Ruská střela země-vzduch 40N6E. Postrach amerických bombardérů?

Odpalovací vozidlo kompletu S-400 s raketami země-vzduch 48N6E2 nebo 48N6DMvětší foto  / Vitalij Kuzmin, CC BY-SA 4.0

Na výstavě Armija-2018 na stánku koncernu Almaz-Antej byla poprvé veřejně prezentována nová ruská raketa země-vzduch dlouhého dosahu 40N6E pro komplety protivzdušné obrany (PVO) S-400 a S-500. Na jaře letošního roku proběhly závěrečné letové zkoušky a od léta je 40N6E zaváděná do ruských vzdušně-kosmických sil (VKS). Právě s 40N6E mají mít komplety S-400 proklamovaný dostřel téměř 400 km.

Vývoj a schopnosti rakety 40N6E

Jakou roli tato raketa sehraje v ruské PVO nejlépe objasní ruský odborník na tuto problematiku Jevgenij Damancev. Jeho článek Triumfy bez raket 40N6: Nakolik je chromá obranyschopnost VKS Ruska? byl sice publikován na webu TopWar již v únoru 2017, ale jeho závěry přesahují daleko za rok 2018.

Pro lepší orientaci v textu používaných indexů raketových kompletů a raket, na úvod ještě uveďme pár poznámek a tabulku.  

První nejasnost, která zarazí na první pohled při hodnocení nové rakety je její označení – indexace. Na odborných serverech s vojenskou tematikou, a nejen na nich, se vždy objevovala indexace rakety jako 40N6. Na propagačních materiálech z výstavy Armija-2018 (viz níže v článku) se však již objevila indexace 40N6E. Podíváme li se na vývoj předchůdců, starších modelů, je prozatím jediné možné vysvětlení dvou indexů to, že v době vývoje nesla raketa index 40N6 a po úspěšných státních zkouškách a zahájení dodávek do vojsk převzala index 40N6E. Další případná modernizace bude již značena číselně.

Ruský PVO je obecně dělena na raketové brigády včleňované přímo do vojskových armád (PVO pozemních vojsk) a raketové pluky teritoriální ochrany PVO – VKS (teritoriální PVO státu). Odpalovací zařízení, ale i některé rakety jsou u vojskové a teritoriální PVO identické, včetně části radiolokačního vybavení raketových kompletů. Raketové brigády však musí působit u vojsk samostatě, čemuž odpovídá i jiná (robustnější) skladba prostředků velení a řízení, průzkumu, jiné podvozky nebo logistické zabezpečení. 

V našem článku se budeme bavit především o ruských systémech PVO středního a dlouhého dosahu S-300 a S-400. Pro vojskovou PVO jsou prapůvodně určeny komplety PVO rodiny S-300V, komplety rodiny S-300P a S-400 slouží pro teritoriální obranu. Nicméně obě rodiny se ve svých úkolech překrývají a jednotlivé komplety rodin „V“ i „P“ (zejména ty nejnovější) se ve vojskové i teritoriální PVO zastupují nebo doplňují.                                                                 

Tabulka ruských raketových kompletů PVO a použitých raket:

Raketové komplety

Odpalovací zařízení

Rakety

Teoretický dosah (aerodynamické cíle)

S-300PS

 

5V55RM

90 km

S-300PMU-2 Favorit

 

48N6E

48N6E2

150 km

200 km

S-300PM 1/2

 

48N6P-01

200 km

S-300VM/B4 Antej 2500

 

9M82MV

200 km

S-400 Triumf

5P85SM2

48N6E2

200 km

   

48N6DM

250 km

   

9M96E/E2

120 km 

S-350E Vítěz

50P6

9M96E/E2

120 km

S-500 Prometej

55P6M

40N6E

380 km

Na úvod Jevgenij Damancev popisuje historii vzniku rakety 40N6, jež spadá do roku 2007. K tomu uvádí, že již v roce 2004 byl na základě amerického experimentálního protiraketového obranného systému RIM-161A (SM-3 Block I) proveden první úspěšný zásah exostratosferického objektu v nadmořské výšce 137 km.

Nejen tato událost, která naznačila směr dalšího vývoje ve schopnostech raket zasahovat cíle ve vyšších vrstvách atmosféry, ale i vývoj v oblasti střel s plochou dráhou letu ve velmi nízkých výškách, nastolila v Rusku potřebu vyvinout raketový komplet, který je schopen zasahovat cíle na výškách od 5 m do 150 m a zároveň až do výšek 200 km. Celkový koncept vývoje rakety pak byl veden ve smyslu tehdejšího názoru „zakrytí nejbližšího kosmu“.  

