Polská škola špiónů slaví padesáté narozeniny

Po druhé světové válce se polští zpravodajci školili zprvu v sovětské škole v dnešní Samaře (tehdejším Kujbyševě). Posléze docházelo k jejich výcviku důstojníky ze SSSR střídavě v Długé ulici ve Varšavě a v Moskvě. Za vlády Władysława Gomułky nebyl zpravodajským službám přikládán velký význam, protože Gomułka špióny podceňoval a nedůvěřoval jim. Změna nastala s nástupem Edward Gierka na post prvního tajemníka PSDS (Polské sjednocené dělnické strany) v roce 1970. Gierek chtěl s pomocí zpravodajců držet krok s technologickými změnami v zemích NATO, a proto se v jeho období na zpravodajství nešetřilo. To mimo jiné dokazuje výstavba střediska pro výcvik zpravodajských pracovníků.

Prvním krokem bylo nalezení vhodného pozemku na diskrétním místě odříznutém od světa, kde by se budoucí špióni mohli zdokonalovat ve svých dovednostech. Varšava ho nalezla ve Starých Kiejkutech, které se nacházely mezi dvěma jezery severovýchodně od města Szczytno v Mazurském pojezeří. Nedaleká vesnice postupně vymírala, protože úřady nepovolovaly příchod žádných nových obyvatel. Studenti měli mít s místními co nejmenší kontakt. Při náhodném spatření je obvykle pokládali za obyčejné vojáky, protože nosili jen základní uniformy. Nově založenému středisku pro výcvik zpravodajských pracovníků se přezdívalo „škola špiónů“. Dnes je také známá pod označením JW (Jednostka Wojskowa) 2669.

Vzhledem k přípravě na působení v zahraničí se studenti učili, jak se v západním světě nedopustit žádného přešlapu, který by je odhalil jako špiony ze sovětského bloku. Ve Starých Kiejkutech proto Poláci simulovali prostředí podobné zemím NATO. Posluchači bydleli v na tu dobu nadstandardních dvoupokojových bytech s vlastním sociálním zařízením. Kuchař z varšavského hotelu Grand budoucím zpravodajským důstojníkům servíroval jídla z nejrůznějších zemí, aby se naučili konzumovat pokrmy z různých světových kuchyní.

Během ročního kurzu se studenti budili v 6:00 hodin ráno a chodili 3,5 km běhat. Poté se osprchovali, nasnídali a od 8:00 do 14:00 se účastnili výuky. Velký důraz se kladl na studium cizích jazyků. Další předměty prohlubovaly znalosti psychologie, umění pozorování, psaní zpráv, šifrování, zřizování odposlechů nebo budování tajných skrýší. Důležitou součást výcviku představovalo učení se získávat informátory a spolupracovníky, což je základ práce zpravodajského důstojníka. Posluchači se také učili o počítačích, čtení map, fotografování, sledování a kontrašpionáži. Čas se našel také na střelecký výcvik a rychlou jízdu automobilem. Ženy se ve škole objevily již v polovině 70. let minulého století, kdy tvořily několik jednotek procent studentů. Dnes je podíl žen a mužů mezi posluchači vyrovnaný.