Ochránci Londýna se představují: střely Rapier a Starstreak

Řízené střely země-vzduch v centru Londýna

Nasazení několika protiletadlových systémů přímo ve městě značilo zjevnou snahu pořadatelů o zajištění skutečně maximální bezpečnost na všech úrovní. Britové tvrdili, že nemají doposud žádné informace o přímých hrozbách. A tak se střely staly odstrašujícím obranným prostředkem, který prakticky v kombinaci s letouny Eurofighter Typhoon vylučuje teroristický útok typu 11. září.

Systém Starstreak je umístěn na dvou místech, zatímco Rapier na čtyřech. Jednotlivá místa přitom byla zvolena s ohledem na zajištění vzdušného prostoru ve vybraných oblastech v adekvátních vzdálenostech od sebe.

Rapier si od 70. let prošel řadou modernizací

Vývoj protiletadlového systému Rapier krátkého dosahu probíhal v 60. létech minulého století a do výzbroje byl zařazen v roce 1971. Z počátku disponovalo jedno zcela samostatné odpalovací zařízení čtveřicí řízených střel typu země-vzduch. Zaměření probíhalo původně opticky. Až později přibyl radiolokátor pro použití v podmínkách s nižší viditelností, například v horším počasí.

Doposud poslední významná modernizace pak započala v roce 1992, při které se změny dotkly nejen elektroniky ale také samotných střel, jejichž možný počet vzrostl až na osm. Optický systém je nyní využíván jen ke sledování cíle. Přesné zaměření zajišťuje dopplerovský radar a IR navádění na samotné střele.

Její délka činí 224 a průměr 38,1 centimetrů. Při váze 42,6 kilogramů přitom dokáže střela systému Rapier vyvinout až dvojnásobnou rychlost zvuku. Přitom je schopna zasáhnout cíl ve vzdálenosti 400 až 7 000 metrů do výšky 3 kilometrů. I přes stáří původní verze se tak dnes jedná o velice efektivní protiletadlový systém zocelený řadou bojových nasazení.

Foto: Jedna z variant protiletadlového systému Stastreak / Wikipedia, Nilfanion

Za zmínku stojí zejména Válka o Falklandy, během které zaznamenal Rapier podle původních odhadů 6 potvrzených sestřelů. Až později se začalo hovořit o 4 sestřelených argentinských letounech.

O poznání rychlejší Starstreak

Naopak vývoj raket Starstreak započal v 80. letech a do výzbroje byl tento systém zařazen v roce 1997. Stejně jako Rapier, také Starstreak je protiletadlový systém krátkého dosahu. Oproti němu však dosahuje vyšší rychlostí – až 3,5 Machu. Je tedy více vhodný k sestřelování rychlejších letounů a stejně tak doba od výstřelu rakety k zásahu cíle je menší.

Výsledný dostřel je však velice podobný. Starstreak dokáže zasahovat cíle vzdálené od pouhých 300 metrů do 7 kilometrů. Velikostní parametry má ovšem menší. Na délku měří jen 1,4 metru a průměr činí 13 centimetrů. Proto existuje také v přenosné variantě.

Ačkoliv Starstreak nemá na kontě žádný ostrý sestřel, ani zdaleka se nejedná o neškodného protivníka. Každá střela je vybavena velice účinnou bojovou hlavicí, která na rozdíl od jiných typů nevyužívá střepiny, ale trojici údajně samostatně naváděných průbojných projektilů.