NGJ-MB: Nové kontejnery elektronického boje pro EA-18G Growler

EA-18 Growler

Systém NGJ je vyvíjen primárně pro letoun EA-18G Growler. Tento letoun byl vyvinut jako náhrada letounu EA-6B Prowler, který byl vyřazen ze služby v roce 2019.  Growler je odvozen od letounu F/A-18F Super Hornet a je primárně určen k provádění operací v oblasti elektronického útoku (ofenzivní působení v elektromagnetickém spektru a potlačování nepřátelské PVO). Growler je schopen operovat ze země a z letadlových lodí. Na vývoji a zavedení Growleru se podílely společnosti Boeing a Northrop Grumman. V současnosti letoun užívá US Navy a RAAF (Royal Australian Air Force). Budoucím možným uživatelem je finské letectvo.

Growler disponuje širokým spektrem elektronických systémů a zbraní:

• AESA radar APG-79;
• Varovný systém AN/ALQ-218(V)2 (schopný působit i jako systém ELINT);
• Rušící kontejnery systému AN/ALQ-99;
• Systém AN/ALQ-227 pro rušení komunikace (CCS – Communication Countermeasures Set);
• Protiradiolokační střely AGM-88.

AN/ALQ-99

Systém AN/ALQ-99, který má být nahrazen projektem NGJ byl původně vyvinut pro již zmíněný letoun EA-6B Prowler. Skládá se z rušících kontejnerů pro Low a High Band. Již v roce 2010 vyhodnotilo americké ministerstvo obrany tento systém jako zastaralý a nevhodný k dalšímu nasazování. Při hodnoceních a testech se ukázalo, že systém AN/ALQ-99 může při rušení zhoršit funkce a možnosti použití AESA radaru APG-79, snižuje rychlost letounu Growler a neúměrně zvyšuje pracovní zátěž dvoučlenné posádky letounu, což má vliv na efektivitu nasazení letounu jako celku.

Současná konfigurace EA-18G Growler (nahoře) a budoucí konfigurace Growleru s NGJ-LB, NGJ-MB a NGJ-HB. / US Navy

Next Generation Jammer

Vzhledem k výše zmíněným nedostatkům staršího systému AN/ALQ-99 bylo rozhodnuto o vývoji systému NGJ, který se bude skládat ze tří kontejnerů pokrývajících celé elektromagnetické spektrum – Low Band (NGJ-LB), Mid-Band (NGJ-MB) a High Band (NGJ – HB).

Společnost Raytheon byla vybrána jako dodavatel kontejneru Mid-Band, zatímco na kontejneru Low Band spolupracují L3 a Northrop Grumman. Očekávané dosažení počátečních operačních schopností je pro Low Band kontejner stanoveno na rok 2025, pro Mid-Band na rok 2022. Podle posledních informací z Association of Old Crows není stanoveno datum dosažení počátečních operačních schopnosti pro kontejner High Band a doposud nebyly uzavřeny žádné kontrakty týkající se tohoto konkrétního kontejneru.

US Navy požaduje, aby všechny tři kontejnery projektu NGJ byly vytvořeny jako systémy s otevřenou architekturou, která později umožní rychlé a efektivní modernizace tak, aby byl systém v budoucnu schopen reagovat na nové hrozby. Jedná se například o schopnost vzdáleného kybernetického útoku nebo použití směřované energie.

Výroba NGJ-MB ve firmě Raytheon; větší foto / Raytheon 

NGJ Mid Band 

Jak už název kontejneru napovídá, jedná se o kontejner pro působení ve středním pásmu na velké vzdálenosti. Přesný rozsah frekvencí je však utajován. Sergej Makarenko odhaduje rozsah působení kontejneru Mid-Band na 2-18 GHz. V tomto pásmu dle Makarenka působí velké množství radarů systémů PVO po celém světě (např. ruské systémy S-300 a S-400). Kontejner Mid-Band ze začátku doplní a rozšíří schopnosti systému AN/ALQ-99, který se, jak již bylo zmíněno, skládá z kontejnerů pro Low a High Band, a proto není schopen působit ve středním pásmu.

Kontejner Mid-Band je vybaven technologií AESA (Active Electronically Scanned Array), která umožňuje v tomto konkrétním případě rušit více frekvencí najednou. Systém má být do budoucna schopen tzv. adaptivního elektronického boje. NGJ-MB má v budoucnu nahradit kontejner pro High Band systému AN/ALQ-99.

NGJ-HB plánuje US Navy případně doplnit, ale jak již bylo řečeno, nebyly pro tento typ kontejneru podepsány žádné kontrakty. US Navy není jediným zájemcem o novou generaci rušících kontejnerů. Jak již bylo zmíněno v úvodu, RAAF je druhým uživatelem letounu Growler a také zájemcem o projekt NGJ. V roce 2017 bylo mezi americkou a australskou stranou podepsáno memorandum o porozumění týkající se vývoje a nasazení NGJ-MB.