„Během desetiletého období vývoje projektu 40N6 došlo okolo této rakety k velkému množství mýtů a zkreslení technických charakteristik, tak jako u žádného jiného kompletu,“ uvádí Jevgenij Damancev. Týká se to nejen dostřelu raket S-400 ale i záměny rakety 40N6 za rakety dalekého dosahu 9M82MV u nejnovější rodiny vojskových kompletů S-300V (S-300VM/B4).

Často se objevují i spekulace o používání raket 40N6 v Sýrii, kde Damancev poukazuje na fakt, že dle údajů americké kosmické rozvědky jsou v Sýrii pouze odpalovací zařízení 5P85SM2 pro „čtyři“ transportně-odpalovací kontejnery raket 48N6DM a ne pro „dva“ kontejnery používané pro 40N6. Dle jeho názoru bude „raketa 40N6 zařazena až do kompletu S-500 Prometej.“


S-400 v Sýrii (2015)

Rakety kompletu S-400 Triumf

Komplety S-400 Triumf podle Damanceva používají rakety:

+ 48N6E2 (základní raketa);

+ 48N6DM (vylepšená 48N6E2);

+ 9M96E/E2 (používaná v menší míře).

48N6E2

Řízená raketa 48N6E2 je osazena poloaktivní radiolokační samonaváděcí hlavicí, jejíž schopnosti v energetické a manévrovací oblasti jsou i dnes na velmi vysoké úrovni. Tahový impuls raketového motoru činí 245 sekund a raketa dosahuje maximální rychlosti po vyhoření paliva přibližně 7560 km/h (Mach 7,1), což je o 23 % více než u americké rakety MIM-104C kompletu Patriot PAC-2 (Mach 5,8).

Raketa 48N6E2 je schopná zachytit hyperzvukové vzdušné elementy vysoce přesných zbraní s rychlostmi do 2800 m/s na protínajících se trajektoriích při příletu a na odletu do zadní polosféry s hyperzvukovou rychlostí elementů 1475 m/s.

U raketového protileteckého oddílu kompletu S-300PMU-2 s raketou 48N6E2 je tato polosféra do dálky na odletu 40 – 50 km od jeho postavení z důvodů úbytku rychlosti rakety vlivem aerodynamického odporu vzduchu. Přední a zadní polosféra daného kompletu tak vymezuje prostor „přikrytí“ bojových jednotek proti vzdušným nebo balistickým cílům.

Jako jedna z možných variant „přikrytí“ vojsk ruským kompletem S-300VM (na pásovém podvozku; pro PVO vojsk) je na následujícím obrázku, včetně porovnání se systémem Patriot.

Plocha přikrytí kompletu S-300VM raketami 9M82M a 9M83M před balistickými střelami; větší foto / archiv autora

Vysoké manévrovosti rakety 48N6E2 je dosaženo dynamickými kormidly umožňujícími změnu vektoru tahu raketového motoru. Po ukončení chodu motoru se aktivují aerodynamická kormidla nacházející se v blízkosti stabilizátorů v zadní části rakety. Raketa 48N6E2 váží 1900 kg, má maximální limit přetížení 35 G a dolet 200 km.

Velkou výhodou bojové hlavice rakety o hmotnosti 180 kg je schopnost fungovat v několika režimech. Jedním z nich je vícebodová iniciace, která optimálně nasměruje podstatnou část fragmentů ve směru na cíl. Svým účinkem tak převyšuje účinnost bojové hlavice rakety 9M96E2, jež ničí cíl přímým zásahem.  

48N6DM

Postupnou modernizací součástkové základny byla raketa 48N6E2 dovedena do modifikace 48N6P-01 a zavedena v kompletech S-300PM1/2 a následně opět vylepšena na raketu s indexem 48N6DM (exportní index 48N6E3).

Raketa 48N6DM se od verze 48N6E2 odlišuje mírně silnějším raketovým motorem, stejně jako výrazně vylepšenou součástkovou základnou palubní radarové elektroniky.

Při zachování hmotnosti a rozměrů rakety 48N6E2 dosahuje 48N6DM maximální rychlosti Mach 8,47 (2500 m/s) s doletem 250 km. „Není to samozřejmě 400 km, jak je deklarováno indexem kompletu, ale rozhodně je to 1,6× více, než dosah MIM-104C Patriot (160 km),“ uvádí Damancev. Ničit balistické cíle dokáže raketa na vzdálenosti až 50 km.

