Perspektiva bitevních vrtulníků Apache v americké armádě

Síla slov - AH-64D Block III na AH-64E

Hlavním důvodem k přejmenování AH-64D Block III na AH-64E jsou údajně jisté konstrukční změny umožňující instalaci nejnovějších avionických a elektronických systémů. Podobný postup byl použit například u námořního stíhacího letounu F/A-18E/F Super Hornet, který se oproti původnímu Hornetu konstrukčně liší také.

Za další, americká armáda zrušila program pokročilého bitevního vrtulníku RAH-66 Comanche ve prospěch jiných vojenských programů. Je tedy jasné, že Apache zůstane jejím hlavním bitevním typem ještě v následujícím a dost možná ještě dalším desetiletí, tedy až do roku 2040.

Není proto divu, že se americká armáda snaží modernizaci původně označovanou stroze jako Block III označit za něco více a to už jen z toho důvodu, že na AH-64E chce armáda modernizovat téměř všechny stávající stroje a zároveň doplnit bojové ztráty. A nakonec nesmíme zapomínat ani na marketing směrem k případným zákazníkům. AH-64E bude nabízen nejen jako nový typ ale zřejmě také jako modernizační balíček pro stávající zákazníky.

Vzhledem k absenci jiného amerického typu tak lze předpokládat, že zákazníci buď sáhnou právě po modernizovaném a osvědčeném Apache, nebo se podívají v budoucnosti po případné konkurenci, která ovšem neposkytuje a zřejmě ani nebude poskytovat žádné technologické výhody oproti vrtulníkům Apache.

Video: AH-64D Apache Block III se představuje / YouTube

Těžké srovnání s konkurencí

Velkou výhodou všech bitevních vrtulníků je to, že se většinou nepostaví proti sobě. Oproti například stíhacím letounům, tankům a jiné vojenské technice jsou určeny pro boj s nepřítelem na zemi (byť mohou nést protileteckou výzbroj pro vlastní ochranu nebo sestřelování bezpilotních prostředků) a tomu se mohou přizpůsobit.

Rozhodující proto není ani tak srovnání s podobnou technikou, nejde-li o vývoz, ale skutečná bojová hodnota proti určeným cílům. A těmi stále zůstávají především tanky, obrněná i jiná vozidla.

I přesto zůstává AH-64E Apache na výši a mohli bychom jej označit za etalon současného bitevního vrtulníku. Zřejmě největší konkurencí pro stroje Apache jsou ruské vrtulníky Ka-52 a Mi-28N, o kterém jsme psali nedávno v souvislosti s dodávkami do Indie. Oba výše zmíněné typy jsou si soupeři na ruském nebi a lze očekávat i jejich úspěch u zahraničních uživatelů. Ty ovšem často od Rusů kupují stále ještě starší, ale modernizované a osvědčené bitevní Mi-24/35 a transportní Mi-17 taktéž s možností instalace výzbroje.

Foto: Ruský Ka-52 by měly na „domácí půdě“ využívat hlavně speciální jednotky / Wikipedia, Alex Beltyukov

Na evropském nebi pak vedle dovezených Apachů vévodí Eurocopter Tiger, jež je ve výzbroji francouzské, německé a španělské armády. Jedná se o nový typ, v novém tisíciletí postupně zařazovány do výzbroje. Má podobné určení jako jeho americký protějšek a je taktéž poháněn dvojicí pohonných jednotek. Pozici má silnou zejména v zemích svého vzniku, i když samozřejmě výrobce doufá v export. Italové a Turci pak mají ve výzbroji zařazený vlastní typ A129 Mangusta.

Pro všechny uvedené typy je společné to, že prozatím pro své použití dostačují. Američané navíc Apache postupně modernizují podle dostupných technologií, systémů a získaných zkušeností v bojovém prostředí.

Foto: Eurocopter Tigre za letu / Besopha, Wikipedia

Technologie versus škrty v rozpočtu

Možné zeštíhlování amerického vojenského rozpočtu by se ovšem mohlo projevit i na počtu nově pořizovaných strojů AH-64E Apache a tempu modernizace stávajících na nejnovější standard. Nových vrtulníků tak zřejmě bude pro americkou armádu postaveno jen několik desítek, zbylé se budou modernizovat z 634 strojů původních verzí AH-64D a případně z 88 strojů standardu AH-64A. I když určitý počet starých typů může být zakonzervován pro případ dalších bojových ztrát po ukončení výroby.

Nové AH-64E se přitom liší od dřívějších verzí v mnoha ohledech. Byla obměněna celá řada avionických a elektronických systémů, které posouvají Apache na nejvyšší technologickou úroveň.

Zmínit můžeme například zcela nový taktický rádiový komunikační systém a také možnost ovládat bezpilotní prostředky přímo z kokpitu vrtulníku. Instalovány dále mají být silnější pohonné jednotky T700-GE-701D, které v souvislosti s novými kompozitovými listy rotoru znamenají zlepšení nejen ve výkonu ale i v ostatních parametrech, jako například v rychlosti nebo stoupavosti. Upraven byl také podvozek.

Pro výrobce je samozřejmě důležité, že vyrobené stroje nepůjdou jen do řad americké armády. První třicítku AH-64D Apache Block III převzal Taiwan, 24 strojů půjde do Kataru a nakonec dalších 22 vrtulníků má objednané již zmíněná indická armáda.