Petr Pelikán: Loajalita Súdánců je vždy vůči pokrevní třídě, nikoli vůči státu

Petr Pelikán: Loajalita Súdánců je vždy vůči pokrevní třídě, nikoli vůči státu
Ozbrojenec z Jižního Súdánu (2011); ilustrační fotka / Steve Evans, CC BY 2.0 (Zvětšit)

„Súdán je obrovský stát. Před odtržením Jižního Súdánu to byl největší stát Afriky. V jeho hranicích žije mnoho etnik, která nemají vzájemně mnoho společného. Jsou tam stovky různých kmenů, kdy jeden kmen může čítat až milion osob. A mentalita Súdánců uznává pouze jedinou loajalitu, a to vůči svému rodu, klanu a kmenu“, říká v rozhovoru pro Armádní noviny orientalista Petr Pelikán.

PhDr. Petr Pelikán, nar. 1964, orientalista (arabista, íránista a islamolog), tlumočník, analytik, vysokoškolský pedagog, veterán války v Perském zálivu a honorární konzul Súdánu v České republice.

Pane doktore, můžete čtenářům Armádních novin Súdán více přiblížit? Co je Súdán vlastně za stát?
Hranice Súdánu narýsovaly v devatenáctém století zvenčí evropské velmoci a je to obrovský stát. Před osamostatněním Jižního Súdánu před dvanácti lety to byl dokonce největší stát Afriky, a ještě teď je velký jako půlka Evropy. Tím, jak byly vytyčeny jeho hranice, sdružil Súdán množství entit, které často nemají mnoho společného.
Svou identitu vztahují stále spíše k pokrevní příbuznosti, tedy ke kmeni, než ke státní příslušnosti. Kmenů existují v Súdánu stovky, přičemž velké kmeny mají i více než milion příslušníků. Státní hranice přitom přetínají území, kde jednotlivé kmeny žijí. Úředním jazykem je v Súdánu arabština, ale kromě ní se hlavně v oblastech vzdálenějších od centra stále mluví místními jazyky a také zjednodušenou arabštinou promísenou místními vlivy, často až k nesrozumitelnosti. Například v Dárfúru na západě Súdánu je to takzvaná čadská arabština používaná i v sousedním Čadu jako dorozumívací jazyk jednotlivých kmenů a národností. Je to jakási obdoba angličtiny a francouzštiny, které fungují v mnoha afrických státech i po odchodu kolonizátorů jako lingua franca. Loajalita Súdánců, zejména v odlehlejších regionech, patří vždy na prvním místě pokrevním svazkům, nikoliv státu. Povědomí súdánské národní jednoty a úplná ztráta vztahu ke kmeni je omezené na elitu v hlavním městě.
Po celou dobu existence Súdánu ovládali vysoké vládní pozice příslušníci kmenů z nilského údolí – Džaalí, Šawáika, Danágila a další.
Když v devadesátých letech dvacátého století přerostly střety mezi tamními kočovnými a usedlými kmeny v rozsáhlý vleklý konflikt, který se obrátil i proti centrální vládě, začala vláda podporovat část kočovných kmenů, které pak bojovaly na její straně jako nepravidelné milice. Dodávala jim zbraně a techniku, finančně podporovala jejich náčelníky a dávala jim i vojenské hodnosti. Tyto oddíly byly známé i na Západě pod svým místním jménem Džandžáwíd.