Testování dvojice kontejnerů NGJ-MB pod EA-18G Growler v bezodrazové komoře; větší foto / U.S. Navy

Podle zprávy Government Accountability Office (GAO) z roku 2018 však NGJ-MB trpí závažným nedostatkem – z konstrukčně-technických důvodů (jiný systém výroby energie pro kontejner) snižuje dosah Growleru ještě více než původní systém AN/ALQ-99. To odhalilo přezkoumávání stížnosti společnosti Raytheon proti rozhodnutí US Navy odmítnout Raytheonem navrhovaný NGJ-LB (ten vyrábí L3 a Northrop Grumman). Kontejner NGJ-MB musel již projít řadou změn, aby bylo možné dovnitř umístit všechny potřebné systémy tak, aby splňovaly hmotnostní požadavky. Úřad GAO zároveň odmítl argumentaci společnosti Raytheon, která naznačovala, že by společnost využila zkušenosti s vývojem NGJ-MB při vývoji NGJ-LB, jelikož se konstrukčně jedná o rozdílné systémy.

Ani problémy při vývoji a zavádění neodradily US Navy od provedení zkušebních testů. V březnu roku 2020 byly dokončeny vývojové testy v tzv. bezodrazové komoře. Ty zahrnovaly přes 400 hodin testů základní funkčnosti, sběru dat apod. během tří měsíců. Dle vyjádření kapitána M. Orra pomohou výsledky testů k získání povolení pro letové testy. Ty začaly na jaře roku 2020 u zkušební letky VX-23. Tzv. Milestone C (začátek malosériové výroby, později plnohodnotná produkce a nasazení) byl měl být dosažen na konci fiskálního roku 2020.

První let EA-18 Growler s NGJ-MB v sprnu 2020; větší foto / US Navy

V srpnu 2020 byl v rámci již zmíněné zkušební letky VX-23 uskutečněn první let, při kterém byla otestována funkčnost NGJ-MB jako takového a celková bezpečnost při užívání kontejneru. Podle vyjádření poručíka J.Perryho poskytne NGJ-MB letounu Growler schopnosti pro působení proti integrované protivzdušné obrany (PVO), která využívá systémy odolné vůči rušení a celkově schopnosti pro zachování dominance v elektromagnetickém spektru a adekvátní reakci na budoucí hrozby.  Následovat by měly další testovací lety.

Pokud se US Navy podaří ve spolupráci s dodavatelem odstranit možné problémy a nedostatky NGJ-MB (IOC je odhadováno na rok 2022), může se tento kontejner společně s plánovaným NGJ-LB, návnadami MALD, MALD-J, MALD-X a protiradiolokačními střelami AGM-88 stát základem nového přístupu v boji proti nepřátelským prostředkům PVO.

V praxi může nasazení moderních Growlerů vypadat zhruba takto: NGJ-MB může zajistit vzdálené rušení (stand-off jamming), kdy dojde k oslepení radarů PVO ve velké vzdálenosti-obsluha radarů nebude vědět, že se Growlery a ostatní letouny blíží. Poté, co se Growlery a ostatní letouny formace přiblíží, může NGJ-MB zajistit blízké rušení (stand-in jamming) radarů, kdy nebude možné aktivovat prostředky PVO a působit střelami země-vzduch proti zmíněným letounům.

NGJ-MB v akci

NGJ-LB zajistí rušení nízkofrekvenčních radarů, které jsou schopné detekovat stealth letouny, a tím pádem ochrání např. letoun F-35. Sekundárně mohou kontejnery NGJ spolu s ostatními systémy působit jako prostředky pro radioelektronický průzkum (SIGINT) a podílet se na kinetickém ničení elektronických systémů protivníka (střelami AGM-88) stejně jako v případě operace Pouštní Bouře, kdy americké letectvo „provokovalo“ irácké posádky PVO a nutilo je tyto prostředky na malou chvíli aktivovat, čímž došlo k odhalení pozic a frekvencí iráckých odpalovacích zařízení a radarů letounům SIGINT. Poté nebyl žádný problém s likvidací irácké PVO. Pomocí NGJ lze radary také klamat – měnit frekvenci signálu, který se odrazí od letounů zpět k radaru. Tím lze dosáhnout oklamání obsluhy, která nebude vědět, jak daleko nebo v jaké výšce se letoun(y) nachází.

Kromě výše zmíněných technologií jsou vyvíjeny algoritmy strojového učení pro elektronický útok. Systém Reactive Electronic Attack Measures bude mít za úkol detekovat, analyzovat a adekvátně zareagovat na nové (neznámé) nebo adaptivní radary (radary schopné automaticky a v reálném čase měnit frekvence – tzv. frequency hopping). Vybavení letounu Growler těmito kinetickými i nekinetickými systémy mu umožní nadále být v oblasti elektronického útoku světovou špičkou a zároveň tvořit reálnou hrozbu dnešním i budoucím prostředkům integrované PVO.

Zdroje: Australian Aviation, Association of Old Crows, CFES, C4ISRNet, Government Accountability Office, Naval Air Systems Command, Naval Air Systems Command, NavalTechnology, Military&AerospaceElectronics, The Drive

Jan Feryna vystudoval Politologii a Mezinárodní vztahy na FSV UK. Momentálně studuje Bezpečnostní studia tamtéž. V rámci studia se zabývá oblastí elektronického boje, C4ISTAR a nových technologií ve vojenství.