Jaderné ponorky finančně vyčerpávají ruské ozbrojené síly

Klimov hned z kraje začal s kritikou „megaprojektu“ jaderných ponorek třídy Borej (Projekt 955) a z ponorek odpalovaných balistických střel RSM-56 Bulava.

Dle Klimova uběhlo šest let od ukončení státních zkoušek první ponorky K-535 Jurij Dolgorukij a tři roky od převelení první ponorky K-550 Alexandr Něvskij k Tichomořské flotile. Ponorka Jurij Dolgorukij slouží v Severní flotile, u Tichomořské flotily najdeme ještě třetí ponorku K-551 Vladimir Monomach.

Prozatím ale nebyly provedeny v Tichém oceánu zkušební odpaly střel Bulava z ponorek K-550 a K-551 a podle Klimova ponorka Jurij Dolgorukij nenese žádný bojový náklad (torpéda, střely) ‒ slouží pouze jako základna pro testování střel Bulava.

Co se týče finančních nákladů, tak přesná aktuální cena projektů Borej a Bulava není známa. První ponorka K-535 Jurij Dolgorukij měla stát 713 milionů dolarů. Jde však o údaj z roku 2010 a také podle tehdejšího kurzu rubl / dolar. Každopádně vývoj a stavba osmi ponorek Borej (četně provozní infrastruktury), včetně vývoje a výroby střel Bulava bude stát ruské ministerstvo obrany minimálně 10 miliard dolarů. Další stovky milionů dolarů námořnictvo zaplatí za provoz a údržbu ponorek, včetně ostrých testů střel Bulava, po celou dobu životnosti.  

Dle Klimova skutečný jaderný raketový arzenál ruského námořnictva stále tvoří flotila starších ponorek Projekt 667BDR (jedna ponorka) a novější Projekt 667BDRM (šest ponorek) postavených v 70. a 80. letech minulého století.

Ruský autor ale neodmítá námořní složku ruské jaderné triády, protože všechny tři složky (pozemní, letecká, námořní) navzájem překrývají nevýhody těch dalších. V případě jaderných ponorek navíc údajně stačí k zajištění adekvátní jaderné odvety jediná nezjištěná ponorka s plným bojovým nákladem. Ostatně ponorky třídy Borej mají 16 střel Bulava, každou se šesti až deseti nezávisle naváděnými jadernými hlavicemi (MIRV).

K tomu je ale nutné mít ve výzbroji minimálně několik plavidel, aby byla zajištěná jak trvalá přítomnost na moři, tak přežití aspoň jediné ponorky před prostředky protiponorkového boje nepřítele. „Vzhledem k tomu, že základem strategického zastrašování není dolet nebo množství hlavic na raketách, ale nevyhnutelnost odvetného úderu, základem je bojová stálost námořních strategických jaderných sil,“ píše Klimov.

Testovací odpal střel Bulava z ponorky K-535 Jurij Dolgorukij.

Stejný problém je podle autora u ponorkových střel s plochou dráhou letu a jejich nosičů, tedy útočných ponorek s jaderným pohonem. Rusko rezignovalo (Klimov doslova píše o neúspěchu) z modernizace útočných ponorek třetí generace (Ščuka, Antěj) a dalo přednost stavbě ponorek čtvrté generace třídy Jaseň (Projekt 885), resp. nejnovější Jaseň-M (Projekt 855M). Ponorky třídy Jaseň-M mají postupně ve výzbroji nahradit ponorky třídy Ščuka (v kódu NATO Oscar II) a Antěj (Akula).

První ponorka K-560 Severodvinsk vstoupila do služby v roce 2014 a námořní testy druhé (výrazně konstrukčně modernizované) ponorky K-561 Kazaň skončí letos. Ponorky třídy Jaseň nesou bojový náklad v podobě 32 ks střel s plochou dráhou letu Oniks nebo až 40 střel Kalibr či Ch-101.