Takže tehdejší vláda stvořila de facto nynějšího vůdce Sil rychlé podpory Muhammada Hamdama Dagala?
Ano. Milice sílily, postupně byly organizovanější, ale stále si udržovaly svou autonomii a kmenový charakter a vzdorovaly snahám být rozpuštěny do súdánských pravidelných ozbrojených sil. Nejdříve byly formálně zařazeny do bezpečnostních, tedy nevojenských složek státu, a posléze dostaly vojenský status jako samostatné Síly rychlé podpory (RSF).
Z Dárfúru se nasazení těchto jednotek rozšířilo i jinam, včetně hlavního města Chartúmu. Zasahovaly tam proti demonstracím, střežily důležité objekty.
Příslušníci RSF jsou oproti lidem žijícím v Chartúmu kulturně odlišní. V Chartúmu se na ně dívají jako na barbary a násilníky, lidé z Dárfúru zase obyvatele Chartúmu často pokládají za změkčilé a dekadentní.
Velitel Sil rychlé podpory Muhammad Dagalo nemá žádné formální vzdělání, ale je to určitě inteligentní a schopný muž. Dokázal se rychle zorientovat a svého postavení velitele Sil rychlé podpory využil k raketovému vzestupu. Kromě generálské hodnosti dosáhl i toho, že se stal místopředsedou orgánu, který v současné době funguje v Súdánu jako přechodná vláda. Během krátké doby nashromáždil veliký majetek pocházející především z těžby zlata na severu země a také ze zahraniční pomoci jeho jednotkám. Dostává ji z Perského zálivu, Spojené arabské emiráty financovaly působení jeho jednotek v občanské válce v Libyi na straně generála Haftára a osobně jednal i se saúdským korunním princem Muhammadem bin Salmánem. Prohlásil, že dostával prostředky i od Evropské unie na boj s nelegální migrací, což Evropská unie popírá. Jeho kmen Rizejqát žije i v Čadu, takže i tam má přirozenou základnu svých stoupenců.
Podle mne je příčinou současného konfliktu snaha západních kmenů převzít v zemi vliv, jenž byl tradičně v rukou příslušníků kmenů z údolí Nilu.


Situace v Súdánu (květen 2023). Červené území kontrolují Súdánské ozbrojené síly, zelené Síly rychlé podpory; větší foto  / ElijahPepe, CC BY-SA 4.0

Pane doktore, nedávno jste se vrátil ze Súdánu. Vnímal jste v místě nějaké náznaky, že se blíží konflikt, který může opět přerůst v občanskou či mezikmenovou válku?
Letos jsem byl v Súdánu dvakrát. Podruhé jsem se vrátil devět dnů předtím, než vypukly boje.
Napětí bylo cítit dlouho, ale nepředpokládal jsem, že by mohlo vyústit v boje tak velikého rozsahu. V době mého pobytu bylo napětí spíš kolem rámcové dohody mezi mnoha stranami a skupinami, které hledají koncensus od té doby, co byl svržen prezident Umar al-Bašír. Uzavření dohody ohlášené nejprve na 1. dubna a pak na 6. dubna se stále odkládalo a bylo jasné, že se k ní nedospěje před svátky na konci měsíce ramadánu.
Také bych nečekal, že by nějaké boje vypukly těsně před svátky. Co bylo jejich bezprostřední příčinou, si vůbec netroufám odhadovat. Nevypadá to jako připravený převrat, kterých bylo v Súdánu od jeho samostatnosti v roce 1956 spousta. Obvyklý scénář by zahrnoval třeba obsazení rozhlasu a televize a odvysílání připraveného prohlášení, vypnutý internet a další obvyklé kroky, ke kterým ale nedošlo.
Popravdě řečeno na mne události spíš dělají dojem, jako kdyby narůstající antagonismy, které by stejně dříve či později přerostly v konflikt, spustila v tomto konkrétním okamžiku nějaká náhoda. Zatím je ale předčasné dělat takové závěry.

