Proč velmoci prohrávají války se slabšími soupeři?

Americké tanky pod bagdádský Vítězný obloukem, kde irácká armáda v dobách své slávy ukazovala světu svou sílu; větší foto / Public Domain

Konceptu asymetrického válčení věnovaly sdělovací prostředky v posledních letech zvýšenou pozornost. Tento typ válčení se zabývá konfrontací různých typů technologií a taktiky, jako je například nasazení jednoduchých výbušných zařízení (IED) proti jednotkám obrněných vozidel. V některých případech strana se zaostalejší technikou dokáže zvítězit proti lépe vyzbrojenému nepříteli. Vysvětlení tohoto jevu nabízí fenomén označovaný jako asymetrie zájmů.

Obrana vlasti

Historie posledních několika staletí potvrzuje, že se útočník musí připravit na houževnatý odpor v případě ohrožení vlasti či nezávislosti obránců. Na vrcholu americké války za nezávislost stálo proti sobě 56 000 britských vojáků a 30 000 hessenských žoldnéřů proti 80 000 amerických kolonistům a příslušníkům domobrany.

 

 

Přestože se tyto počty mohou zdroj od zdroje lišit, nesporným faktem zůstává značná převaha na straně Spojeného království. Jeho síly byly lépe vycvičené, a navíc disponovaly početnějším a výkonnějším dělostřelectvem, nehledě na 30 000 profesionálních vojáků z Hesenska.

 

Jádro americké armády sice tvořily dobře vycvičené jednotky, ale to neplatilo pro členy domobrany. V průběhu války zahynulo asi 25 000 mužů na straně kolonistů a 24 000 na straně Britů. Ztráty Londýna představovaly nepatrný zlomek z celosvětových sil britského impéria, zatímco Američané přišli o několik procent své celkové mužské populace.

 

Při prostém pohledu na čísla, statistické údaje a ztráty vypadá jako samozřejmost, že americké kolonie tuto válku měly prohrát. Je pravda, že se závěrečné bitvy zúčastnilo francouzské námořnictvo, nicméně i bez něj by Američané po osmi letech téměř jistě zvítězili. Ani obrovské ztráty nevedly ke ztrátě morálky.

 

Dokázali to kvůli asymetrii zájmů. Kolonie bojovaly za svou domovinu. Porážka by způsobila jejich podřízení vůči Londýnu na dlouhá léta. Američané tehdy nehájili žádný další zájem, jenž by se svou důležitostí vyrovnal boji proti Spojenému království. Na druhé straně Britové zároveň soupeřili s Francií o vliv v Evropě a o nadvládu ve světových mořích, z čehož vzešli jako světová velmoc. Londýn nebral americkou revoluční válku na lehkou váhu, ale výhra či prohra v ní nemohla ovlivnit postavení Spojeného království ve světě.

 

Britové v Severní Americe nasadili značné síly a zároveň pokračovali v podpoře vznikající průmyslové revoluce či ve sledování globálních zájmů. Na dobu a počet ztrát, které byli konfliktu ochotní obětovat, je proto nutné pohlížet v kontextu jejich širších zájmů. Londýn mu věnoval patřičnou pozornost, ale ve své době se z důvodu svého malého rozsahu nikdy nemohl stát středobodem britské zahraniční politiky.

 

Absolutní válka

Opačnou situaci představuje druhá světová válka, ve které velmoci bojovaly o holé přežití. Japonsko, Německo, Spojené království, SSSR a USA čelily nebo následkem války mohly čelit absolutnímu ohrožení vlastní existence. Jejich zájmy lze označit jako symetrické. Nedlouho po začátku války bylo jasné, že cokoliv menšího než maximální průmyslové nasazení a orientace na bezpodmínečnou kapitulaci nepřítele nepovede k rozhodujícímu vítězství.

