Neúspěch Velké Británie a Francie během konfliktu o Suez

Neúspěch Velké Británie a Francie během konfliktu o Suez
Poškozený egyptský tank / Foto: United States Army Heritage and Education Center, Public Domain (Zvětšit)

Koncem října si v Egyptě, Izraeli, Francii, ve Velké Británii, ale i jinde připomenou 65. výročí od zahájení války o Suezský průplav. Konečným výsledkem tohoto desetidenního konfliktu proti Egyptu vedeného charismatickým prezidentem Gamálem Násirem v roce 1956 bylo posílení role Sovětského svazu i Egypta v této citlivé oblasti. Válka o Suez zároveň znamenala výrazné zhoršení pozic Velké Británie a Francie.

Ani pro Spojené státy, které tehdy vyzvaly britsko-francouzsko-izraelskou koalici k ukončení bojů, nepředstavovala tato diplomatická aktivita žádný úspěch. Jak již bylo řečeno, ohniskem neobvyklého konfliktu se stal Suezský průplav, který byl dokončen v roce 1869. Tato důležitá, 163 kilometrů dlouhá, vodní cesta představovala velkou zkratku mezi Středozemním mořem a Indickým oceánem, protože lodě již nemusely při cestě do Indického oceánu objíždět celý africký kontinent.

Začátek krize vyhrotil vztahy v oblasti

V roce 1952 svrhli mladí nacionalisticky zaměření důstojníci prozápadně orientovaného krále Farúka I. „Nový vojenský režim prosazoval silně nacionalisticky zaměřenou politiku zdůrazňující arabskou identitu Egypta. Krize kolem Suezského průplavu už byla na světě, neboť Egypťané kanál v rozporu s úmluvou z Konstantinopole uzavřeli pro izraelské lodě. Celá záležitost se dostala až na program jednání Rady bezpečnosti Organizace spojených národů, kde bylo řečeno, že všechny lodě by měly mít právo kanál využívat a veškeré pozůstatky válečné blokády by měly zmizet,“ uvádí anglický spisovatel a historik Rodney Castleden ve své knize Konflikty, které změnily svět (JOTA Brno, 2009). Autor dále připomíná, že Rada bezpečnosti vyzvala Egypt k ukončení všech omezení týkajících se průjezdu zahraničních plavidel. Egyptská vláda pak pod nátlakem sice souhlasila, ale v průběhu roku 1952 původní restrikce opět zavedla. Krize pak vyvrcholila v červenci 1956, kdy se Egypt rozhodl znárodnit Společnost suezského průplavu, v níž britské banky a společnosti vlastnily kapitálový podíl ve výši 44 procent.

Předehrou tohoto nebezpečného konfliktu bylo rovněž rozhodnutí egyptského vedení nakoupit tanky a další zbraně z komunistického Československa a ze Sovětského svazu. K protizápadním krokům ze strany prezidenta Gamála Abdana Násira patřilo také formální uznání Čínské lidové republiky, která byla v té době ještě ve značné mezinárodní izolaci. S návrhem na zahájení útoku vůči Egyptu s cílem zpětného získání Suezského průplavu přišel tehdejší britský premiér Anthony Eden. Pro své plány získal Izrael, který si zase potřeboval vyrovnat své staré účty s arabským sousedem ještě z doby vzniku nezávislého státu v roce 1948.


Během suezské krize se harašilo jadernými zbraněmi

Podle Tomáše Korbela, autora studie Suezská krize: dopady na politiku Velké Británie a vývoj mezinárodních vztahů (Univerzita Karlova, 2013) se izraelská invaze s podporou Velké Británie a Francie a vojenská koalice mezi Velkou Británií, Francií a Izraelem rozhodně nerodila snadno. Její vytvoření ale dokázalo vyvrátit Násirovo dřívější přesvědčení, že žádný z těchto aktérů pravděpodobně nebude na znárodnění průplavu reagovat použitím vojenské síly. Tento krok se však ve skutečnosti stal pouze záminkou pro svržení samotného režimu. „Můžeme tedy konstatovat, že Násir rozhodně nedokázal odhadnout důsledky své politiky, a úspěšnětak proti sobě poštval hned několik států. Jako lichá se nakonec ukázala i Násirova domněnka, že pokud se vojenské přípravy budou stále oddalovat a komplikovat, tak k útoku pravděpodobně vůbec nedojde.“

V roce 1956 byla izraelská armáda považována za nejlepší na Blízkém východě. Její výzbroj pocházela z větší části z druhoválečných přebytků, které v zemi zůstaly po britské správě, nebo byly nakoupeny v zahraničí. Teprve krátce před Suezskou krizí se podařilo zajistit i nákup moderních francouzských zbraní, což bylo životně důležité především u rychle zastarávajícího letectva, které tak získalo nové a výkonnější stroje.