Jak jsou Síly rychlé podpory (RSF) vyzbrojeny?
To, co jsem viděl já sám v posledních letech v Chartúmu, byly dobře udržované lehké zbraně. Většinou disponují terénními vozidly Toyota pick-up s umístěnými těžkými kulomety, s družstvem střelců a jednou pancéřovkou, někdy mají lehce pancéřovaná obrněná vozidla. Oproti pravidelné armádě na mne působili příslušníci RSF disciplinovaněji, zbraně měli vyčištěné, ale to je jen dojem, který nechci zobecňovat.
Těžké zbraně tyto jednotky zřejmě nemají. V prvních dnech konfliktu vydali zástupci Sil rychlé podpory prohlášení, že se zmocnili těžké techniky na základnách pravidelné armády. Pokud je to pravda, je třeba si k tomu také uvědomit, že jsou to v drtivé většině negramotní nebo pologramotní venkované a těžko by zvládali obsluhu zbraňových systémů vyžadujících delší výcvik.
Nelze dost dobře odhadnout nejen jejich reálné početní stavy, ale ani jakou mají logistickou základnu. Podle mých zpráv ze Súdánu jim v prvních dnech bojů pravidelná armáda zničila ze vzduchu zásobovací konvoj z Libye. Asi nebyl jediný a není proto možno zjistit, kde a jaké zásoby zbraní doposud získali a drží. Hlavní boje jsou hlášeny z Chartúmu, kde nemají podporu obyvatelstva, a hlavní město je hodně daleko od jejich kmenových území. Kdyby se střety odbývaly mimo město, zřejmě by už měla armáda s těžkými zbraněmi a letectvem převahu.
Dagalo jako osoba nashromáždil velké finanční prostředky, ale jak je schopen platit svým bojovníkům, nedokážu říci. V posledních letech obyvatelé Chartúmu tvrdí, že se stává, že je příslušníci RSF zastavují a vydírají je o peníze. Z tohoto lze usuzovat, že těmto příslušníkům není vyplácen pravidelný žold.

A jak na tom je súdánská armáda personálně a s vyzbrojením?
Upřímně řečeno nevím. Povinná vojenská služba byla v Súdánu zrušena. Nejvyšší kádry bývali většinou z ponilských kmenů Džaalí a Šawáika, ale objevovali se mezi nimi i příslušníci jiných kmenů.
Pokud jde o výzbroj, Súdán má nějakou vlastní vojenskou výrobu. Setkal jsem se občas s tím, že poptával díly a opravy na leteckou techniku sovětské provenience. Ve vojenském výrobním komplexu Jarmúk svého času působili Íránci, ve vojenské části průmyslového komplexu Giad před lety zase Bulhaři budovali opravnu tanků. O mnoho víc k tomu ale říct nedokážu.

Je z Vašeho odborného pohledu přijatelnější pro další vládu v Súdánu současný hlavní vládní představitel Abdaláh Fattáh Burhán nebo velitel Sil rychlé podpory Muhammad Hamdam Dagalo?
Neberte to jako odborný pohled, ale jako pohled subjektivní. Fandím komukoli, kdo bude proti súdánskému „západu“, tedy proti vzestupu tamních kmenů. Burhán by byl z mého pohledu lepší. Ačkoliv si ho ztotožňujeme s vojenskou diktaturou, představuje přijatelnější kulturu a snaží se dle možností překonávat tribalismus Svůj názor nikomu nenutím, ale analytici by si měli uvědomit, že súdánská, a nejen súdánská, společnost není zralá pro „společenství myšlenky“. To znamená, že lidé ještě dlouhou dobu nebudou ve volbách hlasovat pro nikoho proto, že by se ztotožňovali s jeho politickým programem. Solidarizují se s příbuzenstvím v nejširší formě, tedy s kmeny. Jediné dvě věci tuto mentalitu společenské roztříštěnosti zatím dokážou překonat: armáda nebo náboženství. Pokud jde o náboženství, tradiční súfistický islám slábne na úkor vlivů importovaných ze zemí Perského zálivu.
Vláda lidí z Dárfúru by byl obrovský krok zpět.