 

Vývojová stádia konfliktu podle náčelníka ruského generálního štábu Valerije Gerasimova; větší foto / Public Domain

 

Způsob, jakým velmoci vedly druhou světovou válku, se podle článku George Friedmana pro internetové stránky Geopolitical Futures měl stát inspirací pro vedení všech pozdějších konfliktů. Ve svém textu kritizuje zejména USA, jež od roku 1945 nebyly schopné přesvědčivě porazit své vojensky slabší nepřátele.

 

Korejská válka skončila patovou situací a válka ve Vietnamu vyústila ve ztrátu, stažení a porážku vietnamských spojenců Washingtonu. Tažení proti radikálnímu islámu neskončilo pro Spojené státy rozhodujícím pozitivním výsledkem. Friedman považuje operace Pouštní štít a Pouštní bouře za jediné konflikty od konce druhé světové války, ve kterých USA dosáhly svého strategického cíle, tj. poražení irácké armády v Kuvajtu.

 

Lze najít celou řadu vysvětlení, proč k těmto porážkám došlo, ale tím stěžejním důvodem je dle Friedmana asymetrie zájmů. Vietnam stál na okraji pozornosti americké zahraniční politiky, přičemž mnohem důležitější téma představovaly regionální důsledky v případě komunistického sjednocení země. Tyto hypotetické důsledky nemohly významně narušit globální postavení USA jako supervelmoci. Severovietnamští vojáci na druhé straně bojovali za sjednocení země, která se mohla stát regionální mocností s ambicí vyvažovat moc Číny.

 

Jinými slovy výsledek války ve Vietnamu se přímo dotýkal národního zájmu Severního Vietnamu. Z francouzského a amerického hlediska nešlo o zanedbatelný konflikt, ale nacházel se spíše na okraji národních zájmů. Naopak sjednocení Vietnamu představovalo absolutní zájem pro severovietnamskou vládu.

 

Hizballáh a metody asymetrického válčení
 

Analogicky můžeme nahlížet i na Americkou válku za nezávislost. Britové nebyli ochotni nasadit veškeré zdroje k boji proti americkým koloniím, protože to pro ně nepředstavovalo absolutní zájem. Totéž platí pro Spojené státy v Koreji, Vietnamu, Kuvajtu, Afghánistánu a Iráku. Zatímco k vítězství vedl pouze americký zásah v Kuvajtu, ostatní skončily neúspěchem.

 

Prohra velmocí

V demokratické společnosti patří úmrtí vojáků k nepříjemným událostem, jež se obtížně vysvětlují bez absolutního zájmu státu. Smrt příslušníků ozbrojených sil za účelem získání taktické výhody namísto obrany vlasti dokáže vzbudit emoce a ovlivnit veřejné mínění. Absolutní válka je morálně odůvodnitelná, což neplatí pro konflikty vedené na základě politického rozhodnutí za účelem dosažení určité výhody (i když například pro domovský stát a obyvatelstvo).

 

Velmoci mají mnoho zájmů, ne všechny jsou však stejně důležité. Začátek konfliktů a jejich ukončení bez vítězství patří k nástrojům velmocenské zahraniční politiky. Dlouhé války se pro velmoci mohou stát příliš nákladnými a vědomě se z nich stáhnou. Navzdory faktické prohře nemusí dojít ke snížení jejich moci.

 

Ve většině zemí světa se velmoci setkávají s asymetrií zájmů. Lidé, kteří tyto země obývají, mají mnohem větší motivaci a zájem o výsledek války než velmoci. To platí i pro Sýrii, ze které se hlavní zahraniční aktéři začnou stahovat, až potenciální zisky z vítězství převýší náklady na udržování vojenské přítomnosti.

 

Zdroje: Geopolitical Futures

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

Hybridní války podle Valerije Gerasimova

Současný náčelník ruského generálního štábu Valerij Gerasimov napsal na začátku roku 2013 pro ruský ...

Začátek třetí světové války podle Michaila Chondarenoka

Co bude následovat, pokud se vojska NATO zapojí do konfliktu na východní Ukrajině? O takovém scénáři ...

Vojenské cvičení Anakonda 2016: Pod prahem války

Od 7. do 17. června v Polsku proběhne cvičení Anakonda 2016 - největší cvičení NATO v roce 2016. ...

