Ukrajinská lekce pro PVO: Návrat protiletadlových kanónů, světlometů a palby z ručních zbraní na vzdušné cíle

Ukrajinský boj poukazuje na mnohé problémy typické pro všechny ozbrojené síly vedoucí konvenční intenzivní vojenské operace na moderním bojišti. Navzdory obrovskému technickému pokroku v PVO a zdánlivě omezené (oproti předchozím dekádám) velikosti vzdušných sil, konflikt na Ukrajině, podobně jako konflikty před půl stoletím (Jomkipurská válka, Vietnam), opět překvapil vysokou a nadstandardní spotřebou prostředků PVO.

Po roce a půl války − války, v níž výrazně silnější a vyspělejší ruské letectvo nemá žádnou svobodu jednání − je patrné i masivní vyčerpání ukrajinské PVO. Ta přitom, navzdory celkové relativní slabosti ZSU, byla nejsilnější formací tohoto typu v Evropě (kromě Ruska).

Stále citelnější nedostatek střel země-vzduch (z nichž naprostá většina byla vyrobena před rozpadem Sovětského svazu) a náhradních dílů, znemožňující opravy opotřebovaných prvků systémů (zejména radiolokátorů), bohužel nejsou kompenzovány dodávkami ze Západu.

Příčiny tohoto stavu jsou různé. Hlavní důvodem je ale tři dekády trvající restrukturalizace destrukce západních ozbrojených sil a vojenského průmyslu v duchu postmoderní vize „konce dějin“. Po tři dekády trvající demilitarizaci západní země jednoduše nedisponují velkým množstvím systémů PVO. Dokonce ani starších MIM-23 HAWK a MIM-73 Chaparral dodávaných na Ukrajinu.

Ostrakizovaný západní vojenský průmysl navíc posledních několik dekád neměl velkou a stabilní objednávkovou knihu. Nemá tedy dostatečné výrobní kapacity pro rychlou výrobu zbraňových systémů, náhradních dílů a munice.