Bohatství Súdánu pochází převážně z těžby zlata?
Súdán přišel o poměrně nově využívané ropné zdroje, na které vláda spoléhala, než se oddělil Jižní Súdán. Tradiční vývozní artikly bývaly hlavně zemědělské produkty, Súdán má velké rozlohy zemědělské půdy a řeku Nil. Pro anglický textilní průmysl býval důležitým zdrojem bavlny. Vyváží se arabská guma, což je zdánlivě marginální produkt, ale je to surovina, bez které se neobejde potravinářský a farmaceutický průmysl, a další rostlinné produkty. Silný je chov a export dobytka. Nic z toho by ale výpadek z ropy, kterou začal Súdán po svízelné stavbě ropovodu vyvážet až v roce 2000, nemohlo nahradit.
Na severu u hranic s Egyptem se ale našlo a začalo těžit ve velkém množství zlato. Těžba začínala živelně, trochu to připomínalo zlatou horečku v Kalifornii, a stát nemá těžbu úplně pod kontrolou ani teď. Do hry ovšem rychle vstoupily jednak velké zahraniční společnosti, jednak také místní hráči. Stát sice formálně těžbu a výkup zlata upravuje, ale důležité je, co dělají ozbrojené síly a jejich velitelé působící přímo na místě. Jedním z nich měl být právě také Muhammad Dagalo, velitel Sil rychlé podpory. Měl získat velké prostředky za ochranu velkých těžařských společnostem a také z pašování zlata, které by měl monopolně vykupovat stát. Je pravděpodobné, že poskytoval ochranu také ruským firmám, údajně majetkově napojeným na Wagnerovce, což už jsou ovšem informace, které nedokážu verifikovat.

Hlavní náboženství je v Súdánu islám, jak je to s jinými náboženskými menšinami?
Ano. Súdán je po odtržení Jižního Súdánu téměř stoprocentně islámská země. Křesťanská minorita je převážně koptská a s muslimy vychází dobře.
Určité napětí se někdy objevuje spíše mezi islámskými směry. Tradičně převažoval súfismus, který kritizují jako herezi rigidní islámské školy přicházející z Arabského poloostrova.

Jak obyčejní obyvatelé Súdánu prožívají neustálé různé boje mezi mocichtivými složkami? Jak se jim v takovém prostředí žije? A jak je pravděpodobné, že sousední státy do daného konfliktu ingerují, případně jak do něj ingeruje Rusko?
Globální velmoci určitě vyvíjejí v Súdánu tlak. Daleko víc vlivu ale podle mne mají spíše regionální mocnosti, pokud to vůbec mocnosti jsou. V každém případě se na místě orientují lépe. Aktivní je v Súdánu tradičně Egypt. Nilské údolí bylo od starověku přirozeným celkem a Egypťané s Núbijci, tedy s dnešními Súdánci, tvořili celek. Egypt podporuje armádu a vlastní mocenský model – armáda ovládá mocensky i hospodářsky stát, i když třeba generálové formálně svléknou uniformy a stanou se „civilními politiky“. Dalšími dvěma nejvlivnějšími státy jsou Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty. Tyto státy podporovaly a financovaly Dagala, ale neznamená to, že by neměly dobré styky a vliv také na armádu. Starají se v Súdánu o své zájmy bez ohledu na to, přes koho je prosazují.
Rusko je v Súdánu aktivní, ale určitě to neznamená, že by ho ovládalo. Vliv Spojených států amerických je srovnatelný, praktikují ho jen trochu jinými kanály a mají trochu jiné oblasti, kde se prosazují.
I když z bojů a nejistoty obvykle také někdo bohatne, normální Súdánci jsou konflikty zasaženi jako kdekoliv na světě, kde taková situace vznikne. Neřekl bych ale, že ty boje vnímají jako neustálé. Přestože se v Súdánu téměř vždy najde nějaká nepokojná oblast, při jeho rozlehlosti to neznamená, že by se to aktuálně dotýkalo každého Súdánce. Hlavní město žije v neklidu posledních pět let, od demonstrací, které vyústily v sérii převratů a revolucí a teď kulminují válkou s epicentrem uvnitř Chartúmu. Nelze se divit, že čím dál tím více Súdánců vzpomíná na minulý režim pozitivně. Klid a pořádek zajišťovaný diktaturou jim začíná připadat jako mnohem lepší varianta než nejistota a anarchie.