Typ a hmotnost bojové hlavice, stejně jako schopnost její iniciace, jsou identické jako u 48N6E2. Nové počítačové vybavení multifunkční radarové stanice 92N6E a bojového řídícího stanoviště 55K6E umožnilo zvýšit rychlostní limit cíle pro 48N6DM z 2850 m/s na 4800 m/s. „To je podstatně více, než čeho jsou schopny rakety kompletů Patriot PAC-2/3 a S-300PMU-2,“ dodává Damancev.

Vynikající manévrovací vlastnosti raket 48N6DM a dalších střel s aerodynamickým ovládáním po ukončení chodu raketového motoru se udržují i ve výškách 25 až 27 km. V nadmořské výšce okolo 35 až 37 km tyto vlastnosti prudce klesají kvůli řídké atmosféře, což neumožňuje zachycení vysoce manévrujících balistických a aerodynamických hyperzvukových objektů. Stejné omezení platí například pro střely 5V55R, 48N6E, MIM-104C, RIM-174 ERAM a jiné.  

Jak uvádí Damancev: „Západ tuto otázku vyřešil zavedením raket ERINT a Aster-30 kompletů Patriot PAC-3 a SAMP-T. U našich „čtyřstovek”, a v budoucnosti u kompletu S-350E „Vítěz”, tento problém řeší raketa 9M96E/E2“.


Testy kompletu rodiny S-300P

 

9M96E2 

Použitým principem u 9M96E/E2 je monoimpulsní plynové ovládání příčných směrových křidélek, kde plyn dodává dynamická základna s mikroraketovými motorky na tuhé palivo (mikroRMTPH). Umístění bloku základny blíže ke středu těžiště rakety výrazně usnadnilo ovládání změny trajektorie jejího letu.

„Ta je pak schopna manévrů s přetížením více než 20 až 25 G v nadmořské výšce 35 až 40 km a až 65 G v nadmořské výšce okolo 5 km, což je fantastické pro řízené rakety s aerodynamickým systémem ovládání,“ vysvětluje Damancev.

Rakety 9M96E2 mají dolet 120 km a dokáží „dokončit“ manévrování na cíl s přetížením 20 G v nadmořské výšce 25 km. Dokonce i v závěrečné fázi trajektorie dosahují rychlosti 700 až 800 m/s. Pro srovnání, raketa 48N6E2 při podobné rychlosti a nadmořské výšce letu, je schopna pouze 8 až 10 G.

Raketa 9M96E2 je vybavena inerciálním systémem navádění s radiolokační korekcí a aktivní radiolokační samonaváděcí hlavicí. To umožňuje zasáhnout cíle v režimu „vystřel-zapomeň“ i když radiolokátor 92N6E2 souběžně sleduje další cíle. Výsledkem je schopnost přímého zásahu „hit-to-kill“.

Základními charakteristikami pak jsou schopnost zasahovat aerodynamické cíle na vzdálenosti 120 km (balistické na 30 km) při výšce 30 km.

Zásadní vlastností 9M96E2 však oproti ostatním raketám kompletu S-400 je schopnost ničit strategické křídlaté střely letící „za radiolokačním horizontem“ v extrémně nízkých nadmořských výškách. Toto není možné při použití raket 48N6DM. Takto mohou rakety 9M96E2 ničit střely BGM-109 Tomahawk a nebo AGM-158B JASSM-ER, které jsou naváděny na cíle v takzvaném „inteligentním“ režimu, s využitím letových trajektorií mimo dosah radiolokátorů detekce a navádění.

 

Prezentace 40N6; větší foto / archiv autora

40N6E pro S-400 Triumf

Rozměrově, hmotnostně ale i dle dynamických charakteristik je v podstatě 40N6E totožná s raketou 48N6DM. Zásadním rozdílem je dolet 40N6E na vzdálenost 380 km. To je zhruba o 35 % více než u 48N6DM a je dán zvýšením tahového impulsu raketového motoru. Pokud to je ale pravda, znamená to výrazný posun v celkovém vývoji tuhých pohonných hmot pro raketové motory v Rusku, protože se Rusům podařilo „revolučně“ zvýšit při stejných rozměrech rakety dosah z 250 km na 380 km. Případně údaje na prezentaci jsou jednoduše zavádějící. 

U rakety došlo i k vylepšení systému navádění oproti raketě 48N6DM. Radiolokační systém po odhalení cíle raketu 40N6E navede na předpokládanou koncovou trajektorii letu rakety zadáním parametrů do inerciálního systému rakety. Jeho činnost skončí v okamžiku, kdy radiolokační systém hlavice zachytí cíl a zahájí navádění rakety. Tímto způsobem je raketa schopna ničit cíle i za „horizontem“.   

