Operace Prime Chance

Válka tankerů

V osmdesátých letech probíhala v této části světa válka mezi Iránem a Irákem. Byla to neskutečná jatka, kde se nepoužívaly snad jen jaderné zbraně. Ačkoliv to byl konflikt mezi dvěma sousedícími státy a nebyly do něj zapojeny jiné mocnosti tak jako Američané ve Vietnamu nebo Sověti v Afghánistánu, tak přeci jen měl tento konflikt vliv i na jiné státy.

Jedním z nejvíce dotčených států byly právě Spojené státy. Důvod byl jednoduchý. Konflikt znemožňoval volný obchod s ropou mezi Kuvajtem a USA. Oba státy a zejména pak Irán se snažily zaminovávat záliv a napadat tankery, aby byl narušen mezinárodní obchod a možné zásobování druhé strany.

Jak již víme, tak USA si na ropu sahat nenechají a tak ozbrojená reakce na sebe nenechala dlouhou čekat. V anglicky mluvících zemích se pro tento konflikt vžilo označení Tanker War – Válka tankerů.

Oficiálně byla spuštěna operace Earnest Will, kdy na žádost Kuvajtu poskytly USA vojenskou ochranu konvojům tankerů civilních společností. Tato operace byla známá a medializovaná. Velení námořních sil však bylo jasné, že s pouhými doprovody to nepůjde. Potvrdilo se to brzy, neboť již při prvním konvoji s vojenským doprovodem najela jedna z lodí na nastraženou námořní minu.

Souběžně s operací Earnest Will proto byla spuštěna operace jiná, nová a tajná. Od srpna 1987 se rozjela operace Prime Chance. Cílem bylo hlídkovat v oblasti, kudy proplouvají konvoje a aktivně bojovat proti těm, kteří by chtěli pokládat miny, napadat lodě nebo jakkoli omezovat námořní dopravu v oblasti.

Námořní mobilní základna Hercules s vrtulníky a patrolovácími loděmi. / U.S. Navy

Za tím účelem bylo vysláno několik jednotek námořních speciálních sil SEALs a SBU a také vrtulníková jednotka pro speciální operace armády 160th SOAR. Z jednotek byly vytvořeny dva kompletní bojové týmy. V každém týmu byli letci ze 160th SOAR s vrtulníky Little Bird MH-6, AH-6 a MH-60 Blackhawk. Tým pak tvořili dále bojoví plavci od SEALs, námořní pyrotechnici z týmů EOD a člunové jednotky námořních speciálních sil s hlídkovými loděmi.

Týmy pak začaly aktivně monitorovat svěřené oblasti a doprovázet konvoje s tím, že měly právo zničit kohokoliv, kdo by pokládal miny. Pro prvotní průzkum sloužily vrtulníky MH-6, které nebyly ozbrojeny. Pokud byl nalezen nějaký cíl, byly povolány ozbrojené vrtulníky AH-6 nebo třeba člunový oddíl.

Mobilní základny

Brzy po zahájení operace bylo rozhodnuto o vytvoření dvou mobilních námořních základen. Za tím účelem byly najaty dvě těžařské lodi. Vznikly tak mobilní námořní základny Hercules a Wimbrown 7. Na každé lodi bylo místo pro přistání vrtulníků a sloužila jako plovoucí základna pro hlídkové čluny Mark III.

K posádce mimo již zmíněné příslušníky ozbrojených sil patřili také letečtí návodčí Combat Controllers a oddíl námořní pěchot USMC, který měl na starosti ostrahu základny. Každá základna spadala pod místní oblastní velitelství speciálních sil.

Námořní mobilní základna Hercules. / U.S. Navy

Divoká akce

Většinou se hlídky potýkaly s malými čluny, ale jednou to skutečně stálo zato. Akce se odehrála 21. září 1987. Toho dne večer byla sledována íránská dopravní loď Iran Ajr při podivné činnosti. Vrtulníkové jednotky využívaly přístroje nočního vidění a také toho, že malé vrtulníky skupiny Little Bird jsou v porovnání s jinými tiché.

Po nějaké chvíli pozorování již nebyl pochyb o tom, čeho jsou svědky. Dopravní loď byla totiž přestavěna na minonosku a pokládala do zálivu miny. Nebylo o čem diskutovat. Útočné vrtulníky AH-6 provedly akci s využitím svých kulometů Minigun a následně loď obsadila skupina SEALs.

Při akci zahynulo pět námořníků a dalších 26 bylo zajištěno. Někteří íránští námořníci v panice naskákali do vody a tak byli opět vyloveni. Po provedení zpravodajského vytěžení byla loď následujícího dne potopena. Jednalo se o velice významný úspěch v celé operaci.

Íránská obchodní loď přestavěná na minonosku. / U.S. Navy

Další hlídkování

Hlídková činnost však byla potřeba neustále. V roce 1988 doplnily flotilu vrtulníků i vrtulníky OH-58D Kiowa Warrior. Bylo potřeba sledovat intenzivně velikou oblast a posádky vrtulníků AH-6, MH-6 a MH-60 měly problémy se sledováním menších cílů jako byly malé čluny.

Ozbrojené síly proto vyslaly do mise oddíl Task Force 118, což byla skupina vrtulníků OH-58D vybavených sledovací elektronikou od pravidelných leteckých jednotek armády. Působení v noci nad vodou bylo zprvu pro posádky těchto helikoptér velice náročné, ale po čase vše fungovalo na výbornou.

Operace Earnest Will skončila v červenci 1988 díky ukončení konfliktu mezi Íránem a Irákem, ale tato tajná operace Prime Chance pokračovala dále, aby bylo zajištěno maximální bezpečí lodních konvojů. Mobilní základna Wimbrown 7 byla brzy stažena, ale základna Hercules pokračovala ve svém úkolu až června 1989. Tehdy také končí celá operace.

Někdy bývají i v odborných knihách operace Earnest Will a Prime Chance míchány dohromady, ale je třeba zdůraznit, že se jednalo o dvě operace ve stejnou dobu na stejném místě.