Jak dlouho může aktuální konflikt v Súdánu trvat?
Předpokládal jsem naivně, že boje ustanou nebo se aspoň zklidní v době svátků na konci ramadánu. Žádné z několika dojednaných příměří se zatím nedodrželo. Nevím ani, přes jaké prostředníky se jednání mezi znepřátelenými stranami vedou. Zatím to bohužel vypadá spíš tak, že se antagonismus mezi armádou a Silami rychlé podpory vyostřuje a ztrácejí vůli dohodnout se na nějakém kompromisu. Zřejmě tedy rozhodnou jen vojenské síly, respektive zásobování. Nemám představu, odkud, kudy a kolik zbraní a střeliva mohou získávat Síly rychlé podpory při bojích v Chartúmu. Předpokládám, že v tomto ohledu je na tom armáda lépe. Její nevýhodou je, že se současné boje vedou ve městě mezi civilním obyvatelstvem, na něž armáda na rozdíl od lidí z Dárfúru bere mnohem více ohledů. Podle zpráv od Súdánců z Chartúmu se zpočátku boje odehrávaly sice ve městě, ale na vojensky důležitých místech – letiště, prezidentský palác, vojenské základny, velitelství a podobně. V posledních dnech mi píšou a říkají, že se Dárfúřani rozptylují také do obytných čtvrtí, kde obsazují domy, rabují obchody a bojuje se přímo v ulicích. Referují, že armáda na ně podniká útoky ze vzduchu i teď. Vypadá to, že situace civilního obyvatelstva se zhorší. Od začátku bojů také mnoho lidí z Chartúmu uteklo. Někteří jen do jiných měst. Mám od nich zprávy z Wad Madaní, z Kassaly, z Atbary, že je tam naprostý klid. Dost lidí míří do zahraničí, hlavně do Egypta. Hlásí, že na hranicích je nával, Egypťané se snaží dostat příval utečenců pod kontrolu. Dva z mých známých také cestou zastavili ozbrojenci. Nevěděli, k jakým silám patřili, je dost dobře možné, že se v chaosu budou z dezertérů vytvářet lupičské skupiny. V Chartúmu žije také množství cizinců, řádově miliony. Pokud vím, Etiopané a Eritrejci utíkají domů.
Můj odhad je takový, že armáda z Chartúmu Síly rychlé podpory dříve či později vypudí. Nemůže nad nimi ale zvítězit na západě země, kde jsou doma a kde také budou mít možnosti rekrutovat bojovníky a získávat zásobování z Libye a z Čadu. Nedojde-li k nějaké dohodě, lze očekávat vleklou občanskou válku.

Má Evropu výrazněji zajímat, co se nyní v Súdánu děje?
Ano, má. Súdán je jednak zdrojovou, jednak důležitou tranzitní zemí migrace. Už teď se na sociálních sítích šíří fámy, že evropské země udělují kvůli konfliktu azyl Súdáncům, kteří se přihlásí v Egyptě. Hlavně mladší lidé to vidí jako šanci.
'A pokud bude konflikt pokračovat dlouholetou válkou v Dárfúru, vyvstává možnost, že se tato oblast stane bezpečným územím pro to, čemu se u nás říká islámské teroristické skupiny. Já osobně nemám tento termín rád, ale pro zjednodušení ho tentokrát použiju. Bude to obrovské nekontrolovatelné území, kde může každý, kdo se dohodne s místními ozbrojenci, dělat cokoliv se mu zlíbí.

Je z Vašeho pohledu Súdán bezpečná země pro západní cestovatele? Vy do Súdánu létáte poměrně často, nemáte tam jako bílý Evropan určitý strach?
Já vnímám Súdán stále jako zemi pro Evropana bezpečnou. Dokonce i v dobách různých nepokojů se bílý Evropan těší naprostému bezpečí. Mluvím ale stále o oblasti nilského údolí, tedy dejme tomu čtyři sta kilometrů od řeky. Dárfúr je, obávám se, odlišný a nevím, nakolik je stejně bezpečný.