Podle Jurie Damenceva je 40N6E spíše předurčena pro protiraketový komplet S-500 a tvoří jakýsi mezistupeň mezi komplety S-400 a S-500. Cílový dosah raket pro komplet S-500 je totiž očekáván v rozmezí 500 až 600 km.

V závěru své analýzy bojových schopností kompletu S-400 Jurij Damancev ani tak nepostrádá novou raketu 40N6E, jako velmi vážný nedostatek raket 9M96E2. Od roku 2013 až 2014 je totiž omezena jejich produkce ve společnosti Moskevský strojírenský závod Avangard. „Z toho vyplývá důsledek, že je zaváděn do raketových brigád komplet S-400 v konfiguraci, kdy jedno odpalovací zařízení 5P85S2 nese 3 rakety 48N6DM a tři 9M96E2. Ve složení raketových pluků VKS lze pak vidět často pouze standardní „čtyřnásobné“ 5P85SE2 s raketami 48N6E2/DM,“ píše Damancev. Nicméně je třeba upozornit, že v aktivní službě komplety S-400 s raketami 9M96E/E2 zatím nikdo nikdy neviděl (pouze vzácně na výstavách).

„Mohou se vyskytnout vážné problémy při odrážení útoků nepřátelských raket a stíhacích letounů s využitím střel s nízkou dráhou letu. V důsledku toho tyto zbraně mohou „prolomit“ vzdušnou obranu mimo radiolokační horizont divizních radiolokačních prostředků (jen 35 až 40 km od postavení kompletů). Zasáhnout cíl mimo radiolokační horizont pak raketě 48N6DM nedovolí poloaktivní radiolokační hlavice, jež je programově závislá a vyžadující konstantní „nasvícení“ radiolokátorem 92N6E,“ uzavírá Jurij Damancev. Ostatně to je také mimo jiné důvod, proč ruský S-400 nijak nezasáhl proti americkým Tomahawkům, které zaútočily na cíle v Sýrii.
 

Odpalovací zařízení 5P85SM2 kompletu S-400 s třemi kontejnery raket 48N6DM a kontejnerem pro tři rakety 9M96E/E2; větší foto / archiv autora

Z hlediska aktuálního dění v Sýrii, si můžeme připomenout poznámku ze začátku textu o rozmístění kompletu S-400 na ruské letecké základně Latakia, a to v jeho základním provedení. Při neschopnosti raket 48N6DM zasahovat střely BGM-109 Tomahawk nebo AGM-158B JASSM, tak prozatím Rusko „viditelně“ deklaruje a přijímá nastavená „pravidla hry“ na Blízkém východě.

Pokud by na kompletu S-400 byl spatřen transportně-odpalovací kontejner raket 9M96E2, stávají se Spojené státy „vojenskou hrozbou“ Ruska v Sýrii. Platí to i obráceně, objeví-li se v Sýrii komplet Patriot. Bude také zajímavé sledovat, jakými raketami budou vybaveny komplety S-300 (a o jakou verzi pujde) a zda tedy budou schopny ničit „pouze“ letouny, nebo i střely s plochou dráhou letu. 

Zdroje: BMPD, TopWar, Věstnik PVO

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

Zastaví protivzdušné síly Ukrajiny ruské letectvo? Část I.

V období let 2003 až 2013 byly na Ukrajině postupně stahovány protiletadlové komplety a ukládány do ...

Zastaví protivzdušné síly Ukrajiny ruské letectvo? Část II.

V dnešní poslední druhé části se detailněji podíváme na schopnosti ukrajinského komplexu ...

Sestřel letadla Il-20 na pozadí rusko-turecké „zrady“ o Idlíbu

Izraelskému deníku Ynet se dostala do rukou čtyřiceti stránková zpráva izraelské armády, napsána v ...

Ruský S-400 jako symbol odklonu Saúdské Arábie od Spojených států?

Raed Ben Khalid Qarmali, saúdský velvyslanec v Ruské federaci, v pátek 21. září vyjádřil obavy nad ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

UPOZORNĚNÍ: Zeleně budou vždy označeny nejnovější příspěvky za 24 hodin. Podobu diskuze stále ladíme a snažíme se vyjít vstříc všem konstruktivním připomínkám.