Války budoucnosti podle Valerije Gerasimova

Náčelník generálního štábu ruských ozbrojených sil generál Valerij Gerasimov přednesl 24. března ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit zeleně příspěvky za posledních:
  • korbendalas
    11:41 05.07.2018

    green_korytnacka: jenže amíci těch pravidel taky moc nedodržují jenže neni politická vůle hnát je za to k zodpovědnosti, je plno pravidel mezinárodního humanitárního práva a práva válečného který nedodržují . například uplně ignorují ženevské úmluvy z roku 1949 o ochraně obětí ozbrojených konfliktů, a toaj raněných vojáků protivníka tak civilních obětí, dále úmluva o ochraně kulturních statků z roku 54 ženevská umluva o zacházení se zajatci, 5. Úmluva o zákazu nebo omezení používání určitých druhů konvenčních zbraní, které mohou způsobit nadměrné utrpení nebo mít nerozlišující účinky z r.1980 atd atd atd mohl bych pokračovat dál v podstatě je jen velmi málo pravidel který armáda USA neporušila, taží hlavně z neznalosti lidí a z pozice síly, například veškeré umluvy a konvnce atd mluví o konfliktech v obecné rovině a zahrnují všechny konflikty at už je to občanská válka nebo válečný konflikt mezi státy. USA jednostraně bez podpory OSN vyhlásila že teroristi na uzemí iráku afghanistáu a dalších nemaj oporu v mezinárodním právu což je lež protože oporu v těchdo zákonech má uplně každá osoba, i civilista který drží zbran i na toho je tam pamatováno. Diky tomu zřidili USA několik věznic kde mučili lidi používali nedovolené metody uplně tim pošlapali veškeré humanitární právo, a nikdo za to nebyl odsouzen, ano pár vojáků který týrali vězně, ale nebyl odsouzen nikdo kdo dal rozkaz tyhle věznice zřídit, nebyl odsouzen jediný velitel, nikdo z těch co prováděli výslechy a mučení..
    V rámci nasazení vojsk se zpracovává dokument ROE -Rules of engagement, v těchto pravidlech se stanovuje kdy muže voják použít zbran a donucovací prostředky atd. na začátku konfliktu v Iráku byly velmi striktní a dovolovali velmi málo v podstatě od poloviny konfliktu už nezakazovali vubec nic ,stačio aby voják měl podezření že civilista neco má pod budnou zastřelil ho a bylo to v pořádku žádný vyšetřování , civilista se objevil v tabulce jako collateral beauty, atd atd .
    Lidi to budou omlouvat tím že se porušujou tyhle dohody a práva z duvodu vlastní ochrany, a protože protivník je taky nedodržuje , ale je potřeba si uvědomit několik věcí, například v iráku je ta válka proti zákoná celá jednalo se o preventivní válku, akt války a napadení suvereního státu bez mandátu OSN který jediný by to umožnil. o to víc by se USA měli starat o to aby všechny ostatní pravidla striktně dodržovali a morálně se tim ospravedlnili před světem a odlišili se od protivníka který je stavěn na tu zlou a špatnou stranu. Takže kecy o tom že amíci musí dodržovat pravidla jdou fak uplně mimo mísu, doporučuji si přečít mezinárodní humanitární právo a právo válečné, hodně zdrojů je na stránkách červenýho kříže a tam pak mužeš hledat dál a dál po netu a garantuju ti že je jen velmi málo umluv který amíci dodržují a to jen proto že se týkají jiného typu situace nebo by to už bylo hodně přes čáru ( chemické a jaderné zbraně a jejich nasazení)

  • green_korytnacka
    10:20 01.05.2018

    rozdiel je, ze amici musia dodrziavat pravidla a druha strana nedodrziava nic.