Jak vlastně v Súdánu fungují nyní bezpečnostní a zpravodajské složky, když tam vládne armáda?
Po revoluci nová vláda rozpustila velkou a mocnou vnitřní bezpečnostní službu. V Evropě nemají zpravodajské služby výkonné pravomoci, v Súdánu stejně jako v celé oblasti jsou ozbrojenou složkou, jsou to zpravodajci a tajná policie zároveň. Po zhoršení bezpečnostní situace a vzrůstu kriminality začal nový režim bezpečnostní aparát rekonstruovat. Armáda ovšem vždy tyto složky vnímala jako svou konkurenci, takže oproti dřívějšku jsou stále v rozkladu a nefunkční.
Právě jako náhrada za rozpadlou bezpečnostní službu začaly být v Chartúmu nasazovány Dagalovy Síly rychlé podpory.
Očekávám, že po těchto událostech se v Súdánu jako po většinu jeho moderní historie chopí vlády armáda a ta obnoví tajnou policii pod svou kontrolou.

Jaký vliv má nynější situace v Súdánu na Vaše pověřovací listiny ohledně výkonu funkce súdánského konzula?
Tato administrativa je úplně poslední, o co se teď v Súdánu starají. Na to dojde, teprve až se stabilizuje situace.

Závěrem Vám položím lehce kontroverzní otázku. Souhlasíte s tvrzením, že by bylo v některých případech lepší, kdyby v některých afrických zemích dále vládli tzv. „diktátoři“, než následná i dlouhé roky trvající nestabilita po jejich svržení?
Taková otázka je kontroverzní jen z pohledu naší politické korektnosti. V Súdánu i v jiných státech, kde vládli diktátoři, se na ni dívají jako na úplně legitimní a logickou. Bývalý prezident al-Bašír určitě nebyl prototypem diktátora, jak si ho představujeme. Zdaleka neměl takové mocenské postavení, aby si mohl rozhodovat podle své libosti. Také si nebudoval kult osobnosti dost často spojený s africkými a blízkovýchodními diktaturami. Za al-Bašírem stálo mnoho dalších osobností; s některými se v průběhu vlády rozešel, jiné se objevovaly. Spíš bych řekl, se mu podařilo udržet na Súdán výjimečně dlouho stabilizované uspořádání založené na tom, že ho podporovaly skupiny, kterým režim umožnil podílet se na korupčních ziscích.
Abstraktní svobodu a lidská práva při demonstracích požadovali jen Súdánci, kteří neměli starosti o chléb, pitnou vodu a elektřinu. To je pořád výrazná menšina. Většina Súdánců chce hlavně lékařskou péči, dostupné školství a především bezpečnost, což jsou statky, jaké jim zatím poskytovali více diktátoři než demokrati.

Děkuji Vám za rozhovor.

Nahlásit chybu v článku


Související články

Ruské a čínské námořní základny v Rudém moři

Rusko i Čína rozšiřují svůj vliv a zajišťují si přístup do všech oceánů. Rusko se snaží naplnit svůj ...

POLEMIKA: Proč Armáda ČR neuspěla v Afghánistánu?

Vlna zájmu o Afghánistán vzedmutá šokem z pádu tamní vlády bezprostředně po stažení zahraničních ...

Krize na polsko-běloruské hranici: Migranti nejsou posvátné krávy

Před padesáti lety vyprávěl otec mého spolužáka zážitky z cesty do Indie a dodnes mi utkvělo v ...

Petr Pelikán: Vztahy Íránu a Ruska nejsou vynikající, jedná se o pragmatičnost bez vzájemných sympatií

„Na Blízkém východě nepřevládají jednoznačně protiruské názory. Jsou zde rozšířené antipatie vůči ...

Zvýraznit příspěvky za posledních:
  • sugpa
    11:13 17.05.2023

    Ta "náhodná" událost, která spustila konflikt, byla údajně tato: těsně před konfliktem SAF zatkla před odletem ze Súdánu jednoho Rusa a obvinila ho z pašování zlata. Spekuluje ...Zobrazit celý příspěvek

    Ta "náhodná" událost, která spustila konflikt, byla údajně tato: těsně před konfliktem SAF zatkla před odletem ze Súdánu jednoho Rusa a obvinila ho z pašování zlata.

