Nový hráč na starém bojišti: Jak Čína mění pravidla hry na Středním východě

Čínský premiér Li Kche-čchiang se minulý týden v Rijádu setkal s korunním princem Saúdské Arábie Mohammedem bin Salmánem, jako součást jeho několikadenní cesty po Perském zálivu, která zahrnovala také setkání s generálním tajemníkem Rady pro spolupráci v Zálivu (GCC) a viceprezidentem a premiérem Spojených arabských emirátů (SAE).[1]

Tato návštěva poukazuje na rostoucí vazby Číny se státy Perského zálivu, zejména se Saúdskou Arábií a SAE, což je trend, který se v posledních letech zrychlil a upoutal pozornost policymakerů ve Spojených státech. Posílení role Pekingu v regionu však pro jednotlivé zúčastněné strany znamená velmi odlišné věci.

Pro Čínu je rozšiřování vztahů se státy Perského zálivu součástí širšího cíle Pekingu, který se snaží zaujmout pozici lídra zemí tzv. globálního Jihu (o tomto spíše nesmyslném termínu někdy příště).[2] To se samozřejmě projevuje ekonomicky, rostoucími investicemi Číny, spoluprací v oblasti zelené energie, nákupy ropy a obchodem se státy Perského zálivu, z nichž nic není spojeno s politickými podmínkami zpravidla kladenými Západem.[3] Lze to však vidět i na diplomatické úrovni, zejména v posledních dvou letech, jako když Peking loni zprostředkoval dohodu Saúdské Arábie a Íránu o obnovení diplomatických styků. Dosavadní úsilí Pekingu bylo spíše symbolické než věcné, ale stále vytváří obraz Číny jako diplomatické těžké váhy s rostoucím vlivem v regionu.[4]

Pro Saúdskou Arábii a SAE, které jsou tradičně blízkými partnery Spojených států, je prohlubování vztahů s Čínou důkazem snahy obou zemí o diverzifikaci jejich diplomatického portfolia. To je odrazem širšího trendu mezi státy Perského zálivu a vlastně i mezi mnoha zeměmi onoho globálního Jihu: Využít soupeření mezi USA a Čínou k maximalizaci benefitů plynoucích z rozehrávání obou stran proti sobě, namísto otevřené volby jedné nebo druhé strany.

V tomto případě sice Rijád a Abú Zabí mohou v rozšiřování ekonomických vazeb s Pekingem spatřovat spoustu příležitostí, ale jakékoliv partnerství s Čínou má také svá omezení, zejména pokud jde o bezpečnost. Jasná omezení existují i na ekonomické straně vztahů, jak dokládají jednání o dohodě o volném obchodu mezi Čínou a GCC. Tato jednání údajně uvázla na mrtvém bodě, protože Saúdská Arábie se nadále obává přílivu levného čínského dovozu na svůj trh.