Operace Kadeš byla z izraelského pohledu úspěšná         

Hlavní izraelský cíl představovalo přístavní město Šarm aš-Šajch, které bylo těžištěm blokády Tiranské úžiny, dále klíčové křižovatky a pásmo Gazy, jež sloužily jako základny pro ozbrojené výpady palestinských bojovníků, nazývaných fedajíni, na cíle v Izraeli. Celá operace byla naplánována tak, aby v prvních hodinách budila dojem pouhého odvetného nájezdu. Plán počítal nejprve s narušením telegrafního spojení a s následným vysazením praporu výsadkářů u průsmyku Mitla 70 km od Suezského průplavu, kteří měli být následujícího dne podpořeni pozemními silami. V odpoledních hodinách 29. října 1956 zahájil Izrael operaci s názvem Kadeš. Do Egypta vpadlo deset izraelských brigád, které se během pár dnů probojovaly až k Suezskému kanálu.


Velká Británie a Francie přišly během střetů o 26 vojáků

Navzdory tomu vyhodnotilo zpočátku egyptské vedení útok jen jako další operaci proti palestinským záškodníkům, a než si Egypt uvědomil závažnost situace, postoupily izraelské jednotky až do hloubi Sinaje. Jádro egyptské armády přitom zůstávalo západně od průsmyku Mitla. Díky tomu měli Izraelci místní převahu a přes tvrdý odpor protivníka rychle dosáhli svých cílů. Francie a Velká Británie daly oběma stranám ultimátum, které prezident Násir podle očekávání odmítl. Francouzské a britské bombardéry poté začaly poslední říjnový den útočit na egyptská letiště. V přístavech Port Said a Port Fuad byl pak 5. listopadu zahájen britsko-francouzský letecký a námořní výsadek, čímž byla podle původního plánu započata operace.

Tyto události přiměly ostatní světové velmoci, aby se pokusily nebezpečný konflikt vyřešit. Ještě téhož dne se sešla Rada bezpečnosti, kde sovětský zástupce konstatoval, že se americká rezoluce Valného shromáždění ukázala jako neúčinná a že by nyní Spojené státy a SSSR měly zasáhnout proti Britům a Francouzům silou loďstva a letectva. Vyjádřil se v tom smyslu, že by se Egyptu mělo dostat nejrůznější formy pomoci. Kremelské vedení ve stejnou chvíli zahájilo rozsáhlou diplomatickou ofenzívu a pustilo se rovněž do velkého psychologického nátlaku na západní velmoci. Vyvrcholení této hry představovala hrozba sovětského premiéra Nikolaje Bulganina, že metropole Londýn a Paříž se mohou stát cílem jaderného útoku.

Ve skutečnosti však šlo pouze o blafování. Nebezpečí nukleárního útoku pravděpodobně nikdo příliš nevěřil, ale možnost vyslání „dobrovolníků“ vyzbrojených kvalitními konvenčními zbraněmi se zdála poměrně reálná. Prezident Dwight Eisenhower postoj Sovětského svazu veřejně zkritizoval a do Moskvy poslal vzkaz, že pokud dojde k jakémukoliv jednostrannému sovětskému vojenskému zásahu, Američané se postaví na odpor. Prezident USA ale zároveň začal tlačit na Antony Edena, aby Britové i Francouzi přijali rezoluci Spojených národů o zastavení palby a předešli tak eventuálním problémům ze strany nevypočitatelného Sovětského svazu.


Suez je klíčovou spojnicí mezi Evropou a Asii. Izrael, k nelibosti Egypta, plánuje vybudovat alterantivní spojení.

Konflikt odpoutal částečně pozornost od sovětské intervence v Maďarsku

Pojem „Suezská krize“ vyvolává dojem, že se v roce 1956 jednalo o naléhavý problém, který bylo potřeba řešit. Ve skutečnosti byla tato ozbrojená akce proti Egyptu připravená a předem domluvená na tajné schůzce mezi představiteli Francie, Velké Británie a Izraele. Bilance konfliktu byla zejména pro Egypt velmi smutná. Kromě velkých materiálních škod v něm zahynulo kolem 1700 osob, další tisíce byly zraněny a zajaty. Lidské i materiální ztráty spojenců Izraele byly nesrovnatelně nižší.

