Německá protiletadlová střela IRIS-T SL

Vývoj střely IRIS-T (Infra Red Imaging System Tail/Thrust Vector-Controlled) započal v polovině devadesátých let jako společný projekt Německa, Itálie, Řecka, Švédska, Norska a Kanady. Poslední jmenovaná země od projektu posléze odešla, ale její místo zabralo Španělsko.

Hlavním cílem bylo nahradit americké střely krátkého dosahu AIM-9, respektive k nim nabídnout "evropskou" alternativu. Koordinátorem vývoje nové střely se stala německá společnost Diehl BGT.

IRIS-T můžeme specifikovat jako střelu typu vzduch-vzduch krátkého dosahu s infračerveným naváděním. Velkou výhodou je kombinace přilbového zaměřovače a vektorovatelné trysky. Výsledkem je výborná manévrovatelnost střely a v konečném důsledku zvýšení pravděpodobnosti sestřelu nepřátelského letounu ve vzdušném boji.

Do výzbroje letectev začala být IRIS-T zařazována v roce 2005. Jednotlivá evropská letectva ji využívají na stíhacích letounech Eurofighter Typhoon, F-16, F/A-18, F-4, Tornado a JAS-39 Gripen.

Původní střela IRIS-T vzduch-vzduch připevňovaná pod stíhací letoun / Wikipedia, HaraF

Ještě před zařazením do výzbroje navrhla společnost Diehel Defence na základě požadavku německé armády protiletadlový raketový systém, jenž by využíval upravené střely IRIS-T SL (Surface-Launched). Následně se rozběhl vývoj s cílem upravit střelu IRIS-T a integrovat ji do systému MEADS (Medium Extended Air Defense System). Ten sice využívá primárně amerických střel PAC-3 středního dosahu ze systému Patriot, ale nic nebrání doplnění o střelu nižšího středního dosahu vlastní výroby.

Samotný protiletadlový systém MEADS se skládá ze tří součástí: taktické jednotky TOC (Tactical Operations Center), radaru a odpalovacího zařízení. Všechny součásti jsou přitom umístěny na mobilních podvozcích. V případě použití IRIS-T SL je umístěna čtveřice antiraket na podvozku Mercedes-Benz s pohonem všech kol.

Změny se samozřejmě musely dotknout také samotné střely IRIS-T SL, jelikož většinu své energie věnuje samotnému startu ze země a dosažení potřebné výšky. Byl proto použit výkonnější raketový motor. Změny se dotkly také způsobu navádění. Před, při odpálení a během většiny letu se o něj stará pozemní radar a infračervená hlavice je aktivována až těsně před zásahem cíle. Dostřel ani výškový dostup IRIS-T SL nejsou známy.

Test střely IRIS-T SL / MEADS International Communications

Počátkem ledna oznámila společnost Diehl Defence zhruba s měsíčním zpožděním, že na začátku prosince uskutečnila na polygonu Overberg Test Range v jižní Africe úspěšný test systému MEADS a střel IRIS-T SL. Připomeňme, že k vůbec první testům došlo už v roce 2008.

Nyní by měla následovat řada dalších procedur a konečně zařazení do výzbroje. V budoucnu by měl tvořit vedle amerických antiraket PAC-3 páteř německé protivzdušné obrany.

Tím však rozšiřování rodiny raket IRIS-T nekončí. Pro ponorky německého námořnictva typu 212 je právě na základě IRIS-T vyvíjena střela IDAS (Interactive Defence and Attack System for Submarines). Nad vlastní modifikací do podoby pozemního protiletadlového systému uvažují zase Švédové, kteří by jím doplnili a v budoucnu možná i nahradili přenosné protiletadlové komplety RBS-70.