také množství aktivních milicí a s tím spojené bezprostřední ohrožení plynoucí z více jak sedm let probíhajícího konfliktu uvnitř Libye.

Přesto si volby získaly podporu jak lokálních politických frakcí a prezidentských kandidátů, tak zahraničních aktérů, zejména pak OSN, ale i Francie či Egypta, kteří jsou hlavními hráči v zemi. Jak uvádí Emadeddin Zahri Muntasser pro Foreign Affairs, důvod může být docela prostý: „Současné politické elity si chtějí zachovat výhodu oproti ostatním kandidátům, čehož lze nejlépe docílit v době, kdy zastávají své funkce.“

Konání voleb je bezpochyby nutným předpokladem pro politické řešení situace v Libyi, přesto se zdá být v kontextu tamní situace nezodpovědným a riskantním krokem, který může přinést více negativních výsledků.

Nebude-li přijata nová ústava (či alespoň prozatímní ústava) a spolu s ní reformován volební zákon, nová vláda nebude mít dostatečnou legitimitu. Nebude-li zajištěna vnitřní bezpečnost země, průběh a výsledky voleb mohou vyústit v další vlnu násilí a celkové prohloubení ozbrojeného konfliktu v Libyi.

 

Zdroje: Foreign Affairs, ECFR, Al Jazeera

Nahlásit chybu v článku


Související články

Libyi rvou vnitřní spory na kusy a Egypt zvažuje intervenci

Nestabilní situace v Libyi se stále zhoršuje. Západní snaha přinést zemi svobodu a demokracii ...

Operace Pegasus - Evakuace německých občanů z hroutící se Libye

Jedním z úkolů, před který jsou ozbrojené síly vyspělých zemí poměrně často postaveny, je evakuace ...

Islámský stát má zálusk na Libyi

Libyjská odnož Islámského státu (IS), v terminologii IS nazývaná Provincie Libye (wilaja Barqa), ...

Libye: Co by bylo, kdyby…

Spekulace, které formulují alternativní běh událostí, jsou obvykle vděčnými tématy pro diskuze. ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit příspěvky za posledních:
  • major
    10:29 16.11.2018

    gangut: Pre ilustráciu len doplním, že podľa tejto metodiky dosiahlo Slovensko svojej úrovne roku 1989 v roku 1997, Česko v roku 1999. A doteraz sa nájde dosť ľudí, čo tvrdia, že ...Zobrazit celý příspěvek

    gangut: Pre ilustráciu len doplním, že podľa tejto metodiky dosiahlo Slovensko svojej úrovne roku 1989 v roku 1997, Česko v roku 1999. A doteraz sa nájde dosť ľudí, čo tvrdia, že za totáča bolo lepšie. Tak si asi dokážeš predstaviť ako ľudia v Líbyi mohli spomínať na dobu pred Kaddáfím.

    https://www.gapminder.org/tool... Skrýt celý příspěvek

  • major
    10:23 16.11.2018

    gangut: Tak iste. Priamo raj na ...Zobrazit celý příspěvek

    gangut: Tak iste. Priamo raj na zemi:
    https://www.gapminder.org/tool...

    Miesto výkrikov do tmy daj nejaké dáta. Jasne vidíš, že úrovne roku 1970 už nikdy nedosiahli - v roku 2010 sa dostali (po ďalšom prepade) na úroveň roku 1963.

    A len upozorňujem, že to je prepočet parity kúpnej sily na hlavu očistený o infláciu (nejedná sa o HDP v USD).Skrýt celý příspěvek

  • gangut
    10:03 16.11.2018

    PavolR Práveže je ťažké určiť aká veľká je tá skupina. Pretože najvačšia je vždy mlčiaca vačšina. Prevraty spravidla vyhráva skupina, ktorú najviac počuť a ktorá má najvačšiu ...Zobrazit celý příspěvek

    PavolR
    Práveže je ťažké určiť aká veľká je tá skupina. Pretože najvačšia je vždy mlčiaca vačšina. Prevraty spravidla vyhráva skupina, ktorú najviac počuť a ktorá má najvačšiu finančnú a mediálnu podporu.
    A práve Lýbia je krásny prípad. Vyhrali by tam pučisti, keby nebolo zahraničnej intervencie? Určite nie.

    Sperme.

    Píšete nezmysly. Zase svatý grál HDP. Ide o to, čo z toho HDP mali obyčajný lýbijci. A tý sa za Kaddáfího mali veľmi dobre.Skrýt celý příspěvek

  • Superme
    09:49 16.11.2018

    Tak on Kaddáfí byl hlavně pěkný hajzl, který přiznal, že Libye pod jeho vedením v dobách Studené války podporovala teroristické útoky na Americké (západní) cíle. Například bombový ...Zobrazit celý příspěvek

    Tak on Kaddáfí byl hlavně pěkný hajzl, který přiznal, že Libye pod jeho vedením v dobách Studené války podporovala teroristické útoky na Americké (západní) cíle. Například bombový útok na diskotéku La Belle v Západním Berlíně. Už v tu dobu se ho chtěli Američané zbavit tím, že vybombardovali jeho palác. Tenhle útok ale přežil. 2x zaútočil pomocí bomb na dopravní letadla, při kterých zemřelo 181 lidí. Různá podpora teroristických organizací včetně IRA, napadení Čadu atd., atd.