  • Ultramarinus
    07:59 01.05.2018

    palo satko:

    Ano, přesně tak, protože Londýn okupují všechny národnosti, náboženství a skupiny, se kterými za posledních 200 let (sebeúspěšněji) brité válčili, včetně původních "kolonií". Chci říci - "britská" šaríja police složená z afrických utečenců nutí na ulici místní (i původem místní, tj "bílé") brity, aby si jejich ženy V LONDÝNĚ zahalovaly tváře...? Před sto lety by bylo nezvyklé, kdyby na kohokoliv afričan v Londýně vůbec PROMLUVIL, natož aby ho k čemukoliv nutil. Záměrné přejetí vojáka v uniformě autem a následné odřezání jeho hlavy na ulici, aniž by kdokoliv vůbec ZVAŽOVAL že mu pomůže (aby to nebylo rasistické, vždyť vrah byl černoch a oběť byl běloch, což dneska znamená, že by se stejně musel na konci soudního přelíčení omluvit, že mu krkem ztupil nůž, kdyby to náhodou voják přežil až do soudního přelíčení ... To není mocné impérium, to je gheto, kde na jednoho pracujícího žije pět parazitů, kteří řeší všechno ostatní než užitečnou práci (tj PC hraní, muziku, zlodějiny a černoty, vysávání sociálních dávek, rodinu a náboženství a spoustu jiného).

  • danny
    15:54 30.04.2018

    Grull: ještě k těm útokům na civilisty. Fakt se nejednalo o žádné excesy. Byla to cílená strategie s cílem a) podlomit morálku obyvatelstva b) likvidace pracující síly. Již krátce po začátku války byla britská generalita rozčarována z toho, jak se Němcům dařilo relativně rychle obnovovat výrobu i po přesném a zničujícím náletu na výrobní kapacity. Ty byly navíc silně chráněny a proto byly nálety provázeny ztrátami. Němci na sílící bombardovací kampaň navíc reagovali decentralizací výroby a jejím přesunem do podzemí.
    Z toho důvodu začaly být plánovány nálety cílené přímo na čtvrtě obývané dělníky, ty je totiž obtížnější nahradit. Spojenci aktivně vyvíjeli technologii vyvolání Fire storm - bombardování různých typů zástavby rozdílnými typy munice a bombardéry rozdělenými do vln.Jejich rozestupy byly naplánovány tak, aby šance na vznik tohoto jevu byla co nejvyšší. Většina obětí tak nezahynula přímo v důsledku zranění, ale udušením.
    Samozřejmě Nejprofláknutější jsou Dráždany, Brémy, Hamburk, v na druhé straně světa zase známé bombardování Tokia. Ale také méně známá Oita, Hiratsuka, Numazu, Kuwana, Tojamo a spousta dalších. Ve všech případech se jednalo o plošnou likvidaci civilní zástavby za použití tříštivo-trhavé munice, která měla narušit stavební konstrukce a odhalit jejich dřevěné části, rozvířit prach. Potom následovala vlna zápalných bomb.

  • palo satko
    21:55 29.04.2018

    pred par hodinami som sa vratil z Londyna. podla obyvatelov to tam vyzera tak, akoby Briti prehrali všetky bitky za poslednych 200 rokov.

  • martinko
    19:06 29.04.2018

    No já vím že se to nehodí ale za socíku se říkalo válka spravedlivá a nespravedlivá,a že USA ve Vietnamu byli na straně kolonistů a komunisti na straně národněosvobozeneckého boje je pravda neb vládnoucí třída v kolonii musí kolaborovat s kolonisty(jinak by nevládla) a v tomto případě měli komunisti blíž k obyčejným lidem.Je paradoxem dějin že dnes Vietnam a USA sbližuje protivník Čína.Afgánistán totéž agresorem byli Sověti a USA podporovala svoje budocí protivníky,pak se vtom má člověk vyznat.

