Nový indický stíhač HAL Tejas

Páteř stíhacího letectva stojí na ruských letounech

Historicky je největším dodavatelem stíhacích letounů pro indické letectvo Rusko. Indie má v současnou dobu ve výzbroji celkem 146 středně těžkých stíhacích letounů Su-30MKI, které z části přímo koupila a větší část byla montována přímo v Indii. Ostatně takto se Indové snaží sami naučit vyrábět letouny a podpořit tak vlastní průmysl a zaměstnanost.

Dalším ruským typem zařazeným v indickém letectvu je MIG-29. Těch mají Indové zhruba 46 a v současnou dobu se chystá jejich modernizace. Ta je přitom s nákupem a výrobou nových letounů zcela nezbytná, jelikož další typy jsou beznadějně zastaralé a jejich operační schopnosti omezené. V tomto směru se jedná konkrétně o více než 150 Migů-21 a 88 MiGů-23. Třeba je pak připomenout fakt, že se jedná o stíhací letouny na úrovni 60. a 70. let, na čemž nic zásadního nemění ani fakt, že se jedná podle všeho o verze z 80. let.

Nezanedbatelnou roli v indickém letectvu však hrají také francouzské letouny. Konkrétně se jedná o 36 stíhacích letounů Mirage 2000H, které nyní čekají na svou možnou modernizaci. K nim má navíc přibýt 126 moderních víceúčelových stíhacích letounů Rafale, které se zřejmě stanou tím nejlepším, co bude mít indické letectvo k dispozici. Zapomenout pak nesmíme ani na 90 stíhacích útočných letounů SEPECAT Jaguar, které jsou však určeny výhradně k útokům na pozemní cíle.

Potřeba náhrady za zastaralé MiGy

Právě velký počet zastarávajících MiGů-21 a -23 vyvolal již v minulosti úvahy nad jejich nahrazením. V obou případech se jedná o nadzvukové stíhací letouny určené zejména ke vzdušnému boji. Samozřejmě na oba typy lze navěsit také neřízenou munici vzduch-země (MiG-23 dokonce existuje v útočné variantě BN). Oba letouny však mají v tomto ohledu velmi omezené možnosti nejen typů útoků ale také nosnosti výzbroje.

Foto: HAL Tejas se střelami vzduch-vzduch R-73 v zatáčce / Wikipedia, Autor: Rinju9

Náhradou za oba typy by se nyní měl stát lehký taktický letoun vlastní výroby – HAL Tejas. Úvahy o jeho vývoji sahají až do konce šedesátých let. Tedy do doby, kdy Indie MiG-23 ještě ve výzbroji ani neměla. Následovaly dlouhé roky debat a úvah nad koncepcí. Samotný vývoj pak započal v podstatě až na konci roku 1987. Na počátku let pak bylo rozhodnuto pro koncepci malého bezocasého letounu s delta křídly s vysokou manévrovatelností.

Vývoj se však velmi protahoval a indické letectvo řešilo aktuální potřebu stíhacích letounů ve spolupráci s Ruskem. První let uskutečnil HAL Tejas v lednu 2001. Do dnešní doby vyrobili Indové podle dostupných informací celkem 6 prototypů a 16 letounů první ověřovací série. Zavádění se tak očividně prodlužuje.

Taktický letoun 4. generace

Ostatně i to je jeden z důvodů, proč se letoun setkává s kritikou. Vzhledem k době, kdy byla zadávána jeho koncepce, se technicky jedná o letoun 4. generace. Otázkou však je, s kolika +. Oproti MiGům se však jedná o velký skok kupředu. Letouny jsou konstrukčně novější a mají tedy lepší letové výkony i manévrovatelnost. Indové si pak velmi cení faktu, že letoun sami vyrábějí, i když s podstatnou zahraniční pomocí.

Foto: HAL Tejas při přistávání / Wikipedia,Subharnab

Proti vzdušným cílům má HAL Tejas vestavěný kanón GSh-23 s 220 náboji. Dále jsou k dispozici střely krátkého dosahu Python 5 a R-73. Pro střední a vyšší vzdálenosti mimo dosah viditelnosti je možno použít řízené střely R-77 nebo Astru vlastního vývoje. Proti pozemním cílům je pak možno podvěsit řízené střely Kh-59 a to s TV i laserovým naváděním. Naopak proti námořním cílům je možno použít střely Kh-35 a kH-31. Vedle toho lze podvěsit na celkem šest pylonů pod křídly i řadu další munice jako například řízené i neřízené pumy a řadu neřízených raket.

O pohon letounu se stará motor GE F404-F2J3 s tahem bez 48,9 kN a 80,5 kN s přídavným spalováním. Přeletová vzdálenost činí až 3 000 kilometrů a bojový rádius se pochopitelně odvíjí od podvěšené výzbroje a profilu letu. Letoun přitom dokáže vyvinout maximální rychlost M=1,8 a dostoupat do výšky 16 kilometrů.

HAL Tejas se tak zdá být více než jen pouhou náhradou za dožívající a zastaralé letouny. Oproti dvoumotorovým stíhacím letounům typu Su-30MKI, MiG-29 a Rafale navíc přináší dobou alternativu pro celou řadu misí, kdy by bylo použití většího letounu zbytečně drahé.