  • balm
    17:22 01.10.2018

    Problémy se Su-30MKI se týkají HAL (Hindustan Aeronautics Limited), tedy licenční výroby s kombinací francouzské a izraelské avioniky. Problémy se netýkají zdaleka jen licenčně vyráběných motorů AL-31FP s nedokonalou technologií nezbytnou pro zpracování titanových součástí.


    @flanker MAKS 2017 ... možná se povede dohledat, ale osobně jsem nepovažoval za nezbytné tahat telefon a připojit se ke stádu. Nebo chcete-li, jásajícímu stádu s mobili ve vzduchu.

  • Inflex
    16:51 01.10.2018

    @KOLT:
    Zprávy typu "operational readiness of the IAF Su-30MKI fleet will rise above the current rate of 63 percent" jsou možná psány v optimistickém duchu, ale mezi řádky tam vidím problém :)

  • logik
    12:32 01.10.2018

    larry:
    "Klamat a lhát s parametry znamená konec v branži. To Rusové vědí dobře. "
    Je zajímavé, že od stejných lidí, co takhle obhajují rusy, často slyším, jak Patriot na blízkém východě v reálných bojových podmínkách zklamal....

    "Ohledně úplatků nejen při zadávání zbrojních zakázek neporovnávejme ČR se světem. "
    Blbina. Úplatky tam jsou zcela jako jinde - stejně jako všude se boj proti korupci používá pro likvidaci politických oponentů. Jen prostě v Číně mají "drastičtější metody". Představa, že v Číně není korupce, je hodně naivní....

    "Po r.1992 už nemáme v podstatě žádné informace o Ruském výzkumu."
    Ale máme - a veřejně dostupné. Obzvláště zrovna v raketové technologii, která má svůj velký přesah do komerční sféry: kosmických letů, můžeme sledovat, jestli a jak se daná země posunula v technologiích, poměrně dosti dobře....

  • Jonáš3
    08:55 01.10.2018

    Sakra, PROČ věnujete tolik času a prostoru nefunkčním rusáckým šmejdům???
    PROČ ho nevěnujete pouze naší technice, která se s rusáckou kvalitou nemůže absolutně rovnat!
    Naše zázračné zbraně jsou maximálně zaujímavé! Když je vytasíme na rusáky, tak ti si strachy nakadí do kalhot a rozutekají se do stepí!

  • KOLT
    08:46 01.10.2018

    Inflex, pokud vím, Indie Su-27 neprovozuje. Krátce provozovala Su-30K, které následně vrátila Rusku. Dnes provozuje Su-30MKI s nimiž je velice spokojena, alespoň navenek to tvrdí. S námořními MiG-29 máte pravdu, FGFA je pak otázka, nakolik jde o politiku. Nicméně i samotný vývoj Su-57 nasvědčuje, že v současné fázi vývoje to asi není taková hitparáda, jak by mnozí doufali.

  • Larry
    08:36 01.10.2018

    Další z "výběru světového bulvárního tisku" Výhodou novinářů je, že relevantnost informací nemá možnost 99,5% obyvatel EU včetně zdejších diskutérů jakkoliv ověřit. Informační hodnota na úrovni článků typu "kolik má britská královna podprsenek ve svém šatníku"
    ++++++++++++
    Kvalitu a schopnosti ruských systémů PVO mají zákazníci možnost si nezávisle ověřit. Irán krátce po zasazení S-300 do systému PVO provedl kontrolní ostré střelby. Klamat a lhát s parametry znamená konec v branži. To Rusové vědí dobře.
    Samozřejmě každý složitější zbraňový systém má své "weak points" na které se mnohdy přijde a objeví až při reálném bojovém nasazení. Tady to nebude jinak.


