Ztráta komplexity: US Navy chce stíhačku šesté generace F/A-XX, ale nemá peníze na údržbu

Koncepční vizualizace ukazují F/A-XX nejčastěji jako jednomístný bezocasý letoun s dvojicí proudových motorů. Absence vertikálních ploch nabízí lepší stealth, potenciálně jednodušší konstrukci (a nižší hmotnost) a lepší aerodynamickou účinnost (větší dolet).

Klíčovou nevýhodou je nízká stabilita bezocasých letounu. Jsou tedy potřeba pokročilé (drahé) systémy řízení letu pro aktivní stabilizaci nejen při extrémních manévrech, ale i během normálního letu. Při nadzvukových rychlostech také mohou nastat problémy s turbulentními proudy vzduchu a řízením letounu. Proto ostatně bezocasé letouny jsou zejména podzvukové bombardéry B-2 Spirit a B-21 Raider.

Ostatně i hypersonický SR-72, kde opravdu záleží na aerodynamické čistotě trupu, má vertikální stabilizátory. Bezocasé letouny jednoduše čelí (nebo v minulosti čelili) značným výzvám v oblasti stability, řízení a spolehlivosti.

Podle magazínu Aviation Week, který před necelým měsícem zpovídal kontradmirála Michaela Donnellyho, ředitele divize leteckých operací v Úřadu náčelníka námořních operací OPNAV (Office of the Chief of Naval Operations), má být F/A-XX „cenově dostupný, univerzální a nezávislý na technologiích financovaných letectvem, jako jsou adaptivní proudové motory.“

US Navy prozatím zveřejnilo jen málo technických podrobností o F/A-XX. Víme však, že nahradí palubní F/A-18E/F Super Hornet – ty slouží jako stíhačky (F – Fighter) a úderné letouny (A – Attack) – plus letouny elektronického boje EA-18G Growler.