Nové směrnice v oblasti obrany v kontextu vývoje německé obranné politiky po konci studené války

Změna úkolů německé armády

Po sjednocení Německa v roce 1990 prošel Bundeswehr řadou významných reforem. Nejvýraznější změnou byla restrukturalizace a redukce početních stavů vojenského personálu a těžké bojové techniky. Tento krok byl motivován potřebou integrovat vojenské síly bývalé NDR, dostát mezinárodně smluvním závazkům (Smlouva 2+4 o sjednocení Německa a Smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě) a přizpůsobit se nové mezinárodně-politické realitě po skončení studené války. Další důležitou součástí reforem bylo přeorientování se od teritoriální obrany k mezinárodním mírovým a stabilizačním misím pod vedením NATO, EU a OSN.

Mezinárodní operace, na kterých německá armáda participovala, často zahrnovaly udržování míru a bezpečnosti v konfliktních nebo postkonfliktních oblastech. Kromě toho Bundeswehr se účastnil v humanitárních a záchranných operacích poskytujících pomoc při přírodních katastrofách nebo jiných krizových situacích. Další důležitou oblastí působení byl krizový management a prevence konfliktů v multilaterálním rámci. Po útocích z 11. září 2001 se Bundeswehr také zapojil do boje proti terorismu. Všechny tyto změny vyžadovaly adaptaci ve výcviku, vybavení, struktuře německé armády a vojenské doktríně.

Po ruské anexi Krymu v roce 2014 úkoly Bundeswehru reflektovaly zvýšené bezpečnostní napětí v Evropě a obnovené obavy o regionální stabilitu. Opět začalo být více akcentováno zajištění kolektivní obrany. Došlo k posílení vojenské přítomnosti německé armády na východním křídle NATO. Bundeswehr se aktivně podílel na různých vojenských cvičeních v rámci Severoatlantické aliance.

Dalším aspektem německé bezpečnostní politiky je diskuse o zvýšení výdajů na obranu. Jde o součást trendu v rámci členských států NATO. I Německo se zavázalo utrácet 2 % svého HDP na obranu. Tento krok měl posílit vojenské kapacity a zároveň reagovat na výzvy, které představuje zvýšená geopolitická nejistota. Šlo také o reakci na tlak americké administrativy Donalda Trumpa, která věnovala mnoho úsilí přesvědčování evropských členů NATO k navýšení výdajů na obranu. K deklarovanému cíli má ale dnešní Německo nadále velmi daleko. Výdaje na obranu se dle Světové banky nadále pohybují pouze kolem 1,4 % HDP. Na tomto závěru nic nemění ani vytvořený fond ve výši 100 miliard EUR, který má sloužit k modernizaci německé branné moci.

Směrem k dobrovolně rekrutované armádě

Obě německé armády (Bundeswehr a Nationale Volksarmee) měly dohromady více než 500 000 vojáků. K roku 2023 se velikost Bundeswehru výrazně snížila. Počet aktivních vojáků se pohybuje kolem 180 000 (13 % z nich jsou ženy), které podporuje přibližně 82 000 civilních zaměstnanců. Bundeswehr byl profesionalizován v roce 2011, kdy Německo ukončilo povinnou vojenskou službu, která byla jedním ze základních pilířů německých ozbrojených sil od jejich založení v roce 1955. Toto rozhodnutí bylo učiněno v rámci širšího procesu reformy a modernizace Bundeswehru, aby se lépe přizpůsobil měnícím se mezinárodním bezpečnostním výzvám a trendům. Bundeswehr se přeorientoval od systému založeného na masové mobilizaci na menší, ale vysoce profesionální a technologicky pokročilou vojenskou sílu. Druhou stranou mince je fakt, že Německo ztratilo schopnost v případě potřeby navýšit početní stavy mobilizací.  

Dnešní Bundeswehr má k dispozici pouze 295 tanků Leopard 2, 350 BVP Puma, 382 BVP Marder, přibližně 400 tančíků (Waffenträger) Wiesel 1 a 2, 400 obrněných transportérů Boxer, 134 samohybných houfnic PzH 2000, 33 raketometů M270 MLRS, 86 samohybných minometů, 143 víceúčelových/stíhacích letadel (Eurofighter Typhoon), 75 víceúčelových/úderných letadel (Panavia Tornado), 51 útočných vrtulníků (Tiger) a množství další techniky. Jde o zlomky početních stavů na sklonku studené války. Suma sumárum, Bundeswehr prošel výraznou redukcí, modernizací a restrukturalizací svého arzenálu. Oficiální narativ je, že německá armáda je menší, ale kvalitně vyzbrojená a vycvičená, a tudíž i efektivnější. Realita je ale odlišná. Již před rokem 2022 začala v Německu diskuse o hlavních nedostatcích v materiálně technickém zabezpečení Bundeswehru.