    Kromě toho je třeba i benefitem zákazníkům pomoc ruských firem. Takto pomohli Rusové Číně dotáhnout do zdárného konce jejich kopii S-300. Pomohli Iránu v jejich programech.
    Ohledně úplatků nejen při zadávání zbrojních zakázek neporovnávejme ČR se světem.
    Jistě pamatujete OH v Pekingu. Tak starosta Pekingu byl krátce po skončení her odsouzen za prokázanou korupci k trestu smrti. (za nakládání veřejnými prostředky při výstavbě) V Číně je za korupci trest smrti. Dostatečně odstrašující. Navíc exekuce soudního rozhodnutí jsou veřejné.
    +++++++++++++++
    Ad popisované zvýšení doletu rakety, tvrdím je možné.
    Podílel jsem se na měření parametrů "raketových motorů" vyráběmých v jisté firmě v ČR.
    Zásadní jsou dva parametry. A to tah a tlak.
    Zatímco firma v ČR má 15 ks funkční vzorek, ruská firma v Tule pro výzkum a statistický rozbor 1500 vzorků. Obě firmy měří v rozsahu -60 - +60C podle armádních specifikací. I
    V ČR paní inženýrka nakoupila dřevní hmotu nutnou pro výrobu TPH raket. Dobré tak akorát do kamen. Rusové zaručují na rozdíl od tuzemského výrobce stálost parametrů stejně jako Švýcaři u střelného prachu. Používají stále stejné suroviny a stejné kvality.
    Rusové např. používají dřevní hmotu z jednoho druhu stromu, stejného stáří a stejné hrubosti zrna.
    St. firma v ČR naopak kupuje např. nitrocelulozu "to co je v Evropě nejlevnější" v podstatě odpad. Ačkoliv pod kopcem mají světovou kvalitu, která se vozí i do USA.
    Jenže to není zadarmo.
    Dlouholetým výzkumem lze parametry TPH výrazně posunout. Jisté je, že Rusové léta nespí. Svět se v oboru ČR vůbec vzdálil mílovými kroky.
    Po r.1992 už nemáme v podstatě žádné informace o Ruském výzkumu.

  • Inflex
    00:14 01.10.2018

    @Fabius Maximus:
    "Pokud Rusové nadhodnocují výkony tohoto systému, jak dlouho to utají v tajnosti a nebudou chtít zákazníci vrátil peníze."

    Jsem velice zvědavý na Indy, protože ti si servítky neberou.
    Ze SU-27 odvázaní nejsou, námořní MiGy jsou podle nich úplně nepoužitelné a FGFA... no divím se, že jim rusáci ještě něco nabízí :)

  • logik
    23:30 30.09.2018

    cernakus:
    " Ty se mohou právě nejhůře bránit při útoku shora. "
    No, to bych zrovna netvrdil. Při útoku shora je dopplerovský jev podstatně redukován. Což snižuje šanci na úspěšnou detekci cíle. Radary jsou samozřejmě dnes tak dobré, že jim to nevadí - ale pokud přijde na řadu rušení radaru, tak to může být faktor, který rozhodne o (ne)detekci cíle, nebo o pozdější detekci, která povede k nutnosti ostřejšího manévru rakety a tedy k její větší ztrátě energie.

    Takže útok shora rozhodně v některých ohledech Pk snižuje. Nic není černobílé.

  • KOLT
    23:30 30.09.2018

    Špičkové systémy PVO dlouhého dosahu dělají v podstatě tři státy:
    Izrael – drahé a neprodá je každému
    USA – drahé a neprodají je každému
    Rusko – relativně levné a prodají je kde komu
    Čili ani náhodou nejde o to, že by to byl šrot. Ale je to prostě o tom, od koho chci a mohu koupit. Číně by Izrael ani USA svoje nejpokročilejší systémy neprodaly, Indii *možná* ano, ale ta na to nemá, Turecku Izrael ne, USA ano, ale limit jsou opět peníze. Saudská arábie je asi jediný, kdo má dost peněz na západní systémy, v jejím případě je to čistě politika.

    Ke čtyřem bodům, které dobře popsal alea206, bych tedy ještě přidal 5. – Kdo mi je vůbec ochoten daný systém dodat...

  • logik
    23:25 30.09.2018

    Fabius Maximus:
    Problém je, že u takovýho systému poznáš až během reálnýho nasazení, jestli a jak vlastně funguje. Během testů, kdy zpravidla (v lepším případě - pbzvlášť, když jde o tak drahý rakety, jako jsou u PVO s dlouhým dosahem) vypálíš pár raket, zpravidla příliš chyb neobjevíš.

    Připočti k tomu to, že když nějaká armáda nakoupí blbě, tak zpravidla o tom radši mlčí: jednak z vnitropolitických důvodů (nebudou si přeci generálové řezat pod sebou větev), jednak ze zahraničněpolitických (nebudou snižovat odstrašující schopnost). Takže dokud není nějaký PVO systém vyzkoušen v reálném konfliktu, tak se o účinnosti můžeme leda dohadovat....

    Danosť:
    Nikdo netvrdí, že je to kus šrotu. Ale mezi kusem šrotu a systémem, který sestřelí každého v okolí X km bez ohledu na jakékoli podmínky je obrovskej prostor - a věřit údajům výrobce bez jakéhokoli potvrzujícího argumentu má asi tolik opodstatnění, jako mu bez jakéhokoli argumentu nevěřit.

