Polské letectvo: Síla, se kterou je třeba počítat
- 11. 4. 2012
- 0 komentářů
- Michal Polák
Středoevropská letectva jsou svým způsobem specifická i tím, že v nich lze nalézt zároveň letouny západní i ruské výroby. Nejinak tomu je v případě polského letectva, které hraje na rozdíl od našeho v této oblasti sílu, se kterou je třeba počítat. Páteř polského stíhacího letectva přitom tvoří právě ruské stíhačky MiG-29 a americké stroje F-16. Tuto dvojici nadzvukových taktických strojů pak ještě doplňuje ryze útočný Su-22. Zapomenout však nemůžeme ani na neméně důležité transportní a cvičné letouny.
Stíhací letectvo: MiG-29, F-16C/D a Su-22
Polské letectvo bylo ostatně jako všechny armády Varšavské smlouvy zásobené letouny sovětské výroby. A stejně jako v případě ostatních zemí, i Polsko obdrželo na konci osmdesátých let několik frontových stíhačů MiG-29. Poláci si tyto letouny na rozdíl od nás zamilovali a na místo jejich vyřazování je doplňovali dalšími stroji.
Nejdříve paradoxně od nás a v roce 2004 pak také z Německa, které letouny MiG-29 vyřadilo teprve nedávno s příchodem Typhoonů. V současné době tak mají Poláci ve výzbroji celkem 26 jednomístných letounů MiG-29A a 6 dvoumístných MiG-29UB. Označení však klame, protože poslké letouny MiG-29 prošly celou řadou modernizací a technicky se již nejedná o původní verze A z konce osmdesátých let.
Foto: Polský MiG-29 na Dnech NATO / Autor
Bylo však jasné, že MiGy nezávisle na svých výkonech do budoucna stačit nebudou. Poláci pro jejich doplnění a nakonec pravděpodobně i nahrazení sáhli po oblíbených amerických stíhačkách F-16, kterým je v Polsku přezdíváno „Jestřáb“.
Tyto letouny jsou postaveny na základě modernizačního bloku 52+ a ve výzbroji je zařazeno celkem 36 letounů F-16C Block 52+ a dále 12 dvoumístných v provedení F-16D Block 52+. Oproti MiGu navíc mohou Poláci využít americké letouny nejen ke vzdušnému boji ale také k přesným útokům na pozemní cíle. K tomu je k dispozici i potřebná moderní výzbroj jako například řízené střely AGM-65G Maverick, AGM-154C JSOW a řada neřízených i laserem naváděných pum.
Ostatně k útokům na pozemní cíle je určen další letoun sovětské výroby – Su-22 v modernizované variantě. Ve výzbroji je v současnou dobu zařazeno 38 jednomístných Su-22M-4K a 7 spárek Su-22UM-3K. Přes velké zkušenosti pilotů a dostatečný počet letounů však Su-22 není schopen přesných úderů na pozemní cíle jako podstatně novější F-16.
Foto: Su-22 na Dnech NATO / Autor
Stejně tak se pochopitelně nemůže zúčastnit s vyhlídkou na úspěch vzdušného boje. Přesto může být pozemním vojskům platným pomocníkem a navíc má oproti americkým strojům F-16 podstatně vyšší nosnost protizemní munice, kterou lze umístit na celkem 9 závěsníků.
Transportní letectvo: An-2, Bryza, C-295 a C-130 Hercules
Transportní část polského letectva bychom mohli rozdělit do dvou kategorií – malých a středních letounů. Vůbec nejlehčí typ představuje PZL An-2, kterého mají Poláci ve výzbroji v počtu 13 kusů. Tento letoun je skutečně velmi zasatralým a v moderní době jej lze využít maximálně tak k výcviku parašutistických seskoků a transportu menších jednotek. Naopak velkou výhodou tohoto typu je schopnost operovat z nezpevněných ploch.
Foto: Lehký transportní letoun M-28 Bryza / Wikipedia, Autor: Jerry Gunner
Mnohem modernější dopravní letoun je pak PZL M28B Bryza vyvinutý ze sovětského Antonovu An-28, který je mnohem novější a v dohledné době by mělo být do výzbroje zařazeno dalších 6 těchto letounů. Ty doplní celkem 17 již ve výzbroji zařazených letounů Bryza TD a M28B/PT.
Skutečná transportní kapacita polského letectva však spočívá zejména na 11letounech CASA C-295 a 5 letounech C-130 Hercules. Jedná se o střední taktické transportní letouny, které slouží v celé řadě zemí světa. Letounů CASA (mimochodem se jedná o stejný typ, jenž je tak problematicky zařazován v našem letectvu) se objednalo 12, nicméně jeden z nich se v roce 2008 zřítil. Naopak letouny Hercules není třeba nijak představovat a kapacitně i výkonnostně jsou výše, než zmíněné evropské letouny.
Foto: Legendární C-130 Hercules polského letectva / Wikipedia, konflikty.pl
Výjimka ve cvičných letounech
Oproti řadě dalších zemí z bývalého východního bloku Poláci historicky nevyužívají k výcviku pilotáže proudových letounů české L-39, ale vlastní PZL TS-11 Iskra. Paradoxní je, že v roce 1961 byl v soutěži o standardní proudový letoun zemích Varšavské letouny poražen naším L-29 Delfín (jehož nástupce byl právě L-39 a další).
Přesto vývoj polského letounu pokračoval a vyvinuta byla dokonce speciální průzkumná a také bojová varianta letounu. V současné době má polské letectvo ve výzbroji 54 těchto letounů (ve skutečnosti vzhledem ke stáří se bude jednat s největší pravděpodobností o menší číslo), nicméně po roce 2015 je plánuje nahradit 16 letouny kategorie „pokročilý proudový cvičný letoun“, což je mimo jiné šance pro český L-159 (viz článek Nová šance pro L-159 ALCA v Polsku?).
Foto: PZL-130 Orlík / Wikipedia, Autor: Radomil
Naopak pro méně pokročilý výcvik v Polsku slouží taktéž letouny domácí výroby PZL-130 Orlík. Na rozdíl od našeho Zlína sedí pilot s instruktorem za sebou. Mimochodem Orlík je relativně novým letounem. Představen byl až po rozpadu Sovětského svazu, v roce 1994 a v následujících letech byl postupně zařazován do výzbroje.
Ve výzbroji je celkem 37 letounů PZL-130 Orlík, z nichž 16 prochází modernizací obnášející například instalaci nové „digitální“ palubní desky a palubních počítačů.
Samozřejmě součástí polského letectva jsou také vrtulníky, ale o těch snad až někdy jindy v samostatném článku.
Načítám diskuzi...