  • theo
    13:25 29.04.2018

    Vojna sa s vysoko odhodlaným protivníkom , na nižsej technologickej úrovni a
    s podporou domáceho ,alebo s priamou účasťou domáceho obyvateľstva a pri
    dodržiavaní konvencií a pravidiel vyhrá len ťažko. Pri technike spálenej zeme
    kde neostane kameň na kameni a po prejdení fronty , nám tam neostane žiadny
    rušivý element ala partizan "nič živé". Je to možné .
    Ale ak technicky vyspelému nedáme životne dôležitý cieľ , potom sa s neho
    stáva len obyčajný žoldnier , ktorý nemá záujem obetovať sa pre "vyššie dobro" a následne je zbabelo porazený . A nezabúdajme aj na faktor pohodlia , prístup
    k vode, elektrike a oznamovacím prostriedkom. V súčasnej dobe sme na tom
    tak zle ako západ . Len si predstavte , že nám týždeň nepôjde voda a elektrina,
    tak morálka bude na bode 0 . A predstavte si , že váš protivník je na výpadky zvyknutý a vie si poradiť . To predstavuje veľkú mentálnu výhodu .
    V období po revolúcii bolo najmä zistenie veľkej výhody našich vojsk v oblasti
    improvizácie a odbornosti každého vodiča a obsluhy - kde sme boli schopný
    bežných opráv - nie GO - a bolo to spôsobené aj tým , že skoro každý ovládal
    na hobby úrovni veľa remesiel a vedel si poradiť. Západný systém , pokazilo sa
    to tak si zavolám technikov a do toho času som nebojaschopný - toho času pred nebolo možné , aby sa osádka nesnažila opraviť čo sa dá svojpomocne.
    Doba sa zmenila , ale ideologicky silný protivník má šancu vyhrať ak na strane
    technologickej prevahy chýba to povestné chcenie a absolútny egoizmus prevláda
    nad spolupatričnosťou . Položte si otázku položím život v cudzine za záujmy
    cudzích mocností , alebo pri obrane vlastnej rodiny . Ochrana svojich najbližších
    je vždy pri normálnej spoločnosti základom , až potom mesto a VLASŤ .

  • Grull
    12:36 29.04.2018

    PavolR - Jo přesně. Oni jsou tam, kde jsme my už byli a postupně z toho vznikla demokracie. S tím středověkem jsem to asi přehnal, ale oni jsou prostě ve fázi, kde se kmeny spojují do království a pak z toho bude konstituční monarchie a pááák možná demokracie.
    Jen si hold musíme pár století počkat.

    Problém je Islám, ale i my jsme měli Dobu Temna, kdy tu měla velkou moc církev a mlátilo se tu mezi sebou kvůli tomu, že tamti věří jinak než my. Nebo že tamten korunovanej strejda urazil tamtoho korunovanýho stejdu. Kmenový války, jen se tomu říkalo jinak.

    Tenhle proces se nedá dost dobře uspěchat. Protože varianta, že vyhladíš jednu stranu, aby neměla s kým válčit je sice lákavá, ale má to nějaké komplikace.

    Sejdem se tu za 200-300 let a uvidíme, jestli už pokročili a mají sultána a nějakou obdobu rady starších. :-P

  • Slavoslav
    12:22 29.04.2018

    Grull

    mas pravdu len ciastocne. Briti pouzivali prax nocnych naletov a tam o nejakom miereni na tovarne ci zeleznicne uzly nemoze byt s vtedajsou technologiou ani reci. Proste plosne zrovnali so zemou cele mesta a nie nahodou.

    USA naproti tomu lietali cez den a snazili sa mierit na vojensky vyznamne ciele. ( i ked povedzme si co vtedajsia technologia umoznovala, skusena posadka ktora mala idealne podmienky na zhodenie bomby pri testoch atomovych rbani netrafila jasne oznaceny ciel a minula 400 m).

    Este aj v tych drazdanoch isli USA po zeleznicnych uzloch atd, plosne bombardovali Briti. Dokonca aj v pripade Hirosimi a Nagasaki neslo o to zrovnat cele mesta ale mierilo sa na vojensky vyznamne ciele v oboch pripadoch.