    Navíc - balm tady prezentoval konkrétní věc, v které vyjádření výrobce nesedí, takže to až zas tak bez argumentů není. Je jasné, že reakční doba je vlastnost, která limituje každou PVO. Pokud ale výrobce u svého systému zanedbává, aby mu "vylepšil vyzáž", tak se samozřejmě naskýtá otázka, co ještě dalšího zanedbává?.....

    PVO je samozřejmě pro moderní armádu věc potřebná a ruská PVO je jistě na světové špici. To ale neznamená, že je všemocná. Na každou zbraň je protizbraň.... teda kromě toho IDDQD.

  • alea206
    23:11 30.09.2018

    Fabius Maximus: Nikdo netvrdi ze S-400 ma realne vykony na urovni 40% deklarovanych. Ale ze to bude jenom 80% bych bral jako realitu, kazdy vyrobce cehokoli na svete vam bude tvrdit, ze JEHO praci prasek je lepsi nez bezny praci prasek, ktery prodava konkurence.
    A co se prodeje do jinych zemi tyka, tak armadni zakazky se vsude na svete posuzuji podle nasledujicich pravidel:

    1) Komu se chci politicky zalibit?
    2) Kdo my da nejvetsi uplatek?
    3) Kdo da nejnizsi cenu?
    4) Jake jsou vlastnosti nakoupene veci.

    Prodeje S-400 jsou primarne zvednuty prostrednicek namireny na USA

  • Danosť
    22:50 30.09.2018

    Fabius Maximus Toto im nevysvetlíš.. Inak tý čo píšu argumenty prečo je S-400 vlastne kus šrotu a nemôže fungovať na určitú vzdialenosť, by si mali uvedomiť že to platí pre každú PVO, tak nechápem prečo aj ostatné štáty vynakladajú toľko úsilia a financií aby ich vyrábali..

  • Fabius Maximus
    22:07 30.09.2018

    Čína nakoupila koplexy S-400 za cca 3 mld USD, Indie je chce nakoupit za cca 6 mld USD, Turecko za cca 2,5 mld USD.
    Pokud Rusové nadhodnocují výkony tohoto systému, jak dlouho to utají v tajnosti a nebudou chtít zákazníci vrátil peníze. Předpokládám, že všechny uvedené armády mají možnosti si schopnosti S 400 ověřit.

  • flanker.jirka
    21:07 30.09.2018

    cernakus: si děláte srandu, že? Prakticky každý výrobce má tendence vychvalovat své produkty a jejich schopnosti.

    Balm: máte někde odkaz na tak divokou prezentaci?

  • Jonáš3
    18:58 30.09.2018

    Zapoměl jsem dodat důležitý údaj.
    Úspěšnost zásahu S300 je tak 0,5%, S400 něco přes jedno!
    A to pouze v případě, že se je podaří odpálit!
    Izraelci se jistě smějí jak se budou skvěle bavit na ruský účet!

  • Jonáš3
    18:53 30.09.2018

    Ono ty ruské zázraky jsou typicky rusácká Potěmenkova vesnice!
    Blafují, blafují a zase blafují!
    Izaelské F16 je dokážou taky oblafnout a ty neviditelné nezaregistrují ani kdyby jim lítali za pravého poledne nad hlavami!
    Tak čeho se vůbec bát?
    Ta rusácká technika je přece sto let za krokodýlama!

  • Arten
    17:30 30.09.2018

    - na obrázku "Prezentace 40N6" je použitá fotka 48N6

    - čo by zodpovedalo, že doteraz všetky známe info o 40N6 hovorili že má byť dlhšia a ťažšia ako rodina 48N6

    - 9M96/9M96M (9M96E/E2 sú asi naozaj exportné označenia) boli doteraz vždy uvádzané ako 4 namiesto jednej väčšej rakety, nie tri ako je v článku

    - 9M96/M ešte nikto, nikdy nevidel v zostave S-400. Dôvod môže byť veľmi jednoduchý - 9M96 potrebujú X-band datalink pre navádzanie, je možné, že ani jeden z radarov v zostave S-400 to skrátka nevie.