Klimov ale třídu Jaseň kritizuje. Údajně pro tuto ponorku neexistuje dostatek střel, ponorky jsou příliš drahé a údajně příliš hlučné. „Pokud budeme nazývat věci pravými jmény, vytvoření efektivního systému nejaderného odstrašování založeného na jaderných ponorkách Projektu 885M je daleko za hospodářskými možnostmi státu,“ upozorňuje Klimov s tím, že hlavní problém je velká hlučnost ponorek třídy Jaseň.

Podle přiloženého grafu (viz níže), na který se odvolává Klimov, nejnovější ponorky čtvrté generace (Jaseň) jsou minimálně o deset decibelů hlučnější než americké ponorky třídy Seawolf a Virginia.

Graf však neukazuje konkrétní hlučnost jednotlivých ponorek (což je tajná informace), ale pouze trend snižování hlučnosti ponorek a porovnání hlučnosti sovětských / ruských a amerických plavidel. Graf je dílem rozvědky amerického námořnictva ONI (Office of Naval Intelligence) a původně sloužil k lobbování pro pokračování stavby jaderných ponorek třídy Seawolf.

Graf: Porovnání hlučnosti sovětských, ruských a amerických ponorek; větší foto / Vojtek S, CC BY 3.0
 

Ponorky třídy Jaseň jsou jediné, který si zachovaly klasický zadní lodní šroub, všechny ostatní moderní ponorky používají vodní trysky (pump-jet). Podle ruského autora bylo důvodem použití šroubu udržení nízké hladiny zvuku při plavbě do 20 uzlů. „Ale jak ukazuje výzkum, při stejné hladině hluku je rychlost ponorek třídy Virginia a Seawolf mnohem vyšší, než u ponorek Severodvinsk a Kazaň. A to je velmi vážná taktická vada, jejíž dopady si plně neuvědomujeme,“ říká Klimov.

Ruský autor také upozorňuje na nové způsoby detekce ponorek. Podle jeho informací ruští námořní důstojníci ze Severomorsku sledovali let amerického protiponorkového letadla P-3 Orion a následně porovnali trasu letadla s polohami ruských ponorek.

„Všech deset obratů na jeho trase [Orionu - pozn. red.] přesně kopírovalo polohu našich ponorek. Ve skutečnosti je ani nehledal, ale letěl na jistotu. Orion letěl přesně na naši jadernou ponorku bez jakéhokoliv křižování, shodil průzkumnou bóji a přesunul se k další ponorce,“ píše Klimov.

Ruský autor dále varuje, že rozsah hrozby v podobě západních protiponorkových letadel Rusko podceňuje, protože samotné ruské protiponorkové letectvo je „katastrofálně za zahraniční úrovni.“ Nejnovější ruský protiponorkový letoun Il-38N Novella má být údajně až čtyřikrát schopnější než původní stroj Il-38. „Problém ale je v tom, že schopnost Il-38 bojovat proti tichým ponorkám je prakticky nulová,“ píše ruský autor.

Podle Klimova si prostě Rusko nemůže dovolit investovat velký objem peněz do „bojových systémů s pochybnou účinností“ a zejména tím snížit objem finanční prostředků směřujících do výcviku, technologického rozvoje a přezbrojení pozemních sil, kde stále panuje „obtížná situace s bojovým vybavením.“ V námořnictvu zase důraz na ponorky neumožňuje více investovat do stavby hladinových plavidel nebo investovat do rozvoje flotily námořních letadel.

Dokument o nejnovější ponorce Jaseň-M.

Cena ponorky Severodvinsk (Projekt 885) měla podle informací tehdejšího ruského ministra obrany Anatolije Serdjukova z roku 2011 stát 47 miliard rublů (jedna miliarda dolarů v cenách z roku 2011). Stavba výrazně přepracované ponorky Kazaň (Projekt 885M, Jaseň-M) měla stát 112 miliardy rublů (3,5 miliardy dolarů v roce 2011). Opět není jasné, jaké jsou skutečné a finální náklady.

Ve stejném roce 2011 moskevský think-tank CAST (Centrum pro analýzu strategií a technologií) uvedl, že jedna fregata třídy Admirál Gorškov má stát 18 miliardy rublů. Uvedené ceny ponorek a fregat jsou přinejlepším přibližné, protože aktuální oficiální ceny nejsou veřejně známy. Dá se ale říci, že místo dvou ponorek třídy Jaseň / Jaseň-M mohlo ruské námořnictvo získat minimálně osm fregat třídy Admirál Gorškov, resp. ještě více, protože provozní náklady fregat proti jaderným ponorkám budou nepochybně výrazně menší.

