Politizace dějin: Rusko musí „denacifikovat“ Ukrajinu a zastavit „genocidu“

Projevy prezidenta Putina z 21. a 24. února zneužily „denacifikaci“ a „genocidu“ k mobilizaci ruských vojáků proti Ukrajincům. Přestože řada jeho výroků buď neodpovídala skutečnosti, nebo příliš zjednodušovala historické události, jejich analýza nám pomáhá porozumět politizaci dějin v ruském podání. Klíčovými termíny ruského narativu se stala denacifikace a genocida.

Začátkem letošní rusko-ukrajinské války Putin stanovil cíle pro ruské ozbrojené síly. Kromě demilitarizace a denacifikace Ukrajiny mají před soud postavit všechny osoby, které se dopustily krvavých zločinů proti civilnímu obyvatelstvu. Ukrajinská společnost podle něj čelí vzestupu krajně pravicového nacionalismu, který přerostl v agresivní rusofobii a neonacismus.

Ruský prezident pravděpodobně záměrně směšuje fašismus, nacismus a neonacismus. Nacismus byl německou interpretací fašismu, který pronikl do všech vrstev společnosti a který zkompromitoval celé skupiny obyvatelstva. Denacifikace, tj. snaha zcela zbavit Německo nacistických vlivů, po roce 1945 selhala, protože odstranění všech bývalých nacistických funkcionářů z mocenských pozic se ukázalo být nemožným a nepraktickým. Přesto se denacifikace stala mezinárodně uznávaným termínem.

Od druhé poloviny čtyřicátých let 20. století probíhala denacifikace také na Ukrajině a v dalších sovětských republikách a satelitních státech Sovětského svazu. V některých částech sovětského území, například v Bělorusku, Litvě a na západní Ukrajině, probíhala mnohem důkladněji a násilněji než v Německu a Rakousku. Denacifikační úsilí bylo masivně politizováno a využíváno k zadržování nejrůznějších politických nepřátel.

Na Ukrajině, stejně jako v jiných evropských zemích, existovalo radikální nacionalistické hnutí, které se v průběhu 30. a 40. let 20. století fašizovalo. Organizaci ukrajinských nacionalistů (OUN) v roce 1929 založili ukrajinští veteráni z první světové války, kteří usilovali o vytvoření etnicky homogenního ukrajinského státu. OUN se nevyhýbala ani masovému násilí, ani zabíjení civilistů, zejména Židů, Poláků a Rusů. Vedení organizace spatřovalo budoucnost své země v nově politicky uspořádané Evropě pod vládou Hitlera a Mussoliniho.