  • PavolR
    11:01 29.04.2018

    Grull:
    Pred takými 80 rokmi to ani v Európe vôbec nevyzeralo, že by sa demokracia mala šancu uchytiť. :-D Kmeňový charakter týchto spoločností je síce špecifický, no nie v tomto je hlavný problém. Problémom je, že ide o krajiny, ktoré si v novodobých dejinách prešli viacerými prevratmi, ktoré so sebou priniesli krízu legitimity. Chybou bolo zanedbať tento problém pod ilúziou samospasiteľnosti demokracie. Proste sa ukázalo, rovnako ako v Európe pred 80 rokmi, že iba vyhlásiť "tak a odo dneška je demokracia" nestačí.
    Tak napríklad Afganistan by už dnes mohol byť vcelku funkčnou demokratickou krajinou, ak by pretrvala monarchia a táto sa postupne demokratizovala.

  • Grull
    10:25 29.04.2018

    ruleta -Dobře, mám prostě západní růžový pohled na věc.

    Ale právě mého pohledu na Lybii, tam za Kadáfího byl větší klid než to co tam je teď. Stejně jako v Afgu, i v Lybii jsou různé kmeny a Kadáfí v tom uměl chodit. Právě kmenoví vůdci vládli svému území a Kadáfí zase vycházel s nimi. Něco takového musí vzniknout v Afgu. Pak tam bude klid.

    Ale asi jsem idealista a mám růžové brýle.

  • Grull
    10:19 29.04.2018

    dusan - No právě. Když do toho zamícháš náboženství a v tomhle případě i ideologiii a rasovou nenávist, tak ...

    Bombardování je jinná věc. Přímé útoky na civilisty nebyli běžné. Cílilo se na dopravní uzly, továrny a tak. To, že se prostě netrefíš neznamená, že jsi to tam hodil schválně.
    Excesy jako Bombardování Londýna, vypálení Drážďan a dvě Áčka na Japonsko nepočítám, to byli prostě vyjímečné situace. I když kdo ví, jak by to pokračovalo, kdyby se Japonsko nevzdalo. Ale zase díky tomu všichni ví, jak by to vypadalo a Studená nikdy nepřešla v Horkou.

    Ale zpět k článku. Prostě v současnosti nevedeš boj se "státem" ale s teroristy/bojovníky za svobodu. Pomalu ani nevíš, kdo tomu velí a i kdyby se ten "vrchní terorista" vzdal. Tak to vezme jinej a jede se dál.

    V Afgu by bylo ideální poprášit celé území selektivním herbicidem na mák (sci-fi). Prostě jim jít po penězích a zdojích.
    Osobně nevěřím, že se to tam nějak vyřeší. Rozhodně ne silou z venku.

  • ruleta
    10:00 29.04.2018

    Moc jsem se nechtel zapojovat, protoze tohle je flame topic, ale neda mi...

    Druha svetova valka byla defacto valka proti civilistum, kdyz se podivam pohledem mnozstvi a pomeru zabitych civilitu ku vojakum. A ani bych neresil notoricky znamou vychodni frontu, ale staci si pocist o "vitani" osvoboditelu treba v totalne vybombardovanem Caen.

    "Prostě vyvážet demokracii někam, kde neporoste, je hloupost. Ti lidé na to nejsou připravení. Mají tam +- středověk a vládnout se jim musí pevnou rukou. " .... krasne zapadni povysenecky text. No a prave ta pevna ruka je u vetsiny techto stredovekych zemi spoustec tech ruznych arabskych jar a valek.

  • dusan
    09:22 29.04.2018

    Grull

    Za II.svetovej to také "ružové" nebola a už vôbec nie u Nemcov. Čo sa týka vojnových zločinov voči civilistov, tak celé východné ťaženie bolo ním poznačené. A neboli to len SS jednotky. Zajatci sa často likvidovali (na oboch stranách) a Nemci programovo likvidovali sovietskych politických komisárov a židovské obyvateľstvo - jasní civilisti. Ostatných "len" chceli vyhladovať k smrti a "uvolniť" tak životný priestor pre Nemcov. To, že obyvateľstvo ZSSR "vycvičené" stalinskými hladomormi viac menej v "pohode" toto prežilo je už druhá vec.