    Spekuluje se, že to mohl být důvod k roztržce a zelené pro převrat z ruské strany (politická, zbrojní a finanční podpora). Rus měl být spojený s Wagnerovou skupinou a její firmou na těžbu zlata v Súdánu. Narušení statusu quo v rozdělení vlivu a moci pak vedlo k eskalaci sporu a vojenskému střetu.Skrýt celý příspěvek

    • Ondra Mrklas
      17:07 17.05.2023

      Rusové dělají kromě Ukrajiny ve světě hodně svinstva, ale současný konflikt v Súdanu je daný soubojem o moc mezi SAF a RSF. Totiž je důležité zmínit, že v zemi probíhalo podstatě ...Zobrazit celý příspěvek

      Rusové dělají kromě Ukrajiny ve světě hodně svinstva, ale současný konflikt v Súdanu je daný soubojem o moc mezi SAF a RSF. Totiž je důležité zmínit, že v zemi probíhalo podstatě od roku 2021 napětí a my jsme ho kvůli mediálnímu pokrytí Ukrajiny vůbec nevnímali - proto je také těžké pochopit, že to nevypuklo ze dne na den.
      Největším problémem současné situace bylo předání moci ze strany armády, která na to sice kývla, ale pod podmínkou, že RSF přejde pod její kontrolu. Přitom armáda je ze dvou Súdánských frakcí ta méně nakloněná demokratické vládě v Súdánu. Pak jsou zde ještě tlaky ze strany Egypta a UAE, jejichž zájmy mají v Súdánu větší vliv než Rusko a ČLR.
      I vliv Ruska v Súdánu je trochu složitější, než že podporuje RSF a proto je RSF špatné. Rusko totiž primárně podporuje SAF a vojenskou vládu v Chartúmu, jež je jeho hlavním partnerem v regionu. RSF Rusko vyzbrojuje a cvičí, protože díky rozložení moci v Súdánu je nemožné, aby v některých regionech jako Darfúr, měla armáda hlavní zodpovědnost za bezpečnost. Kmenové vlády totiž často SAF nevěří a jako svojí armádu považují RSF, kde slouží velké množství příslušníků jejich kmenů.

      Jak se situace vyvine, to nejsem schopný predikovat, ale rozhodně to není nějaká Ruská destabilizační akce s cílem ustanovit pro-Ruskou vládu - tohle může napsat jen někdo, kdo o Súdánu ví kuloví. Bohužel to začíná vypadat podobně jako na Haiti, a to že bez mezinárodní intervence bude situace stále více eskalovat a trpět budou zejména civilisti. To povede k zvýšení migrace a to už by většina zemí dnes těžko snášelaSkrýt celý příspěvek

      • sugpa
        22:49 17.05.2023

        Anno, to všechno je známo. I to, že Rusko podporuje obě strany, byť SAF nyní podstatně méně, protože jistá míra nestability je v jeho zájmu, ze které pak těží (surovinové zdroje, ...Zobrazit celý příspěvek

        Anno, to všechno je známo. I to, že Rusko podporuje obě strany, byť SAF nyní podstatně méně, protože jistá míra nestability je v jeho zájmu, ze které pak těží (surovinové zdroje, politické zájmy, vojenské základny, ...). RSF má podporu (zbrojní, personální, logistickou) politických a vojenských skupin provázaných s Wagnerovci v okolních státech a zdaleka nejde jen o generála Halfar v Lybii. Destabilizační akce Ruska pod hlavičkou Wagnerovců probíhají v celé střední Africe (těch zemí je tam celá řada a přístup je podobný jako v Súdánu) a místo kulovýho doporučuji si o tom něco více nastudovat.
        Jinak pár odkazů a článků na toto téma najdete i zde:
        https://discord.com/channels/1... Skrýt celý příspěvek

