Plynovod EastMed ve východním Středomoří: Propásla Evropa svou šanci nenechat se vydírat?

Zastavení většiny dodávek ruského plynu do Evropské unie způsobilo velký výpadek, jejž členské státy řeší nákupem LNG (zkapalněného plynu) a posílením spolupráce se stávajícími dodavateli. Klíčovými alternativními zdroji pro střední a západní Evropu se po vypuknutí ukrajinsko-ruské války staly naleziště v Norsku a severní Africe, zatímco Ázerbájdžán dodává více plynu zákazníkům v Itálii a jihovýchodní Evropě. Tyto dodávky ovšem naráží na omezenou přepravní kapacitu plynovodů nebo jen malou schopnost zvýšit objem těžby. V následujících letech tak pravděpodobně zůstanou na současné úrovni a zbytek poptávky bude muset vykrýt dovoz LNG.

Jak uvádí think tank Geopolitical Intelligence Services, z přerušení toku ruského plynu na evropský trh nejvýznamněji profitovaly Spojené státy. Téměř 70 % amerického vývozu LNG v roce 2022 směřovalo do Evropy, což představovalo znatelný nárůst ze 32 % v roce 2021. Loni USA zajišťovaly téměř polovinu celkového dovozu LNG do EU, čímž převýšily dodávky zkapalněného plynu z Afriky, Blízkého východu a Ruska dohromady. Paradoxně dodávky LNG z Ruska do EU v roce 2022 rovněž vzrostly, a to o téměř 30 % oproti úrovni z roku 2021, než v roce 2023 mírně poklesly.

Plynovod EastMed (Eastern Mediterranean pipeline) se zdál být optimálním dlouhodobým řešením, jež by vedlo k propojení izraelských a kyperských nalezišť zemního plynu ve východním Středomoří s Evropou. Projekt však čelí velkým výzvám v podobě politických priorit, finančních překážek, geopolitického napětí a také existujících dodávek zkapalněného zemního plynu z USA a Kataru. „Kdo v Evropě bude ochoten podepsat dvacetiletou smlouvu na dodávky plynu,“ řekl Robin Mills, výkonný ředitel poradenské společnosti Qamar Energy. „Ta poběží až do roku 2044, po kterém přijde cílové datum [rok 2050] pro dosažení uhlíkové neutrality. Tato skutečnost velmi ztěžuje financování.“

Bílý dům v roce 2022 oznámil zastavení podpory projektu EastMed. V dokumentu zaslaném řecké vládě své rozhodnutí zdůvodnil ekologickými dopady, nedostatečnou ekonomickou životaschopností a zvyšováním regionálního napětí. Zejména Turecko se cítilo být nezapojením do projektu znevýhodněné ve prospěch svého regionálního rivala Řecka a stažení americké pomoci Ankara vnímala jako diplomatické vítězství. „Plynovod EastMed... je po stažení podpory USA prakticky mrtvý,“ zhodnotil situaci předloni časopis Politico.

Další riziko přináší konflikt v Gaze a eskalace napětí v Libanonu, protože Izrael se má spolu s Kyprem stát hlavním dodavatelem plynu do plynovodu EastMed. Židovský stát v současné době těží plyn z plynových polí Kariš, Leviatan a Tamar u svého pobřeží. Průzkum dalších nalezišť je ale nyní odložen. Izraelská pole dohromady produkují přibližně 29 miliard ročm3 ně, přičemž v loňském roce z nich téměř 12 miliard m3 putovalo do Egypta (podmořský plynovod Al-Ariš – Aškelon) a Jordánska.

Navzdory těmto komplikacím se vývoj plynovodu nezastavil, domnívá se kyperský ministr energetiky George Papanastasiou. „Projekt se skutečně nezasekl, stále jde o projekt společného zájmu podporovaný Evropskou komisí,“ objasnil George Papanastasiou pro americký deník The National. „EU nicméně spíše směřuje k rozvoji obnovitelných zdrojů a technologií kolem nich. Potřeba rozsáhlé investice do stavby plynovodu investory odrazuje, přestože se jedná o projekt společného zájmu.“

Společníci izraelského plynového pole Leviatan letos odhalili plány investovat až 500 milionů dolarů do rozšíření jeho kapacity. Izrael také schválil dalších 118 m3 zemního plynu na vývoz, což je více než předchozí limit 105 miliard m3. Avšak práce na rozšíření Leviatanu musely být kvůli stupňujícím se bezpečnostním obavám pozastaveny. „Rozvoj mořských nalezišť plynu ve východním Středomoří je nyní strategickým rizikem pro izraelskou vládu. Ta se navíc snaží využít zásoby k zajištění domácích dodávek,“ uvedl Francesco Sassi, výzkumník z italské analytické a poradenské společnosti Ricerche Industriali Energetiche v italské Bologni. „Investice do ambiciózních projektů, jako je plynovod EastMed, teď rozhodně nejsou tou nejlepší obchodní příležitostí.“