Ze Suezské krize plyne řada ponaučení. Americký prezident Eisenhower po odchodu z funkce připustil, že z jeho strany šlo o největší prezidentskou chybu, protože americký zásah do operace měl četné dlouhodobé negativní následky. Konflikt, který skončil 7. listopadu zastavením bojů, znamenal rovněž odchod Francie a Velké Británie z pozic globálních velmocí. Pro Izrael naopak představoval konflikt mezinárodní uznání a navázání diplomatických vztahů s většinou států východního i západního bloku.

Podle znalců ale Izrael i jeho tehdejší spojenci vzpomínají na tento válečný konflikt velice neradi. Sovětský svaz z konfliktu vytěžil zase to, že světová veřejnost byla v průběhu podzimu 1956 zaujata tímto blízkovýchodním válečným střetem, a tak se podařilo alespoň částečně odpoutat pozornost od sovětského krvavého zákroku proti v téže době probíhajícímu povstání za svobodu v Maďarsku.    

Nahlásit chybu v článku


Související články

První tři stíhačky Rafale pro Egypt

Před několika dny dosedly na letiště v Egyptě první tři egyptské stíhačky Rafale. Firma Dassault ...

Zbraně v rukou dětí v Africe a v Asii

V celých dějinách lidské civilizace se odehrálo mnoho válek, které stály dohromady miliony a ...

Egypt objednal dalších 30 stíhaček Rafale

Francouzská společnost Dassault Aviation a celý francouzský průmysl slaví další mimořádný úspěch – ...

Dopisy vojáků proti islamismu vyvolaly ve Francii smíšené reakce

Na internetových stránkách francouzského pravicového týdeníku Valeurs Actuelles se počátkem května ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit příspěvky za posledních:
  • GlobeElement
    15:55 09.06.2021

    Británie zapojila do bojů zajímavé letadlo. Jednalo se o letoun s protiběžnými vrtulemi, vyvíjený ještě za WWII a zastaralý vlastně již v době ...
    Zobrazit celý příspěvek

    Británie zapojila do bojů zajímavé letadlo. Jednalo se o letoun s protiběžnými vrtulemi, vyvíjený ještě za WWII a zastaralý vlastně již v době vzniku.

    https://cs.wikipedia.org/wiki/...

    Jeho operační nasazení trvalo jen 5 let.
    Skrýt celý příspěvek

    • padre
      00:04 10.06.2021

      Jenom bych zmínil ,že v tomto období v polovině padesátých let minulého století donutil Sovětský svaz socialistické Československo k takové úvěrové politice vůči Egyptu , která ...
      Zobrazit celý příspěvek

      Jenom bych zmínil ,že v tomto období v polovině padesátých let minulého století donutil Sovětský svaz socialistické Československo k takové úvěrové politice vůči Egyptu , která byla v podstatě tunelováním a rozkrádáním toho ,co ještě zbylo po bývalé vyspělé ČSR. Vojenskou výzbroj a pomoc nakupoval Egypt v Československu na 3% úrok splatný za 10 let dle dohody z větší části v bavlně.Takže když přišly z Egypta první naturální splátky,českoslovenští obchodníci je okamžitě přeprodávali dál ,aby získali alespoň zlomek hodnoty v tvrdé měně.V te době zrovna v SSSR připravovali obrovské meliorační a zavlažovací projekty v Uzbekistánu a dalších republikách SSSR,které měly několikanásobně zvednout sovětskou produkci bavlny a tím samozřejmě by klesla i její cena na mezinárodním trhu.Zkrátka obrovský státní tunel na sovětskými lokaji a gaulajtry vedené Československo ...
      Skrýt celý příspěvek

    • wlko
      07:37 10.06.2021

      Oni asi vedeli na čo im je taký stroj. Predpokladám že mal lepšiu nosnosť a vydrž vo vzduchu. Veď aj Američania pomerne dlho lietali so Skyriderom.

      Oni asi vedeli na čo im je taký stroj. Predpokladám že mal lepšiu nosnosť a vydrž vo vzduchu. Veď aj Američania pomerne dlho lietali so Skyriderom.