Jedním z nejvýraznějších problémů je zastaralost vybavení. Mnoho položek německého arzenálu potřebuje modernizaci nebo nahrazení. Dalším dlouhodobým nedostatkem je špatná údržba stávajícího vybavení. Byly hlášeny případy, kdy velká část techniky nebyla plně operační kvůli nedostatečné údržbě nebo dlouhým čekacím dobám na náhradní díly. Například roku 2018 bylo průměrně provozuschopných pouze 11,6 z 53 vrtulníků Tiger, a v lednu 2020 toto číslo kleslo na 8. V dubnu 2022 německý ministr obrany prohlásil, že údržba německých vrtulníků Tiger byla dlouhodobě katastrofální a pouze devět je operačně způsobilých. ​Problémy se také objevují v oblasti logistiky a podpory, což omezuje schopnost Bundeswehru rychle a efektivně reagovat na krizové situace. Německá armáda má nedostatek zásob, náhradních dílů a logistických systémů potřebných pro podporu vojenských operací.  

Nové směrnice v oblasti obrany

Směrnice v oblasti obrany (Die Verteidigungspolitische Richtlinien) jsou strategickým dokumentem, který vytyčuje základní směr německé obranné politiky. Směrnice obvykle popisují organizaci, infrastrukturu, rozpočet a další relevantní aspekty německého branného systému. Do nedávna platné Směrnice pocházejí z roku 2011. Nové směrnice z listopadu 2023 jsou německým tiskem vnímány jako významná změna v bezpečnostní a obranné politice země. Tato transformace, nazývaná „Zeitenwende", má být hlavní změnou politiky, kterou oznámil německý kancléř Olaf Scholz po invazi Ruska na Ukrajinu v únoru 2022.

Německý ministr obrany Pistorius a generální inspektor Bundeswehru Breuer v úvodním slově k novým Směrnicím uvedli, že: „Musíme být páteří odstrašení a kolektivní obrany v Evropě. Naše obyvatelstvo, ale i naši partneři v Evropě, severní Americe a ve světě od nás očekávají, že se k této odpovědnosti přihlásíme.“ Dle Směrnic má Německo tři strategické priority: posílení obrany, podporu stability v evropském sousedství a udržení mezinárodního řádu založeného na pravidlech.

Přestože Německo čelí mnoha výzvám v různých částech světa, dokument popisuje ruskou invazi na Ukrajinu jako významnou událost, která způsobila zásadní změnu v evropské bezpečnosti a ohrozila mezinárodní řád. Směrnice uvádějí, že Rusko zůstává největší hrozbou pro mír a bezpečnost v euroatlantickém prostoru. Jde o zásadní změnu percepce Ruska, která byla pro německé politické elity nesporně bolestivá. Snaha o budování nadstandardních a pokud možno partnerských vztahů s SSSR/Ruskem byla z dobrých důvodů jedním z leitmotivů německé zahraniční politiky od 70. let minulého století. Přestože reforma německé branné moci tvořila v minulých dvou dekádách nepřehlédnutelnou část politické agendy, vychází dokument z teze, že německá armáda byla v minulosti značně zanedbávána.

Proto potřebuje transformaci a modernizaci, aby mohla plnit své úkoly v rámci kolektivní obrany. Německo se nadále hlásí ke svým závazkům vůči NATO a OSN v oblasti managementu krizí. Dle Směrnic je nezbytné nejenom zvýšit počet vojáků, ale i zlepšit německé kapacity v oblasti kybernetické bezpečnosti a modernizovat výzbroj a výstroj německé armády. Dokument ale neuvádí přesné číslo, kolik vojáků by měl Bundeswehr mít v budoucnosti. Pouze zdůrazňuje, že německá armáda musí být personálně a materiálně schopná nasazení a že budou potřeba zdroje pro udržení této schopnosti. Ministr obrany Pistorius připustil, že tento obrat bude vyžadovat delší čas kvůli minulému zanedbání výstavby potřebných vojenských struktur a schopností.

Slovo závěrem

Cynik dřímající v nitru autora tohoto článku, jenž se německou bezpečnostní politikou zabývá více než dvě dekády, má chuť prohlásit, že nové Směrnice jsou další množinou věcně správných formulací, které vyprodukovali němečtí plánovači, aby zavřeli ústa Američanům. Snižovat výdaje na obranu a redukovat německou brannou moc šlo relativně jednoduše, neboť to bylo spojeno s vybíráním mírových dividend. Obnovit kapacity vést vysoce intenzivní boj se stejně schopným protivníkem je mnohem komplikovanější úkol. Není žádný důvod se domnívat, že by to současná německá politická elita mohla zvládnout. Je proto vhodné se připravovat na fakt, že Německo bude i v následující dekádě v oblasti obrany černým pasažérem, jenž nebude schopný poskytovat žádné reálné bezpečnostní garance partnerům v NATO. A dokud tento stav bude pokračovat, jsou úvahy o „evropské strategické autonomii“ pouze zbožným přáním „žvanivé“ západoevropské politické třídy socializované ve světě bez válek.