    Čo sa týka druhej strany - tak zločiny ČA sú dosť publikované, ale zabúda sa, že i spojenecká bombardovacia ofenzíva bola dosť kontroverzná a bola pod ťažkou kritikou už za vojny. Harris sa ani netajil, že jeho cieľom je zabiť čo najviac civilistov a zničiť čo najviac majetku - a často i v mestách, ktoré boli bez vojenského významu.

    Okrem toho sa dnes priznáva dosť "nechutný" fakt, že i spojenecké jednotky sa bežne dopúšťali vojnových zločinov a vraždili zajatých nemeckých vojakov - špeciálne SS-ákov. V minulosti sa ich srdnatý boj do posledného boja interpretoval ako fanatizmus, ale dnes je zrejmé, že zločinecký "zvyk" spojeneckých vojakov zabíjať SS-ákov jednoducho týmto vojakom inú šancu ako bojovať až do smrti nedával. Paradoxne tak zvyšoval bojové schopnosti jednotiek SS a zvyšoval tak straty spojeneckých vojsk. Ćiže to bolo jasne kontraproduktívne.
    Dokonca vyšli u niekoľkých jednotiek rozkaz o likvidovaní SS-ákov čo bolo jasným písomným porušením ženevských konvencií - samozrejme súdili víťazi.

  • Grull
    09:05 29.04.2018

    Jak píše Miroslav. Jde i o to, kde tu válku vedou.
    Za WWII, jak postupovala fronta a obsazovalo se území, tak se bojovalo proti vojsku. Ti měli uniformy a konfliktů, kde se na tebe vrhl domorodec bylo málo. O tom, že by se používali děti nebo ženy k úderům na nepřítele nedocházelo.

    Prostě boj v Evropě. I ti němci byli +- v normě. Myslím tím obyčejnou armádu, ne SSka. Prostě řekněmě že válka měla pravidla, brali se zajatci, s civilisty se neválčilo.

    Současné velmoci se ser.. na území, kde jsou převážně ručníci a nejdou po regulérní armádě. Ta teď kdo je kdo? Prostě vyvážet demokracii někam, kde neporoste, je hloupost. Ti lidé na to nejsou připravení. Mají tam +- středověk a vládnout se jim musí pevnou rukou.

    A jak do války zamícháš nábořenství...

  • dexnom
    04:08 29.04.2018

    Muhaha

    tohle uz psal ve svem manualu na vladnuti Niccolò Machiavelli..doslova

  • dusan
    00:05 28.04.2018

    Miroslav

    V Iraku v roku 2003, ale i neskôr urobili Amíci dosť školáckych chýb. Najviac sa síce pretriasa blamáž s hľadaním chemických zbraní, ale to je náš problém, toto v Iraku nejako neriašia.

    Čo riešia je napätie medzi sunitmi a šítmi, ktoré vznikalo postupne vznikom IS na čele so Zarkávím (Al kajdá útoky proti moslimom odsudzovala). IS vznikla z Al-kajdý, ale potom si išli svojou cestou a dostali sa rýchlo do konfliktu.

    Tak isto Amíci totálne zlyhali s rekonštrukciou Iraku, hospodárskou, politickou i vojenskou. V krajine totálneho rozvratu, kde sa formovala nová spoločnosť "vykopli" staré štruktúry (armáda, administratíva), ktorej značná časť by bola ochotná bez problémov slúžiť i Amíkom, ale tí nemali záujem. Ale záujem o nich prejavili islamisti a ako vieme - úspešne.