  • balm
    15:32 30.09.2018

    Protože minimálně posledních 25 let praktikují výrazné nadhodnocování schopnosti svých zbraňových systémů. Když už jsme u toho zázračného komplexu S-400, který vyrábí Almaz-Antey. Součástí poněkud vlastenecky pojatou prezentací, ve které představili schopnosti vskutku nadpozemské. Podle výrobce by měl být komplex S-400 schopen zničit malý, rychle letící cíl - v prezentaci byly použity střely MALD a "HARM Mext Gen*" a zázrak S-400, který neleze překvapit a i když vyskočí z poza kopce, tak budou zničeny i metr nad zemí. Mělo to zásadní háček v časové ose, protože než by ta střela vůbec vyskočila z tubusu a srovnala se v prostoru, dávno by střely zničily stanoviště S-400. V nejlepším případě by byl reakční čas systému 6 sekund (údaj Almaz-Antey) a to prostě nesedí, protože do zásahu by stačilo 3.85 sekund. Navíc MALD (uváděli jako návnadu a rušení - to by odpovídalo MALD-J) je celkem moderní střela typu návnada a rušení, která proniká i přes rychlé CIWS.

    Možná mají něco jako tlačítko IDDQD, ale jinak lžou a nadhodnocují své zbraně prakticky ve všech parametrech a schopnost systému S-400 prostě prezentují "z budoucnosti".

  • cernakus
    11:44 30.09.2018

    Czertik:

    Za prvé, Rusové/Sověti mají tradici v podhodnocování parametrů svých zbraní. Nevím, kde se vzal hoax o opaku. Na druhou stranu, dost přeceňují, zejména jejich "patriotistická média" penetraci novinek v jednotkách.

    Za druhé, v podstatě každá moderní AA raketa dlouhého dosahu už létá v tzv. semibalistickém režimu. Je to nejvýhodnější trajektorie jak z pohledu doletu a užitečné nosnosti/energie tak také z pohledu efektivity útoku na cíl. Ty se mohou právě nejhůře bránit při útoku shora.
    To nám pak umožňuje poměrně jednoduše porovnávat a z dostupných údajů dosažitelné rychlosti i teoretický dolet.

    Za třetí, ano, trefit se na extrémní vzdálenosti je relativně těžké. Nicméně s tím, moderní AA systémy problém nemají. Mají problém na tu vzdálenost vidět. Což jsem ve svém příspěvku podotkl.

    Za čtvrté, nevím o jakém zaostávání ruského radaru v Sýrii mluvíš a s porovnání s jakým jiným radarem, takže těžko na tento tvůj typicky RAŽovský blábol nějak rozumně reagovat.

  • Czertik
    20:28 29.09.2018

    cernakus
    a kolikrat je ti raketa v balistickem rezimu vubec vyuzitelna ? A proc by rusove umyslne snizovaly dolet/dostrel svych raket ? Je to spatne pro marketing.
    Zvlast kdyz vezmeme v uvahu ze rusove maji tradici v prehaneni svych schonosti a vykonu.
    A navic, dolet je posledni vec ktere bych se u ruskych raket bal, protoze neni problem nekam doletet, ale trefit se :).
    A jak nasazeni v syrii dokazalo, rusove stale hodne zaostavaji jak ve schopnostech radaru, tak i navadeni raket/letadel.

  • svang
    16:55 28.09.2018

    S-300PMU-1 (SA-20A) by mela byt posledni verze, ktera jeste pouzivala strely s TVM.

  • flanker.jirka
    11:45 28.09.2018

    Střel 9M96E/E2 bude málo, jsou drahé, jde o ARH navedení. Tak že toho bude k vidění obdobně jako v případě R 77 pod stíhačkami.
    Používá S 400 ještě střely s TVM, nebou už pouze SARH a ARH?

  • Husita
    21:59 27.09.2018

    Copak, Vládík zase pařil nějakou počítačovou hru?

  • cernakus
    17:28 27.09.2018

    Mno, s těmi kratšími dolety bych brzdil. Ono to bude těch 250km pro výšku 160km, pokud opravdu dosahuje těch 2500m/s. V balistickém režimu bude její dosah přes 600km. Tedy v semibalistickém, který používá na aerodynamické cíle s výškou cíle do 15 km, by to tedy mělo a mohlo být těch 400km.
    Mnohem větší limitací než cokoliv jiného tedy bude navedení rakety na takový cíl, zejména pokud je nízko.

    Tedy pokud Patriotu při M5,8 přiznáme 160km, pak v ryzím poměrovém přepočtu (neřeším, že delší doba hoření a tudíž delší impuls mimo hustou vrstvu atmosféry) by 40N6DM mělo být těch 400km přiznáno ;-)
    Je více než jisté, že této vzdálenosti už dosáhla původní 40N6(E) prostě proto, že na to má. Jak moc tehdy to bylo využitelné v praxi a a co už byla ryzí propaganda si musíme pár dekád ještě počkat, až to nebude tajné :-D