    V roce 1970, kdy se ujal vlády vyhnal na 20 000 Italů ze země. V době, kdy přebíral vládu, patřila Libye dle HDP na hlavu k jedněm z nejbohatších států světa. Od převzetí vlády se poměr HDP na hlavu vůči ostatním zemím světa radikálně snížil. Ve zdravotnictví Libye zaostávala (podle WHO) i za Egyptem nebo Tuniskem (hold socialistické myšlení - hlavně, že je to zadarmo - kvalita nás už nezajímá). Během jeho vlády se ekonomika nijak nediverzifikovala, až do jejího konce tvořil vývoz ropy 70 % HDP. Byla tam obrovská míra korupce, země patřila v tomto ohledu k těm nejhorším na světě. Žádný ráj na zemi to prostě nebyl a Kaddáfí byl zločinec a terorista.

    Čímž nechci obhajovat to, jakým způsobem se v roce 2011 Kaddáfí svrhnul. Celé to byla chyba Obamovy administrativy (jako desítky dalších v zahraniční politice), že pomohli Francii, Británii, Itálii a jiných evropským státům. Sami by do toho podle mého názoru ty státy nešli. Nyní by bylo nejlepší, kdyby vznikla nějaká koalice z řad arabských států v čele s Egyptem, která by v Libyi vojensky zasáhla a tu zemi stabilizovala.Skrýt celý příspěvek

  • PavolR
    08:33 16.11.2018

    Host: Len nie je jedno, aká veľká je tá skupina a do akej miery je daný režim nelegitímny, prípadne nepopulárny - čiže ktokoľvek tak dopadnúť rozhodne nemôže. Je množstvo ...Zobrazit celý příspěvek

    Host:
    Len nie je jedno, aká veľká je tá skupina a do akej miery je daný režim nelegitímny, prípadne nepopulárny - čiže ktokoľvek tak dopadnúť rozhodne nemôže. Je množstvo príkladov absolútne neúspešných pokusov o prevrat.
    Dokiaľ nespokojnosť nedosiahne kritické medze, zatiaľ sa pri všetkej vôli nedá takmer nič robiť. Zrovna Chalifu Haftara sa už dávnejšie CIA pokúšala využiť na zvrhnutie Kadáffiho, no situácia sa zvrtla a bolo ho treba aj s jeho ľuďmi evakuovať.Skrýt celý příspěvek

  • Host
    08:01 16.11.2018

    madrabbit v každom štáte máš skupinu ľudí ktorá nebude súhlasiť s oficiálnou mocou, Pri správnej motivácii, podpore a pod medzinárodným dohľadom može skončiť v "rukách vlastnych ...Zobrazit celý příspěvek

    madrabbit v každom štáte máš skupinu ľudí ktorá nebude súhlasiť s oficiálnou mocou, Pri správnej motivácii, podpore a pod medzinárodným dohľadom može skončiť v "rukách vlastnych ľudí" ktokoľvek. To nič nemení na tom že Kadafi padol lebo sme to tak chceli (my západ)Skrýt celý příspěvek

  • madrabbit
    06:48 16.11.2018

    Tesil, jenom pro pořádek, Kaddáfí skončil rukou vlastních lidí. On to nebyl žádný svatoušek a držel celou zemi pod krkem. O důvodech pro zásah se dá polemizovat, minimálně role ...Zobrazit celý příspěvek

    Tesil, jenom pro pořádek, Kaddáfí skončil rukou vlastních lidí. On to nebyl žádný svatoušek a držel celou zemi pod krkem. O důvodech pro zásah se dá polemizovat, minimálně role Francie a její horlivosti je velmi zajímavá (účelová snaha zakrýt podporu Sarkozymu), to nic nemění na tom, třeba Saddám první porážku ustál, Kaddáfí ne.Skrýt celý příspěvek

  • Tesil
    19:37 15.11.2018

    Do řešení by se hlavně měly zapojit státy,které jsou za současný stav zodpovědné.
    Odstranili Kaddáfího,tak se mohou předvést.
    Něco rozesrat dokáže každej blbec.

    Do řešení by se hlavně měly zapojit státy,které jsou za současný stav zodpovědné.
    Odstranili Kaddáfího,tak se mohou předvést.
    Něco rozesrat dokáže každej blbec.

  • madrabbit
    17:10 15.11.2018

    Zajímavé je, že myšlenkou rozdělit Lybii na tři původní státy - Tripolsko, Kyrenajka a Fezzán - více by to respektovalo kmenové rozložení a vyřešilo konflikt dvou uskupení, kde se ...Zobrazit celý příspěvek

    Zajímavé je, že myšlenkou rozdělit Lybii na tři původní státy - Tripolsko, Kyrenajka a Fezzán - více by to respektovalo kmenové rozložení a vyřešilo konflikt dvou uskupení, kde se ani jedno logicky nechce podřídit druhému. Výhodou by bylo, že je možné stavět na historických hranicích - nevytváří se uměle rozdělené státy.Skrýt celý příspěvek

Načítám diskuzi...

Stránka 2 z 2