Polské přenositelné protiletecké systémy MANPADS

První zbraň této třídy – sovětská Strela-2 (SA-7 Grail) – se dostala do výzbroje protiletadlových jednotek polské armády na přelomu 60. a 70. let minulého století. Krátce poté (1972) dorazily modernější komplety Strela-2M (SA-7b Grail), jejichž licenční výroba začala v polovině 70. let v polských závodech Zaklady Metalowe MESKO (ZM MESKO) a pokračovala (i pro export) až do 80. let 20. století. Šlo však o omezenou licenční výrobu – samonaváděcí hlavice a motory dodával výhradně Sovětský svaz.

V 80. letech polská armáda zavedla malé množství sovětských kompletů 9K310 Igla-1 (SA-16 Gimlet) a v MESKO začaly přípravy na licenční výrobu exportní varianty Igla-1E. Polsko koupilo část dokumentace a komponentů pro výrobu první šarže střel Igla. Sovětská strana ale neposkytla technologii samonaváděcí hlavice 9E45, motoru a spouštěcího mechanismu (sestava rukojeti a veškerá elektronika kompletu). Všechny tyto citlivé technologie měly být dodávány ze SSSR na obdobných zásadách jako u licenční výroby kompletů Strela-2M.

V důsledku politických změn na počátku 90. let se Polsko zřeklo vojenských dodávek ze SSSR a zahájilo práce na vlastní a modernější verzi „manpadu“. Při vývoji měly být využity zkušenosti získané při výrobě systémů Strela-2M a Igla-1.

Vývojové práce začaly v roce 1992 v několika polských vědeckých a výzkumných institucích v rámci projektu „Nejnovější technologie systému protivzdušné obrany Grom.“

9K38 Igla; větší foto / Vitaly V. Kuzmin, CC BY-SA 4.0