Kypr, který od roku 2007 uděluje licence na průzkum podmořských plynových polí, by mohl první plyn ze svých nalezišť ve východním Středomoří vytěžit počátkem roku 2027. Pokud do té doby nedojde k výstavbě plynovodu EastMed, podle kyperského ministra energetiky se „realistickým cílem“ pro získaný plyn stane Egypt. Plynové pole Afrodita pod kontrolou Nikósie se totiž nachází v blízkosti izraelských nalezišť, která jsou s územím židovského státu spojená plynovodem. Skrze plynovod Al-Ariš – Aškelon se kyperský plyn následně snadno dostane do Egypta. Tam bude buď sloužit k uspokojení místní poptávky, nebo k jeho zkapalnění a následnému vývozu.

Výzkumná společnost Zero Carbon Analytics předpokládá, že z dosud nevyužívaných plynových polí Kypr do roku 2040 postupně vytěží 142 miliard m3 plynu. Nové projekty plánuje též Norsko, ze kterých svým zákazníkům v následujících desetiletích dodá 305 miliard m3 plynu. Ázerbájdžán (napojený na turecký plynovod TANAP) se do roku 2040 chystá vytěžit až 190 miliard m3 a Alžírsko (dodávající přes MEDGAZ do Španělska a TRANSMED do Itálie) 111 miliard m3.

Jestliže přijde výstavba plynovodu EastMed investorům do energetických surovin příliš drahá, téměř jistě nedojde k realizaci projektů spojujících africká naleziště s evropským územím. Nigerijská vláda například doufá v realizaci výstavby 5600 km dlouhého podmořského plynovodu do Maroka a Španělska, který by rozšířil existující WAGP (West African Gas Pipeline). Jeho cena se má vyšplhat na astronomických 25 miliard dolarů s kapacitou 30 miliard m3 ročně a termínem dokončení v roce 2046. V té době však Evropané velmi pravděpodobně nebudou poptávat tak velké množství plynu a tento project NMGP (Nigeria-Morocco Gas Pipeline) se nikdy nedočká uskutečnění. Stejný osud zřejmě potká transsaharský TSGP (Trans-Saharan gas pipeline), známý také jako NIGAL (Nigérie - Alžírsko), v hodnotě 13 miliard dolarů.

Evropské unii proto nezbývá jiná možnost, než se spoléhat na dodávky LNG. Vedle výše uvedených Spojených států Evropané zkapalněný plyn kupují od Katařanů. Ti v loňském roce zajišťovali 5 % unijní poptávky a plánují navýšit produkci o 85 % v rámci rozsáhlého projektu North Field. Saad Sherida Al-Kaabi, generální ředitel společnosti QatarEnergy, k tomu uvedl: „Společnost QatarEnergy se chystá rozšířit své kapacity o další zdroje. Plyn má před sebou velkou budoucnost na nejméně 50 let dopředu, a kdykoli budeme moci technicky dosáhnout více, uděláme více. Vidíme, že Evropa bude plyn potřebovat ještě velmi, velmi dlouho.“

Další dodavatele je nutné hledat v Africe. V Nigérii se budují dva nové terminály na vývoz LNG s celkovou kapacitou 10 miliard m3 ročně, přičemž oba mají zahájit provoz v roce 2027. Mosambik prodal svůj první LNG do Evropy v listopadu 2022 a nyní plánuje další dva terminály. Další LNG projekt Greater Tortue Ahmeyim se rozkládá na hranici mezi Senegalem a Mauritánií a jeho cílem je zahájit provoz koncem roku 2024. Společnosti Shell, Equinor a ExxonMobil chtějí navíc v Tanzanii vybudovat terminál na zkapalněný zemní plyn pro zákazníky v Asii a v Evropě. Terminál LNG v Konžské republice zase odeslal svůj první náklad v únoru 2024, přičemž do roku 2025 dosáhne své plné kapacity (3 miliony tun ročně).

Další vývoj mezinárodního obchodu se zemním plynem výrazně ovlivní návrat Donalda Trumpa do prezidentského úřadu v USA. Přestože plynovod EastMed získal podporu první Trumpovy vlády, současný americký prezident Joe Biden vznesl vůči projektu obavy s ohledem na jeho ekonomickou proveditelnost a dopad na životní prostředí. Je otázkou, jestli se EU dočká americké podpory pro výstavbu nových nákladných plynovodů nebo jestli Američané upřednostní byznys se zkapalněným plynem. „Zda by Trump znovu podpořil EastMed si nejsem jistý, protože USA prodávají LNG do Evropy velmi rády. Chtěli by si tím vytvořit konkurenci?“ položil si řečnickou otázku Robin Mills.

Zdroje: The National, Zero Carbon Analytics, Geopolitical Intelligence Services, ENTSOG, Politico