      • sugpa
        23:05 17.05.2023

        Wagnerovci v Chartúmu(2.5. 2023): "Nemohu se vyjádřit k oprávněnosti ruských vlajek se symbolem "Z", ale vozidla byla natočena, jak projíždějí kolem tohoto místa: 15.759304, ...Zobrazit celý příspěvek

        Wagnerovci v Chartúmu(2.5. 2023):
        "Nemohu se vyjádřit k oprávněnosti ruských vlajek se symbolem "Z", ale vozidla byla natočena, jak projíždějí kolem tohoto místa: 15.759304, 32.526083 v Aljarafě, severně od Chartúmu, a směřovala na sever. "
        https://twitter.com/BenDoBrown... Skrýt celý příspěvek

  • liberal shark
    10:49 17.05.2023

    Vždycky jsem si říkal, co vlastně těm afričanům brání, aby si ty ošklivé státní hranice z koloniálních dob předefinovali podle vlastních potřeb ?

    Vždycky jsem si říkal, co vlastně těm afričanům brání, aby si ty ošklivé státní hranice z koloniálních dob předefinovali podle vlastních potřeb ?

    • Mortles
      13:46 17.05.2023

      Sami se na tom dohodli někdy v sedmdesátých letech společně s ukotvením představy Afriky složené z mnoha států, v té době byly silné in pan-Africké myšlenky, které nakonec vedly k ...Zobrazit celý příspěvek

      Sami se na tom dohodli někdy v sedmdesátých letech společně s ukotvením představy Afriky složené z mnoha států, v té době byly silné in pan-Africké myšlenky, které nakonec vedly k ustavení africké unie. Jednoduše řečeno, zúčastnění politici se dohodli, že hranice se prostě přepisovat nebudou, protože nikdo neví, kde by to skončilo. Proto taky při začátku války na Ukrajině docela hlasitě vystupoval velvyslanec Keňi v OSN, protože možnost Alexe území s etnickou obhajobou by byla nebezpečným precedentem pro stabilitu v Africe. Jako poslední, kdo udělal podobnou invazi s pokusem o anexi na základě etnické menšiny v Africe byli Somálci a můžeme vidět, jak to nakonec s tím státen dopadlo. Prostě hranice jsou do velké míry svatá kráva a nikdo si neodvažuje na to šáhnout. To je aspoň moje chápání problému.Skrýt celý příspěvek

      • Mortles
        13:49 17.05.2023

        Oprava už v šedesátých letech.

        Oprava už v šedesátých letech.

    • Knightrider
      17:49 17.05.2023

      Ono po pravdě je nesmírně složité se vymanit zejména z dlouhé koloniální vlády. V Evropě si z toho děláme srandu, ale koloniální vláda je typická právě tím, že potlačuje vzdělání, ...Zobrazit celý příspěvek

      Ono po pravdě je nesmírně složité se vymanit zejména z dlouhé koloniální vlády. V Evropě si z toho děláme srandu, ale koloniální vláda je typická právě tím, že potlačuje vzdělání, úřednické místa obsazuje svými lidmi atd atd. Jednoduše nepustí k řízení statu nikoho. Logicky.
      Je to jako by vám osobně den ze dne předali PPF a odešel celý management. Do roka a do dne by ležela na zádech. Takže vymanit se a vzpamatovat je na dlouhé dekády, protože v mezidobí vás čeká pár válek o moc...Skrýt celý příspěvek

      • GlobeElement007
        12:43 18.05.2023

        Píšu to už posté, Evropani přišli do Afriky až v 2. polovině 19. století. To už existovaly USA a po revolučním roce 1848 monarchie začaly být nahrazovány konstitučními vládami. ...Zobrazit celý příspěvek

        Píšu to už posté, Evropani přišli do Afriky až v 2. polovině 19. století. To už existovaly USA a po revolučním roce 1848 monarchie začaly být nahrazovány konstitučními vládami. Stavěly se první železnice a po mořích pluly parníky. Vycházely noviny.

        Za zaostalost Afriky Evropa nemůže.Skrýt celý příspěvek

Načítám diskuzi...