      • GlobeElement
        09:56 10.06.2021

        V té samé válce už měli Britové i proudové námořní stíhačky

        https://en.wikipedia.org/wiki/...

        Byla to doba přechodu od vrtulových strojů k proudovým, přičemž ...
        Zobrazit celý příspěvek

        V té samé válce už měli Britové i proudové námořní stíhačky

        https://en.wikipedia.org/wiki/...

        Byla to doba přechodu od vrtulových strojů k proudovým, přičemž vrtulové se rychle loučily.
        Skrýt celý příspěvek

        • wlko
          12:13 10.06.2021

          Len ono ten Wyvern nieje stíhačka ako Sea venom ale stroj určený na útoky na pozemné a hladinove ciele (bomby a torpéda) Porovnajte si nosnosť, rozmery a hlavne dolet. V dobe medzi ...
          Zobrazit celý příspěvek

          Len ono ten Wyvern nieje stíhačka ako Sea venom ale stroj určený na útoky na pozemné a hladinove ciele (bomby a torpéda) Porovnajte si nosnosť, rozmery a hlavne dolet. V dobe medzi 1945-1960 si ešte našiel svoje uplatnenie. S nástupom rôznych protilodnych a protilietadlovych striel ale účel stratil.
          Skrýt celý příspěvek

    • dusan1
      09:28 10.06.2021

      V tom čase takmer každé lietadlo zastaralo pri uvedení do pravádzky .... roky 1945-1960 boli neuveriteľným rozvojom leteckej techniky ....

      V tom čase takmer každé lietadlo zastaralo pri uvedení do pravádzky .... roky 1945-1960 boli neuveriteľným rozvojom leteckej techniky ....

    • stronger.p
      19:47 10.06.2021

      Wyvern byl britský "Douglas A-1 Skyraider", ale ne tak úspěšný. Vrtulové (turbovrtulové) bitevníky se dnes vrací na scénu a zájem o ně je

      Wyvern byl britský "Douglas A-1 Skyraider", ale ne tak úspěšný. Vrtulové (turbovrtulové) bitevníky se dnes vrací na scénu a zájem o ně je

  • Christian
    15:13 09.06.2021

    Dobrý den! Ztráty Izraele a jeho spojenců byly v tomto konfliktu podle dostupných zdrojů podstatně nižší. Izrael měl 189 mrtvých a necelou tisícovku zraněných. Britů padlo 16 a ...
    Zobrazit celý příspěvek

    Dobrý den! Ztráty Izraele a jeho spojenců byly v tomto konfliktu podle dostupných zdrojů podstatně nižší. Izrael měl 189 mrtvých a necelou tisícovku zraněných. Britů padlo 16 a Francouzů 10. V bojích ztratil Egypt přes dvě stovky letadel, z nichž velká většina byla zničena ještě na zemi. Izrael, Francie a Velká Británie pak dohromady přišly o dvacet strojů.
    Kristián Chalupa
    Skrýt celý příspěvek

    • dusan1
      23:36 09.06.2021

      Strategicky však Francúzi a Briti utrpeli ťažkú porážku .... jednoducho sa ZSSR a USA dohodli a "vykázali" vojenských víťazov. Čo platilo i pre Izrael, ale ten z toho vyšiel ...
      Zobrazit celý příspěvek

      Strategicky však Francúzi a Briti utrpeli ťažkú porážku .... jednoducho sa ZSSR a USA dohodli a "vykázali" vojenských víťazov. Čo platilo i pre Izrael, ale ten z toho vyšiel relatívne najlepšie.

      Výpočty počtu zničenej techniky je dosť zavádzajúce ... lebo ako vieme, ruská armáda pri Kursku stratila násobne viac techniky ako Nemci .....ale bitku prehrala ....
      Skrýt celý příspěvek

      • dusan1
        23:37 09.06.2021

        ... vyhrala .... samozrejme : )

        ... vyhrala .... samozrejme : )

  • Kamil
    10:01 09.06.2021

    Očekával bych od autora, jinak určitě zajímavého článku, že více rozebere neúspěch Británie a Francie v Suezském konfliktu. Rovněž v něm postrádám údaje o ztrátách Izraele a jeho ...
    Zobrazit celý příspěvek

    Očekával bych od autora, jinak určitě zajímavého článku, že více rozebere neúspěch Británie a Francie v Suezském konfliktu. Rovněž v něm postrádám údaje o ztrátách Izraele a jeho spojenců.
    Skrýt celý příspěvek