    Amíci tiež neriešili korupciu, a stupňovanie náboženského pnutia, hlavne po zvolení Malíkího, ktorý okamžite vytesnil sunitov a spustil proti nim neskrývaný teror. IS preto vznikol hlavne na sunitskom základe, kde spočiatku islamisti prakticky zachraňovali svojich súkmeňovcov pred malíkiho šítskou soldateskou. Napriek značnému poplachu amerických expertov to Obama nechal tak ... a vieme ako to dopadlo. IS zmietol skorumpovanú šítsku vládu veľmi rýchlo, lebo tam kde si dôstojníci kupujú fleky, ktoré splácajú žoldmi svojich fiktívnych vojakov je boj proti extrémistom dosť ťažký ... lebo jednoducho ani nik nebol kto by bojoval. To sú tie "zázračné" padnutiu veľkých miest pri raste IS. Fiktívne jednotky samozrejme nezastavili nikoho a ten "reálny" zvyšok nestál za nič.
    Dnes sa na to zabúda, ale mnohí domáci vítali IS ako ochranu pred skorumpovanou irackou vládnou soldateskou.

    To všetko ej o tom čo písal Muhaha, resp.Clausewitz. Pokým sa nestanoví jasná stratégia a následne tomu odpovedajúca taktika, tak je to naozaj beznádejný boj.

  • Miroslav
    21:57 27.04.2018

    To záleží čo si pod pojmom víťazstvo vo vojne predstavujeme. Vezmime si napríklad inváziu USA do Iraku. Zničili kľúčové nepriateľské body, za krátky čas a s pomerne malými stratami obsadili celé územie Iraku, dobyli hlavné mesto, zvrhli vládu, dosadili si vlastnú vládu lojálnu USA a uväznili a odsúdili diktátora. Napriek tomu niektorí považujú Púštnu búrku za americký neúspech. Položme si otázku čo sa dalo dosiahnuť viac. Jediné čo sa im nepodarilo je zlepšenie bezpečnostnej situácie a neutralizácia Al-kájdy a ďalších frakcií islamistov, BAASistov, žoldnierov a ďalších pomatencov. Tieto skupiny v podstate nejde poraziť. Môžete im zobrať obsadené územia, môžete bombardovať ich pozície alebo zajať ich bojovníkov ale nikdy ich neporazite. Buď dôsledne využívajú miestný terén alebo majú podporu miestného obyvateľstva čo im umožňuje doslova splynúť s davom. Taký nepriateľ je prakticky neporaziteľný lebo ho je problém identifikovať a eliminovať skôr ako spôsobí škodu. Toto sme v podstate videli v Čečensku, Vietname, Somálsku či teraz v Iraku

  • Shelmik
    21:31 27.04.2018

    Nevím ale nemyslím si že je to takhle jednoduché :D

  • Muhaha
    21:00 27.04.2018

    Jakých cílů chceme prostřednictvím války dosáhnout?
    Jaké prostředky/náklady jsme pro ně ochotni použít/obětovat?
    Jaké strategie nám k efektivnímu dosažení cílů nejlépe napomohou?
    Jak výše uvedené ovlivní volby, které budou za 2 roky?

    Prostě stále dokola se opakující Clausewitz.

  • dusan
    20:36 27.04.2018

    "Lidé, kteří tyto země obývají, mají mnohem větší motivaci a zájem o výsledek války než velmoci." ... tak toto vôbec nie je pravda.

    V takom Afganistane je väčšine obyvateľov úplne jedno celková "vojna" ich zaujíma konkrétny záujem komunity, kmeňa a pod. a to sa nespája s ničím konkrétnym, preto takýto ľudia "bezcharakterne" (z nášho pohľadu) menia strany a neriešia ani nechcú naše globálne problémy. Oni "skromne" riešia len postavenie svojej komunity v danej oblasti. Predstava, že nejaký Afganec bude bojovať proti "svetovému terorizmu" je detsky naivná, také niečo sa nedeje a diať nebude.

    V Sýrii to už platí o niečo viac ... ale v praxi funguje to, že pri dlhodobom intenzívnom konflikte (a tým už Sýria je) v relatívnej modernom štáte už väčšina ľudí nerieši výsledok konfliktu, ale aby nastal mier a nemuseli sa báť smrti ..... a ich "nároky" sú už veľmi skromné, už vlastne nechcú nič iné, lebo len obyčajné ľudské prežitie je pre nich priorita ... výsledok vojny už dávno neriešia.