Další otázkou je tempo výstavby ponorek třídy Jaseň-M. Pokud pomineme nejstarší plavidlo Severodvinsk (stavěné od roku 1993) třídy Jaseň, tak loděnice Sevmaš zatím opustila jediná ponorka Kazaň třídy Jaseň-M. Dalších pět ponorek třídy Jaseň-M má následovat každý rok až do roku 2023.

Americké námořnictvo ale již provozuje tři útočné ponorky Seawolf a 16 útočných ponorek třídy Virginia. Dalších devět lodí je ve výstavbě a poté se počítá se stavbou dalších dvaceti ponorek (deset ve verzi Block V, pět ve verzi Block VI a pět ve ve verzi Block VII). Poslední ponorka Virginia Block VII má být dodána v roce 2033.

„Abychom vyřešili kritické problémy ponorkových sil námořnictva je nezbytné především provést speciální testovací a výzkumné cvičení [pro zjištění skutečné bojové hodnoty ruských ponorek ‒ pozn. red.]. Dokud nebudou dokončeny, výstavba nových jaderných ponorek by měla být výrazně snížená, a to ve prospěch přesunu omezených finančních prostředků k mnohem důležitějším a kritičtějším obraným programům ‒ povrchovým lodím a letectví,“ píše na konci svého článku Klimov.

Ruský autor ale také dříve v článku naznačuje (v souvislosti s ruskými protitorpédovými systémy Vist a Udar), že námořnictvo podobné hloubkové testování odmítá, protože by se tím odhalila skutečná (pro námořnictvo nepříjemná) bojová hodnota jednotlivých ponorkových systémů.

Ruská ponorková flotila (duben 2018); větší foto / Naval Analyses

Co se týče kritiky autora, ta se objevila například v diskuzi na Russian Defense Policy. Kritici především zpochybňují znalost autora o skutečné hlučnosti ruských a amerických jaderných ponorek (údaj o deseti decibelech), protože hlučnost ponorek je přísně střeženým tajemstvím.

Například analytik Centra pro vojenské námořní analýzy (Center for Naval Analyses) Michael Kofman, kterého v článcích na Armádních novinách často citujeme, si s autorem nebral servítky: „Autor je známý cvok. Všechny jeho články jsou nějaký druh pomsty proti ruskému námořnictvu. Jedná se obvykle z 80 % o nesmysly.“

Stejně tak byl autor napaden pod originálním článkem na VPK. Podle jednoho kritika byl autor vyhozen z armády a nemůže mít přístup k utajovaným informacím, jako jsou například informace o letu amerického letounu Orion.

Každopádně samotný článek je v ruském vojenském tisku unikátní v tom smyslu, že si dovolil zapochybovat o kvalitě ruských jaderných ponorek, které mají pověst „mytologických” zbraní překonávající jakoukoliv konkurenci a tedy i zbraní, u kterých se nezpochybňují finační náklady.

Jedno je však jisté ‒ ruské námořnictvo bylo vždy „ruské ponorkové námořnictvo“ a nedá se očekávat změna v budoucnu. A už vůbec se nedá očekávat, že ruská vojensko-politická komunita kolem jaderných ponorek, s nepochybně značným lobbistickým vlivem, se dobrovolně vzdá přidělených peněz (tedy své moci, vlivu).

Navíc úkoly ruského námořnictva jsou zcela jiné než amerického. Zatímco hlavním úkolem amerického námořnictva je kontrola Atlantského a Tichého oceánu, tedy výsostného ekonomického a obranného prostoru Spojených států, hlavním úkolem ruského námořnictva je boj proti americkému námořnictvu (především v Norském a Barentsově moři a na spojnici USA-Evropa) a zajištění odvetného jaderného úderu, případně odpalování střel s plochou dráhou letu na pozemní cíle.

Zdroj: VPK, Russia Defence Policy, Naval Analyses